Přehled ústních jednání pro 3. týden roku 2013

11.01.2013

V tomto týdnu se koná 9 jednání.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
15. 1. 2013 13:30 - 15. 1. 2013 14:00
Sp. zn.: II. ÚS 2313/08
Soudce zpravodaj: Stanislav Balík
Navrhovatelé: Patrik Fromelius
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 57 Co 290/2008-355 ze dne 11. června 2008, usnesení Okresního soudu v Ostravě č. j. 59 C 182/2004-341 ze dne 24. dubna 2008 a usnesení Okresního soudu v Ostravě č. j. 59 C 182/2004-306 ze dne 20. listopadu 2007
(spravedlivý proces)
I. poschodí, senátní místnost č. 151
 
 
Stěžovatel se domáhá zrušení uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít k porušení ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Podle stěžovatele došlo k zásahu do jeho práv tím, že obecnými soudy bylo zastaveno řízení o odvolání stěžovatele proti rozsudku soudu prvního stupně z důvodu nezaplacení soudního poplatku, přestože soudní poplatek řádně zaplatil. Jádrem sporu je okolnost, že stěžovatel zaplatil na vyměřený soudní poplatek nejprve první dílčí částku a posléze doplatil přesně zbytek. V mezidobí však prý soud započetl část první platby na jeho jinou poplatkovou povinnost, aniž by však stěžovatele k zaplacení tohoto jiného poplatku vyzval nebo ho jinak uvědomil. V důsledku toho stěžovatelem v dobré víře doplacený nedoplatek poplatku již nestačil pokrýt zůstatek vyměřeného poplatku a stěžovatelovo odvolací řízení bylo proto zastaveno. Stěžovatel spatřuje porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny v tom, že nesprávným rozhodnutím obecných soudů obou stupňů týkajících se otázky řádného zaplacení soudního poplatku a zastavení odvolacího řízení byla stěžovateli odňata možnost jednat před soudem ve věci samé.
 
 
 
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
15. 1. 2013 14:00 - 15. 1. 2013 14:30
Sp. zn.: II. ÚS 1882/09
Soudce zpravodaj: Stanislav Balík
Navrhovatelé: 1. BUREZ, s.r.o. Klášterec nad Ohří, 2. Hana Novotná
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 21 Cdo 5169/2009-326 ze dne 18. ledna 2011, rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 12 Co 840/2007-275 ze dne 29. dubna 2009 a rozsudku Okresního soudu v Chomutově č. j. 7 C 336/2003-201 ze dne 28. května 2007,
(spravedlivý proces)
I. poschodí, senátní místnost č. 151
 
 
Stěžovatelka se domáhá zrušení rozhodnutí, jimiž měly být porušeny zásady ochrany důvěry v zákon a zákazu retroaktivity a tím právo na spravedlivý proces garantované čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 1 odst. 1 Ústavy. První stěžovatelka vyslovila přesvědčení, že argumentace obsažená v napadených rozhodnutích soudu prvního stupně i soudu odvolacího je neústavní, neboť jí došlo k porušení zásady zákazu retroaktivity. Soudy totiž přiznaly nálezu Ústavního soudu, kterým bylo zrušeno ustanovení § 36 odst. 2 zákona o veřejných dražbách, účinky ex tunc, a tím porušily princip právní jistoty stěžovatelky. Odvolací soud nadto vydal své rozhodnutí i přesto, že stěžovatelka v odvolání poukazovala na nález Ústavního soudu a celý text tohoto nálezu soudu zaslala. Jeho postupem tak došlo podle stěžovatelky také k porušení čl. 89 odst. 2 Ústavy, podle kterého jsou vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu závazná pro všechny orgány i osoby.
 
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 29. března 2011, se druhá stěžovatelka rovněž domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo zasaženo do jejího ústavně zaručeného práva na soudní ochranu ve smyslu čl. 90 Ústavy České republiky ve spojení s Listinou a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Poukázala na skutečnost, že jako účastník dražby učinila v den jejího konání nejvyšší podání, stala se vlastníkem sporné nemovitosti a jejího příslušenství a byla také řádně zapsána jako vlastník do katastru nemovitostí. Dle jejího názoru nemůže žádný zákon „vyvlastnit“ její vlastnické právo na základě dřívější právní normy. Tím, že obecné soudy ohledně druhé stěžovatelky aplikovaly zrušené ustanovení § 36 odst. 2 zákona o veřejných dražbách a nepřiznaly účinky nedobrovolné dražby, porušily ochranu vlastnického práva této stěžovatelky. Usnesením Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1882/09 ze dne 9. října 2012 byly obě ústavní stížnosti spojeny ke společnému řízení.
 
