Aktuálně

Na této stránce naleznete chronologicky seřazené zprávy a oznámení Ústavního soudu, jimiž informuje širokou veřejnost i média o aktuálních rozhodnutích, připravovaných jednáních nebo jiných událostech, které souvisejí s jeho činností.

Výpis aktualit

Přehled ústních jednání pro 20. týden roku 2012

V tomto týdnu se koná 10 jednání.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
15. 5. 2012 14:00
- 15. 5. 2012 14:15
Sp. zn.: I. ÚS 1368/11
Soudce zpravodaj: Vojen Güttler
Navrhovatelé: E. S.
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 9. 2010 č. j. 8 Co 298/2010-273 a proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 1. 3. 2011 č. j. 28 Cdo 4783/2010-305
(restituční věc)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatelka v ústavní stížnosti navrhuje zrušení rozhodnutí obecných soudů pro porušení svého základního práva na spravedlivý proces. Stěžovatelce byly v padesátých letech odňaty pozemky, které byly již v době odnětí původním vlastníkům určeny k zastavění (na základě podrobného územního plánu zde měla být vystavěna sídlištní škola). Na základě znaleckého posudku tedy okresní soud rozhodl, že finanční objem stěžovatelčiných nároků na převedení jiných pozemků do jejího vlastnictví podle ustanovení § 11 odst. 2 původního znění zákona č. 229/1991 Sb. nebo na poskytnutí finanční náhrady podle ustanovení § 16 odst. 1 písm. a) téhož zákona činí 408 827,25 Kč. Krajský soud v Ostravě však k odvolání Pozemkového fondu napadeným rozsudkem rozsudek okresního soudu potvrdil toliko ohledně částky 30 761,50 Kč vycházející z posudku jiného znalce a ve zbytku žalobu zamítl. Své rozhodnutí odůvodnil krajský soud tím, že pozemky byly fakticky ke dni vyvlastnění užívány k zemědělským účelům a je proto třeba vycházet z toho, že v době vyvlastnění pozemků se jednalo o pozemky zemědělské a takto je také třeba ocenit. Podle názoru stěžovatelky bylo při ocenění pozemků použito nesprávného ustanovení oceňovací vyhlášky, čímž výrazně poklesla odhadní cena pozemků. Odvolací soud, stejně jako soud dovolací, se dle stěžovatelky dostatečně s jejími argumenty nevypořádal. Stěžovatelka uvádí, že napadenými rozhodnutími byla připravena o více než 90 % svých restitučních nároků a tvrdí, že rozhodnutími odvolacího a dovolacího soudu bylo porušeno její právo na spravedlivý proces.

 

 

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
15. 5. 2012 14:00
- 15. 5. 2012 14:30
Sp. zn.: III. ÚS 284/12
Soudce zpravodaj: Jan Musil
Navrhovatelé: J. H.
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2011 č. j. 7 Tdo 1060/2011-35, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 4. 2011 č. j. 5 To 37/2011-473 a proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. 2. 2011 č. j. 50 T 1/2011- 400
(spravedlivý proces, hodnocení znaleckého posudku, právní kvalifikace trestného činu vraždy)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

Stěžovatel se domáhá zrušení uvedených rozhodnutí obecných soudů, neboť jimi mělo dojít k porušení jeho základního práva na spravedlivý proces podle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a článku 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dále mělo dojít k porušení práva stěžovatele garantovaného článkem 14 odst. 3 písm. e) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Stěžovatel byl rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci uznán vinným zločinem vraždy, kterou spáchal na své přítelkyni. Stěžovatel zdůrazňuje, že útok vůči poškozené nijak neplánoval ani nepromýšlel – jednal ve stavu nezvládnutelného afektu, v důsledku ponižování a výhrůžek ze strany poškozené. Stěžovatel je přesvědčen, že obecné soudy nesprávně hodnotily zejména znalecký posudek z oboru psychiatrie, který vycházel z první výpovědi stěžovatele po spáchání trestného činu, která byla velice nepřesná již s ohledem na vážný somatický stav, v němž se stěžovatel nacházel poté, co se pokusil o sebevraždu. Obecné soudy hodnotily posudek znalkyně jednostranně v neprospěch stěžovatele, nepřihlížely dostatečně k závěrům znalkyně, že trestný čin spáchal ve stavu vystupňovaného afektu. Stěžovatel nesouhlasí s postupem obecných soudů při vedení dokazování a hodnocení důkazů a zejména s právním posouzením skutku, jehož se měl dle skutkových zjištění obecných soudů dopustit. Stěžovatel argumentuje tím, že chování poškozené bylo neetické a agresivní a vyhrožovala stěžovateli také tím, že proti němu použije falešnou směnku, a že jej nepravdivě obviní ze znásilnění.

