I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
19. 4. 2011 15:30 - 19. 4. 2011 16:00
Sp. zn.: I. ÚS 3481/10
Soudce zpravodaj: Eliška Wagnerová
Navrhovatelé: J.N., zastoupený Mgr. Lubošem Komůrkou, advokátem, se sídlem Benešova 8, Jihlava
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě, ze dne 7. 10. 2010 sp. zn. 54 Co 499/2010 a rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 15. 2. 2010 sp. zn. 5 C 114/2006
(určení vlastnického práva)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

Stěžovatel navrhuje zrušení rozhodnutí Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě, a Okresního soudu v Jihlavě. Stěžovatel je přesvědčen, že mu náleží pohledávka v rámci transformace zemědělského družstva, o které nebylo dosud rozhodnuto proto, že v řízeních, v nichž se domáhá přiznání této pohledávky, obecné soudy podle názoru stěžovatele nesprávným způsobem rozhodovaly a stěžovatelovy žaloby zamítaly. V posuzované věci podle stěžovatele obecné soudy odmítly respektovat existenci takové pohledávky, protože bylo v řadě jiných řízení prokázáno, že žalovaný tzv. restituční rezervy zcela nevyčerpal. Pokud dochází k účelovému převodu majetku osob původně určených k transformaci, je dán dle stěžovatele zřejmý naléhavý právní zájem osoby oprávněné z transformace na určení neplatnosti takových úkonů. Stěžovatel rovněž dokládá, že s obdobnou pohledávkou vůči transformujícím se subjektům bylo uvažováno i v jiných sporech.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
20. 4. 2011 9:00 - 20. 4. 2011 9:15
Sp. zn.: II. ÚS 2793/10
Soudce zpravodaj: Jiří Nykodým
Navrhovatelé: MUDr. M. R., zastoupený Mgr. Veronikou Urbánkovou, advokátkou, se sídlem v Brně
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. června 2010, č. j. 25 Cdo 1285/2008-183
(Výzva k odstranění vad dovolání a absence poučení o následcích jejího nesplnění.)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení označeného rozhodnutí, kterým bylo odmítnuto jeho dovolání směřující proti rozsudku Krajského soudu v Brně a rozsudku Městského soudu v Brně ve spojení s doplňujícím usnesením. Stěžovatel tvrdí, že jím byla porušena jeho základní práva zakotvená v čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Stěžovatel u obecných soudů žaloval vedlejšího účastníka a státní podnik v likvidaci SLATINA o náhradu škody v celkové výši 1.534.458 Kč s příslušenstvím. Uvedeným rozsudkem Městského soudu v Brně bylo rozhodnuto tak, že nárok žalobce vůči vedlejšímu účastníku a druhému žalovanému není dán. Doplňujícím usnesením bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Rozsudkem Krajského soudu v Brně byl rozsudek soudu prvního stupně změněn ve výroku ve věci samé tak, že žaloba byla zamítnuta, ve výroku o náhradě nákladů řízení byl potvrzen a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení. Proti těmto rozsudkům podal stěžovatel - nezastoupen advokátem - blanketní dovolání, které v záhlaví označeným usnesením Nejvyšší soud poté, co bylo prostřednictvím advokáta doplněno, odmítl jako opožděně podané.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
20. 4. 2011 9:30 - 20. 4. 2011 10:00
Sp. zn.: II. ÚS 1222/10
Soudce zpravodaj: Dagmar Lastovecká
Navrhovatelé: E. K.
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 1. 2010 sp. zn. 20 Co 129/2009 a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 29. 9. 2008 sp. zn. 69 Nc 3986/2007
(právo na spravedlivý proces)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

Stěžovatelka podala ústavní stížnost proti usnesení obecných soudů o náhradě nákladů exekuce ve výši 4.165 Kč. Podle rozhodnutí je stěžovatelka povinna zaplatit soudnímu exekutorovi uvedené náklady, což je podle stěžovatelky porušení jejích základních práv a svobod zakotvených v Listině základních práv a svobod, konkrétně práva na majetek zakotveného v čl. 11 odst. 1 Listiny a práva na spravedlivý proces zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny. Soud přiznal stěžovatelce nárok na doplacení finanční částky, kterou jí dlužil zaměstnavatel z titulu jejich pracovněprávního poměru. S ohledem na skutečnost, že zaměstnavatel svoji povinnost dobrovolně nesplnil, domáhala se stěžovatelka uspokojení své vykonatelné pohledávky výkonem rozhodnutí, a to v řízení vedeném u Městského soudu v Brně. V tomto řízení však docházelo k prodlevám a nebylo ničeho vymoženo, takže stěžovatelka vymáhala dluh na povinném soudní exekucí. Pro nemajetnost povinného byla následně exekuce zastavena a stěžovatelce byla tímtéž usnesením ve výroku II. uložena povinnost zaplatit soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 4.165 Kč.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
21. 4. 2011 15:30 - 21. 4. 2011 15:40
Sp. zn.: I. ÚS 1109/08
Soudce zpravodaj: František Duchoň
Navrhovatelé: Ing. M. Š., V. Š., D. Š., všichni zast. JUDr. Rudolfem Kratěnou, advokátem se sídlem Praha 4, Podolské nábřeží 9/28
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost stěžovatelů Ing. M. Š., V. Š. a D. Š., zastoupených JUDr. Rudolfem Kratěnou, advokátem se sídlem Praha 4, Podolské nábřeží 9/28, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2005, čj. 13 Co 191/2005 - 80, a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 2. 2008, čj. 25 Cdo 290/2006 - 100
(Náhrada škody za nucené omezení vlastnického práva podle čl. 11odst. 4 Listiny základních práv a svobod)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 byla zamítnuta žaloba stěžovatelů, jako vlastníků bytů, podaná proti žalované České republice – Ministerstvu financí na zaplacení částky 3,179.317,20 Kč, jako náhrady škody, která jim v minulosti vznikla tím, že stát nerespektoval nálezy Ústavního soudu ve věci deregulace nájemného. Z nálezů Ústavního soudu je patrno, že regulace nájemného neodporuje ústavnímu pořádku ČR, Ústavní soud shledal pochybení pouze ve způsobu, jakým stát tuto regulaci realizoval. K odvolání stěžovatelů Městský soud v Praze rozsudek obvodního soudu potvrdil. Konstatoval, že ve skutečnosti, že se zákonodárnému sboru nepodařilo přijmout zákonné řešení regulace nájemného k bytům, nelze spatřovat nesprávný úřední postup státu. Stěžovatelé navrhují zrušení uvedených soudních rozhodnutí, jimiž byla, podle jejich přesvědčení, porušena jejich základní práva zakotvená v čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Jednalo se o rozhodnutí vydaná ve věci jejich žaloby vůči státu na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem ve smyslu čl. 36 odst. 3 Listiny. Škoda měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu státu zastoupeného Ministerstvem financí ČR. Podle názoru stěžovatelů se nesprávného úředního postupu dopustil zákonodárný sbor, protože do 31. 12. 2001 nevydal právní předpis, který by odstranil dosavadní protiústavní úpravu regulovaného nájemného.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
21. 4. 2011 15:45 - 21. 4. 2011 16:00
Sp. zn.: I. ÚS 2061/08
Soudce zpravodaj: František Duchoň
Navrhovatelé: E. R., zastoupený JUDr. Jiřím Bednářem, advokátem se sídlem Praha 2, Mikovcova 7
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 15. 11. 2004, čj. 8 C 136/2000 - 253, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 9. 2005, čj. 30 Co 175/2005 - 282, a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 4. 2008, čj. 33 Odo 264/2006 - 330
(Interpretace právních úkonů čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

Stěžovatelova žaloba o zaplacení částky 2,478.000,- Kč, včetně poplatku z prodlení, byla zamítnuta rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8. Oba účastníci sporu byli dlouholetí přátelé a podepsali spolu listinu nazvanou „smlouva o půjčce“, kde je uvedena výše dlužné částky, dohodnut způsob její úhrady i případného zajištění. K zamítnutí žaloby došlo v podstatě proto, že se stěžovateli nepodařilo prokázat, že by žalovanému žalovanou částku předal a že mu ji tedy žalovaný dluží. Soudy podle stěžovatele místo toho, aby stěžovatele jako věřitele ochránily, chránily dlužníka. Zaměřily se podle něj pouze na šablonu, tj. na otázku vyhodnocení listiny tj. zda jde o smlouvu o půjčce nebo o uznání dluhu. Podle stěžovatele je v této souvislosti důležité, že žalovaný listinu podepsal a svůj podpis uznal za pravý. Tím fakticky potvrdil existenci zmíněné půjčky. Obecné soudy všech tří stupňů posuzovaly věc pouze schematicky, aniž by uvážily, že by nikdo nepodepsal listinu nazvanou „smlouva o půjčce“ na vysoký obnos peněz, pokud by tyto peníze již neměl. Tvrzení žalovaného, že listinu podepsal proto, že to stěžovatel chtěl, je podle stěžovatele pouze jeho výmluva a logický nesmysl. Stěžovatel je přesvědčen, že uvedeným postupem bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
21. 4. 2011 16:10 - 21. 4. 2011 16:40
Sp. zn.: I. ÚS 1126/09
Soudce zpravodaj: František Duchoň
Navrhovatelé: Česká advokátní komora, se sídlem Praha 1, Národní tř. 16, zast. JUDr. Ladislavem Krymem, advokátem se sídlem Praha 1, Národní tř. 43
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. 3 To 91/2008
(Pokuta uložená České advokátní komoře čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

Stěžovatelka navrhuje zrušení označeného usnesení, kterým Vrchní soud v Praze zrušil usnesení Městského soudu v Praze a sám stěžovatelce uložil, podle § 66 odst. 1 TrŘ, pořádkovou pokutu ve výši 30.000,- Kč. Usnesením Městského soudu v Praze byla uložena, podle § 66 odst. 1 TrŘ, předsedovi České advokátní komory, JUDr. Vladimíru Jirouskovi, pořádková pokuta ve výši 30.000,- Kč. Vrchní soud v Praze, na základě stížnosti JUDr. V. Jirouska, usnesení soudu prvního stupně zrušil a znovu rozhodl tak, že se pořádková pokuta ve výši 30.000,- Kč ukládá České advokátní komoře, což odůvodnil tím, že výzvu soudu neuposlechla ČAK, jako právnická osoba, proto nebylo na místě ukládat pokutu jejímu předsedovi.

Stěžovatelka poukazuje na skutečnost, že řízení o pořádkové pokutě je řízením zvláštního druhu, neboť je způsobilé postihnout i jiné osoby, než jsou účastníci trestního řízení. Pokud Vrchní soud v Praze dospěl k závěru, že určitá konkrétní osoba nemůže být příjemcem sankce, měl podle stěžovatelky rozhodnutí soudu prvního stupně pouze zrušit. Nebyl podle stěžovatelky oprávněn sám uložit pořádkovou pokutu jiné osobě, která dosud účastníkem řízení o uložení pokuty nebyla a tímto postupem jí odepřel možnost účasti v řízení v prvním stupni a možnost podání opravného prostředku.