II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
2. 5. 2012 14:00 - 2. 5. 2012 14:15
Sp. zn.: II. ÚS 868/12
Soudce zpravodaj: Jiří Nykodým
Navrhovatelé: M. Š, zastoupená JUDr. Michaelem Bartončíkem, Ph.D., advokátem
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozhodnutí Krajského soudu v Brně, sp. zn. 21 Co 421/2011
(Předběžné opatření v řízení o úpravě styku s nezletilým dítětem)
I. poschodí, senátní místnost č. 151
Stěžovatelka je přesvědčena, že napadeným rozhodnutím došlo k porušení jejích základních práv zaručených Listinou základních práv a svobod, Ústavou České republiky a Úmluvou o ochraně práv dítěte. V rámci řízení o určení otcovství a o úpravu výchovy a výživy nezletilého dítěte krajský soud v Brně jako soud odvolací napadeným usnesením změnil původně zamítavé usnesení Okresního soudu ve Znojmě tak, že nařídil předběžné opatření, jímž stěžovatelce uložil povinnost umožnit žalobci (nyní vedlejší účastník) styk s jejím nezletilým synem. V odůvodnění uvedl, že co do rozsahu upravuje styk restriktivně, neboť to odpovídá povaze předběžného opatření. Potřeba zatímní úpravy poměrů je v daném případě dána, neboť je žádoucí, aby po dobu probíhajícího soudního řízení nebyly přerušeny rozvíjející se vazby mezi žalobcem a nezletilým a trval kontakt, který stěžovatelka neumožňovala. Stěžovatelka namítala, že žalobce považuje za otce nezletilého a ona sama tvrdí, že otcovství žalobce nebylo dosud určeno a zákon o rodině možnost úpravy styku dítěte s mužem, který se teprve domáhá určení svého otcovství, výslovně neumožňuje. Podle názoru soudu je třeba posoudit situaci z hlediska proporcionality případných dopadů a následků na praktický život, které by za dané situace mohly zamítavým rozhodnutím vzniknout (zpřetrhání vazeb mezi rodičem a dítětem, jež se s vzrůstající dobou odloučení, zejména v takto nízkém věku, obnovují stále obtížněji). Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti namítá, že žalobce není k návrhu na úpravu styku s nezletilým aktivně legitimován, neboť zákon o rodině umožňuje soudu upravit styk s dítětem pouze rodičům či prarodičům a sourozencům, nikoliv však osobám, které se domáhají určení otcovství. Odvolací soud zasáhl podle stěžovatelky do jejích práv, když nechránil státem uznané rodičovství a rodinu stěžovatelky a odňal jí nezletilé dítě bez zákonného zmocnění. Stěžovatelka se taktéž nedomnívá, že by dítě ve věku jednoho roku a tří měsíců mělo zájem být svěřeno na dobu šesti hodin každý druhý týden pro něj cizímu člověku bez přítomnosti matky. Závěrem stěžovatelka vyjádřila obavu, že si žalobce odveze dítě do Rakouska a již je nevrátí.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
3. 5. 2012 10:00 - 3. 5. 2012 10:30
Sp. zn.: IV. ÚS 498/12
Soudce zpravodaj: Pavel Rychetský
Navrhovatelé: E. M., zastoupena JUDr. Stanislavem Červencem, advokátem
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 25 Co 538/2011-32 ze dne 21. prosince 2011
návrh na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí; návrh na přiznání nákladů řízení
(právo na soudní a jinou právní ochranu)
I. poschodí, senátní místnost č. 151
Stěžovatelka brojí proti napadenému rozhodnutí, jímž byl změněn výrok o náhradě nákladů řízení, a jímž jí byla stanovena povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení za řízení před odvolacím soudem. V důsledku rozhodnutí odvolacího soudu byla stěžovatelce nově stanovena povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení v celkové výši 9 840 Kč, což je podle ní v rozporu zejména s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. V ústavní stížnosti stěžovatelka napadla postup Městského soudu v Praze, který odmítl aplikaci v napadeném rozhodnutí uvedených nálezů Ústavního soudu, vztahujících se k právu účastníka na náhradu nákladů řízení za zastupování advokátem, s tím, že zmíněné nálezy řešily případy, kdy náhradu nákladů řízení požadovaly organizace financované ze státního rozpočtu. V souzeném případě však šlo dle Městského soudu v Praze o organizaci příspěvkovou, a proto se nemohou v nálezech Ústavního soudu vyslovené závěry použít. Stěžovatelka napadenému rozhodnutí také vytýká, že Městský soud v Praze nezohlednil odlišnost sporu v tom, že jde o řízení, v němž je předmětem žaloby činěno peněžité plnění nepřevyšující 10 000 Kč (tzv. bagatelní věc), konkrétně o 1 450 Kč s příslušenstvím. Poukázala, že náhradu nákladů řízení by vedlejší účastnice - Správa služeb hlavního města Prahy obdržet neměla též proto, že posouzení celého případu z důvodů opakujících se standardních výchozích skutečností (požadována byla náhrada za odtah vozidla) nevyžaduje zastupování advokátem. Stěžovatelka tvrdila, že k úhradě dlužné jistiny nedošlo jen z důvodu překlepu v zadávání bankovního příkazu, jejž podávala několik dnů poté, co si odtažené vozidlo vyzvedla. Uvedeným mělo dojít k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
3. 5. 2012 10:00 - 3. 5. 2012 10:30
Sp. zn.: III. ÚS 2030/09
Soudce zpravodaj: Jan Musil
Navrhovatelé: Hlavní město Praha
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 5. 2009 č.