 

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
15. 5. 2012 14:15
- 15. 5. 2012 15:00
Sp. zn.: I. ÚS 1607/11
Soudce zpravodaj: Vojen Güttler
Navrhovatelé: L. S.
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 4. 2011 č. j. 16 Co 87/2009-61
(bezdůvodné obohacení za užívání pozemku)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatelka se domáhá zrušení citovaného rozhodnutí soudu pro porušení svých ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a to práva na spravedlivý proces. Městský soud v Brně jako soud I. stupně zamítl žalobu žalobkyně (stěžovatelky), která se jako podílový spoluvlastník ideální 1/3 pozemku v obci Brno, k.ú. Židenice, domáhala po žalovaném zaplacení částky 3.128,- Kč s příslušenstvím jako vydání bezdůvodného obohacení za užívání předmětného pozemku – jakožto veřejného prostranství – bez právního důvodu. Krajský soud v Brně napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Stěžovatelka namítá, že existuje ustálená judikatura zakotvující právní názor, dle něhož vlastníku pozemku, který je veřejným prostranstvím, k němuž jsou zákonem omezena práva vlastníka, náleží náhrada za omezení tím vzniklá. Odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu (usnesení sp. zn. III. ÚS 338/2004). Krajský soud podle stěžovatelky porušil princip předvídatelnosti soudního rozhodování, který je předpokladem spravedlivého procesu.

 

 

Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
16. 5. 2012 9:30
- 16. 5. 2012 9:50
Sp. zn.: Pl. ÚS 33/11
Soudce zpravodaj: Pavel Holländer
Navrhovatelé: Městský soud v Brně
Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu
Přezkoumávané akty: Návrh Městského soudu v Brně na zrušení ustanovení bodu 2. čl. I. části první zákona č. 425/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 201/1997 Sb., o platu a některých dalších náležitostech státních zástupců a o změně a doplnění zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů, pokud se týká soudců okresních, krajských a vrchních soudů, Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu, in eventum na zrušení slova „2,5násobek“ v § 3 odst. 3 zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění zákona č. 309/2002 Sb. a zákona č. 425/2010 Sb., a na zrušení ustanovení § 3b odst. 2 zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění zákona č. 425/2010 Sb.
(Platy soudců)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Městský soud v Brně navrhl Ústavnímu soudu zrušení bodu 2. čl. I. části první novely zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci (dále jen „zákon o platu“) a na zrušení slova „2,5násobek“ v § 3 odst. 3 zákona o platu. Navrhovatel – Městský soud v Brně – již v minulosti přerušil řízení o žalobě, kterou se soudce Okresního soudu Brno-venkov domáhá vůči České republice – Okresnímu soudu Brno-venkov zaplacení částky, dané rozdílem mezi nárokem žalobce na plat ve smyslu § 28 až § 31 zákona a  nárokem na víceúčelovou paušální náhradu výdajů a mezi skutečně vyplaceným platem a náhradou výdajů snížených s účinností od 1. ledna 2011 zákonem č. 425/2010 Sb., neboť shledával v právní úpravě rozpor s Ústavou. Ústavní soud o tomto návrhu rozhodl nálezem ze dne 2. srpna 2011 sp. zn. Pl. ÚS 16/11 a zrušil ustanovení § 3b odst. 1 zákona o platu.

 

Totožný navrhovatel nyní uvádí, že po derogačním zásahu Ústavního soudu nastal stav, kdy platová základna soudců pro rok 2011 již nečiní částku 54 005 Kč a nastupuje proto obecná úprava platové základny soudců upravená v § 3 odst. 3 zákona o platu. Podle tohoto ustanovení činí platová základna od 1. ledna do 31. prosince kalendářního roku 2,5násobek průměrné nominální měsíční mzdy fyzických osob v nepodnikatelské sféře. Jelikož žalobce po splatnosti platu za září 2011 rozšířil žalobu o doplatek platu a náhrady výdajů za tento měsíc a Městský soud změnu žaloby připustil, má nyní navrhovatel za to, že dřívější derogační zásah Ústavního soudu nebrání tomu, aby Městský soud podal předmětný návrh poté, co má být napadené ustanovení na případ žalobce výslovně aplikováno, a to zejména pro jeho tvrzený nárok za září 2011, o nějž byla rozšířena žaloba. Navrhovatel při rozhodování v této věci dospěl k závěru, že ustanovení § 3b odst. 2 zákona o platu, které má být při řešení předmětné věci použito, je v rozporu s čl. 1 odst. 1 ve spojení s čl. 81 a čl. 82 odst. 1 Ústavy, čl. 1 Listiny a čl. 1 Protokolu.

 

 

Plénum - veřejné ústní jednání - ZRUŠENO: MÍSTO TOHO, VEŘEJNÉ VYHLÁŠENÍ NÁLEZU
16. 5. 2012 10:00
- 16. 5. 2012 12:00
Sp. zn.: Pl ÚS 17/11
Soudce zpravodaj: Ivana Janů
Navrhovatelé: Skupina senátorů, zast. advokátem Janem Kalvodou, Bělohorská 262/35, Praha 35
Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu
(Fotovoltaické elektrárny)
sněmovna

 

Návrh skupiny senátorů na zrušení několika ustanovení zákonů týkajících se tzv. zdanění fotovoltaiky (elektrické energie získávané ze slunečního záření). Senátoři navrhují zrušení čl. I bodů 2 a 3, čl. II bodu 2 a čl. III zákona č. 402/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, a dále čl. II bodu 2 zákona č. 346/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Navrhovatelé napadají označená zákonná ustanovení, neboť tvrdí, že jsou v rozporu s ústavním pořádkem České republiky, základními a ústavou zaručenými právy a svobodami, stejně jako se základními náležitostmi demokratického a právního státu (dodatečně uzákoněný odvod z výnosu ve výši 26 % z výkupní ceny (bez DPH) a 28 % zeleného bonusu).

 

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
17. 5. 2012 8:30
- 17. 5. 2012 9:00
Sp. zn.: I. ÚS 3428/11
Soudce zpravodaj: Ivana Janů
Navrhovatelé: M. D., E. P-D., zast. advokátem JUDr. Petrem Orctem, Na Vyhlíce 53, Karlovy Vary
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 8.11.2011, sp.zn. 12 Co 565/2011
(Exekuce)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatelé navrhují zrušení označeného usnesení Krajského soudu v Plzni (dále také „odvolací soud“), jímž bylo změněno usnesení soudního exekutora tak, že návrh stěžovatelů na odklad exekuce do pravomocného rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání stěžovatelů proti rozsudku Krajského soudu v Plzni se zamítá. Stěžovatelé tvrdí, že postupem obecného soudu bylo porušeno jejich právo na spravedlivý proces, garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a princip rovnosti účastníků, garantovaný čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, neboť jim nebylo umožněno se v průběhu řízení před odvolacím soudem k věci vyjádřit. Stěžovatelé uvádějí, že o odvolacím řízení se dozvěděli až z usnesení odvolacího soudu, a že do dne podání ústavní stížnosti jim odvolání vůbec nebylo doručeno.

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
17. 5. 2012 10:00
- 17. 5. 2012 10:30
Sp. zn.: I. ÚS 3503/10
Soudce zpravodaj: Ivana Janů
Navrhovatelé: D. V., J. V., R. H., zastoupeni advokátkou JUDr. Jarmilou Svitáčkovou, Šilingrovo nám. 3 Brno
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8.9.2010, sp.zn. 28 Cdo 1235/2010
(určení vlastnictví)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatelé napadli společně podanou ústavní stížností uvedený rozsudek Nejvyššího soudu, kterým bylo zamítnuto jejich dovolání ve sporu vedeném se Statutárním městem Brno o určení vlastnictví. Stěžovatelé tento rozsudek považují za nezákonný, neboť podle jejich názoru došlo k porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 a 95 Ústavy ČR, když Nejvyšší soud napadeným rozsudkem ve výroku I. odepřel ochranu jejich vlastnickému právu v rozporu. Nejvyšší soud zatížil podle stěžovatelů svoje rozhodnutí vadou, která spočívá v porušení obecných procesních předpisů. Protiústavnost spatřují stěžovatelé především v tom, že Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí nerespektoval nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 89/07 a nepřihlédl k tomu, že podle čl. 89 odst. 2 Ústavy jsou vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu závazná pro všechny orgány a osoby, tudíž se považují za jeden z pramenů práva a zachází se s nimi jako s precedenty.

