Plénum - veřejné ústní jednání
22. 5. 2012 13:30 - 22. 5. 2012 16:00
Sp. zn.: Pl. ÚS 38/11
Soudce zpravodaj: Jiří Nykodým
Navrhovatelé: Sdružení nezávislých kandidátů Obce Bohy, jehož jménem jedná zmocněnkyně D. L. a Ing. A. L., oba zastoupeni JUDr. Zdeňkem Vlčkem, advokátem se sídlem v Plzni, a L. K., zastoupený JUDr. Jaroslavem Savkem, advokátem, se sídlem v Teplicích
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21. listopadu 2011, č. j. 30 A 47/2011-141
Návrh na odložení vykonatelnosti napadeného usnesení a na vydání předběžného opatření.
(Volby do zastupitelstev obcí - účelové přihlašování voličů k trvalému pobytu.)
sněmovna

Ústavní soud obdržel dva návrhy na zrušení v záhlaví označeného usnesení Krajského soudu v Plzni. Nejprve doručil návrh stěžovatel L. K., který je přesvědčen, že napadeným usnesením došlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv. Poté byl doručen návrh stěžovatelů Sdružení nezávislých kandidátů obce Bohy a Ing. A. L.. Taktéž tvrdí, že napadené rozhodnutí porušuje jejich základní práva garantovaná Listinou základních práv a svobod a Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i principy volebního práva a soutěže politických stran zakotvené v Listině, Ústavě České republiky a Mezinárodním paktu o občanských a politických právech; konkrétně tak zmiňují čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2, čl. 21 odst. 3 a 4 Listiny, čl. 6 odst. 1 Úmluvy, čl. 5 a čl. 102 Ústavy České republiky a čl. 25 písm. c) Paktu. Usnesením pléna Ústavního soudu byly z důvodu hospodárnosti a efektivnosti řízení obě věci spojeny ke společnému řízení.

Napadeným usnesením krajský soud rozhodoval o návrhu stěžovatelů na prohlášení neplatnosti voleb do zastupitelstva obce Bohy, odůvodněném účelovým nárůstem voličů v obci, kdy osoby v mnoha případech v příbuzenských vztazích zejména ke kandidátům jedné (ze dvou) volební strany se formálně přihlásily k trvalému pobytu v obci, aby tak získaly aktivní volební právo. Soud nejprve připomněl důvody, pro které předchozí opakované volby, jejichž platnost byla zpochybněna s týmž argumentem, rušil. Zásadní skutečností pro rozhodnutí aktuálního návrhu pak dle jeho názoru bylo, zda více než šest měsíců, které uplynuly od předchozích opakovaných voleb prohlášených za neplatné a během kterých se na situaci nic podstatného nezměnilo, je dobou dostatečně dlouhou na to, aby došlo ke změně pohledu na regulérnost dalších opakovaných voleb, zatížených shodnými či obdobnými praktikami zpochybňujícími jejich zákonnost a regulérnost. Dospěl k závěru, že ano, protože od opakovaných voleb, před jejichž konáním se udály vytýkané změny v trvalém pobytu voličů, více než šest měsíců, a o bezprostřednosti se tedy hovořit nedá.

Podle stěžovatele L. K. se krajský soud vůbec nezabýval zásadní otázkou, tedy zda 45 osob přihlášených k trvalému pobytu v obci před volbami konanými v říjnu 2010 či dubnu 2011 na jejím území žilo a mělo v úmyslu se zde skutečně zdržovat, jakož i otázkou s tím související, tedy zda je dána jistota či alespoň vysoká míra pravděpodobnosti ovlivnění výsledků voleb tímto jednáním. Krajský soud neprovedl podle stěžovatele v tomto směru patřičné dokazování stran nově přihlášených osob ani nezohlednil skutková tvrzení navrhovatele.

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
22. 5. 2012 15:30 - 22. 5. 2012 16:00
Sp. zn.: IV. ÚS 3383/11
Soudce zpravodaj: Vlasta Formánková
Navrhovatelé: E. M, zastoupená JUDr. Dušanem Divišem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Hradci Králové, Ulrichovo náměstí 737
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: ústavní stížnost směřující proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 1138/2010-104 ze dne 31. srpna 2011 a proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 25 Co 325/2009-65 ze dne 30. října 2009
(právo na spravedlivý proces dle čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

Stěžovatelka se domáhá zrušení uvedených rozhodnutí s odkazem na porušení jejího práva na soudní a jinou právní ochranu zakotveného v čl. 36 odst. 1 a násl. Listiny základních práv a svobod a práva vlastnit majetek zaručeného čl. 11 odst. 1 Listiny.  Okresní soud v Jičíně v řízení o žalobě stěžovatelky o určení vlastnického práva k nemovitostem usnesením zamítl námitku nedostatku pravomoci Okresního soudu v Jičíně k projednání této žaloby, vznesené žalovaným FFS Czech, s.r.o. (dále jen "vedlejší účastník"). K odvolání vedlejšího účastníka Krajský soud v Hradci Králové usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že řízení se zastavuje a uložil stěžovatelce zaplatit vedlejšímu účastníkovi náklady řízení před soudem prvního stupně a náklady odvolacího řízení. Dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud odmítl a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stěžovatelka uzavřela s vedlejším účastníkem smlouvu o půjčce a dále smlouvu o zajišťovacím převodu práv k nemovitostem, ve kterých byla sjednána stejná rozhodčí doložka, dle které veškeré spory z dané smlouvy mají být rozhodovány rozhodcem, a to buď fyzickou osobou jmenovanou ve smlouvě, nebo Asociací arbitrů, která není stálým rozhodčím soudem. Na základě uzavřených smluv o zajišťovacím převodu vlastnického práva byl vedlejší účastník zapsán jako vlastník všech nemovitostí. S ohledem na podmínky smlouvy stěžovatelka nebyla schopna splácet půjčku tak, jak bylo ve smlouvě sjednáno a nastala tedy splatnost celého dluhu, který výrazně narostl o smluvní pokuty. Díky rozsahu a způsobu zajištění neměla stěžovatelka žádný majetek a zdroj příjmů, z něhož by mohla dluhy uhradit. Ve snaze zjednat nápravu se stěžovatelka následně opakovanými žalobami obrátila na soud. Žalobou se domáhala určení vlastnického práva k nemovitostem, jichž se týkal zajišťovací převod vlastnického práva. Bylo podle ní totiž zjevné, že sjednané rozhodčí doložky určují rozhodcem osoby spřízněné věřiteli, tedy osoby nikoli nestranné a nezávislé na stranách sporu. Žaloby však soudy odmítly projednat s poukazem na to, že byla sjednána rozhodčí doložka, a není tedy dána pravomoc soudů. Rozhodnutí soudů nižších instancí nezměnil ani Nejvyšší soud, který dovolání stěžovatelky odmítl.

Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
23. 5. 2012 8:00 - 23. 5. 2012 8:30
Sp. zn.: Pl. ÚS 23/09
Soudce zpravodaj: Vojen Güttler
Navrhovatelé: Okresní soud v Jičíně
Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu
Přezkoumávané akty: Návrh na zrušení ustanovení § 34 odst. 3 a 4 zák. č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánu a soudců, ve znění zákona č. 138/1996 Sb., č. 287/1997 Sb., č. 155/2000 Sb., č. 231/2001 Sb., č. 425/2002 Sb., č. 420/2002 Sb., č. 309/2002 Sb., č. 427/2003 Sb., č. 49/2004 Sb., č. 359/2004 Sb., č. 626/2004 Sb., č, 127/2005 Sb. č. 361/2005 Sb., č. 388/2005 Sb., č. 362/2003 Sb., č. 531/2006 Sb., č. 181/2007 Sb., č. 261/2007 Sb., č, 261/2007 Sb. (část) a č. 305/2008, „ve vztahů k soudcům“
I. poschodí, senátní místnost č. 151

Navrhovatel se svým návrhem domáhá zrušení citovaného ustanovení v záhlaví uvedeného zákona a to „ve vztahu k soudcům“. Obrátil se na něj soudce s žalobou na vyplacenou dávku nemocenského pojištění. Žalovaná částka 4 243 Kč představovala rozdíl mezi skutečně vyplacenými dávkami nemocenského pojištění a průměrným platem soudce připadajícím na uvedené dny nemoci. O uvedený rozdíl žalobce přišel v důsledku nabytí účinnosti zákona č. 420/2002 Sb., kterým se zkracuje doba, po kterou je představitelům státní moci a některých státních orgánů, soudcům a státním zástupcům poskytován plat při dočasné neschopnosti k výkonu funkce a kterým se stanoví některá opatření v nemocenském pojištění (péči) a v důchodovém pojištění, jenž nabyl účinnosti dnem 1. 1. 2003. Tímto zákonem bylo mimo jiné novelizováno i ustanovení § 34 odst. 3 a 4 zák. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánu a soudců (dále jen „zák. 236/1995 Sb.“) tak, že představiteli, jehož výkon funkce se řídí zvláštním právním předpisem a zákoníkem práce a soudci nenáleží, pokud se dále nestanoví jinak, plat za dobu, po kterou dočasně nevykonává funkci z důvodů, pro které se podle zákoníku práce zaměstnancům neposkytuje náhrada mzdy. Představiteli, jehož výkon funkce se řídí zvláštním právním předpisem a zákoníkem práce a soudci, který byl uznán dočasně neschopným k výkonu funkce, přísluší plat nejdéle po dobu 20 pracovních dnů při téže dočasné neschopnosti k výkonu funkce nebo při více dočasných neschopnostech k výkonu funkce vzniklých v jednom kalendářním roce po tutéž dobu. Ostatním představitelům náleží z důvodů a za podmínek stanovených ve větě první plat nejdéle po dobu 30 kalendářních dnů.

Před novelou zákona byla platná úprava, kdy představiteli a soudci náleží plat i po dobu, po kterou dočasně nevykonává funkci a po níž by mu podle zvláštních předpisů jinak náležely dávky nemocenského pojištění nahrazující započitatelný příjem, avšak nejdéle po dobu šesti měsíců. Navrhovatel je toho názoru, že institut poskytování plného platu při dočasné pracovní neschopnosti je třeba považovat za jednu ze součástí záruk materiálního zabezpečení soudce. Proto plat soudců nemůže a ani nesmí být pohyblivým faktorem, jehož vývoj je závislý na právě vládnoucím seskupení.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
23. 5. 2012 8:30 - 23. 5. 2012 9:00
Sp. zn.: I. ÚS 2522/10
Soudce zpravodaj: Ivana Janů
Navrhovatelé: ČSOB Leasing, sa.s., Na Pankráci 310, Praha 4, zast. advokátem JUDr. Josefem Sedláčkem, Starobranská 4, Šumperk
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: usnesení Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci ze dne 29.4.2010, sp.zn. 69 Co 90/2010
(poškození předmětu leasingu )
I. poschodí, senátní místnost č. 151

Stěžovatelka, právnická osoba, uzavřela leasingovou smlouvu s fyzickou osobou (dále jen „zmocněnec“), v jejímž rámci udělila zmocněnci plnou moc mj. „k uplatňování nároků z vad předmětu leasingu, včetně zastupování před soudy a rozhodčími orgány, vyjma odstoupení od kupní smlouvy“ a „k vyřizování případných pojistných a škodních událostí. Škodní událost skutečně nastala, když na předmět leasingu spadla větev stromu. Zmocněnec se pak vůči vlastníku stromu domáhal náhrady škody u soudu. Tato žaloba byla vyhotovena advokátem, který byl v žalobě uveden jako procesní zástupce stěžovatelky na základě procesní plné moci. Soud I. stupně vyzval v rámci přípravy jednání stěžovatelku, zmocněnce a advokáta, aby předložili soudu plnou moc s upozorněním, že jinak bude řízení zastaveno. Jelikož dotčené osoby doložily soudu pouze leasingovou smlouvu, soud řízení zastavil. Odvolání nevyhověl ani odvolací soud s tím, zmocněnec nebyl oprávněn udělit plnou moc další osobě a ani nebyl z leasingové smlouvy oprávněn k zastupování v této věci před soudem. V rozhodnutí odvolacího soudu shledává stěžovatelka porušení svého práva na spravedlivý proces a odepření spravedlnosti. Stěžovatelka napadá ústavní stížností usnesení odvolacího soudu, jemuž vytýká porušení svého práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), způsobené tím, že jak soud I. stupně, tak odvolací soud neposkytly soudní ochranu právům stěžovatelky.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
23. 5. 2012 10:00 - 23. 5. 2012 10:30
Sp. zn.: I. ÚS 3177/11
Soudce zpravodaj: Ivana Janů
Navrhovatelé: Hlavní město Praha, zast. JUDr. Ing. Světlanou Semrádovou Zvolánkovou, advokátkou, Karlovo nám. 18, Praha 2
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: rozsudek NS ze dne 10.8.2011, sp.zn. 28 Cdo 3586/2010, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1.4.2010, sp.zn. 36 Co 44/2009, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 9.10.2008, sp.zn. 13 C 38/2006
(historický majetek města)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

Stěžovatel napadá uvedený rozsudek Nejvyššího soudu, rozsudek Městského soudu v Praze a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 a navrhuje jejich zrušení. Podle stěžovatele obecné soudy svým postupem a rozhodnutím porušily jeho základní práva zaručená ústavním zákonem, zejména v čl. 96 Ústavy ČR, čl. 36, 37 a 38 Listiny základních práv a svobod, byla porušena rovnost práv účastníků řízení před soudem, které zaručuje čl. 96 Ústavy, tj. právo na spravedlivý proces, a čl. 95 odst. 1 Ústavy, dle něhož je soudce vázán při rozhodování zákonem, a že došlo k porušení čl. 11 Listiny, podle nějž má každý právo vlastnit majetek.

V roce 2006 stěžovatel podal vůči vedlejšímu účastníkovi žalobu o určení svého vlastnického práva ke specifikované budově v kat. úz. Libeň, která byla v jeho vlastnictví k 31.12.1949  s tvrzením, že podle § 2 odst. 1 písm. c) zák. č. 172/1991 Sb. přešla jakožto historický majetek do jeho vlastnictví ke dni 24. 5. 1991.  Dále uvedl, že jeho nárok byl prokázán v jiném řízení, v němž se domáhal určení vlastnického práva k pozemku, na kterém předmětná budova stojí. Vedlejší účastník se žalobou nesouhlasil, namítal vydržení vlastnického práva a připomínal postup při privatizaci areálu, do kterého předmětná budova patří.

Stěžovatel namítá, že mu rozhodování Nejvyššího soudu působí značné problémy, kdy je nucen řešit řadu obdobných sporů, a upozornil na změnu právního názoru Nejvyššího soudu k historickému majetku obcí. Stěžovatel se zabývá konstrukcí § 2 odst. 1 zák. č. 172/1991 Sb., zejména posouzením tzv. historického majetku obcí, jako podmínky pro restituci nemovitostí dle uvedeného ustanovení. Zejména zdůraznil, že pro restituci je důležitá skutečnost, že obec byla vlastníkem pozemku ke dni 31. 12. 1949, a nikoliv, zda její vlastnictví trvalo jen jeden den a zda byly naplněny všechny atributy vlastnického práva či nikoliv. Stěžovatel poukazuje na skutečnost, že současná rozhodovací praxe neodpovídá judikatuře Nejvyššího soudu před rokem 2006, kdy byl výklad v podstatě opačný, neboť se naopak dle něj (dokonce stejného senátu) i v případě stejného rozhodnutí o odevzdání konfiskovaného nemovitého majetku obci o historický majetek jednalo. Podle stěžovatele jde o ničím neodůvodněnou změnu rozhodování, která narušuje právní jistotu.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
23. 5. 2012 10:30 - 23. 5. 2012 11:00
Sp. zn.: II. ÚS 3011/11
Soudce zpravodaj: Dagmar Lastovecká
Navrhovatelé: Ing. M. F.
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 7. 2011 sp. zn. 28 Co 263/2011
(náklady řízení)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

Stěžovatelka domáhá zrušení uvedeného rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces a právo vlastnit majetek, zakotvené čl. 36 odst. 1 a čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatelce bylo elektronickým platebním rozkazem Obvodního soudu pro Prahu 10 uloženo zaplatit žalobci OSPEN s.r.o. částku 272,- Kč a nahradit mu náklady řízení v celkové výši 5.400,- Kč, vypočtené dle ust. § 3 vyhl. č. 484/2000 Sb. (odměna advokáta 4.500,- K) a ust. § 11 odst. 1 písm. a) d) a § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb., (advokátního tarifu). Předmětem sporu byl nedoplatek za plyn ve výši 272,- Kč, který stěžovatelka nevedla v patrnosti a nebyla původním věřitelem, Pražskou plynárenskou a.s., o jeho zaplacení ani upomenuta. Stěžovatelka je dlouhodobým a bezproblémovým odběratelem plynu od uvedené společnosti. Proti shora uvedenému elektronickému platebnímu rozkazu podala stěžovatelka odvolání pouze do výroku o nákladech řízení, neboť přiznaná výše nákladů je nepřiměřená vzhledem k předmětu sporu. Městský soud však napadený výrok o nákladech řízení potvrdil, aniž by zohlednil judikaturu Ústavního soudu, na kterou stěžovatelka prostřednictvím shora citovaného rozhodnutí krajského soudu odkazovala.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
23. 5. 2012 11:00 - 23. 5. 2012 11:30
Sp. zn.: II. ÚS 3388/11
Soudce zpravodaj: Dagmar Lastovecká
Navrhovatelé: H. V.
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 19. 11. 2008 sp. zn. 22 C 140/2008, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2009 sp. zn. 29 Co 185/2009 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2011 sp. zn. 30 Cdo 1521/2010
(náklady řízení)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

Stěžovatelka se domáhá zrušení citovaných rozhodnutí obecných soudů ve věci žaloby o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Tvrdí, že těmito pravomocnými rozhodnutími byla porušena její ústavně zaručená základní práva zakotvená v článcích 36 odst. 1 a 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 2 se stěžovatelka domáhala po vedlejším účastníku přiměřeného zadostiučinění ve výši 500 000 Kč na základě průtahů a nepřiměřené délky řízení. Soud napadeným rozsudkem žalobě částečně vyhověl a uložil vedlejšímu účastníku povinnost zaplatit stěžovatelce částku 45 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Ve zbývající části pak žalobu zamítl (výrok II.) a zároveň rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Proti výrokům II. a III. rozsudku soudu prvního stupně se stěžovatelka odvolala. Městský soud v Praze rozsudek soudu prvního stupně v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil (výrok I.) s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Rozhodnutí odvolacího soudu stěžovatelka napadla dovoláním, jež Nejvyšší soud shora citovaným usnesením jako nepřípustné odmítl (výrok I.). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (výrok II.).

Stěžovatelka vytýká obecným soudům, že ve svých rozhodnutích nesprávně a v rozporu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva vztahující se ke čl. 6 odst. 1 Úmluvy posoudily předpoklady odpovědnosti státu za nemateriální újmu způsobenou neprojednáním věci v přiměřené lhůtě ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 věta 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. V projednávané věci podle stěžovatelky obecné soudy nevyhodnotily a nevyčíslily procentuálně úpravu částky přiměřeného zadostiučinění a nesprávně zohlednily okolnosti daného případu, což v konečném důsledku vyústilo v nesprávnou aplikaci § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Ústavně zaručená základní práva stěžovatelky měly obecné soudy porušit také tím, že jí nepřiznaly právo na náhradu nákladů řízení s chybným odůvodněním rozhodnutí.