I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
18. 4. 2012 8:30 - 18. 4. 2012 9:00
Sp. zn.: I. ÚS 3065/11
Soudce zpravodaj: Ivana Janů
Navrhovatelé: O. K., zast advokátkou Mgr. Annoou Jirotkovou, Mánesova Praha 2
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29.6.2011, sp.zn. 13 Co 348/2008
(právo na spravedlivý proces)
I. poschodí, senátní místnost č. 151
Stěžovatel se domáhá zrušení označeného usnesení Městského soudu v Praze, kterým bylo rozhodnuto tak, že rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 se ruší a řízení se zastavuje. Stěžovateli byla uložena povinnost nahradit žalobcům náklady řízení. Stěžovatel tvrdí, že postupem obecného soudu bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, garantované čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel byl v pozici žalovaného, kdy proti němu byla podána žaloba na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 86 000,- Kč s příslušenstvím. Konkrétně se mělo jednat o částku, která byla stěžovateli uhrazena jako platba na směnku, přičemž stěžovatel tuto částku majiteli směnky údajně nepředal a sám ji spotřeboval. Stěžovatel tvrdí, že v řízení před obecnými soudy prokázal, že argumenty žalobců se nezakládají na pravdě, neboť jemu poukazované platby byly ve skutečnosti splátkami půjčky, kterou jim dříve poskytl. To měl prokázat zejména kopií směnky, která zajišťovala splnění povinnosti podle smlouvy o půjčce, jednak výpověďmi svědků. Stěžovatel tvrdí, že uvedeným rozhodnutím odvolacího soudu bylo zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces, neboť mu měla být odňata možnost prokázat neodůvodněnost žaloby, která proti němu byla podána.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
18. 4. 2012 8:30 - 18. 4. 2012 9:00
Sp. zn.: IV. ÚS 2735/11
Soudce zpravodaj: Miloslav Výborný
Navrhovatelé: E. M.
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v
Praze ze dne 19. 8. 2011 č. j. 13 Co 398/2011-83 a usnesení Obvodního
soudu pro Prahu 4 ze dne 12. 11. 2010 č. j. 68 EXE 4690/2010-15
přiznání náhrady nákladů řízení
(oprávněnost nařízení exekuce rozhodčího nálezu)
I. poschodí, senátní místnost č. 152
Stěžovatelka je přesvědčena, že rozhodnutími soudů byla porušena její ústavně zaručená práva v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Domáhá se zrušení označených rozhodnutí, jimiž byla nařízena exekuce na její majetek k uspokojení pohledávky vedlejšího účastníka vyplývající ze smlouvy o poskytování telekomunikačních služeb. Stěžovatelka vylučuje, že by s vedlejším účastníkem uzavřela účastnickou smlouvu obsahující i rozhodčí doložku, a poukazuje na kriminalistickou expertizu Policie ČR, podle které byl její podpis na smlouvě padělán. Rozhodčí nález označuje za nicotný, a tudíž nevykonatelný, a obecným soudům vytýká, že se jeho obsahem nezabývaly. Dle jejího názoru byl ve sporu plynoucím ze smlouvy o poskytování telekomunikačních služeb oprávněn rozhodnout Český telekomunikační úřad; pokud by tomu tak nebylo, měl odvolací soud při svém rozhodování respektovat využitelnou judikaturu Nejvyššího soudu, podle které jsou rozhodčí smlouvy neobsahující přímé určení rozhodce považovány za neplatné.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
18. 4. 2012 9:15 - 18. 4. 2012 9:45
Sp. zn.: IV. ÚS 28/12
Soudce zpravodaj: Miloslav Výborný
Navrhovatelé: R. R.
