Aktuálně

Na této stránce naleznete chronologicky seřazené zprávy a oznámení Ústavního soudu, jimiž informuje širokou veřejnost i média o aktuálních rozhodnutích, připravovaných jednáních nebo jiných událostech, které souvisejí s jeho činností.

Výpis aktualit

Přehled ústních jednání pro 28. týden roku 2010

V tomto týdnu se koná 11 jednání.

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
12. 7. 2010 9:30
- 12. 7. 2010 10:30
Sp. zn.: IV. ÚS 1639/07
Soudce zpravodaj: Michaela Židlická
Navrhovatelé: Jiří Munzar a Jitka Munzarová
Řízení o ústavní stížnosti
(ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 4. 2007 sp. zn. 5 Ao 3/2007)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatelé se svojí ústavní stížností domáhají zrušení usnesení Nejvyššího správního soudu, kterým byl odmítnut jejich návrh na zrušení opatření obecné povahy. V roce 2006 schválilo zastupitelstvo obce Domousnice změnu územního plánu obce. Stěžovatelé se domnívají, že se jednalo o opatření obecné povahy a proto se obrátili na Nejvyšší správní soud, aby jej zrušil, ten však návrh odmítl s tím, že usnesení zastupitelstva obce není opatřením obecné povahy, aniž by se zabýval meritem věci. Nejvyšší správní soud při rozhodování o návrhu stěžovatelů dospěl k závěru, že rozhodnutím obecné povahy je pouze rozhodnutí, které je zákonem takto výslovně označeno. S takovým závěrem se však stěžovatelé neztotožňují. Ačkoli stavební zákon neoznačuje výslovně schválení územně plánovací dokumentace za rozhodnutí obecné povahy, stěžovatelé se domnívají, že na takovéto rozhodnutí je zapotřebí v materiálním smyslu pohlížet jako na opatření obecné povahy. Stěžovatelé mají za to, že změna územního plánu byla provedena v rozporu se zákonnou úpravou obsaženou ve stavebním zákoně a byla tak nezákonně provedena změna v území, která se stěžovatelů, jako vlastníků nemovitostí v lokalitě, bezprostředně dotýkají. Vzhledem ke způsobu schválení změny územního plánu obce mají stěžovatelé za to, že právní řád neposkytuje stěžovatelům žádnou jinou možnost, než napadnout usnesení obce - vedlejšího účastníka - u Nejvyššího správního soudu jako opatření obecné povahy a domáhat se jeho zrušení pro nezákonnost. Výklad provedený Nejvyšším správním soudem považují stěžovatelé za zužující a podle nich uvedeným postupem došlo k zásahu do práv stěžovatelů, jež jsou jim garantována čl. 4 Ústavy a čl. 4 odst. 2, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

 

 

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
13. 7. 2010 8:30
- 13. 7. 2010 9:30
Sp. zn.: IV. ÚS 2795/09
Soudce zpravodaj: Pavel Holländer
Navrhovatelé: Vlastimil Kratochvíl
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Návrh na zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. srpna 2009 sp. zn. 14 Co 42/2009
(výživné)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

Stěžovateli bylo okresním soudem uloženo zaplatit své manželce na její částku 52.181,- Kč (zpětně za cca 18 měsíců). Stěžovatel – aby se vyhnul exekuci plnění – tuto částku uhradil a podal proti rozhodnutí soudu prvního stupně odvolání. Odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil tak, že žalobu zamítl, avšak žalovanému uložil zaplatit žalobkyni náklady odvolacího řízení. Stěžovatel shledává porušení svého práva na spravedlivý proces především v tom, že pokud s rozhodnutím okresního soudu nesouhlasil, měl se vystavit riziku možného výkonu rozhodnutí. Krajský soud se – dle tvrzení stěžovatele –  jeho záležitostí po věcné stránce vůbec nezabýval a po zjištění, že žalovaná částka byla zaplacena, napadený rozsudek změnil tak, že žalobu jako bezdůvodnou zamítl, avšak s negativními důsledky pro stěžovatele.

