Přehled ústních jednání pro 23. týden roku 2011

03.06.2011

V tomto týdnu se konají 4 jednání.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
7. 6. 2011 13:30
- 7. 6. 2011 14:00
Sp. zn.: I. ÚS 2216/09
Soudce zpravodaj: Eliška Wagnerová

Navrhovatelé: 1) PASSERINVEST GROUP, a.s., se sídlem Vyskočilova

1461/2a, Praha 4 - Michle, a 2) PSJ INVEST, a.s., se sídlem Skořepka 4,

Brno, zast. Pavlem Uhlem, advokátem se sídlem Kořenského 15, Praha 5
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího soudu ze

dne 27. 5. 2009 č. j. 32 Cdo 24/2008-332, rozsudku Vrchního soudu v

Praze ze dne 30. 8. 2007 č. j. 11 Cmo 423/2006-304, a rozsudku

Městského soudu v Praze ze dne 10. 3. 2006 č. j. 14 Cm 233/2003-262
(ochrana vlastnictví)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

Stěžovatelky

se domáhají zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů,

neboť mají za to, že jimi byla porušena jejich základní práva

garantovaná čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod,

čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 1

Dodatkového protokolu k Úmluvě. Stěžovatelky tvrdí, že došlo k porušení

jejich vlastnického práva a práva na spravedlivý proces. Nesouhlasí se

způsobem, jakým obecné soudy posoudily otázku určení zákonného režimu

jejich závazkového vztahu, který podřadily pod režim obchodního zákoníku

(smlouva o prodeji podniku dle ust. § 476 a násl.), protože porušení

právní povinnosti, kterého se dopustil žalovaný, tedy stát ČR, nemělo

dle tvrzení stěžovatelek s obchodním závazkem nic společného, neboť

žalovaný porušil ust. § 3 zák. č. 92/1991 Sb., o převodu majetku státu

na jiné osoby („zákon o velké privatizaci“), přičemž zde stanovená

povinnost sloužila k ochraně oprávněných restituentů. Stěžovatelky

považují postup obecných soudů spočívající ve vytvoření právní

konstrukce, dle které neexistoval žádný okamžik v čase, kdy mohly

úspěšně uplatnit své subjektivní právo, aniž by mohly čelit námitce

promlčení nebo předčasnosti, za postup, který hrubě porušuje jejich

právo na spravedlivý proces, odpírá jim přístup ke spravedlnosti

a vystavuje je absolutní právní nejistotě, které nemohou právně a

ekonomicky čelit.

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
8. 6. 2011 8:00
- 8. 6. 2011 8:30
Sp. zn.: I. ÚS 2654/10
Soudce zpravodaj: Pavel Rychetský
Navrhovatelé: Mgr. J. S.
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v

Praze ze dne 28. června 2010 č. j. 22 Co 594/2009-114 a usnesení

Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 16. listopadu 2009 č. j. 11 C

56/2009-89
(Právo na odměnu za práci)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatel

je advokát a byl ustanoven zástupcem žalobce v jeho právní věci

o „neúplné žalobě pro porušování zákona ze strany soudkyně Městského

soudu v Praze“. Uvedenou žalobou uplatňoval žalobce nárok na náhradu

škody ve výši 5 000 000 Kč, která měla vzniknout v důsledku blíže

specifikovaného postupu soudkyně v konkurzním řízení. Stěžovatel

vyúčtoval odměnu za zastupování žalobce v řízení před soudem prvního

stupně ve výši téměř 300 000 tisíc korun a při stanovení uvedených

částek vycházel z vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb.,

o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb,

ve znění pozdějších předpisů. Usnesení obvodního soudu i městského

soudu napadá stěžovatel ústavní stížností, kterou brojí proti závěrům

obecných soudů týkajících se aplikace advokátního tarifu pro určení

sazby mimosmluvní odměny. Ve své argumentaci uvádí, že s ohledem na

§ 140 odst. 2 občanského soudního řádu a § 1 odst. 2 advokátního tarifu

má ustanovenému advokátovi příslušet odměna vypočtená podle příslušných

ustanovení advokátního tarifu a jiný postup nelze považovat za správný

nebo spravedlivý. Pochybení obou soudů spatřuje ve způsobu stanovení

tarifní hodnoty sporu, neboť soudy vycházely z částky, kterou žalobce

vysoudil. Takovýto postup přitom odporuje § 8 odst. 1 advokátního

tarifu, podle kterého, není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní

hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva a jejich

příslušenství v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní

služba týká. V postupu soudů spatřuje stěžovatel porušení svých

základních práv.

 

 

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
8. 6. 2011 8:30
- 8. 6. 2011 9:00
Sp. zn.: IV. ÚS 121/11
Soudce zpravodaj: Pavel Rychetský
Navrhovatelé: E. J.
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Vrchního soudu v

Olomouci č. j. 6 Cmo 48/2010-178 ze dne 29. 9. 2010 a č. j. 6 Cmo

49/2010-181 ze dne 29. 9. 2010
(Rovnoprávnost a záruky v základních právech a svobodách Rovnost účastníků řízení Právo na právní pomoc a tlumočníka )
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatelka

se domáhá zrušení označených rozhodnutí, neboť jí i přes její žádost

soudy neosvobodily od soudních poplatků a neustanovily jí zástupce.

Tvrdí, že ač se snažila prokázat skutečnosti předpokládané v ustanovení

§ 138 a § 30 o. s. ř., soudy došly k závěru, že je sama schopna

efektivně hájit svá práva, resp. že její majetkové poměry jí umožňují

zaplacení soudního poplatku, jakož i případné náklady spojené s odměnou

advokáta. Stěžovatelka obecným soudům vytýká, že majetkové hodnoty ve

skutečnosti neměly vliv na její schopnost uhradit jak soudní poplatek,

tak odměnu právního zástupce z řad advokátů. Za protiústavní považuje

postup, kdy se soudy charakterem těchto majetkových hodnot vůbec

nezabývaly, ačkoli jí nemohly nijak pomoci při získání prostředků na

úhradu soudního poplatku či odměny právního zástupce. Poukazuje na

podobné případy, v nichž soudy rozhodly rozdílně, a vzhledem k excesivní

povaze rozhodnutí obecných soudů tak mělo dojít uvedenými rozhodnutími

k porušení jejích základních práv podle čl. 36 Listiny základních práv

a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních

svobod.

 

 

 

Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
9. 6. 2011 10:00
- 9. 6. 2011 11:00
Sp. zn.: Pl. ÚS 46/10
Soudce zpravodaj: Pavel Holländer
Navrhovatelé: Nejvyšší správní soud
Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu

Přezkoumávané akty: Návrh Nejvyššího správního soudu na zrušení

ustanovení § 104e písm. b) zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a

provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů
(soudní přezkum rozhodnutí o prominutí penále za nezaplacení pojistného na sociální zabezpečení)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Navrhovatel

dospěl v souvislosti se svojí rozhodovací činností v souladu s čl. 95

odst. 2 Ústavy a § 48 odst. 1 písm. a) s. ř. s. k závěru, že ustanovení

§ 104e písm. b) zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění

sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, jehož má být při

řešení věci použito, je v rozporu s čl. 36 odst. 2 Listiny základních

práv a svobod. V uvedené věci je Nejvyšším správním soudem rozhodováno o

kasační stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze o odmítnutí

žaloby proti rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení Praha - o

nevyhovění žádosti o prominutí penále uloženého dle zákona č. 589/1992

Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku,

ve znění pozdějších předpisů. Navrhovatel poukazuje na základní

argument odmítacího usnesení Městského soudu v Praze, jímž byl poukaz na

ustanovení § 104e písm. b) zákona č. 582/1991 Sb., vylučující soudní

přezkum ve věcech prominutí penále za nezaplacení pojistného na sociální

zabezpečení.

 

Nejvyšší

správní soud má za to, že postup správního orgánu při promíjení penále

podle uvedeného zákona a podle § 1 odst. 1 vyhlášky č. 161/1998 Sb., o

promíjení penále správami sociálního zabezpečení, se neliší od postupu

správního orgánu při promíjení příslušenství daně z důvodu odstranění

tvrdosti. V obou případech totiž představuje povinnost zaplatit

příslušenství daně, resp. penále zásah do majetkové sféry účastníka,

tedy do jeho vlastnického práva dle čl. 11 odst. 1 Listiny a současně i

zásah do práva na pokojné užívání majetku ve smyslu čl. 1 Dodatkového

protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a svobod, přičemž

prominutí penále, obdobně jako prominutí příslušenství daně, znamená

odvrácení tohoto zásahu. Nejvyšší správní soud navrhuje uvedené

ustanovení zrušit.