Přehled ústních jednání pro 2. týden roku 2012

06.01.2012

V tomto týdnu se koná 6 jednání.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
9. 1. 2012 10:00
- 9. 1. 2012 10:30
Sp. zn.: II. ÚS 1969/10
Soudce zpravodaj: Eliška Wagnerová

Navrhovatelé: a) Ing. J. V. a b) P. S., oba zastoupeni Pavlem Uhlem,

advokátem se sídlem Kořenského 15, Praha 5 a Občanskou demokratickou

stranou (ODS), zastoupenou JUDr. Petrem Tomanem, advokátem se sídlem

Trojanova 12, Praha 2, jako vedlejšího účastníka řízení
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího soudu ze

dne 1. 4. 2010 č. j. 28 Cdo 3373/2009-112, rozsudku Městského soudu v

Praze ze dne 5. 2. 2009 č. j. 29 Co 453/2008-86, a výroku I. rozsudku

Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. 5. 2008 č. j. 18 C 173/2007-46
(vnitrostranická demokracie)
I. poschodí, senátní místnost č. 152


Stěžovatelé

se domáhají zrušení uvedených rozhodnutí, neboť jsou přesvědčeni, že

jimi byla porušena jejich základní práva a svobody garantovaná čl. 20,

čl. 21 Listiny a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6

odst. 1 a čl. 11 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Rovněž jimi měl být porušen čl. 5 Ústavy ČR. Stěžovatelé v ústavní

stížnosti namítají, že obecné soudy rozsah dopadu zákonné určovací

žaloby podle ust. § 16a zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v

politických stranách a hnutích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen

„zákon o politických stranách“) vyložily v maximálně možné restriktivní

variantě, jež vedla podle stěžovatelů k popření možnosti rozhodnout spor

věcně. Výklad práva, který předpokládá, že činnost orgánů politických

stran se vymyká soudnímu posouzení otázek zákonnosti, je dle stěžovatelů

nesprávný a protiústavní.

 

Usnesením

Oblastního sněmu v Praze 5 byla v roce 2007 odvolána celá Oblastní rada

ODS Praha 5, dále zástupci a delegáti oblastního sněmu v Regionální

radě ODS Praha a rovněž byla zrušena usnesení Oblastního sněmu ODS Praha

5 z let 2005 a 2006 a došlo ke zvolení nových členů oblastního sněmu a

zástupců a delegátů a jejich náhradníků. Skupina žalobců, včetně

stěžovatelů, se žalobou domáhala, aby obvodní soud vydal rozsudek, že

rozhodnutí orgánu politické strany ODS není v souladu se zákonem a

Stanovami ODS, a aby vyslovil neplatnost uvedeného usnesení.

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
10. 1. 2012 8:30
- 10. 1. 2012 9:00
Sp. zn.: I. ÚS 59/11
Soudce zpravodaj: Ivana Janů
Navrhovatelé: Sallerova výstavba Pelhřimov, s.r.o., zast. advokátem Mgr. Martinem Šípem, Převrátilská 330, Tábor
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8.10.2010 sp.zn. Ncp 1761/2010
(bezdůvodné obohacení, náklady řízení )
I. poschodí, senátní místnost č. 151


Stěžovatelka

je přesvědčena, že usnesením Vrchního soudu v Praze bylo porušeno právo

na zákonného soudce a právo na spravedlivý proces (čl. 38 odst. 1 a čl.

36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatelka se žalobou

podanou ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích domáhala po vedlejší

účastnici zaplacení částky 3 989 997 Kč s příslušenstvím. Tato částka

měla představovat bezdůvodné obohacení, které vedlejší účastnici vzniklo

na úkor stěžovatelky tím, že zhotovením teplovodního potrubí a potrubí

pro dodávku technické vody – místo pouhé přeložky parovodního potrubí –

byl horkovod vedlejší účastnice o tuto částku zhodnocen. Součástí žaloby

bylo rovněž obsáhlé odůvodnění toho, proč stěžovatelka považuje za

věcně příslušný Krajský soud v Českých Budějovicích. Vrchní soud v Praze

usnesením nicméně vyslovil, že k projednání a rozhodnutí věci jsou

v prvním stupni příslušné okresní soudy, a dále, že po právní moci

tohoto rozhodnutí bud věc postoupena k dalšímu řízení Okresnímu soudu

v Pelhřimově.

 

 

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
11. 1. 2012 8:30
- 11. 1. 2012 9:00
Sp. zn.: IV. ÚS 415/11
Soudce zpravodaj: Miloslav Výborný
Navrhovatelé: PhDr. H. P.
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v

Praze ze dne 3. 11. 2010 čj. 23 Co 349/2010-111 a rozsudku Obvodního

soudu pro Prahu 2 ze dne 11. 3. 2010 čj. 15 C 210/2008-86
návrh na přiznání nákladů zastoupení
(spravedlivý proces)
I. poschodí, senátní místnost č. 152


Stěžovatelka

se domáhá zrušení uvedených rozhodnutí obecných soudů, kterými bylo

podle ní porušeno základní ústavně zaručené právo na soudní ochranu dle

čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, právo dle čl. 36 odst. 3

Listiny, včetně práva na spravedlivý proces dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o

ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatelka s poukazem na

své majetkové poměry navrhla, aby náklady na její zastoupení v řízení

před Ústavním soudem hradil stát podle § 83 odst. 1 zákona č. 182/1993

Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.  Žalobkyně se

obrátila na Českou advokátní komoru s žádostí o poskytnutí bezplatné

právní služby pro řízení před Ústavním soudem; jelikož její žádosti

nebylo z důvodů, které považovala za nezákonné, vyhověno a v důsledku

toho ji marně uplynula lhůta k podání ústavní stížnosti, domáhala se po

České republice – Ministerstvu spravedlnosti podle zákona č. 82/1998

Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci

rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, náhrady nemajetkové újmy

v penězích vzniklé nesprávným úředním postupem.

 

 

I. senát - veřejné ústní jednání
11. 1. 2012 9:00
- 11. 1. 2012 11:00
Sp. zn.: I. ÚS 451/11
Soudce zpravodaj: Ivana Janů
Navrhovatelé: Hlavní město Praha, zast. advokátem JUDr. Františkem Gebauerem, Tyršova 1832/7 Praha 2
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24.11. 2010 sp.zn. 22 Cdo 3281/2008
(imise hlukem)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatel

se domáhá zrušení uvedeného rozsudku Nejvyššího soudu a tvrdí, že jím

byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 2, čl. 4 odst. 1 a odst. 4, čl. 36 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.

Vedlejší účastníci, v pozici žalobců, podali u obvodního soudu žalobu,

kterou se domáhali, aby stěžovateli (tj. žalovanému) byla uložena

povinnost zdržet se rušení hlukem pocházejícím z provozu na pozemní

komunikaci - ulice 5. května v Praze 4 v úseku mezi ulicí Vyskočilova a

Michelská tak, aby hodnota ekvivalentní hladiny akustického tlaku pro

chráněné vnitřní prostory staveb konkrétních domů v k. ú. Michle v

žádném z nich nepřesáhla určenou hladinu zvuku. Obvodní soud rozsudkem

žalobu zamítl, což odůvodnil tak, že stěžovatel je vlastníkem

komunikace, avšak nikoliv jejím provozovatelem, neboť mu nepřísluší

jakkoliv provoz regulovat, omezovat či zakazovat. Nelze proto bez

dalšího uložit stěžovateli povinnost, které se vedlejší účastníci

domáhají. Soud přitom zohlednil, že stěžovatel se nechová pasivně

k hlučnosti provozu na komunikaci, když připravuje řešení spočívající v

odvedení současného hustého provozu vybudováním tzv. Pražského okruhu,

které je však časově, technicky a ekonomicky náročné, a vedlejším

účastníkům proto nezbude, než obtěžování hlukem trpět.

 

Soud

prvního stupně označil vedlejšími účastníky požadované rozhodnutí za

nevykonatelné v podobě předpokládané v ustanovení § 160 obč. soudního

řádu. Městský soud v Praze rozsudkem k odvolání vedlejších účastníků

prvostupňový rozsudek změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhověl s

tím, že lhůtu pro splnění uložené povinnosti stanovil v délce jednoho

roku od právní moci rozsudku. Odvolací soud dospěl ve svém rozhodnutí k

závěru, že bylo-li v řízení prokázáno, že vedlejší účastníci jsou

dlouhodobě obtěžováni hlukem z provozu na komunikaci, a to takové

intenzity, která mnohonásobně překračuje i hygienické limity stanovené

pro starou hlukovou zátěž, je třeba toto obtěžování považovat za

obtěžování nad míru přiměřenou poměrům, jehož strpění nelze po

vedlejších účastnících nadále spravedlivě požadovat. Argument soudu

prvního stupně o nevykonatelnosti požadavku vedlejších účastníků označil

odvolací soud za nesprávný, jelikož požadavek vedlejších účastníků, aby

se stěžovatel zdržel nadměrného obtěžování hlukem, pocházejícím

z konkrétně uvedeného zdroje a přesně vymezené lokality i přesně

stanovené hranice tohoto hluku pro denní a noční dobu, je zcela určitý a

v řízení bylo prokázáno, že je i splnitelný. Proti tomuto rozsudku

odvolacího soudu podal stěžovatel dovolání, které Nejvyšší soud zamítl,

protože všechny dovolací námitky (procesní námitky, námitku údajné

nevykonatelnosti, překvapivosti rozhodnutí, absenci poučení,

nejednoznačným vymezením příslušné skutkové podstaty,

nepřezkoumatelností rozhodnutí, nesprávným právním posouzením,

nedostatkem aktivní legitimace u některých z účastníků) shledal

nedůvodnými.

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
12. 1. 2012 11:45
- 12. 1. 2012 12:00
Sp. zn.: I. ÚS 2910/10
Soudce zpravodaj: František Duchoň
Navrhovatelé: stěžovatel M. H., zast. JUDr. Martinem Klimo, advokátem se sídlem Brno, Jakubská 1
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti příkazu Městského soudu v Brně ze dne 15. 9. 2010, sp. zn. 89 T 101/2010
(propuštění z výkonu trestu a vzetí do vazby)
I. poschodí, senátní místnost č. 151


Stěžovatel

navrhuje zrušení označeného příkazu Městského soudu v Brně pro porušení

čl. 5, čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 8

a čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Tímto příkazem městský soud

přikázal Vazební věznici v Příbrami, aby byl stěžovatel ihned propuštěn

z výkonu trestu a v dané věci znovu převeden do vazby. Jak vyplývá

z příkazu, stěžovatel je spolu s dalšími dvěma osobami trestně stíhán

pro podezření ze spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiné

nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle § 283 odst.

1, § 283 odst. 1 a § 283 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákoníku formou

účastenství podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Stěžovatel

poukazuje na zákonné důvody v souvislosti s propuštěním z výkonu trestu,

přičemž žádný z těchto důvodů podle něj nezná způsob propuštění

z výkonu trestu převedením zpět do vazby. Původní vazba tak skončila

právě nařízením výkonu trestu. Pokud byl soud přesvědčen o existenci

vazebních důvodů i nadále, bylo - dle názoru stěžovatele - jeho

povinností rozhodnout o vzetí stěžovatele do vazby zákonem stanoveným

způsobem, tedy usnesením, proti němuž je přípustná stížnost. Jestliže

takto nepostupoval a stěžovatele zmíněným příkazem sice propustil

z výkonu trestu, ale fakticky jej nepropustil, protože jej bez řádného

rozhodnutí „převedl“ do vazby, došlo k porušení jeho práva na osobní

svobodu a na spravedlivý proces.

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
12. 1. 2012 12:00
- 12. 1. 2012 12:20
Sp. zn.: I. ÚS 2205/09
Soudce zpravodaj: František Duchoň
Navrhovatelé: stěžovatelka A. F., zast. JUDr. Růženou Jansovou, advokátkou se sídlem Kladno, nám. Starosty Pavla 40
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Okresního soudu v

Kladně ze dne 3. 2. 2009, čj. 23 C 41/2008 - 52, a usnesení Krajského

soudu v Praze ze dne 13. 5. 2009, čj. 26 Co 213/2009 - 64
(náklady řízení advokáta, který byl ustanoven jako opatrovník účastníka řízení)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatelka

navrhuje zrušení uvedených rozhodnutí, vydaných v řízení o určení

vlastnictví k nemovitostem, ve kterém jako žalobkyně neuspěla. Výrokem

II. shora označeného rozsudku Okresního soudu v Kladně jí byla uložena

povinnost zaplatit na nákladech řízení do pokladny Okresního soudu

v Kladně částku 24.514,- Kč. Proti tomuto výroku podala odvolání, o

kterém rozhodl Krajský soud v Praze usnesením tak, že výrok okresního

soudu o nákladech řízení potvrdil. Podle stěžovatelky obecné soudy při

stanovení výše nákladů řízení rozhodly v extrémním rozporu s principy

spravedlnosti a zasáhly tak do jejího základního práva na ochranu

vlastnictví. Stěžovatelce totiž byla uložena povinnost zaplatit náklady

právního zastoupení žalovaného neznámého pobytu a zastoupeného

advokátem, jako opatrovníkem. Podle stěžovatelky měly být náklady

právního zastoupení proto vypočteny podle jiné vyhlášky, takže sazba za

jeden úkon právní služby měla být nižší a stěžovatelka by zaplatila na

nákladech řízení pouze 1.428,- Kč, a nikoli zmíněných 24.514,- Kč.

Obecné soudy podle stěžovatelky porušily také její základní právo na

spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a

základních svobod a dále čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1, čl. 11 a čl. 36

odst. 1 Listiny základních práv a svobod.