 

V žalobě vedené u Městského soudu v Brně stěžovatelé uvedli, že jsou právními nástupci a dědici původních spoluvlastníků individualizovaných pozemků v kat. území Město Brno. Stěžovatelé se v roce 1992 (podle zák. č. 87/1991 Sb.) domáhali žalobou vydání věcí, v roce 2001 ji změnili na určení, že jsou podílovými spoluvlastníky. Zatímco soud I. stupně jejich určovací žalobě vyhověl, Krajský soud v Brně žalobu zamítl s odůvodněním, že věcnou legitimaci na určení mohou mít pouze původní spoluvlastníci. Pokud v dědickém řízení po původních majitelích nebyly sporné pozemky zařazeny do pozůstalosti, mohou se právní nástupci domáhat určení, že původní majitelé byli ke dni své smrti vlastníky. Podle tohoto poučení podali stěžovatelé žalobu na určení, že jejich právní předchůdci byli ke dni své smrti spoluvlastníky nemovitostí, krajský soud jejich žalobě vyhověl. Proti rozsudku podal žalovaný (tj. Statutární město Brno) dovolání, na jehož základě Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil. Poté krajský soud změnil rozsudek soudu I. stupně tak, že žalobu zamítl, jejich dovolání Nejvyšší soud zamítl, a to rozsudkem napadeným touto ústavní stížností.

 

 

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
17. 5. 2012 10:00
- 17. 5. 2012 10:15
Sp. zn.: III. ÚS 2173/10
Soudce zpravodaj: Vladimír Kůrka
Navrhovatelé: B. B.
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 6. 2010 č. j. 4 Ads 57/2010-116, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 11. 2009 č. j. 18 Ca 192/2007-81, a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2009 č. j. 4 Ads 152/2008-69
(čl. 20 odst. 1 Smlouvy mezi ČR a SR o sociálním zabezpečení; čl. 15 správního ujednání o provádění Smlouvy; čl. 36 odst. 1 Listiny)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

Stěžovatelka navrhuje zrušení uvedených rozhodnutí obecných soudů pro porušení čl. 3, čl. 30 odst. 1 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Rozhodnutí byla vydána v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, České správy sociálního zabezpečení. Stěžovatelka napadá rozhodnutí z toho důvodu, že před rozdělením ČSFR pracovala u Správy přepravních tržeb Olomouc, která měla ale ředitelství v Bratislavě. Podle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu je nutné pokládat za sídlo jejího zaměstnavatele území Slovenské republiky. Doba pojištění žalobkyně získaná přede dnem rozdělení ČSFR ve smyslu čl. 20 odst. 1 Smlouvy je tak považována za slovenskou dobu pojištění a za toto období přiznal stěžovatelce starobní důchod také slovenský nositel důchodového pojištění. Stěžovatelka považuje rozhodný závěr Nejvyššího správního soudu, jímž zavázal v dalším řízení i krajský soud, za chybný a účelový. Stěžovatelka rovněž připomíná, že postup ČSSZ ve skutkově shodných případech jejích kolegů, kteří byli jako zaměstnanci drah zařazení na stejném úseku, je naprosto rozdílný, a pokud jej Nejvyšší správní soud toleruje, dopouští se nejen porušení ústavně zaručených práv na hmotné zabezpečení ve stáří, ale i porušení zásady zákazu diskriminace.

 

 

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
17. 5. 2012 10:16
- 17. 5. 2012 10:30
Sp. zn.: III. ÚS 3069/10
Soudce zpravodaj: Vladimír Kůrka
Navrhovatelé: 1/ D. F., 2/ H. B., 3/ M. V.
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 8. 2010 č. j. 3 Ads 44/2010-171
(jednorázová peněžní částka dle zák. č. 261/2001 Sb.; převod práva a spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny)
I. poschodí, senátní místnost č. 152



