II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
9. 1. 2012 10:00 - 9. 1. 2012 10:30
Sp. zn.: II. ÚS 1969/10
Soudce zpravodaj: Eliška Wagnerová
Navrhovatelé: a) Ing. J. V. a b) P. S., oba zastoupeni Pavlem Uhlem, advokátem se sídlem Kořenského 15, Praha 5 a Občanskou demokratickou stranou (ODS), zastoupenou JUDr. Petrem Tomanem, advokátem se sídlem Trojanova 12, Praha 2, jako vedlejšího účastníka řízení
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2010 č. j. 28 Cdo 3373/2009-112, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 2. 2009 č. j. 29 Co 453/2008-86, a výroku I. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. 5. 2008 č. j. 18 C 173/2007-46
(vnitrostranická demokracie)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

Stěžovatelé se domáhají zrušení uvedených rozhodnutí, neboť jsou přesvědčeni, že jimi byla porušena jejich základní práva a svobody garantovaná čl. 20, čl. 21 Listiny a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 a čl. 11 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Rovněž jimi měl být porušen čl. 5 Ústavy ČR. Stěžovatelé v ústavní stížnosti namítají, že obecné soudy rozsah dopadu zákonné určovací žaloby podle ust. § 16a zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a hnutích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o politických stranách“) vyložily v maximálně možné restriktivní variantě, jež vedla podle stěžovatelů k popření možnosti rozhodnout spor věcně. Výklad práva, který předpokládá, že činnost orgánů politických stran se vymyká soudnímu posouzení otázek zákonnosti, je dle stěžovatelů nesprávný a protiústavní.

Usnesením Oblastního sněmu v Praze 5 byla v roce 2007 odvolána celá Oblastní rada ODS Praha 5, dále zástupci a delegáti oblastního sněmu v Regionální radě ODS Praha a rovněž byla zrušena usnesení Oblastního sněmu ODS Praha 5 z let 2005 a 2006 a došlo ke zvolení nových členů oblastního sněmu a zástupců a delegátů a jejich náhradníků. Skupina žalobců, včetně stěžovatelů, se žalobou domáhala, aby obvodní soud vydal rozsudek, že rozhodnutí orgánu politické strany ODS není v souladu se zákonem a Stanovami ODS, a aby vyslovil neplatnost uvedeného usnesení.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
10. 1. 2012 8:30 - 10. 1. 2012 9:00
Sp. zn.: I. ÚS 59/11
Soudce zpravodaj: Ivana Janů
Navrhovatelé: Sallerova výstavba Pelhřimov, s.r.o., zast. advokátem Mgr. Martinem Šípem, Převrátilská 330, Tábor
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8.10.2010 sp.zn. Ncp 1761/2010
(bezdůvodné obohacení, náklady řízení )
I. poschodí, senátní místnost č. 151

Stěžovatelka je přesvědčena, že usnesením Vrchního soudu v Praze bylo porušeno právo na zákonného soudce a právo na spravedlivý proces (čl. 38 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatelka se žalobou podanou ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích domáhala po vedlejší účastnici zaplacení částky 3 989 997 Kč s příslušenstvím. Tato částka měla představovat bezdůvodné obohacení, které vedlejší účastnici vzniklo na úkor stěžovatelky tím, že zhotovením teplovodního potrubí a potrubí pro dodávku technické vody – místo pouhé přeložky parovodního potrubí – byl horkovod vedlejší účastnice o tuto částku zhodnocen. Součástí žaloby bylo rovněž obsáhlé odůvodnění toho, proč stěžovatelka považuje za věcně příslušný Krajský soud v Českých Budějovicích. Vrchní soud v Praze usnesením nicméně vyslovil, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy, a dále, že po právní moci tohoto rozhodnutí bud věc postoupena k dalšímu řízení Okresnímu soudu v Pelhřimově.

