Aktuálně

Na této stránce naleznete chronologicky seřazené zprávy a oznámení Ústavního soudu, jimiž informuje širokou veřejnost i média o aktuálních rozhodnutích, připravovaných jednáních nebo jiných událostech, které souvisejí s jeho činností.

Výpis aktualit

Přehled ústních jednání pro 20. týden roku 2011

V tomto týdnu se konají 2 jednání.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
17. 5. 2011 13:30 - 17. 5. 2011 14:00
Sp. zn.: II. ÚS 543/11
Soudce zpravodaj: Eliška Wagnerová
Navrhovatelé: BRE Bank S. A., organizační složka podniku, IČ 27943445, se sídlem Jugoslávská 1, Praha 2, zastoupená JUDr. Jaromírem Císařem, advokátem, se sídlem Hvězdova 1716/2b, Praha 4
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozhodnutím soudního exekutora č. j. 067 EX 219865/09-13; 067 EX 117445/09-18; 067 EX 118293/09-11; 067 EX 141833/09-12; 067 EX 219166/09-23; 067 EX 216228/09-28; 067 EX 120426/09-14; 067 EX 120222/09-56; 067 EX 119516/09-15; 067 EX 140113/08-17; 067 EX 142480/08-13 atd.
(náhrada hotových výdajů)
I. poschodí, senátní místnost č. 152
 
Stěžovatelka se domáhala zrušení více než 1402 rozhodnutí soudního exekutora s tvrzením, že jimi byla porušena její základní práva garantovaná v čl. 2, čl. 4, čl. 36 a čl. 37 Listiny základních práv a svobod, v čl. 2, čl. 4, čl. 10 a čl. 90 Ústavy České republiky a v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatelka uvedla, že ve více než 1800 případech byla požádána soudním exekutorem o poskytnutí součinnosti. Těmto žádostem bezvýjimečně vyhověla, když po formální i obsahové stránce požadované informace soudnímu exekutorovi řádně i včasně poskytla, přičemž včas u soudního exekutora uplatnila také nárok na náhradu věcných nákladů. Soudní exekutor však v každém jednotlivém případě usnesením právo na úhradu věcných nákladů stěžovatelce nepřiznal s odůvodněním, že požadovaná výše věcných nákladů, které stěžovatelka požaduje nahradit, je stanovena na základě vlastního jednostranného rozhodnutí stěžovatelky a toto není podrobně specifikováno a doloženo kvalifikovaným výpočtem a částka není stanovena na základě obecně závazného předpisu ani smlouvy. Podle stěžovatelky není možné, aby soudní exekutor uložil povinnost poskytnout součinnost, aniž by se řádně vypořádal s věcnými náklady s tím spojenými ve formě přiznáni práva na jejich náhradu, neboť tehdy, kdy je soukromoprávní subjekt povinen činit velmi specifické a nákladné úkony, k jejichž potřebě v žádném případě nezavdal příčinu, by nebylo v souladu s principy spravedlnosti, aby byl k jejich provedení nucen vynakládat nemalé prostředky bez nároku na jakoukoli finanční kompenzaci.
 
Stěžovatelka je přesvědčena, že napadená rozhodnutí jsou výrazem extrémní svévole v soudním rozhodování a představují flagrantní prolomení výše uvedených, ústavním pořádkem zaručených práv, kdy soudní exekutor shodně ve všech případech nerespektoval kogentní normu obsaženou v ust. § 5 a § 43 odst. 1 OSŘ a ust. § 38 odst. 5 ZoB, resp. tyto interpretoval v extrémním rozporu s principy spravedlnosti a zcela v rozporu s právní praxí nepřiznal stěžovatelce ani částečnou náhradu jejích nákladů, to vše při jejím řádném splnění svých zákonných povinností. Stěžovatelka navrhuje, aby Ústavní soud svým nálezem zrušil všech 1402 v záhlaví uvedených usnesení soudního exekutora.
 
 
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
20. 5. 2011 14:00 - 20. 5. 2011 15:00
Sp. zn.: III. ÚS 1735/10
Soudce zpravodaj: Jan Musil
Navrhovatelé: Daniel SLABOCH
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 4. 2010 č.j. 9 To 151/2010-36 a usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 18. 2. 2010 č. j. 3 PP 15/2010-27
(podmínečné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, právo na spravedlivý proces)
I. poschodí, senátní místnost č. 152
 
Stěžovatel namítá, že k porušení uvedených ústavních práv mělo dojít zejména tím, že Krajský soud, který rozhodoval o jeho stížnosti proti shora uvedenému usnesení o podmínečném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, vydal své rozhodnutí v neveřejném zasedání bez slyšení odsouzeného, který tak byl zbaven možnosti vyjádřit se ke skutkovým zjištěním. Ačkoli stížnostní soud správně rozhodl, že podmínky pro podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody je třeba posuzovat podle nového trestního zákoníku, který je pro pachatele příznivější, než předchozí právní úprava, stěžovatel dále dovozuje, že se tím soud dopustil se de facto analogického pochybení jako prvoinstanční soud, neboť svou argumentaci o údajném nesplnění podmínek podmíněného propuštění zdůvodnil závažností spáchaného trestného činu. K tomu stěžovatel uvádí, žetakové kritérium však bylo již dávno z trestního zákona vypuštěno a v době rozhodování k němu nebylo možno přihlížet. Tím mělo být zasaženo do jeho základního práva na spravedlivý proces.