Stěžovatelky navrhly, aby Ústavní soud pro porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod zrušil v záhlaví označené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, vydané ve věci jimi podané kasační stížnosti. Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení byla zamítnuta žádost otce stěžovatelek o poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do vojenských pracovních táborů podle zákona č. 261/2001 Sb. Následně podal otec stěžovatelek návrh na obnovu řízení, který Česká správa sociálního zabezpečení zamítla a k odvolání Ministerstvo práce a sociálních věcí (v soudním řízení žalované) rozhodnutím ze odvolání zamítlo a napadené rozhodnutí o obnově řízení potvrdilo. Po smrti otce podaly stěžovatelky žalobu o přezkoumání tohoto rozhodnutí žalovaného spolu s tvrzením, že nárok na poskytnutí jednorázové peněžní částky, jenž byl předmětem správního řízení, na ně přešel podle § 7 odst. 2 zákona č. 261/2001 Sb. jako na dědičky jeho původního účastníka. Rozsudkem Městského soudu v Praze byla tato žaloba zamítnuta, neboť soud dospěl k závěru, že zamítnutí návrhu otce stěžovatelek na obnovu původního návrhu nebylo nezákonné, resp. že důvody obnovy dány nebyly. Nejvyšší správní soud rozsudek městského soudu zrušil a žalobu stěžovatelek odmítl, neboť dospěl k závěru, že stěžovatelky nebyly k podání žaloby aktivně legitimovány. V ústavní stížnosti stěžovatelky namítají, že výklad rozhodných předpisů, k němuž se uchýlil Nejvyšší správní soud, je „nepřípustný“, neboť ustanovení § 7 odst. 2 zákona č. 261/2001 Sb. stanoví přechod práva zcela nesporným způsobem, a jeho smyslem je zachovat nárok i pro dědice, pokud žadatel v řízení zemře. 

 

 

 

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
17. 5. 2012 11:45
- 17. 5. 2012 12:15
Sp. zn.: II. ÚS 458/10
Soudce zpravodaj: Stanislav Balík
Navrhovatelé: MVDr. L. K.
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu, č. j. 25 Cdo 1897/2008 – 214 ze dne 26. 11. 2009, rozsudku Krajského soudu v Plzni, č. j. 10 Co 480/2007 – 200 ze dne 31. 1. 2008, rozsudku Okresního soudu Plzeň-město, č. j. 24 C 5/2006 – 180 ze dne 13. 9. 2007, usnesení Krajského soudu v Plzni, č. j. 10 Co 227/2007 – 135 ze dne 31. 5. 2007, a rozsudku Okresního soudu Plzeň-město, č. j. 24 C 5/2006 – 112 ze dne 27. 2. 2007,
(dovolání - spravedlivý proces)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatel se domáhá zrušení uvedených soudních aktů, a to pro porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i pro porušení ustanovení čl. 90 a 95 odst. 1 Ústavy České republiky. Vedlejší účastník řízení se po stěžovateli domáhal zaplacení částky 352.890,- Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení z titulu odpovědnosti za škodu, ke které mělo dojít v souvislosti s nesprávným lékařským postupem stěžovatele, v jehož důsledku uhynula březí klisna. Okresní soud v rozsudku dospěl k závěru, že na straně žalovaného, tedy stěžovatele, nejsou splněny zákonné předpoklady pro vyvození takové odpovědnosti, to jest samotný vznik škody na straně stěžovatele, jeho protiprávní jednání a konečně i příčinnou souvislost mezi vznikem škody a takovým protiprávním jednáním. Své závěry opřel soud I. stupně o prokázaný skutkový stav věci ohledně postupu stěžovatele při léčbě klisny o odborné posudky. Odvolací soud proto napadený rozsudek Okresního soudu Plzeň-město zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Vyslovil však svůj nesouhlas se závěrem soudu prvního stupně, že příčinná souvislost mezi aplikací příslušného léku a smrtí klisny nebyla prokázána. Odvolací soud ze znaleckého posudku totiž dovodil, že ze závěrů znaleckého posudku a výslechu jeho zpracovatele, které odvolací soud podrobněji rozvedl, nelze dovodit jiný závěr, než že příčinou smrti klisny bylo podání specifikovaného přípravku. Uzavřel, že odpovědnost stěžovatele coby žalovaného vznikla, s tím, že otázka její výše bude předmětem dalšího dokazování. Vázán právním názorem nadřízeného soudu, Okresní soud Plzeň-město posléze rozhodl tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit částku 306.030,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 2 % do zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. Krajský soud v Plzni nově napadené rozhodnutí okresního soudu přezkoumal a dospěl k závěru o nedůvodnosti odvolání. Nejvyšší soud usnesením dovolání stěžovatele odmítl jako nepřípustné. Podstatou ústavní stížnosti není polemika, zda Nejvyšší soud České republiky ve svém shora označeném usnesení právem dovodil nepřípustnost dovolání v projednávané věci, nýbrž tvrzení, že dovolací soud při hodnocení a konstatování podkladů podle stěžovatele zcela opomněl některé skutečnosti.