 

 

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
14. 7. 2010 8:00
- 14. 7. 2010 8:30
Sp. zn.: II. ÚS 3292/09
Soudce zpravodaj: Pavel Rychetský
Navrhovatelé: Mgr. Zdeněk Přecechtěl
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 51 Co 535/2005-44 ze dne 24. března 2006, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 č. j. 11 C 67/2005-85 ze dne 28. června 2006, proti rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 19 Co 187/2007-124 ze dne 7. června 2007 a proti rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 26 Cdo 4873/2007-180 ze dne 30. září 2009
návrh na odložení vykonatelnosti
I. poschodí, senátní místnost č. 151

  

Stěžovatel uvádí, že obecné soudy porušily jeho právo na spravedlivý proces, kdy nikdo nemůže být odňat svému zákonnému soudci a dále pak má za to, že obecné soudy porušily obecné principy definované v čl. 2 odst. 3 Listiny a v čl. 2 odst. 4 Ústavy, neboť narušily smluvní volnost a vázanost smluvními závazky svým svévolným výkladem jak smlouvy, tak i aplikací dopadů této smlouvy do práv účastníků. Stěžovatel má rovněž za to, že obecné soudy porušily zásadu rovnosti účastníků a princip právní jistoty a předvídatelnosti, garantovaný jako náležitost právního státu v čl. 1 odst. 1 Ústavy.  Primárně stěžovatel vytýká okolnost, že v případě druhoinstančního rozhodnutí rozhodoval nejprve soud, který měl být vyloučen a až po té, co zaujal závazné právní stanovisko a prvoinstanční soud se tímto pokynem řídil, byl spor na zásah Vrchního soudu předán jinému druhoinstančnímu soudu. Soudy podle stěžovatele rozhodovaly v rozporu s vůlí stran právního vztahu uzavřít smluvní vztah – nájem na byt včetně jednostranně neodvolatelného souhlasu s podnájem. Nájemní smlouva výslovně obsahovala ujednání o souhlasu pronajímatele k podnájmu předmětného bytu bez konkrétního určení podnájemce, bez časového omezení a bez výhrady případného jednostranného odvolání tohoto souhlasu a též závěrečné ujednání, že tato smlouva může být doplněna či měněna pouze písemným oboustranně potvrzeným dodatkem.

 

 

Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
14. 7. 2010 9:00
- 14. 7. 2010 9:30
Sp. zn.: Pl. ÚS 15/09
Soudce zpravodaj: Pavel Rychetský
Navrhovatelé: Zdeněk Slavík
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: návrh na zrušení § 57 odst. 1 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů
I. poschodí, senátní místnost č. 151


Stěžovatel byl na základě zákonné domněnky otcovství manžela matky zapsán do matriky jako otec syna. Zhruba osm měsíců po narození syna požádala však manželka stěžovatele, aby se odstěhoval ze společného bytu. Stěžovatel následně zjistil, že jeho manželka již nejméně dva roky udržuje poměr s jiným mužem. Rozhodl se tedy provést test DNA u akreditované společnosti a test potvrdil, že stěžovatel není biologickým otcem dítěte. Téměř po roce od narození syna podal stěžovatel státnímu zastupitelství podnět k podání návrhu na popření otcovství ve smyslu § 62 zákona o rodině. Tomu však Nejvyšší státní zastupitelství nevyhovělo, neboť neuznalo předložený důkaz testu DNA. Poté odmítl jeho žalobu na popření otcovství rovněž soud se zdůvodněním, že byla překročena zákonná šestiměsíční lhůta  pro  podání žaloby na popření otcovství dle ustanovení § 57 odst. 1 zákona o rodině. Stěžovatel podal ústavní stížnost s přesvědčením, že na základě aplikace ustanovení § 57 odst. 1 zákona o rodině bylo porušeno jeho základní právo na ochranu rodinného a soukromého života, právo na spravedlivý proces a že bylo dotčeno jeho právo vlastnit majetek.

