Přehled ústních jednání pro 14. týden roku 2012

30.03.2012

V tomto týdnu se koná 6 jednání.

 I. senát - veřejné vyhlášení nálezu

3. 4. 2012 14:00 - 3. 4. 2012 14:15
Sp. zn.: I. ÚS 3523/11
Soudce zpravodaj: Vojen Güttler
Navrhovatelé: R. H.
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 15. 11. 2011, č. j. 30 C 108/2011-24
(zaplacení dodávky plynu)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatel

uvádí, že uvedeným rozhodnutím byla porušena jeho základní práva

zaručená Listinou základních práv a svobod, a to právo na spravedlivý

proces podle článku 36 Listiny a právo vlastnit a nabývat majetek podle

článku 11 Listiny. Ústavní stížnost směřuje proti uvedenému rozsudku

obecného soudu, kterým byl zamítnut návrh stěžovatele na zaplacení

finanční částky spolu s úrokem z prodlení. Obecný soud podle stěžovatele

nesprávně zjistil skutkový stav a provedl nesprávné právní, přičemž

nesprávnosti jsou podle názoru stěžovatele tak významné a intenzivní, že

zakládají ústavněprávní deficit shora uvedeného rozhodnuti. Ve sporu se

jednalo o oprávněnost předčasného ukončení, která byla uzavřena na dobu

určitou.

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
3. 4. 2012 14:15
- 3. 4. 2012 15:00
Sp. zn.: I. ÚS 660/09
Soudce zpravodaj: Vojen Güttler
Navrhovatelé: O. T.
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Okresního soudu v

Litoměřicích ze dne 19. 12. 2008, č. j. 13 Nc 5324/2007-31
(exekuční věc)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatelka

se domáhá zrušení uvedeného usnesení Okresního soudu v Olomouci,

protože se domnívá, že jím byla porušena její základní práva uvedená

v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod, v čl. 1

odst. 1 Ústavy ČR a čl. 2 (ve znění protokolu č. 7), čl. 6 a čl. 13 (ve

znění protokolů č. 3, 5 a 8) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních

svobod. Stěžovatelka uvádí, že si je vědoma oprávněnosti nařízení

exekuce za dluh u zdravotní pojišťovny, ale namítá, že v průběhu

exekuce jí Okresní soud v Litoměřicích neposkytl a neposkytuje

jakoukoliv ochranu. Stěžovatelka poukazuje na to, že na základě

platebních výměrů zaplatila oprávněné ve dvou splátkách požadované

dlužné částky a zdůrazňuje, že dotčené usnesení (stejně jako exekuční

příkaz) obdržela pozdě. O tom, že je na její majetek vedena exekuce se

proto dozvěděla až dnem doručení usnesení. Stěžovatelka zaslala na účet

exekutora náhradu jeho odměny a nákladů exekuce. Námitky stěžovatelky

proti příkazu exekuce obecný soud soudně nepřezkoumal a zhruba po roce

věc jako evidentně skončenou odložil. Stěžovatelka zdůrazňuje, že

doplatila exekutorovi celou jím požadovanou částku ve snaze zabránit

tomu, aby z jejího účtu nebyly v rámci exekuce sraženy žádné částky, ale

je přesvědčena, že mu byla nucena zaplatit odměnu, která mu

nepříslušela. Napadené usnesení bylo vydáno téměř po roce od podání

námitek a teprve poté, co požádala soud, aby konal; stěžovatelka uvádí,

že na její majetek byla v době podání ústavní stížnosti vedena exekuce,

ačkoli dluh oprávněné zaplatila již před 15 měsíci.

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu                                                                
4. 4. 2012 8:30
- 4. 4. 2012 9:00
Sp. zn.: I. ÚS 465/11
Soudce zpravodaj: Ivana Janů
Navrhovatelé: J. Š., zast. advokátem Mgr. Viktorem Pavlíkem, Opatovická 4, Praha 1
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30.11.2010, sp.zn. 22 Co 333/2010
(exekuce - náklady řízení)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatel

se jako oprávněný soudně domáhal zaplacení finanční částky v exekučním

řízení. Proti soudně nařízené exekuci se povinný odvolal s argumentem,

že nejsou splněny podmínky pro nařízení exekuce, neboť exekuční titul

pro jeho nedoručení dosud nenabyl právní moci a nestal se ani

vykonatelným. Ze strany povinného bylo současně podáno odvolání proti

samotnému exekučnímu titulu, kdy namítal, že v nalézacím řízení nebyly

splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání. V době nalézacího

řízení nebyla adresa doručování místem jeho trvalého pobytu. Odvolání

povinného proti exekučnímu titulu odvolací soud vyhověl a exekuční titul

zrušil. Zároveň uložil stěžovateli povinnost nahradit povinnému náklady

odvolacího řízení ve výši 30 618,- Kč a povinnost zaplatit soudnímu

exekutorovi částku ve výši 7 800,- Kč. Stěžovatel s výroky o uložení

povinnosti hradit náklady odvolacího řízení a náklady exekuce

nesouhlasí. Tvrdí, že odvolací soud při rozhodování nepřihlédl ke všem

okolnostem, které mohly mít vliv na stanovení povinnosti hradit náklady

odvolacího řízení a uložení povinnosti platit soudnímu exekutorovi

náklady exekuce. Odvolací soud při rozhodování zejména aplikoval

ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu a použil pravidlo

úspěchu ve věci. Stěžovatel se však domnívá, že úkolem obecného soudu

není jen mechanicky rozhodnout o nákladech řízení podle výsledku sporu,

ale zvážit, zda tu neexistují další významné okolnosti, které mají

podstatný vliv na uložení této povinnosti. K tomu dodává, že jím podaný

návrh na nařízení exekuce vycházel z exekučního titulu opatřeného

doložkou právní moci, přičemž není jeho zákonnou povinností zjišťovat

pravdivost a správnost této doložky. V souzené věci postupoval v dobré

víře a ani nemohl předpokládat, že by povinný namítal nevykonatelnost

exekučního titulu.

 

 

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
4. 4. 2012 14:00
- 4. 4. 2012 14:30
Sp. zn.: IV. ÚS 3409/11
Soudce zpravodaj: Michaela Židlická
Navrhovatelé: O. B.
Řízení o ústavní stížnosti

(ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2011

sp. zn. 7 Tdo 424/2011 a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 10.

2011 sp. zn. 11 To 401/2010)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatel

byl rozsudkem Okresního soudu v Nymburce odsouzen pro trestný čin

ublížení na zdraví podle ustanovení § 221 odst. 1 a 3 zákona č. 140/1961

Sb., trestní zákon, a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání šesti

let s výkonem trestu ve věznici s dozorem a bylo rozhodnuto o jeho

povinnosti nahradit způsobenou škodu. Z podnětu odvolání obviněného

Krajský soud v Praze rozhodl rozsudkem tak, že napadený rozsudek zrušil a

znovu rozhodl tak, že stěžovateli uložil trest odnětí svobody v trvání

dvou let, jehož výkon podmíněně odložil na zkušební dobu pěti let a

obviněnému uložil povinnost k náhradě škody. Ve věci bylo včas podáno

dovolání, a to náměstkem nejvyššího státního zástupce, v zastoupení

nejvyššího státního zástupce, v neprospěch obviněného. Nejvyšší soud

podané dovolání projednal a svým usnesením napadený rozsudek krajského

soudu zrušil. V dalším řízení pak Krajský soud v Praze věc znovu

projednal a uložil stěžovateli trest odnětí svobody v délce trvání tři

roky nepodmíněně s výkonem trestu ve věznici s dozorem. Stěžovatel je

toho názoru, že Nejvyšší soud pochybil, když projednal dovolání

nejvyššího státního zástupce podané v zastoupení náměstkem.  Stěžovatel

je přesvědčen, že náměstek nejvyššího státního zástupce není oprávněn

podat dovolání za nejvyššího státního zástupce

 

 

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
6. 4. 2012 8:30
- 6. 4. 2012 8:40
Sp. zn.: IV. ÚS 3441/11
Soudce zpravodaj: Pavel Holländer
Navrhovatelé: D. B.
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Návrh na zrušení usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 31. srpna 2011 č. j. 49 Nc 4226/2008-87.
(náklady exekuce)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

Stěžovatel

napadá označené usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10, jímž byl

potvrzen příkaz k úhradě nákladů exekuce. Stěžovatel, v exekučním řízení

povinný, ve své ústavní stížnosti ohledně náhrady nákladů exekuce

soudnímu rozhodnutí vytýká, že nereagovalo na velkou část jeho námitek,

jimiž své přesvědčení o nesprávnosti výroku soudního exekutora o

nákladech exekučního řízení podložil. Z toho důvodu se cítí být dotčen

ve svých ústavně zaručených základních právech, zakotvených v čl. 11

odst. 1, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 1

Dodatkového protokolu č. 1 k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a

základních svobod. Poté, co výslovně formuloval námitky, vůči nimž se

obecný soud dle jeho názoru jakkoliv argumentačně v odůvodnění

rozhodnutí nevymezil, navrhuje napadené rozhodnutí zrušit.

 

 

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
6. 4. 2012 8:40
- 6. 4. 2012 9:00
Sp. zn.: IV. ÚS 3902/11
Soudce zpravodaj: Pavel Holländer
Navrhovatelé: V. B.
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: Návrh na zrušení usnesení Nejvyššího soudu ze dne

20. září 2011 č. j. 25 Cdo 3442/2009-134 a rozsudku Městského soudu v

Praze ze dne 4. března 2009 č. j. 39 Co 328/2008-103.
(presumpce neviny)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

Stěžovatelka

je přesvědčena, že označenými rozhodnutími obecných soudů došlo

k zásahu do jejích ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 6 odst. 1, 2

Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Podle stěžovatelky

se tak stalo v důsledku toho, že v občanskoprávním řízení o náhradu

škody (stěžovatelka byla v postavení žalované) obecné soudy akceptovaly

důkaz trestním spisem. Dále podle stěžovatelky Městský soud v Praze

nereagoval na její stěžejní odvolací námitky a v rámci hodnocení důkazů

se konkrétně nevyjádřil, ze kterých důkazů vyplývají pro soud

odpovídající skutková zjištění, na nichž výrok svého rozsudku posléze

založil. Stěžovatelka považuje za klíčové, které listiny z trestního

spisu lze jako důkaz v řízení před soudem v občanskoprávním sporu

použít. Ve vztahu k většině z nich je dle názoru stěžovatelky tato

možnost kategoricky vyloučena. V odůvodnění svého rozsudku odvolací soud

shrnul obsah jmenovaných listin a konstatoval, že v trestním řízení

bylo nepochybně prokázáno, že stěžovatelka úmyslně jednala způsobem,

v jehož důsledku vznikla žalobkyni škoda. Připojil, že rovněž výše škody

byla zjišťována a prokazována orgány činnými v trestním řízení

a v tomto směru nemá důvody o správnosti jejich závěrů pochybovat.