I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
4. 7. 2012 8:00 - 4. 7. 2012 8:30
Sp. zn.: I. ÚS 2050/11
Soudce zpravodaj: Pavel Rychetský
Navrhovatelé: a) L. N. b) O. T. c) V. J., d) O. M.
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v
Praze ze dne 24. 2. 2011 sp. zn. 24 Co 257/2010 a rozsudku Obvodního
soudu pro Prahu 1 ze dne 7. 5. 2010 sp. zn. 19 C 4/2007
(Právo na soudní a jinou právní ochranu; Navrácení majetku, restituce)
I. poschodí, senátní místnost č. 151
Stěžovatelé se domáhají zrušení uvedených rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi bylo porušeno jejich ústavně zaručené právo na spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a způsobena majetková újma ve výši 5 529 384 Kč.
Stěžovatelé jsou potomky rodičů, kteří zanechali majetek na bývalé Podkarpatské Rusi. Dne 29. 6. 1945 byla uzavřena smlouva mezi ČSR a SSSR o Zakarpatské Ukrajině, která byla spolu s Protokolem k této smlouvě publikována zákonem č. 186/1946 Sb. Podle čl. II. Protokolu se smluvní strany dohodly na odškodnění osob české a slovenské národnosti na území Zakarpatské Ukrajiny. Závazek odškodnění z mezinárodní smlouvy byl do vnitrostátní úpravy recipován zákonem č. 42/1958 Sb. V souladu s jeho ustanovením § 1 odst. 2 stanovila vláda usnesením č. 938 ze dne 15. 10. 1958 obecné zásady odškodnění s tím, že k jejich provedení zmocnila ministerstvo financí. To na základě zákonného zmocnění vydalo dvě vyhlášky, z nichž jedna upravovala postup oprávněných osob při podání žádosti o odškodnění (vyhláška č. 43/1959 Sb.) a druhá rozsah hmotněprávního nároku (vyhláška č. 159/1959 Sb.). Podle ustanovení § 3 vyhlášky č. 159/1959 Sb. se náhrada měla poskytnout za nemovitý majetek, pokud měl povahu osobního nebo drobného soukromého vlastnictví, který splňoval mj. charakteristiku rodinného domku a za pozemek zastavěný rodinným domkem nejvýše však ve výměře 800 m2.
Dne 1. 10. 2009 nabyl účinnosti zákon č. 212/2009 Sb., kterým se zmírňují majetkové křivdy občanům České republiky za nemovitý majetek, který zanechali na území Podkarpatské Rusi v souvislosti s jejím smluvním postoupením SSSR. Tento zákon dává poškozeným a jejich právním zástupcům prostor požádat o odškodnění. Přiměřenost limitujících ustanovení ve vztahu ke vzniklým újmám zdejšímu soudu zkoumat nepřísluší.
Stěžovatelé podali žalobu proti rozhodnutí ministra financí ze dne 1. 8. 2006, v níž žádali finanční částku ve výši 7 047 108 Kč jako náhradu za majetek zanechaný rodiči na Zakarpatské Ukrajině. Dne 5. 8. 2008 bylo řízení přerušeno do skončení zákonodárného procesu o návrhu o zmírnění majetkových křivd československých občanů, kteří zanechali svůj nemovitý majetek na území Zakarpatské Ukrajiny. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 byla žaloba zamítnuta. Při výkladu právní normy se obvodní soud řídil rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2009, podle něhož odkazuje-li právní předpis na pojem, který v průběhu vývoje doznal v nových právních řádech významového posunu nebo zcela vymizel, je nutno nadále při aplikaci této právní normy vykládat jej v mezích někdejšího významu. V posuzované věci nebyl skutkový rozpor o rozsah zanechaného majetku, když tento zcela zřejmě svou rozlohou přesahoval definici rodinného domku a žalobkyni či její právní předchůdkyni nemohl podle platné úpravy vzniknout nárok pro přiznání odškodnění. Proti rozhodnutí obvodního soudu podali stěžovatelé odvolání, v němž mj. uvedli, že je třeba vycházet z obecné zásady, že právní předpis pozdější a natož vyšší právní síly ruší právní předpis dřívější a nižší právní síly, resp. ta jeho ustanovení, která jsou s novou právní úpravou v disproporci. Odvolání stěžovatelů bylo ale městským soudem zamítnuto.