 

 

IV. senát - veřejné ústní jednání
14. 7. 2010 9:30
- 14. 7. 2010 12:00
Sp. zn.: IV. ÚS 1235/09
Soudce zpravodaj: Miloslav Výborný
Navrhovatelé: Bc. Pavel Flossmann
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2009 čj. 11 Tdo 1142/2008-286, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 4. 2008 čj. 10 To 86/2008-242 a rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 18. 9. 2007 čj. 2 T 97/2006-206
návrh na přednostní projednání věci
(spravedlivý proces)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti napadá průběh trestního řízení, jeho výsledky a uvádí důvody pro její podání. Podle něj obecné soudy nerespektovaly principy konkretizující právo na spravedlivý proces a v průběhu trestního řízení došlo k deformaci provedeného důkazu, opomenutí důkazů, k nesouladu skutkových zjištění a z nich vyvozených právních záměrů. Nejvyšší soudu se podle stěžovatele nezabýval námitkami vznesenými v dovolání a postupoval formálně. Stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou uznán vinným návodem k trestnému činu zneužívání pravomoci veřejného činitele a odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody. Stěžovatel zpochybňuje legalitu prostorových odposlechů, které byly jediným důkazem pro jeho odsouzení. Ve svém dovolání k Nejvyššímu soudu stěžovatel podrobně popsal konkrétní vady při nařízení odposlechů a upozornil na absenci průběžné soudní kontroly jejich trvání, a zároveň zpochybnil jejich celistvost a pravost.

 

 

Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
14. 7. 2010 10:00
- 14. 7. 2010 10:30
Sp. zn.: Pl. ÚS 36/08
Soudce zpravodaj: Ivana Janů
Navrhovatelé: Obvodní soud pro Prahu 1
Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu
Přezkoumávané akty: Návrh na zrušení ust. § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem
(Návrh podaný Obvodním soudem pro Prahu 1 pro údajnou neurčitost napadeného ustanovení, které mělo být aplikováno ve sporu o náhradu škody vůči státu)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Navrhovatel se domáhá nálezu, kterým by Ústavní soud zrušil § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatel projednává žalobu obchodní společnosti CODUM, s.r.o., proti žalované České republice (za níž jedná Ministerstvo zdravotnictví) a mezitímním rozsudkem rozhodl tak, že nárok uplatněný žalobcem je co do základu důvodný, protože žalobce vykázal zdravotní pojišťovně provedenou péči, avšak pojišťovna podle stanovených limitací na základě příslušných rozhodnutí vlády ČR stanovila hodnotu bodu, kterou limitovala časem a množstvím, a stanovila krácení úhrady za poskytnutou péči při převýšení těchto limitů. Podle názoru navrhovatele vláda při vydání těchto rozhodnutí překročila rámec svého zmocnění vymezeného v § 17 odst. 5 zák. č. 48/1997 Sb., a tak se dopustila nesprávného úředního postupu ve smyslu § 13 zák. č. 82/1998 Sb.

 

 

IV. senát - veřejné ústní jednání
14. 7. 2010 13:30
- 14. 7. 2010 15:30
Sp. zn.: IV. ÚS 2244/09
Soudce zpravodaj: Michaela Židlická
Navrhovatelé: Veronika Kočová, zastoupená JUDr. Janem Pavlokem, Ph.D., advokátem se sídlem Na Příkopě 3391/7, Praha 1
Řízení o ústavní stížnosti
(ústavní stížnost proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 25 Nc 450/2009 ze dne 19. 11. 2009, usnesení Městského soudu v Praze č. j. 30 Co 467,468/2009-160 ze dne 23. 10. 2009, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 č. j. 25 Nc 2016/2009-142 ze dne 29. 9. 2009, usnesení Městského soudu v Praze č. j. 30 Co 381,382/2009-125 ze dne 7. 9. 2009, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 č. j. 25 Nc 2016/2009-139 ze dne 28. 8. 2009, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 č. j. 25 Nc 2016/2009-113 ze dne 27. 7. 2009, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 č. j. 25 Nc 2016/2009-91 ze dne 25. 6. 2009 usnesení Městského soudu v Praze č. j. 39 Co 255/2009-66 ze dne 10. 6. 2009, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 č. j. 25 Nc 2016/2009-62 ze dne 26. 5. 2009, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 č. j. 25 Nc 2016/2009-2 ze dne 29. 4. 2009)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti brojí proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9, jímž tento vydal předběžné opatření, že se nezletilá dcera stěžovatelky odevzdává do péče Dětského centra s komplexní péčí a podpůrnou rodinnou terapií při Fakultní Thomayerově nemocnici, a proti dalším usnesením stejného obvodního soudu, jimiž bylo trvání tohoto předběžného opatření periodicky prodlužováno, stejně jako proti usnesením Městského soudu v Praze, kterými byla odmítána odvolání proti zmíněným rozhodnutím obvodního soudu. Stěžovatelka navrhuje, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost těchto rozhodnutí a rozhodl tak, že nezletilá bude neprodleně vydána do péče stěžovatelky. Stěžovatelka je přesvědčena, že prostřednictvím napadených rozhodnutí došlo k neoprávněnému zásahu do jejích ústavně zaručených práv, a to konkrétně do práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně základních lidských práv a svobod, práva na účinný opravný prostředek ve smyslu čl. 6 a 13 Úmluvy, čl. 36, 38 odst. 1 a 2 Listiny, práva na rodinný život a práva na svobodnou výchovu dětí ve smyslu čl. 7, čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1 a 4 Listiny, čl. 5, 6 a 8 Úmluvy a čl. 2, čl. 5, čl. 7, čl. 8 a čl. 9 Úmluvy o právech dítěte. Stěžovatelka v této souvislosti poukazuje na základní přirozené právo matky být se svým novorozeným dítětem a současně na právo dítěte na péči své matky. Obecné soudy svým postupem podle stěžovatelky tuto přirozenou biologickou vazbu mezi dítětem a matkou narušily, přičemž tento handicap již nelze zpětně napravit. Stěžovatelka vyjádřila v této souvislosti přesvědčení, že skutečným důvodem pro odnětí nezletilé je skutečnost, že žije alternativním způsobem života.

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
14. 7. 2010 13:30
- 14. 7. 2010 13:45
Sp. zn.: I. ÚS 2893/09
Soudce zpravodaj: Vojen Güttler
Navrhovatelé: Miloslav Králíček
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 25 Cdo 2587/2007-170 ze dne 25. srpna 2009 a proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci č. j. 40 Co 675/2006-150 ze dne 5. prosince 2006
(náhrada nákladů řízení)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatel namítá porušení práva na spravedlivý proces, který spatřuje mimo jiné v  závěru dovolacího soudu, že v dovolacím řízení nelze přezkoumávat výrok o nákladech řízení. Podle jeho názoru toto omezení nevyplývá výslovně z ustanovení § 236 a násl., nelze je dovodit ani výkladem a nelze použít ani dovolacím soudem zmiňované usnesení, které podle stěžovatele řeší odlišný případ. Stěžovatel napadá formalistický přístup odvolacího soudu k posuzování otázky úspěchu ve věci samé, který podle něj vedl k absurdní situaci, kdy stěžovatel měl na jedné straně plný úspěch, neboť dosáhl zaplacení celé vymáhané pohledávky, naproti tomu byl však tento úspěch majetkově znehodnocen tím, že byl nespravedlivě zavázán k náhradě nákladů řízení účastníkovi, který nebyl v právu. Porušení práva na spravedlivý proces spatřuje stěžovatel zejména v tom, že se dovolací soud se podle jeho názoru náležitě nevypořádal se všemi námitkami, které v dovolání uplatnil. Stěžovatel dále vytýká rozsudku odvolacího soudu jeho vnitřní rozpornost a nelogičnost. Oba soudy (dovolací i odvolací) nevzaly podle názoru stěžovatele náležitě v úvahu, že předmětem přezkumu v odvolacím řízení byl mezitímní rozsudek, kterým bylo rozhodnuto pouze o základu věci a nikoliv o výši nároku. Odvolací soud však změnil tento rozsudek tak, že rozsudek mezitímní nahradil rozsudkem konečným, což je v rozporu se zásadou dvojinstančního řízení. Stěžovatel proto navrhl, aby Ústavní soud oba napadené rozsudky zrušil.