j. 30 Cdo 2329/2007-109, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. 3.
2007 č. j. 13 Co 377/2006-90, 13 Co 378/2006 a rozsudek Obvodního soudu
pro Prahu 1 ze dne 14. 7. 2005 č. j. 23 C 128/2002-57
(právo na soudní ochranu a na spravedlivý proces, určení výše bezdůvodného obohacení)
I. poschodí, senátní místnost č. 152
Stěžovatel se domáhá zrušení označených rozhodnutí obecných soudů, neboť jimi měla být dotčena jeho základní práva garantovaná článkem 4 odst. 1, článkem 11 odst. 1, článkem 36 odst. 1, a článkem 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Před Obvodním soudem pro Prahu 1 probíhal občanskoprávní spor mezi žalobkyní (v řízení před Ústavním soudem „vedlejší účastnice“) a žalovaným Hlavním městem Praha („stěžovatel“) o zaplacení částky 1 353 240,- Kč. Zaplacení této částky bylo požadováno žalobkyní na žalovaném z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého tím, že žalovaný užíval v období od 1. 5. 2001 do 30. 4. 2004 bez právního důvodu pozemek, který byl ve vlastnictví žalobkyně, tvořící součást rekreačního území tzv. Hostivařského lesoparku. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 bylo žalobě vyhověno a výši bezdůvodného obohacení určil nalézací soud jako ekvivalent nájemného zemědělské půdy, stanoveného výměrem Ministerstva financí na částku 30,- Kč/m2/rok, což odpovídá při dané výměře pozemku částce 451.080,- Kč za rok. Prvoinstanční rozsudek napadl žalovaný odvoláním, v němž mj. zpochybnil výpočet výše bezdůvodného obohacení poukazem na to, že výše nájemného zemědělské půdy je ve výměru Ministerstva financí je stanovena pouze jako maximální hranice nájemného. Podle názoru žalovaného mělo být určeno tzv. obvyklé nájemné a žalovaný předložil jím vyžádaný posudek, kterým bylo obvyklé nájemné daného pozemku vypočteno částkou 9.578,70 Kč za rok. Odvolací soud dospěl k závěru, že pro stanovení výše bezdůvodného obohacení není výše obvyklého nájemného rozhodná a za relevantní pro určení výše nájemného pokládal odvolací soud částku 30,- Kč/m2/rok, stanovenou výměrem Ministerstva financí. Nejvyššímu soudu České republiky, jakožto soudu dovolacímu, vytýká stěžovatel především to, že ve svém rozhodnutí vůbec nezohlednil obsah stěžovatelem podaného dovolání z hlediska vymezení otázky zásadního právního významu, o niž v dané věci šlo. Dovolací soud se prý uvedenou právní otázkou vůbec nezabýval, nijak jí ve svém usnesení nezohlednil a zabýval se právní otázkou zcela jinou, čímž připravil stěžovatele o právo na řádné projednání jeho věci před soudem.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
3. 5. 2012 12:30 - 3. 5. 2012 12:45
Sp. zn.: I. ÚS 3158/11
Soudce zpravodaj: František Duchoň
Navrhovatelé: stěžovatel Z. R., zast. Mgr. Ivo Grabmüllerem, advokátem se sídlem Plzeň, Polní 70
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Okresního soudu v Rokycanech ze dne 24. 8. 2011, čj. 9 EC 336/2011 - 20
(porušení zásady spravedlivého procesu, čl. 38 odst. 2)
I. poschodí, senátní místnost č. 151
Stěžovatel navrhuje zrušení uvedeného rozsudku Okresního soudu v Rokycanech, kterým mu byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni Kooperativa, pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, částku 366,- Kč s úrokem z prodlení a na náhradě nákladů řízení dalších 6.420,- Kč. Stěžovatel je přesvědčen, že napadeným rozsudkem byla porušena jeho základní práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. V uvedeném jednání soudu spatřuje stěžovatel prvky libovůle a zásadní nedbalosti, která vyústila ve skutečnost, že věc byla projednána a rozhodnuta bez jeho vědomí a v jeho nepřítomnosti. Na stěžovatele byl vydán návrh elektronického platebního rozkazu, který byl obecným soudem posílán na neplatnou adresu trvalého pobytu. Okresní soud v Rokycanech, i přes dvojí upozornění pošty ve Vlašimi, která mu vracela nedoručitelné zásilky, směřující na neexistující adresu stěžovatele, tato upozornění bez povšimnutí přešel, nesjednal nápravu a dokonce považoval takové doručení za řádné. To nakonec vyústilo ve vydání napadeného rozsudku, který byl opět okresním soudem zaslán na neexistující adresu stěžovatele. Správná adresa byla ale zjištěna z centrálního registru již Okresním soudem Plzeň-město a uvedena zmíněným soudem v odůvodnění usnesení o delegaci věci Okresnímu soudu v Rokycanech, které bylo stěžovateli bez problémů doručeno. V důsledku shora vylíčeného pochybení Okresního soudu v Rokycanech byl vydán rozsudek, proti kterému není možno podat žádný opravný prostředek. K jeho vydání došlo v řízení bez vědomí stěžovatele, který s nárokem žalobce nesouhlasí a nemohl se v uvedeném řízení nijak bránit. Navíc je tento rozsudek již exekučním titulem. Stěžovatel si je vědom, že se jedná o spor o zaplacení bagatelní částky, ale vyjádřil přesvědčení, že zásah Ústavního soudu je zde zcela oprávněný, protože se v jeho případě jedná o rozhodnutí, které bylo vydáno po extrémních a opakovaných pochybeních Okresního soudu v Rokycanech.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
3. 5. 2012 12:45 - 3. 5. 2012 13:00
Sp. zn.: I. ÚS 2955/10
Soudce zpravodaj: František Duchoň
Navrhovatelé: stěžovatel T. M., zast. Mgr. Martinem Nezvalem, advokátem se sídlem Praha 1, Týnská 21
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v
Českých Budějovicích ze dne 20. 7. 2010, čj. 15 Co 380/2010 - 201
(spor o náhradu za ztížení společenského uplatnění)
I. poschodí, senátní místnost č. 151
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti navrhl zrušení shora označeného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, vydaného v řízení o jeho žalobě proti žalované České pojišťovně, a. s., na odškodnění za ztížení společenského uplatnění. Při dopravní nehodě, způsobené řidičem jiného automobilu, utrpěl stěžovatel vážný úraz. Na základě mimosoudního jednání mu poskytla žalovaná částku 531 600,- Kč. Tato částka je pro něj, s ohledem na intenzitu a rozsah poškození jeho zdraví, nedostatečná, a proto požadoval další plnění. Podstatou ústavní stížnosti je jeho nesouhlas s výší částky, kterou mu soudy přiznaly jako přiměřené odškodnění za ztížení společenského uplatnění v částce 7 345 800,- Kč. K úrazu stěžovatele došlo v jeho 19 letech, těsně po maturitě, chystal se dále studovat a jeho příjmy by dnes byly podle něj nepoměrně vyšší, než kolik mu bylo přisouzeno. V měsíčním průměru bylo stěžovateli přiznáno odškodnění ve výši současného platu nekvalifikovaného pomocného zahraničního dělníka, a to i bez ohledu na možnou inflaci. K jeho úrazu došlo těsně po maturitě a chystal se dále studovat. Jeho příjmy by dnes byly podle stěžovatele nepoměrně vyšší, než kolik mu bylo přisouzeno. Z toho důvodu se domnívá, že v daném řízení byla porušena jeho základní práva, zakotvená v čl. 36 odst. l Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod.