Aktuálně

Na této stránce naleznete chronologicky seřazené zprávy a oznámení Ústavního soudu, jimiž informuje širokou veřejnost i média o aktuálních rozhodnutích, připravovaných jednáních nebo jiných událostech, které souvisejí s jeho činností.

Výpis aktualit

Přehled ústních jednání pro 22. týden roku 2011

V tomto týdnu se koná 7 jednání.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
30. 5. 2011 9:30
- 30. 5. 2011 10:00
Sp. zn.: I. ÚS 2771/10
Soudce zpravodaj: František Duchoň
Navrhovatelé: T. B., zast. Mgr. Janem Tejkalem, advokátem se sídlem Brno, Mezníkova 273/13
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení soudního exekutora Mgr. Jana Pekárka ze dne 23. 11. 2009, čj. 061 EX 1886/07 - 57, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2010, čj. 20 Co 131/2010 - 100
(stanovení ceny nemovitosti v exekučním řízení)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatel navrhuje zrušení uvedených rozhodnutí a v ústavní stížnosti rekapituluje své námitky proti napadeným rozhodnutím. Usnesení soudního exekutora vytkl, že nesprávně zhodnotil znalecký posudek o ceně nemovitostí zpracovaný v rámci exekučního řízení znalcem, na jehož základě dospěl podle stěžovatele k nesprávnému závěru o ceně nemovitostí. Stěžovatel namítá, že soudní znalec použil při oceňování nemovitostí tzv. porovnávací způsob ocenění a zcela opomenul vzít v úvahu některé prvky vybavení oceňovaných nemovitostí a jiné vybavení pak popsal a ocenil nesprávně. Dále podle stěžovatele opomenul ocenit hospodářskou budovu o podlahové ploše přes 100 m2 a ze znaleckého posudku rovněž nevyplynulo, zda a jakým způsobem byly oceněny stavební pozemky a pozemky zahrad, které k nemovitosti náležejí. V porovnání s posudkem jiného soudního znalce byla výsledná cena nemovitostí odlišná o více než milión korun. Vzhledem k uvedeným skutečnostem považuje stěžovatel usnesení soudního exekutora za nesprávné, neboť vycházel z posudku, z něhož nebylo možno zjistit, jaká je obvyklá cena posuzovaných nemovitostí. Proto odvolacímu soud navrhl, aby usnesení soudního exekutora zrušil a uložil mu zadat zpracování nového znaleckého posudku. Odvolací osud však jeho žádosti nevyhověl.

 

           

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
31. 5. 2011 14:00
- 31. 5. 2011 14:30
Sp. zn.: I. ÚS 3248/10
Soudce zpravodaj: Vojen Güttler
Navrhovatelé: L. P. a J. P.
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2010, č. j. 28 Cdo 2851/2010-317, a proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 12. 2009, č. j. 14 Co 168/2009-283
(potvrzení vlastnictví pozemků)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi byla zamítnuta žaloba o určení, že žalobce Česká republika – Ministerstvo obrany je vlastníkem konkrétně uvedených pozemků. Současně bylo vyhověno vzájemné žalobě stěžovatelů o určení, že příslušné pozemky patří do společného jmění stěžovatelů. Okresní soud vyšel ze zjištění, že rozhodnutím Okresního národního výboru v Břeclavi ze dne 19. 7. 1962 došlo k vyvlastnění sporných pozemků původním vlastníkům pro účely realizované vojenské bytové výstavby. Na základě kupní smlouvy z roku 1997 s dědici proto stěžovatelé vlastnické právo k příslušným pozemkům – které vyvlastněním přešlo na stát – nabýt nemohli. Podle okresního soudu však stěžovatelé nabyli vlastnické právo „originálně“ vydržením (podle § 134 odst. 1 občanského zákoníku), neboť na základě kupní smlouvy a zápisu v katastru nemovitostí se stali oprávněnými držiteli pozemků. Krajský soud v Brně napadeným rozsudkem rozsudek okresního soudu změnil tak, že za vlastníka příslušných pozemků určil Českou republiku – Ministerstvo obrany a vzájemnou určovací žalobu stěžovatelů zamítl. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem okresního soudu o přechodu vlastnického práva na stát vyvlastněním v roce 1962 a proto shodně uzavřel, že kupní smlouva ze dne 30.7.1997, jež má být titulem vzniku vlastnického práva stěžovatelů, je smlouvu neplatnou. Neztotožnil se však s posouzením, že vlastnické právo k pozemkům nabyli stěžovatelé vydržením. Uvedl, že z usnesení okresního soudu o povolení zápisu vlastnického práva České republiky – Ministerstva obrany k příslušným pozemkům do pozemkové knihy vyplývá, že vyvlastňovací rozhodnutí nabylo právní moci. Nejvyšší soud napadeným rozsudkem dovolání stěžovatelů zamítl a ztotožnil se s odůvodněním napadeného rozsudku krajského soudu a zrekapituloval jeho rozhodovací důvody. Závěrem dodal, že je nadbytečné řešit otázku, zda právní předchůdci stěžovatelů mohli svá práva uplatnit podle restitučních předpisů. Stěžovatelé namítají porušení svých ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod.

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
31. 5. 2011 14:30
- 31. 5. 2011 15:00
Sp. zn.: I. ÚS 380/11
Soudce zpravodaj: Vojen Güttler
Navrhovatelé: P. B.
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 21. 10. 2010, č. j. 1 Pp 27/2010-15, a proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 23. 11. 2010, č. j. 2To 343/2010-24
(podmíněné propuštění z výkonu trestu)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Usnesením Okresního soudu v Šumperku byla zamítnuta stěžovatelova žádost o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel stížnost, která byla zamítnuta. Podle stěžovatele zamítly soudy obou stupňů jeho žádost o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody pouze z toho důvodu, že nebyla splněna formální podmínka výkonu poloviny trestu; právě při výpočtu jedné poloviny uloženého trestu však podle něj pochybily a dalšími podmínkami se již nezabývaly. Stěžovatel má za to, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces zakotvené v článku 36 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod a v článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

 

 

 

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
1. 6. 2011 14:00
- 1. 6. 2011 14:30
Sp. zn.: II. ÚS 817/11
Soudce zpravodaj: Dagmar Lastovecká
Navrhovatelé: Ing. J. R.
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: ustavní stížnost proti rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu - odbor pro Severočeskou oblast
(doručování )
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatelka se domáhá zrušení rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu (ČTÚ), neboť je přesvědčena, že jím byla porušena základní práva, konkrétně čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst.2  Listiny základních práv a svobod. Rozhodnutím ČTÚ, Odboru pro severočeskou oblast, kterým byla zavázána k zaplacení dlužné částky 697 Kč a rozhodnutím ČTÚ jí byl ustanoven opatrovník. V ústavní stížnosti  stěžovatelka uvádí, že jí bylo doručeno usnesení  Okresního soudu v Jeseníku, na jehož základě po ní bylo požadováno plnění ve výši 15.211 Kč. Stěžovatelka následně při nahlížení do databáze v katastru nemovitostí zjistila, že v důsledku vydaného exekučního příkazu jí byly obstaveny všechny její nemovitosti v celkové hodnotě asi 9 mil. Kč. Z těchto důvodů nepovažuje stěžovatelka věc za bagatelní, ačkoliv prvotní pohledávka ve výši 697 Kč bagatelní být mohla. Teprve ze zmiňovaného usnesení Okresního soudu v Jeseníku stěžovatelka zjistila, že ČTÚ vydal rozhodnutí k uspokojení pohledávky telefonní společnost, které jí však nebylo doručeno. S napadeným rozhodnutím byla stěžovatelka seznámena teprve v rámci nahlížení do spisu ČTÚ.

 

ČTÚ nebyl podle stěžovatelky oprávněn ustanovit stěžovatelce opatrovníka, neboť  stěžovatelka nebyla osobou neznámého pobytu (resp. sídla) a na základě informací, kterými ČTÚ disponoval, měl objektivní možnost doručovat stěžovatelce písemnosti na správnou a funkční adresu. Nebyl tedy podle ní dán právní titul pro ustanovení opatrovníka, který jejím jménem rozhodnutí ČTÚ formálně převzal a účastnil se za ni dalšího správního řízení. Rovněž usnesení ČTÚ o ustanovení opatrníka nebylo stěžovatelce řádně doručeno, neboť bylo vyvěšeno pouze na elektronické úřední desce ČTÚ a nikoliv na úřední desce obecního úřadu sídla stěžovatelky, jak vyžaduje správní řád. Doručením veřejnou vyhláškou toliko na úřední desce ČTÚ je přitom de facto předem zajištěno, že adresát se o věci nedozví. Stěžovatelka má za to, že výše namítaným postupem je navrhovatel zvýhodňován oproti jiným podnikatelům při získání pravomocného a soudně vymahatelného rozhodnutí a je přesvědčena, že byla porušena její základní práva.

 

 

 

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
1. 6. 2011 14:30
- 1. 6. 2011 15:00
Sp. zn.: II. ÚS 3630/10
Soudce zpravodaj: Dagmar Lastovecká
Navrhovatelé: V. V. V.
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 25. 11. 2010 sp. zn. Nt 695/2010
(slyšení obviněného proti rozhodnutí o vazbě)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatel se domáhá zrušení označeného rozhodnutí, kterým byla jako nedůvodná zamítnuta jeho stížnost proti usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve Znojmě, jímž byl ponechán nadále ve vazbě, a to z důvodů uvedených v ust. § 67 písm. a) a c) tr. řádu. Stěžovatel je přesvědčen, že napadeným usnesením byla porušena jeho základní práva podle čl. 8 odst. 1, 2, 3, 5 a 6, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 5 odst. 4 a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

 

Policejním orgánem Policie ČR, Krajským ředitelstvím policie Jihomoravského kraje, Územním odborem Znojmo, Oddělením obecné kriminality Znojmo je stěžovatel stíhán jako obviněný ze zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2, písm. c) trestního zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že skrytě převážel 1.063 gramů rostliny marihuany, a 30 gramů drogy zvané pervitin obsahující psychotropní látku metamfetamin. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že  okresní soud rozhodoval v neveřejném zasedání bez jeho osobního slyšení.

 

 

 

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
1. 6. 2011 15:00
- 1. 6. 2011 15:30
Sp. zn.: II. ÚS 48/11
Soudce zpravodaj: Dagmar Lastovecká
Navrhovatelé: A. D. B., B. D.A., P. Ch. D., J. R. D., P. H. D.
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 9. 2010sp. zn. 64 Co 125/2010
(náklady řízení )
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatelé se domáhají zrušení uvedeného rozsudku, kterým jim nebyly přiznány náklady řízení ve věci jejich žaloby projednávané před soudy všech stupňů, přestože měli ve věci plný úspěch a uvádějí, že byla porušena jejich základní práva, zejména čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

 

 Stěžovatelé jsou na základě pravomocného rozhodnuti Okresního soudu Praha - východ každý jednou pětinou podílovými spoluvlastníky nemovitostí situovaných v k.ú. Smíchov. Hlavní město Praha odvozovalo své vlastnické právo k nemovitostem na základě zákona č.172/1991 Sb. Vzhledem k tomu, že v katastru nemovitostí existoval ke shora uvedeným nemovitostem duplicitní zápis, stěžovatelé se jako žalobci domáhali určení vlastnického práva. Dle právního názoru Nejvyššího soudu platí, že konstituované kontinuální vlastnictví navrhovatelů je silnější vlastnický titul než nabývací titul Hlavního města Prahy. Městský soud v Praze posléze ústavní stížností napadeným rozhodnutím potvrdil vyhovující výrok Obvodního soudu pro Prahu 5 a zároveň rozhodl o nákladech řízení tak, že náhradu nákladů stěžovatelům nepřiznal.

 

 

 

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
2. 6. 2011 9:00
- 2. 6. 2011 9:30
Sp. zn.: IV. ÚS 3294/09
Soudce zpravodaj: Michaela Židlická
Navrhovatelé: V. P. S.
Řízení o ústavní stížnosti
(ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 11. 2009 sp. zn. 9 To 508/2009)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatel byl, společně s dalšími osobami, obviněn ze spáchání trestného činu vydírání dle § 235 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 zák. č. 140/1961 Sb., trestní zákon, částečně dokonaného, částečně ve stádiu pokusu. Usnesením Městského soudu v Brně ve spojení s usnesením krajského soudu byl stěžovatel vzat do vazby z důvodů uvedených v § 67 písm. a) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním. Státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně posléze usneseními ponechala stěžovatele, jakož i spoluobviněného, ve vazbě. Proti posledně uvedenému usnesení krajského státního zastupitelství podali oba obvinění stížnost, která byla usnesením krajského soudu jako nedůvodná zamítnuta. Toto usnesení napadá stěžovatel ústavní stížností, v níž namítá, že došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv plynoucích z čl. 2 odst. 2, čl. 8 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel poukazuje na průtahy při vyšetřování a v této souvislosti dovozuje, že nebyla splněna podmínka vymezená ustanovením § 71 odst. 4, větou druhou, trestního řádu, dle níž lze obviněného ponechat ve vazbě jen pokud nebylo možné pro obtížnost věci nebo z jiných závažných důvodů trestní stíhání v zákonné lhůtě skončit a propuštěním obviněného na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání.