Aktuálně

Na této stránce naleznete chronologicky seřazené zprávy a oznámení Ústavního soudu, jimiž informuje širokou veřejnost i média o aktuálních rozhodnutích, připravovaných jednáních nebo jiných událostech, které souvisejí s jeho činností.

Výpis aktualit

Přehled ústních jednání pro 26. týden roku 2012

V tomto týdnu se koná 5 jednání.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
26. 6. 2012 15:30
- 26. 6. 2012 16:00
Sp. zn.: II. ÚS 2455/09
Soudce zpravodaj: Stanislav Balík
Navrhovatelé: P. J.
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 čj Nc 13675/2004-23 ze dne 28. 2. 2005 a usnesení Městského soudu v Praze čj. 19 Co 493/2005-43 ze dne 31. 1. 2006
(uznání vykonatelnosti cizozemského soudního rozhodnutí)
I. poschodí, senátní místnost č. 151


Stěžovatel se domáhá zrušení uvedených soudních rozhodnutí pro porušení jeho ústavně zaručeného práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel ve své stížnosti stručně zrekapituloval dosavadní průběh exekučního řízení, které bylo nařízeno napadeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 na podkladě exekučních titulů vydaných cizozemským soudem. Stěžovatel v této souvislosti uvádí, že jeho obrana v exekučním řízení před obecnými soudy spočívala v tvrzení, že o probíhajícím nalézacím řízení před Úředním soudem v Chamu nevěděl a řízení se tak nemohl účastnit. Namítá, že exekuční titul mu nebyl nikdy doručen, neboť o jeho existenci se dozvěděl až v okamžiku doručení usnesení o nařízení exekuce, přičemž v exekučním titulu jako účastník ani nebyl dostatečně označen tak, jak vyžaduje český právní řád. Z rozhodnutí Úředního soudu v Chamu je dle něj patrné, že soudu samotnému nebylo známo místo pobytu stěžovatele, přesto mu neustanovil opatrovníka jako osobě neznámého pobytu a rozhodl. Odvolací soud odvolání zamítl a Nejvyšší soud dovolání odmítl jako nepřípustné.

 

 

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
26. 6. 2012 16:00
- 26. 6. 2012 16:30
Sp. zn.: II. ÚS 3898/11
Soudce zpravodaj: Stanislav Balík
Navrhovatelé: K. N.
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti výrokům II a III usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. září 2011, čj. 1 Co 235/2011-59
(spravedlivý proces, náklady řízení)
I. poschodí, senátní místnost č. 151


Stěžovatel se domáhá zrušení uvedených rozhodnutí, jimiž mělo být porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel se domnívá, že závěry v záhlaví uvedeného usnesení odvolacího soudu jsou založeny na extrémním nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právním hodnocením takovýchto zjištění, v důsledku čehož mělo dojít k zásahu do jeho ústavně zaručených práv. Tuto závažnou vadu spatřuje stěžovatel v chybné aplikaci ustanovení § 13 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení, k níž se odvolací soud uchýlil v rámci přezkoumávání výroku prvoinstančního soudu, jímž byla přiznána žalovanému náhrada na nákladech řízení v poloviční výši.

 

 

II. senát - veřejné ústní jednání
27. 6. 2012 8:00
- 27. 6. 2012 10:30
Sp. zn.: II. ÚS 1534/10
Soudce zpravodaj: Pavel Rychetský
Navrhovatelé: JUDr. V. V.
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 12. 10. 2009 sp. zn. 14 C 23/2005 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 2. 2010 sp. zn. 39 Co 523/2009
(Právo vlastnit majetek, nabývání majetku; Právo na odměnu za práci)
I. poschodí, senátní místnost č. 151


Obvodní soud pro Prahu 1 ustanovil v roce 2003 nemajetnému žalobci k ochraně jeho zájmů advokáta, který v řízení před Ústavním soudem vystupuje jako stěžovatel. Zmíněný žalobce se  domáhal na České republice – České advokátní komoře náhrady škody ve výši cca 30 milionů korun z toho důvodu, že žalovaná neustanovila právního zástupce pro řízení před Ústavním soudem a zapříčinila zmaření zákonné lhůty k podání ústavní stížnosti. Obvodní soud pro Prahu 1 vyslovil svou místní nepříslušnost a následně o věci rozhodl Obvodní soud pro Prahu 2, který žalobu zamítl. Jeho rozhodnutí potvrdil i Městský soud v Praze a Nejvyšší soud jeho dovolání zamítl. Stěžovatel si následně v roce 2008 účtoval částku téměř 600.000,- Kč za 12 úkonů právní služby poskytnuté žalobci. Obvodní soud pro Prahu 2 mu však svým usnesením přiznal odměnu za zastupování a náhradu hotových výdajů ve výši 13 144,22 Kč, když při určení výše odměny vycházel z advokátního tarifu. Proti rozhodnutí obvodního soudu podal stěžovatel odvolání, načež bylo usnesením Městského soudu usnesení soudu I. stupně změněno tak, že výše odměny a náhrada hotových výdajů činí 25 610 Kč. Městský soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že mechanický výpočet odměny advokáta odvíjející se od nereálného požadavku jeho klienta by mohl vést i k tak absurdním důsledkům, že by se mohl stát nástrojem bezpracného výdělku pro ustanoveného advokáta, zastupujícího kverulantského klienta osvobozeného od soudních poplatků, jenž zjevně mnohonásobně nadsadí rozsah požadovaného peněžitého plnění. Stěžovatel však s právními závěry obecných soudů nesouhlasí a domnívá se, že pro stanovení jeho odměny za právní zastoupení je nutno použít ustanovení § 8 odst. 1 advokátního tarifu. Tvrdí dále, že obecné soudy při svém rozhodování o výši odměny stěžovatele za právní zastoupení použily zjevnou libovůli, šikanózní a pohrdavý postoj jak k advokátnímu stavu, tak i k žalobci a porušily jeho ústavně zaručené právo na legitimní očekávání, právo vlastnit majetek a právo podnikat a získávat prostředky pro své životní potřeby prací.

 

 

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
28. 6. 2012 8:30
- 28. 6. 2012 9:00
Sp. zn.: IV. ÚS 1167/11
Soudce zpravodaj: Miloslav Výborný
Navrhovatelé: Občanské sdružení "Zubatého 1", Zubatého 1/269, Praha 5
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: ústavní stížnosti proti rozsudkům Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 16. 10. 2008 č. j. 25 C 160/2006-157 a Městského soudu v Praze ze dne 24. 3. 2009 č. j. 15 Co 65/2009-182 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011 č. j. 28 Cdo 4132/2009-204
(výkon samosprávy při hospodaření s majetkem městské části Praha 5)
I. poschodí, senátní místnost č. 152


Stěžovatel podává ústavní stížnost proti rozhodnutím uvedených obecných soudů, kterými byla zamítnuta žaloba stěžovatele na určení, že je vlastníkem budovy v katastrálním území Smíchov, obec Praha. Stěžovatel tvrdí, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno ústavně zaručené základní právo na samosprávu zakotvené v čl. 101 Ústavy a čl. 11 Listiny základních práv a svobod, a to jeho i ústavně zaručená práva členů stěžovatele. Stěžovatel je občanským sdružením, jehož členy jsou občané obce hl. m. Praha s trvalým pobytem v Městské části Praha 5 (dále jen „MČ Praha 5") a zároveň nájemci bytů nacházejících se v předmětné budově. Stěžovatel jako občanské sdružení vznikl toliko za účelem privatizace předmětných nemovitostí, přičemž tato MČ Praha 5 v rozporu s právními předpisy a za nestandardních okolností uzavřela kupní smlouvu o prodeji těchto nemovitostí s obchodní společností. Tímto jednáním byl stěžovatel výrazně a účelově poškozen a bylo zasaženo do jeho práv a práv jeho členů zaručených Ústavou a Listinou.

 

Nájemci bytů v předmětné budově, kteří jsou členy stěžovatele, projevili zájem o privatizaci předmětných nemovitostí již v r. 1992, ale tuto jejich žádost MČ Praha 5 zamítla. Následně nájemci bytů tuto svou žádost opakovali v r. 1997 a za účelem privatizace předmětných nemovitostí založili občanské sdružení stěžovatele. MČ Praha 5 rozhodla o přímém prodeji předmětných nemovitostí na základě žádosti nájemců bytů - členů stěžovatele ze dne 10.10.2002 a zadala zpracování znaleckého posudku na ocenění předmětných nemovitostí, který ocenil předmětné nemovitosti na částku 28.647.150,- Kč. Na tento zveřejněný záměr reagoval stěžovatel tím, že podal nabídku koupě předmětných nemovitostí za kupní cenu 28.650.000,- Kč. V této nabídce stěžovatel uvedl, že členové stěžovatele jsou v případě, že MČ Praha 5 rozhodne o prodeji nemovitostí stěžovateli, připraveni okamžitě založit bytové družstvo, které uzavře smlouvu o převodu nemovitostí s MČ Praha 5. Při otevírání obálek s nabídkami na koupi předmětných nemovitostí byla nabídka stěžovatele jednoznačně nejvyšší. Starosta přesto požádal stěžovatele o zvýšení nabízené kupní ceny na 33-35 mil. Kč a požádal o sdělení výsledné kupní ceny. Stěžovatel zvýšil nabízenou kupní cenu na částku 33.300.000,- Kč. Následně odsouhlasila Rada MČ Praha 5 nový záměr prodeje předmětných nemovitostí za minimální kupní cenu 33.400.000,- Kč a oznámený záměr obsahoval podmínku přijetí nabídky na koupi předmětných nemovitostí, a to složení jistiny ve výši 5.000.000,- Kč na účet MČ Praha 5. Stěžovatel byl podmínkou složení takto vysoké jistiny vyřazen z možnosti podat novou nabídku na koupi předmětných nemovitostí, neboť jako neziskový subjekt nemohl v tak krátkém čase zajistit úvěr, který měl předjednán až v souvislosti s koupí nemovitostí, přičemž tento úvěr by získal jedině za podmínky zřízení zástavního práva k nemovitostem a nikoli za účelem složení jistiny, která mu umožní vůbec účast v nabídkovém řízení.  Stěžovatel tedy kvůli pro něj nesplnitelné podmínce složení jistiny ve výši 5 mil. Kč během dvou týdnů nemohl podat opětovnou nabídku na koupi předmětných nemovitostí. Stěžovatel se domnívá, že postupem osob jednajících za MČ Praha 5 byla stěžovateli odepřena účast v nabídkovém řízení na koupi předmětných nemovitostí tím, že byla stanovena diskriminační podmínka přijetí nabídky složení vysoké jistiny ve velmi krátké lhůtě, kterou stěžovatel, složený z nájemců bytů, nemohl splnit.

 

I. senát - veřejné ústní jednání
28. 6. 2012 10:00
- 28. 6. 2012 12:30
Sp. zn.: I. ÚS 3741/11
Soudce zpravodaj: Pavel Rychetský
Navrhovatelé: R. K.
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011 č. j. 8 Tdo 1034/2011-25, rozsudku Vrchního soudu v Praze, soudu pro mládež, ze dne 10. března 2011 sp. zn. 1 Tmo 5/2011
(Právo na soudní a jinou právní ochranu; Právo obviněného v trestním řízení)
I. poschodí, senátní místnost č. 151


Stěžovatel se domáhá zrušení uvedených rozhodnutí, jimiž mělo být porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel se domnívá, že závěry v záhlaví uvedeného usnesení odvolacího soudu jsou založeny na extrémním nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právním hodnocením takovýchto zjištění, v důsledku čehož mělo dojít k zásahu do jeho ústavně zaručených práv. Soudem prvního stupně byl stěžovatel uznán vinným proviněním loupeže podle § 234 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákona (dále jen „TrZ“) a § 6 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, ve znění pozdějších předpisů. Skutek měl spáchat společně s komplicem, kdy se chtěli po předchozí společné dohodě zmocnit peněz. Přepadli starší ženu, které strhli z ramene kabelku a odcizili jí z ní věci v hodnotě přes tří tisíce korun. Poškozená utrpěla zlomeninu paže a dlouhou dobou se léčila. Za to byl stěžovateli uložen trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, se zkušební dobou v trvání tří let za současného vyslovení dohledu. Současně bylo rozhodnuto o náhradě škody. Soud prvního stupně považoval výpověď stěžovatele za nevěrohodnou, účelovou a lživou. Stěžovatelova výpověď byla jednoznačně vyvrácena výpovědí jeho komplice.

 

Stěžovatel poukazuje na předchozí zrušovací rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo soudu prvního stupně uloženo doplnění dokazování, zejména, aby vyjasnil okolnosti předání uloupených věcí, neboť existovaly pochybnosti o spoluúčasti stěžovatele na předmětné loupeži. V průběhu doplnění dokazování spoluobviněný doznal, že doposud stále lhal a žádné věci pocházející z loupeže stěžovateli nepředal. Setrval pouze na jediném dílčím tvrzení, a to, že iniciátorem celé zločinné akce byl právě stěžovatel. Přesto však soud prvního stupně setrval na svém původním stanovisku a stěžovatele uznal vinným provinění loupeže. Odvolací soud následně zcela změnil svůj předcházející náhled podložený prokázanými skutečnostmi, který nahradil hypotetickými úvahami a uznal stěžovatele vinným „pouze“ pomoci k provinění loupeže. Vzhledem ke skutečnosti, že byl stěžovatel odsouzen na základě výpovědi nedůvěryhodného člověka, podal stěžovatel dovolání, které však Nejvyšší soud odmítl jako nedůvodné, neboť bylo namítáno toliko chybné hodnocení důkazů. Takové stanovisko považuje stěžovatel za formalistické, a to i s ohledem na vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který se ztotožnil s tvrzením stěžovatele, že skutková tvrzení soudů z pořízených důkazů nevyplývají.