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
11. 1. 2012 8:30 - 11. 1. 2012 9:00
Sp. zn.: IV. ÚS 415/11
Soudce zpravodaj: Miloslav Výborný
Navrhovatelé: PhDr. H. P.
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 11. 2010 čj. 23 Co 349/2010-111 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. 3. 2010 čj. 15 C 210/2008-86
návrh na přiznání nákladů zastoupení
(spravedlivý proces)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

Stěžovatelka se domáhá zrušení uvedených rozhodnutí obecných soudů, kterými bylo podle ní porušeno základní ústavně zaručené právo na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, právo dle čl. 36 odst. 3 Listiny, včetně práva na spravedlivý proces dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatelka s poukazem na své majetkové poměry navrhla, aby náklady na její zastoupení v řízení před Ústavním soudem hradil stát podle § 83 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.  Žalobkyně se obrátila na Českou advokátní komoru s žádostí o poskytnutí bezplatné právní služby pro řízení před Ústavním soudem; jelikož její žádosti nebylo z důvodů, které považovala za nezákonné, vyhověno a v důsledku toho ji marně uplynula lhůta k podání ústavní stížnosti, domáhala se po České republice – Ministerstvu spravedlnosti podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, náhrady nemajetkové újmy v penězích vzniklé nesprávným úředním postupem.

I. senát - veřejné ústní jednání
11. 1. 2012 9:00 - 11. 1. 2012 11:00
Sp. zn.: I. ÚS 451/11
Soudce zpravodaj: Ivana Janů
Navrhovatelé: Hlavní město Praha, zast. advokátem JUDr. Františkem Gebauerem, Tyršova 1832/7 Praha 2
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24.11. 2010 sp.zn. 22 Cdo 3281/2008
(imise hlukem)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

Stěžovatel se domáhá zrušení uvedeného rozsudku Nejvyššího soudu a tvrdí, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 2, čl. 4 odst. 1 a odst. 4, čl. 36 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Vedlejší účastníci, v pozici žalobců, podali u obvodního soudu žalobu, kterou se domáhali, aby stěžovateli (tj. žalovanému) byla uložena povinnost zdržet se rušení hlukem pocházejícím z provozu na pozemní komunikaci - ulice 5. května v Praze 4 v úseku mezi ulicí Vyskočilova a Michelská tak, aby hodnota ekvivalentní hladiny akustického tlaku pro chráněné vnitřní prostory staveb konkrétních domů v k. ú. Michle v žádném z nich nepřesáhla určenou hladinu zvuku. Obvodní soud rozsudkem žalobu zamítl, což odůvodnil tak, že stěžovatel je vlastníkem komunikace, avšak nikoliv jejím provozovatelem, neboť mu nepřísluší jakkoliv provoz regulovat, omezovat či zakazovat. Nelze proto bez dalšího uložit stěžovateli povinnost, které se vedlejší účastníci domáhají. Soud přitom zohlednil, že stěžovatel se nechová pasivně k hlučnosti provozu na komunikaci, když připravuje řešení spočívající v odvedení současného hustého provozu vybudováním tzv. Pražského okruhu, které je však časově, technicky a ekonomicky náročné, a vedlejším účastníkům proto nezbude, než obtěžování hlukem trpět.

Soud prvního stupně označil vedlejšími účastníky požadované rozhodnutí za nevykonatelné v podobě předpokládané v ustanovení § 160 obč. soudního řádu. Městský soud v Praze rozsudkem k odvolání vedlejších účastníků prvostupňový rozsudek změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhověl s tím, že lhůtu pro splnění uložené povinnosti stanovil v délce jednoho roku od právní moci rozsudku. Odvolací soud dospěl ve svém rozhodnutí k závěru, že bylo-li v řízení prokázáno, že vedlejší účastníci jsou dlouhodobě obtěžováni hlukem z provozu na komunikaci, a to takové intenzity, která mnohonásobně překračuje i hygienické limity stanovené pro starou hlukovou zátěž, je třeba toto obtěžování považovat za obtěžování nad míru přiměřenou poměrům, jehož strpění nelze po vedlejších účastnících nadále spravedlivě požadovat. Argument soudu prvního stupně o nevykonatelnosti požadavku vedlejších účastníků označil odvolací soud za nesprávný, jelikož požadavek vedlejších účastníků, aby se stěžovatel zdržel nadměrného obtěžování hlukem, pocházejícím z konkrétně uvedeného zdroje a přesně vymezené lokality i přesně stanovené hranice tohoto hluku pro denní a noční dobu, je zcela určitý a v řízení bylo prokázáno, že je i splnitelný. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal stěžovatel dovolání, které Nejvyšší soud zamítl, protože všechny dovolací námitky (procesní námitky, námitku údajné nevykonatelnosti, překvapivosti rozhodnutí, absenci poučení, nejednoznačným vymezením příslušné skutkové podstaty, nepřezkoumatelností rozhodnutí, nesprávným právním posouzením, nedostatkem aktivní legitimace u některých z účastníků) shledal nedůvodnými.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
12. 1. 2012 11:45 - 12. 1. 2012 12:00
Sp. zn.: I. ÚS 2910/10
Soudce zpravodaj: František Duchoň
Navrhovatelé: stěžovatel M. H., zast. JUDr. Martinem Klimo, advokátem se sídlem Brno, Jakubská 1
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti příkazu Městského soudu v Brně ze dne 15. 9. 2010, sp. zn. 89 T 101/2010
(propuštění z výkonu trestu a vzetí do vazby)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

Stěžovatel navrhuje zrušení označeného příkazu Městského soudu v Brně pro porušení čl. 5, čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 8 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Tímto příkazem městský soud přikázal Vazební věznici v Příbrami, aby byl stěžovatel ihned propuštěn z výkonu trestu a v dané věci znovu převeden do vazby. Jak vyplývá z příkazu, stěžovatel je spolu s dalšími dvěma osobami trestně stíhán pro podezření ze spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle § 283 odst. 1, § 283 odst. 1 a § 283 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákoníku formou účastenství podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Stěžovatel poukazuje na zákonné důvody v souvislosti s propuštěním z výkonu trestu, přičemž žádný z těchto důvodů podle něj nezná způsob propuštění z výkonu trestu převedením zpět do vazby. Původní vazba tak skončila právě nařízením výkonu trestu. Pokud byl soud přesvědčen o existenci vazebních důvodů i nadále, bylo - dle názoru stěžovatele - jeho povinností rozhodnout o vzetí stěžovatele do vazby zákonem stanoveným způsobem, tedy usnesením, proti němuž je přípustná stížnost. Jestliže takto nepostupoval a stěžovatele zmíněným příkazem sice propustil z výkonu trestu, ale fakticky jej nepropustil, protože jej bez řádného rozhodnutí „převedl“ do vazby, došlo k porušení jeho práva na osobní svobodu a na spravedlivý proces.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
12. 1. 2012 12:00 - 12. 1. 2012 12:20
Sp. zn.: I. ÚS 2205/09
Soudce zpravodaj: František Duchoň
Navrhovatelé: stěžovatelka A. F., zast. JUDr. Růženou Jansovou, advokátkou se sídlem Kladno, nám. Starosty Pavla 40
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 3. 2. 2009, čj. 23 C 41/2008 - 52, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2009, čj. 26 Co 213/2009 - 64
(náklady řízení advokáta, který byl ustanoven jako opatrovník účastníka řízení)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

Stěžovatelka navrhuje zrušení uvedených rozhodnutí, vydaných v řízení o určení vlastnictví k nemovitostem, ve kterém jako žalobkyně neuspěla. Výrokem II. shora označeného rozsudku Okresního soudu v Kladně jí byla uložena povinnost zaplatit na nákladech řízení do pokladny Okresního soudu v Kladně částku 24.514,- Kč. Proti tomuto výroku podala odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze usnesením tak, že výrok okresního soudu o nákladech řízení potvrdil. Podle stěžovatelky obecné soudy při stanovení výše nákladů řízení rozhodly v extrémním rozporu s principy spravedlnosti a zasáhly tak do jejího základního práva na ochranu vlastnictví. Stěžovatelce totiž byla uložena povinnost zaplatit náklady právního zastoupení žalovaného neznámého pobytu a zastoupeného advokátem, jako opatrovníkem. Podle stěžovatelky měly být náklady právního zastoupení proto vypočteny podle jiné vyhlášky, takže sazba za jeden úkon právní služby měla být nižší a stěžovatelka by zaplatila na nákladech řízení pouze 1.428,- Kč, a nikoli zmíněných 24.514,- Kč. Obecné soudy podle stěžovatelky porušily také její základní právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a dále čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1, čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.