I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
7. 6. 2011 13:30 - 7. 6. 2011 14:00
Sp. zn.: I. ÚS 2216/09
Soudce zpravodaj: Eliška Wagnerová
Navrhovatelé: 1) PASSERINVEST GROUP, a.s., se sídlem Vyskočilova 1461/2a, Praha 4 - Michle, a 2) PSJ INVEST, a.s., se sídlem Skořepka 4, Brno, zast. Pavlem Uhlem, advokátem se sídlem Kořenského 15, Praha 5
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2009 č. j. 32 Cdo 24/2008-332, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 8. 2007 č. j. 11 Cmo 423/2006-304, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 3. 2006 č. j. 14 Cm 233/2003-262
(ochrana vlastnictví)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

Stěžovatelky se domáhají zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů, neboť mají za to, že jimi byla porušena jejich základní práva garantovaná čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. Stěžovatelky tvrdí, že došlo k porušení jejich vlastnického práva a práva na spravedlivý proces. Nesouhlasí se způsobem, jakým obecné soudy posoudily otázku určení zákonného režimu jejich závazkového vztahu, který podřadily pod režim obchodního zákoníku (smlouva o prodeji podniku dle ust. § 476 a násl.), protože porušení právní povinnosti, kterého se dopustil žalovaný, tedy stát ČR, nemělo dle tvrzení stěžovatelek s obchodním závazkem nic společného, neboť žalovaný porušil ust. § 3 zák. č. 92/1991 Sb., o převodu majetku státu na jiné osoby („zákon o velké privatizaci“), přičemž zde stanovená povinnost sloužila k ochraně oprávněných restituentů. Stěžovatelky považují postup obecných soudů spočívající ve vytvoření právní konstrukce, dle které neexistoval žádný okamžik v čase, kdy mohly úspěšně uplatnit své subjektivní právo, aniž by mohly čelit námitce promlčení nebo předčasnosti, za postup, který hrubě porušuje jejich právo na spravedlivý proces, odpírá jim přístup ke spravedlnosti a vystavuje je absolutní právní nejistotě, které nemohou právně a ekonomicky čelit.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
8. 6. 2011 8:00 - 8. 6. 2011 8:30
Sp. zn.: I. ÚS 2654/10
Soudce zpravodaj: Pavel Rychetský
Navrhovatelé: Mgr. J. S.
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. června 2010 č. j. 22 Co 594/2009-114 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 16. listopadu 2009 č. j. 11 C 56/2009-89
(Právo na odměnu za práci)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

Stěžovatel je advokát a byl ustanoven zástupcem žalobce v jeho právní věci o „neúplné žalobě pro porušování zákona ze strany soudkyně Městského soudu v Praze“. Uvedenou žalobou uplatňoval žalobce nárok na náhradu škody ve výši 5 000 000 Kč, která měla vzniknout v důsledku blíže specifikovaného postupu soudkyně v konkurzním řízení. Stěžovatel vyúčtoval odměnu za zastupování žalobce v řízení před soudem prvního stupně ve výši téměř 300 000 tisíc korun a při stanovení uvedených částek vycházel z vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů. Usnesení obvodního soudu i městského soudu napadá stěžovatel ústavní stížností, kterou brojí proti závěrům obecných soudů týkajících se aplikace advokátního tarifu pro určení sazby mimosmluvní odměny. Ve své argumentaci uvádí, že s ohledem na § 140 odst. 2 občanského soudního řádu a § 1 odst. 2 advokátního tarifu má ustanovenému advokátovi příslušet odměna vypočtená podle příslušných ustanovení advokátního tarifu a jiný postup nelze považovat za správný nebo spravedlivý. Pochybení obou soudů spatřuje ve způsobu stanovení tarifní hodnoty sporu, neboť soudy vycházely z částky, kterou žalobce vysoudil. Takovýto postup přitom odporuje § 8 odst. 1 advokátního tarifu, podle kterého, není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva a jejich příslušenství v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká. V postupu soudů spatřuje stěžovatel porušení svých základních práv.

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
8. 6. 2011 8:30 - 8. 6. 2011 9:00
Sp. zn.: IV. ÚS 121/11
Soudce zpravodaj: Pavel Rychetský
Navrhovatelé: E. J.
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 6 Cmo 48/2010-178 ze dne 29. 9. 2010 a č. j. 6 Cmo 49/2010-181 ze dne 29. 9. 2010
(Rovnoprávnost a záruky v základních právech a svobodách Rovnost účastníků řízení Právo na právní pomoc a tlumočníka )
I. poschodí, senátní místnost č. 151

Stěžovatelka se domáhá zrušení označených rozhodnutí, neboť jí i přes její žádost soudy neosvobodily od soudních poplatků a neustanovily jí zástupce. Tvrdí, že ač se snažila prokázat skutečnosti předpokládané v ustanovení § 138 a § 30 o. s. ř., soudy došly k závěru, že je sama schopna efektivně hájit svá práva, resp. že její majetkové poměry jí umožňují zaplacení soudního poplatku, jakož i případné náklady spojené s odměnou advokáta. Stěžovatelka obecným soudům vytýká, že majetkové hodnoty ve skutečnosti neměly vliv na její schopnost uhradit jak soudní poplatek, tak odměnu právního zástupce z řad advokátů. Za protiústavní považuje postup, kdy se soudy charakterem těchto majetkových hodnot vůbec nezabývaly, ačkoli jí nemohly nijak pomoci při získání prostředků na úhradu soudního poplatku či odměny právního zástupce. Poukazuje na podobné případy, v nichž soudy rozhodly rozdílně, a vzhledem k excesivní povaze rozhodnutí obecných soudů tak mělo dojít uvedenými rozhodnutími k porušení jejích základních práv podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
9. 6. 2011 10:00 - 9. 6. 2011 11:00
Sp. zn.: Pl. ÚS 46/10
Soudce zpravodaj: Pavel Holländer
Navrhovatelé: Nejvyšší správní soud
Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu
Přezkoumávané akty: Návrh Nejvyššího správního soudu na zrušení ustanovení § 104e písm. b) zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů
(soudní přezkum rozhodnutí o prominutí penále za nezaplacení pojistného na sociální zabezpečení)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

Navrhovatel dospěl v souvislosti se svojí rozhodovací činností v souladu s čl. 95 odst. 2 Ústavy a § 48 odst. 1 písm. a) s. ř. s. k závěru, že ustanovení § 104e písm. b) zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. V uvedené věci je Nejvyšším správním soudem rozhodováno o kasační stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze o odmítnutí žaloby proti rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení Praha - o nevyhovění žádosti o prominutí penále uloženého dle zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku, ve znění pozdějších předpisů. Navrhovatel poukazuje na základní argument odmítacího usnesení Městského soudu v Praze, jímž byl poukaz na ustanovení § 104e písm. b) zákona č. 582/1991 Sb., vylučující soudní přezkum ve věcech prominutí penále za nezaplacení pojistného na sociální zabezpečení.

Nejvyšší správní soud má za to, že postup správního orgánu při promíjení penále podle uvedeného zákona a podle § 1 odst. 1 vyhlášky č. 161/1998 Sb., o promíjení penále správami sociálního zabezpečení, se neliší od postupu správního orgánu při promíjení příslušenství daně z důvodu odstranění tvrdosti. V obou případech totiž představuje povinnost zaplatit příslušenství daně, resp. penále zásah do majetkové sféry účastníka, tedy do jeho vlastnického práva dle čl. 11 odst. 1 Listiny a současně i zásah do práva na pokojné užívání majetku ve smyslu čl. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a svobod, přičemž prominutí penále, obdobně jako prominutí příslušenství daně, znamená odvrácení tohoto zásahu. Nejvyšší správní soud navrhuje uvedené ustanovení zrušit.