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 18. 10. 2011 č. j. 28 Cdo 365/2011-104, rozsudku Městského soudu v
Praze ze dne 8. 4. 2010 č. j. 64 Co 500/2009-94 a rozsudku Obvodního
soudu pro Prahu 2 ze dne 15. 5. 2009 č. j. 17 C 45/2008-67
(spor o povinnost státu zaplatit náklady obhajoby při zprošťujícím rozsudku)
I. poschodí, senátní místnost č. 152
Stěžovatel uvádí, že rozhodnutími obecných soudů byl porušen čl. 36 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky a je přesvědčen, že došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces. Stěžovatel byl obviněn, vzat do vazby a nepodal proti tomuto usnesení stížnost. Následně byl uznán vinným trestným činem nadržování podle § 166 odst. 1 tr. zákona a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 22 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu 3 roků. Uvedl, že stížnosti proti usnesením o zahájení trestního řízení a vzetí do vazby nepodal na radu svého obhájce, neboť ten je považoval za zjevně bezúspěšné; navíc jako cizinec nikdy nebyl výslovně upozorněn orgány činnými v trestním řízení o tom, že nepodáním stížnosti ztratí nárok na případnou náhradu škody. Dle názoru stěžovatele došlo k nesouladu mezi skutkovými zjištěními a prvními závěry učiněnými před obecnými soudy a soudem dovolacím na straně jedné a základními zásadami obsaženými v Ústavě a Listině, kterými se řídí celý právní řád. Stěžovatel je přesvědčen, že striktní požadavek obecných soudů na vyčerpání opravných prostředků se jeví jako přepjatý formalismus zakládající porušení práva na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím orgánu veřejné moci ve smyslu čl. 36 odst. 3 Listiny, neboť interpretuje omezující podmínku stanovenou v § 8 odst. 3 zákona o odpovědnosti za škodu způsobem rozporným a článkem 4 odst. 4 Listiny.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
18. 4. 2012 10:00 - 18. 4. 2012 10:30
Sp. zn.: IV. ÚS 2119/11
Soudce zpravodaj: Miloslav Výborný
Navrhovatelé: 1) J. B., 2) P. I., 3) P. M.
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: ústravní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2011 č. j. 25 Cdo 3111/2010-219
(účelnost nákladů vynaložených v dovolacím řízení)
I. poschodí, senátní místnost č. 152
Stěžovatelé nesdílejí názor Nejvyššího soudu, že náklady, které vynaložili v dovolacím řízení, nejsou náklady účelně vynaloženými, protože dovolání bylo ze zákona procesně nepřípustným úkonem. Nejvyšší soud stěžovatelům náhradu nákladů dovolacího řízení nepřiznal a oni jsou přesvědčeni, že posoudit otázku přípustnosti dovolání se stoprocentní jistotou není schopen laik ani právní profesionál. Vyhledání právní pomoci stěžovateli je dle jejich názoru zcela logické, přičemž jejich zástupce by postupoval neprofesionálně a lehkovážně, pokud by nepodnikl žádné kroky i tehdy, jestliže by usoudil, že dovolání bude odmítnuto. K tomu stěžovatelé dodávají, že vyjádření nepodávali z vlastní iniciativy, nýbrž k tomu byli vyzvání Obvodním soudem pro Prahu 5, a míní, že nevyhověním výzvě soudu k podání vyjádření by mohli být stiženi uložením pořádkové pokuty. Dle názoru stěžovatelů odmítnutí dovolání pro nepřípustnost nezakládá důvod k nepřiznání náhrady nákladů řízení. Uvedené u usnesení Nejvyššího soudu v jejich věci považují stěžovatelé za porušení práva na spravedlivý proces zaručeného článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Nejvyšší soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů dovolacího řízení s odůvodněním, že náklady stěžovatelů na odměnu advokáta za sepsání vyjádření k dovolání nelze považovat za potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva v situaci, kdy již ze samotného obsahu dovolání je zřejmá jeho nepřípustnost dle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a stěžovatelé ve vyjádření v podstatě polemizují s jednotlivými skutkovými námitkami žalovaného.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
18. 4. 2012 13:30 - 18. 4. 2012 14:00
Sp. zn.: I. ÚS 2208/11
Soudce zpravodaj: Vojen Güttler
Navrhovatelé: Bytové družstvo PERGA 1, se sídlem Praha 7, U Pergamenky 1
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 5. 2011 č. j. 12 Cmo 309/2010-40
(náklady řízení)
I. poschodí, senátní místnost č. 151
Stěžovatelka navrhuje zrušení uvedeného usnesení s tím, že jím bylo porušeno její základní právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatelka podala žalobu na náhradu škody s příslušenstvím proti žalovanému (vedlejšímu účastníku řízení o ústavní stížnosti). Stěžovatelka soudům dle svého názoru jednoznačně sdělila důvod podání žaloby a rovněž i důvod jejího následného zpětvzetí. Z rozhodnutí obecných soudů plyne, že vedlejší účastník porušil své povinnosti plynoucí z výkonu funkce předsedy představenstva stěžovatele, neboť se společností E.I.C.I., spol. s r. o. uzavřel smlouvu o budoucí smlouvě o výstavbě, aniž by byl dodržel postup předvídaný § 239 odst. 4 písm. i) obchodního zákoníku. Zmíněnými rozsudky bylo určeno, že smlouva je neplatná. Podle názoru stěžovatelky je v rozporu s principy spravedlnosti, aby náklady řízení, které bylo zahájeno v přímé souvislosti s porušením právních předpisů a povinností vedlejším účastníkem při výkonu funkce tehdejšího předsedy představenstva bytového družstva, neslo právě toto bytové družstvo a tím fakticky jeho členové.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
19. 4. 2012 11:30 - 19. 4. 2012 11:45
Sp. zn.: I. ÚS 770/11
Soudce zpravodaj: František Duchoň
Navrhovatelé: stěžovatel Ing. O. M., zast. JUDr. Zdeňkem Koschinem, advokátem se sídlem Praha 5, Štefánikova 48
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v
Praze ze dne 1. 4. 2009, čj. 23 Co 73/2009 - 88, a usnesení Nejvyššího
soudu ČR ze dne 26. 1. 2011, čj. 33 Cdo 3625/2009 - 106
(závazky ze smlouvy o smlouvě budoucí)
I. poschodí, senátní místnost č. 151
Stěžovatel navrhuje zrušení uvedených rozhodnutí ve sporu, ve kterém jako žalobce neuspěl. Žalovaní se v uvedeném sporu zavázali k podpisu smlouvy o smlouvě budoucí s tím, že z dobrovolné dražby nemovitosti z konkurzní podstaty úpadce – zemědělského družstva, vydraží zemědělské stavení přestavěné na dílenský objekt. Stěžovatel se zavázal žalovaným poskytnout polovinu dražební hodnoty. Do dvou let po vkladu nemovitosti do katastru měla být uzavřena kupní smlouva o převodu jedné ideální poloviny takto vydražených nemovitostí na stěžovatele. Dodatek k této smlouvě obsahoval rovněž ujednání o platbě nákladů spojených s ostatními službami. Stěžovatel nesouhlasí se závěry obecných soudů, podle kterých svoje závazky, plynoucí ze smlouvy o smlouvě budoucí, nesplnil řádně a včas, což bylo důvodem pro zamítnutí jeho žaloby. Důvodem jeho prodlení s úhradami byla podle stěžovatele skutečnost, že vždy po žalovaných vyžadoval vystavení daňového dokladu, který mu předkládali opožděně. Dále poukazuje na skutečnost, že jeden ze žalovaných zemřel, ale Nejvyšší soud rozhodl o dovolání až po jeho smrti. Dle názoru stěžovatele dovolací soud tak jednal s někým, kdo nemohl být způsobilý být účastníkem řízení, nabývat práva a povinnosti. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem je stěžovatel přesvědčen, že postupem a rozhodnutími obecných soudů došlo k porušení jeho základních práv podle čl. 5, čl. 11 odst. 1 a 3, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod a dále čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.