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
14. 7. 2010 13:45
- 14. 7. 2010 14:00
Sp. zn.: I. ÚS 699/10
Soudce zpravodaj: Vojen Güttler
Navrhovatelé: Vladimír Kašpar
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti výroku II rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 1. 2010, č. j. 4 Cmo 379/2009-225
(náhrada nákladů řízení)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, tedy i o nákladech nalézacího řízení. Vrchní soud, jako soud odvolací, změnil rozhodnutí soudu prvého stupně ve plně vyhověl stěžovatelově žalobě a rozhodl i o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů tak, že žalovaný je povinen zaplatit stěžovateli částku 47.526,40 Kč. Soud nejprve - podle názoru stěžovatele - správně uzavřel, že vzhledem k jeho úspěchu ve věci mu přísluší i právo na plnou náhradu nákladů řízení za řízení před soudy obou stupňů; posléze však podle stěžovatele nesprávně aplikoval rozhodné právo. Odvolací soud totiž při rozhodování o otázce náhrady nákladů nalézacího řízení aplikoval podle stěžovatele nesprávně vyhlášku Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení. Stěžovatel dovodil, že vrchní soud tím porušil jeho základní právo na spravedlivý proces garantované mu čl. 36 Listiny základních práv a svobod a zasáhl i do jeho majetkové sféry, čímž porušil mj. čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
14. 7. 2010 14:00
- 14. 7. 2010 14:30
Sp. zn.: I. ÚS 728/10
Soudce zpravodaj: Vojen Güttler
Navrhovatelé: Lascar & Subag, spol. s r.o., se sídlem Tusarova 49, Praha 7
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2009, č. j. 12 Co 315/2009-166
(výše úroků z prodlení)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatel vedl se svojí obchodní partnerkou šest let trvající spor o zaplacení částky dohodnuté v kupní smlouvě a o zaplacení následného, smluvně dohodnutého, penále ve výši 0,5 % dlužné částky denně. V průběhu let věc byla několikrát posuzována obvodním a městským soudem, jež rozsudky soudu prvního stupně rušil a věc vracel k dalšímu řízení. Rozhodnutím městského soudu, které je nyní před Ústavním soudem napadeno, byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že stěžovatel je povinen zaplatit žalobkyni penále dle smlouvy a náklady řízení před soudy obou stupňů. V tomto rozhodnutí shledává stěžovatel porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, protože úrok v sazbě 0,5 % denně (tj. 180 % ročně) považuje za příliš vysoký. Odvolací soud se měl  - dle námitek stěžovatele - zabývat vymáhaným nárokem rovněž z hlediska neplatnosti smluvního ustanovení pro možnost  rozporu s dobrými mravy. Ústavní soud proto rozhodne, zda napadený rozsudek skutečně představuje zásah do základních práv stěžovatele.

 

 

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
15. 7. 2010 13:30
- 15. 7. 2010 14:00
Sp. zn.: II. ÚS 671/09
Soudce zpravodaj: Stanislav Balík
Navrhovatelé: 1) nezl. Julie Nováčková 2) nezl. Helena Nováčková zastoupené opatrovníkem Městským úřadem Černošice
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. prosince 2008, čj. 27 Co 528/2008-174
(právo na spravedlivý proces, právo na rodičovskou výchovu a péči)
I. poschodí, senátní místnost č. 151


 External link icon

Stěžovatelky namítají že v popsaných řízeních před soudy došlo k porušení práva na dítěte na rodičovskou výchovu a péči dle čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, a práva na spravedlivý proces dle či. 36 Listiny základních práv a svobod. Soud prvého stupně dospěl k závěru, že v možnostech a schopnostech otce je přispívat na výživu každé z nezletilých částkou 5.500,-Kč měsíčně od března 2008, že toto odpovídá majetkovým poměrům otce a potřebám nezletilých. Krajský soud v Praze svým rozsudkem následně rozsudek soudu prvého stupně změnil tak, že otci uložil povinnost k úhradě výživného ve výši 2.500,-Kč měsíčně na každou z nezletilých, celkem tedy 5.000,-Kč. Dále soud prvého stupně vyčíslil dlužné výživné a otci uložil povinnost uhradit jej ve splátkách po 300,-Kč, aby se pro otce nestalo tíživým. Stěžovatelky tvrdí, že skutečné příjmy otce jsou podstatně vyšší, než příjmy prokázané v soudních řízeních o zvýšení výživného. Podle nich byly soudy zohledněny pouze ty příjmy otce, které se stěžovatelkám podařilo prokázat, tj. o kterých měly náhodné informace. Vedle těchto příjmů má podle nich otec příjmy další, které inkasuje na základě dohod o provedení práce, tyto příjmy se zdaňuji u zaměstnavatele a podle stěžovatelek neexistuje žádná jednotná evidence těchto příjmů, ze které by bylo možno vyčíst jejich celkovou sumu. Otec uváděl, že jeho jediným příjmem byl invalidní důchod.