Aktuálně
Na této stránce naleznete chronologicky seřazené zprávy a oznámení Ústavního soudu, jimiž informuje širokou veřejnost i média o aktuálních rozhodnutích, připravovaných jednáních nebo jiných událostech, které souvisejí s jeho činností.
Výpis aktualit
Přehled ústních jednání pro 20. týden roku 2011
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
17. 5. 2011 13:30 - 17. 5. 2011 14:00
Sp. zn.: II. ÚS 543/11
Soudce zpravodaj: Eliška Wagnerová
Navrhovatelé:
BRE Bank S. A., organizační složka podniku, IČ 27943445, se sídlem
Jugoslávská 1, Praha 2, zastoupená JUDr. Jaromírem Císařem, advokátem,
se sídlem Hvězdova 1716/2b, Praha 4
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané
akty: Ústavní stížnost proti rozhodnutím soudního exekutora č. j. 067
EX 219865/09-13; 067 EX 117445/09-18; 067 EX 118293/09-11; 067 EX
141833/09-12; 067 EX 219166/09-23; 067 EX 216228/09-28; 067 EX
120426/09-14; 067 EX 120222/09-56; 067 EX 119516/09-15; 067 EX
140113/08-17; 067 EX 142480/08-13 atd.
(náhrada hotových výdajů)
I. poschodí, senátní místnost č. 152
Stěžovatelka
se domáhala zrušení více než 1402 rozhodnutí soudního exekutora s
tvrzením, že jimi byla porušena její základní práva garantovaná v čl. 2,
čl. 4, čl. 36 a čl. 37 Listiny základních práv a svobod, v čl. 2, čl.
4, čl. 10 a čl. 90 Ústavy České republiky a v čl. 6 Úmluvy o ochraně
lidských práv a základních svobod. Stěžovatelka uvedla, že ve více než
1800 případech byla požádána soudním exekutorem o poskytnutí
součinnosti. Těmto žádostem bezvýjimečně vyhověla, když po formální i
obsahové stránce požadované informace soudnímu exekutorovi řádně i
včasně poskytla, přičemž včas u soudního exekutora uplatnila také nárok
na náhradu věcných nákladů. Soudní exekutor však v každém jednotlivém
případě usnesením právo na úhradu věcných nákladů stěžovatelce nepřiznal
s odůvodněním, že požadovaná výše věcných nákladů, které stěžovatelka
požaduje nahradit, je stanovena na základě vlastního jednostranného
rozhodnutí stěžovatelky a toto není podrobně specifikováno a doloženo
kvalifikovaným výpočtem a částka není stanovena na základě obecně
závazného předpisu ani smlouvy. Podle stěžovatelky není možné, aby
soudní exekutor uložil povinnost poskytnout součinnost, aniž by se řádně
vypořádal s věcnými náklady s tím spojenými ve formě přiznáni práva na
jejich náhradu, neboť tehdy, kdy je soukromoprávní subjekt povinen činit
velmi specifické a nákladné úkony, k jejichž potřebě v žádném případě
nezavdal příčinu, by nebylo v souladu s principy spravedlnosti, aby byl k
jejich provedení nucen vynakládat nemalé prostředky bez nároku na
jakoukoli finanční kompenzaci.
Stěžovatelka
je přesvědčena, že napadená rozhodnutí jsou výrazem extrémní svévole v
soudním rozhodování a představují flagrantní prolomení výše uvedených,
ústavním pořádkem zaručených práv, kdy soudní exekutor shodně ve všech
případech nerespektoval kogentní normu obsaženou v ust. § 5 a § 43 odst.
1 OSŘ a ust. § 38 odst. 5 ZoB, resp. tyto interpretoval v extrémním
rozporu s principy spravedlnosti a zcela v rozporu s právní praxí
nepřiznal stěžovatelce ani částečnou náhradu jejích nákladů, to vše při
jejím řádném splnění svých zákonných povinností. Stěžovatelka navrhuje,
aby Ústavní soud svým nálezem zrušil všech 1402 v záhlaví uvedených
usnesení soudního exekutora.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
20. 5. 2011 14:00 - 20. 5. 2011 15:00
Sp. zn.: III. ÚS 1735/10
Soudce zpravodaj: Jan Musil
Navrhovatelé: Daniel SLABOCH
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané
akty: usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 4. 2010 č.j. 9 To
151/2010-36 a usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 18. 2. 2010 č.
j. 3 PP 15/2010-27
(podmínečné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, právo na spravedlivý proces)
I. poschodí, senátní místnost č. 152
Stěžovatel
namítá, že k porušení uvedených ústavních práv mělo dojít zejména tím,
že Krajský soud, který rozhodoval o jeho stížnosti proti shora uvedenému
usnesení o podmínečném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody,
vydal své rozhodnutí v neveřejném zasedání bez slyšení odsouzeného,
který tak byl zbaven možnosti vyjádřit se ke skutkovým zjištěním. Ačkoli
stížnostní soud správně rozhodl, že podmínky pro podmíněné propuštění z
výkonu trestu odnětí svobody je třeba posuzovat podle nového trestního
zákoníku, který je pro pachatele příznivější, než předchozí právní
úprava, stěžovatel dále dovozuje, že se tím soud dopustil se de facto
analogického pochybení jako prvoinstanční soud, neboť svou argumentaci o
údajném nesplnění podmínek podmíněného propuštění zdůvodnil závažností
spáchaného trestného činu. K tomu stěžovatel uvádí, žetakové kritérium
však bylo již dávno z trestního zákona vypuštěno a v době rozhodování k
němu nebylo možno přihlížet. Tím mělo být zasaženo do jeho základního
práva na spravedlivý proces.