 
 
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
15. 1. 2013 14:30 - 15. 1. 2013 15:00
Sp. zn.: II. ÚS 3367/12
Soudce zpravodaj: Stanislav Balík
Navrhovatelé: PhDr. Jiří Závora, Ph.D.
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 9 Cmo 445/2011-79 ze dne 18. června 2012
(spravedlivý proces)
I. poschodí, senátní místnost č. 151
 
 
Stěžovatel se domáhá zrušení uvedeného soudního rozhodnutí pro porušení ustanovení čl. 26, čl. 28 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Ve stížnosti uvádí, že v jeho případě došlo k porušení práva na spravedlivý proces. Stěžovateli byla jako soudem ustanovenému znalci ponížena odměna znalečného bez toho, aby si soud vyžádal vyjádření stěžovatele k podanému odvolání, přičemž o rozhodnutí soudu se dozvěděl teprve v okamžiku jeho doručení. Tím mu vrchní soud odejmul možnost výši svého uplatňovaného nároku na znalečné obhájit či odůvodnit. Stěžovatel se domnívá, že rozhodnutí ve věci znalečného jsou v činnosti soudů považovány za okrajové, kdy v porovnání s rozhodováním ve věci samé má stanovení znalečného menší význam. To prý ale neznamená, že by v takovém případě soud měl rezignovat na stanovené postupy a vydání rozhodnutí založeného na přesvědčivých argumentech a precizním zajištění podkladů pro jeho přiznání.
 
 
 
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
15. 1. 2013 15:00 - 15. 1. 2013 15:30
Sp. zn.: II. ÚS 793/12
Soudce zpravodaj: Stanislav Balík
Navrhovatelé: Martin Kukusík
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 17 Co 582/2010-222 ze dne 15. listopadu 2011 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 23 C 107/2005-205 ze dne 14. června 2010
(spravedlivý proces)
I. poschodí, senátní místnost č. 151
 
 
Stěžovatel se domáhá zrušení uvedených rozhodnutí, a to usnesení Městského soudu v Praze ve výroku I a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ve výrocích VII a IX o náhradě nákladů řízení, jimiž mělo být zasaženo do jeho základního práva na spravedlivý proces garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, přičemž obecné soudy současně podle stěžovatele porušily svou povinnost poskytovat zákonem stanoveným způsobem ochranu právům ve smyslu čl. 90 Ústavy České republiky.
 
Obecné soudy nejprve rozhodly o existenci nároku na náhradu škody žalobců (jímž byl v původním řízení i stěžovatel), která jim byla způsobena v důsledku vzniku průtahů řízení, konkrétně nesprávným úředním postupem Okresního soudu v Hradci Králové při rozhodování o nárocích dle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích. Mezitímním bylo ale rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 rozhodnuto, že žaloba je co do základu v plném rozsahu po právu, načež ve shora uvedeném rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 bylo rozhodnuto o výši nároku a o nákladech řízení, kdy výše celkové škody byla odhadnuta na základě znaleckého posudku. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti vyjádřil přesvědčení, že obvodní soud při rozhodování o nákladech řízení pochybil v důsledku svévolné aplikace ustanovení regulující nákladové poměry, resp. neaplikování konkrétního ustanovení § 142 odst. 3 občanského soudního řádu, jež umožňuje soudu přiznat náhradu nákladů řízení v plné míře i pro případy, že účastník měl ve věci pouze částečný úspěch mimo jiné za předpokladu, že rozhodnutí soudu o výši plnění záviselo na znaleckém posudku.
 
 
 
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
16. 1. 2013 9:00 - 16. 1. 2013 9:30
Sp. zn.: IV. ÚS 1752/12
Soudce zpravodaj: Miloslav Výborný
Navrhovatelé: Ing. Petr Heydušek, Veronika Dyer - Hykšová
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2012 č. j. 28 Cdo 4236/2010-551
(spravedlivý proces a ochrana vlastnictví)
I. poschodí, senátní místnost č. 152
 
 
Stěžovatelé jsou přesvědčeni, že došlo k porušení jejich ústavně zaručených práv podle čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod a domáhají se zrušení označeného rozsudku Nejvyššího soudu vydaného v řízení o vydání bezdůvodného obohacení. Předmětem sporu před obecnými soudy bylo užívání prostor domu, který zabrali žalovaní koncem sedmdesátých let při výstavbě svých družstevních bytů a vytvořili v něm obyvatelný prostor spojený pod uzamčením s jejich byty. Stěžovatelé se domáhali vydání bezdůvodného obohacení za období deseti let, které u jednoho žalovaného vyčíslili částkou 450 202 Kč a u druhé žalované částkou 247 158 Kč. Obecný soud žalobě vyhověl pouze do výše 185 700 Kč u prvého žalovaného a co do výše 125 075 Kč u druhé žalované; ve zbytku žalobu zamítl. Podle obecných soudů byl rozhodný bytový charakter užívaných prostor, a proto při určení výše bezdůvodného obohacení vyšly z výše nájemného stanoveného pro byty s regulovaným nájemným v daném místě a čase. Dovolání stěžovatelů Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným rozsudkem zamítl s odkazem na podrobné odůvodnění odvolacího soudu a s tím, že neměl důvod věc posoudit po právní stránce odlišně. Odkaz na právní závěry obsažené v označeném rozsudku označil za zcela případný a odpovídající skutkovému stavu, jak byl v této věci zjištěn. Stěžovatelé právnímu názoru obecných soudů oponovali a zdůraznili, že vedlejší účastníci (v řízení před obecnými soudy v postavení žalovaných) nejsou a nikdy nebyli nájemci bytu s tzv. regulovaným nájemným.
 
 
 
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
16. 1. 2013 10:00 - 16. 1. 2013 11:00
Sp. zn.: IV. ÚS 1755/12
Soudce zpravodaj: Vlasta Formánková
Navrhovatelé: Georgii Khmelidze, t. č. Vazební věznice Praha 4 – Pankrác, Soudní 988/1, zastoupený Mgr. Přemyslem Hoke, advokátem se sídlem Praha 4, Doudlebská 1046/8
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozhodnutí ministra spravedlnosti České republiky ze dne 30. dubna 2012 sp. zn.: 381/2010-MOT-T/102, spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 400b odst. 5 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů
(právo na spravedlivý proces dle č. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a aplikace čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 3 odst. 1 Úmluvy proti mučení)
I. poschodí, senátní místnost č. 151
 
 
Stěžovatel se domáhá zrušení uvedeného rozhodnutí a uložení povinnosti Městskému soudu v Praze a Vrchnímu soudu v Praze obnovit stav před porušením stěžovatelových základních lidských práv včetně neprodleného propuštění z vazby. Stěžovatel má za to, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícími řízeními byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva podle čl. 10, čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky, čl. 2 odst. 2, čl. 7 odst. 2, čl. 8 odst. 1, 2 a 5, čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod, čl. 1, čl. 3, čl. 6 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 7 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (vyhláška č. 120/1976 Sb.) a čl. 3 Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání (vyhláška č. 143/1988 Sb.), jakož i závazky vyplývající z Ženevské úmluvy o právním postavení uprchlíků z roku 1951 (sdělení č. 208/1993 Sb.). Stěžovatel ústavní stížnost spojil s návrhem na zrušení ustanovení § 400b odst. 5 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, neboť má za to, že napadené ustanovení vede k jeho neoprávněnému a nespravedlivému držení ve vazbě.
 
 
Stěžovatel v ústavní stížnosti navrhuje odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí podle ustanovení § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu a rovněž požádal o přednostní projednání věci ve smyslu ustanovení § 39 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud usnesením ze dne 17. května 2012 sp. zn. IV. ÚS 1755/12 návrhu stěžovatele vyhověl a vykonatelnost napadeného rozhodnutí odložil do pravomocného rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti. Ústavní soud pak věc projednal přednostně mimo pořadí.
 
 
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že napadené rozhodnutí je v zásadním rozporu se základními ústavními principy platného práva České republiky, jakož i se souvisejícími mezinárodními smlouvami, majícími přednost před zákonem. Po celou dobu vydávacího řízení totiž tvrdí, že v dožadující se zemi jeho vydání se zcela evidentně porušují lidská práva, kdy situace se od doby rozhodování obecných soudů nezlepšila, nejsou zde dány dostatečné záruky spravedlivého procesu a existuje důvodná obava, že by v dožadující zemi nebyla respektována lidská práva, zejména čl. 3 a čl. 6 Úmluvy a čl. 3 Úmluvy proti mučení. Stěžovatel s odkazem na informace podané většinou mezinárodních monitorovacích orgánů má za to, že podmínky ve věznicích v Gruzii jsou mimořádně bezútěšné, v řadě případů s trvalými důsledky na zdraví vězněných osob. Napadené rozhodnutí proto považuje za právně vadný, nezákonný a nespravedlivý akt. Stěžovatel rovněž upozornil na probíhající azylové řízení, neboť dne 6. prosince 2011 podal žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice. Protože mezinárodní ochrana nebyla stěžovateli rozhodnutím Ministerstva vnitra České republiky udělena, stěžovatel proti tomuto rozhodnutí podal žalobu k Městskému soudu v Praze.
 
 
 
Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
16. 1. 2013 14:00 - 16. 1. 2013 15:00
Sp. zn.: Pl. ÚS 31/09
Soudce zpravodaj: Jan Musil
Navrhovatelé: Krajský soud v Brně
Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu
Přezkoumávané akty: návrh Krajského soudu v Brně ve věci 57 Ca 14/2009 na zrušení článku XXIV, bodů 4 a 5 zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů
(tzv. "třírychlostní rodičovský příspěvek")
I. poschodí, senátní místnost č. 152
 
 
V návrhu Krajský soud v Brně navrhuje zrušení ustanovení článku XXIV, bodů 4 a 5 zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 261/2007 Sb.“). Předmětný návrh byl podán v souvislosti s řízením, vedeným u Krajského soudu v Brně, kde je žalobou je napadeno rozhodnutí krajského úřadu, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Úřadu práce Brno-město, odboru státní sociální podpory, jímž byla přiznána dávka státní sociální podpory - rodičovského příspěvku ve výši 7 600,- Kč měsíčně ode dne 1. 1. 2008. Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného krajského úřadu ze dne 1. 12. 2008 za situace, v níž jí, jako matce nezletilé dcery byl vyměřen rodičovský příspěvek podle ustanovení § 30 odst. 1 písm. b), písm. d) zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 117/1995 Sb.“). Posuzování tohoto nároku na rodičovský příspěvek podle novelizovaného znění zákona č. 117/1995 Sb. je důsledkem znění článku XXIV, bodů 4 a 5 zákona č. 261/2007. Nová úprava nároku na rodičovský příspěvek a stanovení jeho výše podle článku XXIV, bodů 4 a 5 zákona č. 261/2007 Sb. je podle názoru žalobkyně ve vztahu k příjemcům rodičovského příspěvku na již narozené děti v rozporu s ústavně zaručenými právy a svobodami. Nová právní úprava prý obsahuje prvky nepřípustné retroaktivity, je porušením zásady legitimního očekávání a právní jistoty a je diskriminační. V návrhu krajského soudu jsou citovány námitky žalobkyně, které krajský soud považuje za logické a ztotožňuje se jak s jejich obsahem, tak i s jejich formulací. Proto krajský soud v návrhu shrnuje ústavně relevantní argumenty žalobkyně, jež přejímá i ve svém návrhu.
 
 
 
Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
16. 1. 2013 14:00 - 16. 1. 2013 14:30
Sp. zn.: Pl.ÚS 6/12
Soudce zpravodaj: Vlasta Formánková
Navrhovatelé: Krajský soudu Hradci Králové - pobočka Pardubice
Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu
Přezkoumávané akty: ústavní stížnost na konstatování protiústavnosti ustanovení § 1 písm. g) a § 10a zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění zákona č. 183/2010 Sb., před novelizací provedenou zákonem č. 458/2011 Sb., in eventum aby Ústavní soud deklaratorním výrokem konstatoval protiústavnost části třetí zákona č. 183/2010 Sb.
(návrh na na konstatování protiústavnosti ustanovení § 1 písm. g) a § 10a zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění zákona č. 183/2010 Sb., před novelizací provedenou zákonem č. 458/2011 Sb.)
I. poschodí, senátní místnost č. 151
 
 
Návrhem se Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích jako navrhovatel domáhá konstatování protiústavnosti ustanovení § 1 písm. g) a § 10a zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění zákona č. 183/2010 Sb., před novelizací provedenou zákonem č. 458/2011 Sb., in eventum protiústavnosti části třetí zákona č. 183/2010 Sb. Podle tvrzení navrhovatele má být napadených ustanovení použito při řešení věci vedené navrhovatelem, ve které se žalobkyně domáhá soudního přezkumu rozhodnutí Krajského úřadu Pardubického kraje.
 
 
Žalobkyně zaplatila místní poplatek za výherní hrací přístroj nebo jiné technické zařízení povolené Ministerstvem financí podle jiného právního předpisu (dále také "místní poplatek") ve výši 1 630,- Kč. Žalobkyně pak podala k Městskému úřadu Moravská Třebová (dále také "správce poplatku") žádost o vrácení vratitelného přeplatku dle ustanovení § 155 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, neboť dle jejího názoru nelze místní poplatek za "jiné technické herní zařízení" vůbec stanovit a vybírat. Správce poplatku vydal rozhodnutí, ve kterém uvedl, že žádosti nelze vyhovět, jelikož byl poplatek odveden v souladu s obecně závaznou vyhláškou města Moravská Třebová č. 3/2010, o místním poplatku a v současné době eviduje na osobním daňovém účtu nedoplatek ve výši 84 560,- Kč. Na základě odvolání podaného žalobkyní, Krajský úřad Pardubického kraje (dále jen "krajský úřad") rozhodnutím podané odvolání zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Krajský úřad dovodil, že předmětem místního poplatku se stává každý Ministerstvem financí povolený koncový terminál (IVT), který je pomocí dalších dílčích komponent systému napojen na centrální jednotku a je tudíž ve spojení s touto jednotkou schopen realizovat hru od samého počátku do jeho konce. Místní poplatek se v případě tohoto technického zařízení vybírá na každém koncovém místě tohoto systému (IVT), tedy na místě, kde se hráč sázkové hry účastní. Obecně lze tedy shrnout, že předmětem místního poplatku jsou veškerá technická herní zařízení, ve výše uvedeném smyslu, která kumulativně splňují i druhou podmínku uvedenou v § 10a zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích (dále jen "zákon o místních poplatcích"), tj. jsou zároveň povolována Ministerstvem financí. Zákonem č. 183/2010 Sb., a to v části třetí, byla provedena změna ustanovení § 1 písm. g) a § 10a zákona č. 565/1990 Sb. ve znění účinném v době vydání správních rozhodnutí, byl nově zaveden poplatek za jiné technické herní zařízení povolené Ministerstvem financí podle jiného právního předpisu.
 
Navrhovatel tvrdí, že předmětem správního řízení, v němž byla obě rozhodnutí správních orgánů vydána, je rozhodování právě o tomto poplatku za jiná technická herní zařízení, a proto se musel zabývat i námitkou žalobkyně týkající se neústavnosti napadené právní úpravy. Navrhovatel je toho názoru, že ustanovení zákona, kterých má být při řešení věci použito [konkrétně ustanovení § 1 písm. g) a § 10a zákona č. o místních poplatcích ve znění právní úpravy obsažené v částí třetí zákona č. 183/2010 Sb., účinné od 16. června 2010 do 31. prosince 2011], jsou v rozporu s ústavním pořádkem, neboť novela zákona č. 565/1990 Sb., provedená zákonem č. 183/2010 Sb., jíž byl poplatek za jiné technické herní zařízení povolené Ministerstvem financí podle jiného právního předpisu zaveden, nebyla přijata ústavně konformním způsobem.
 
 
 
 
 III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
18. 1. 2013 9:00 - 18. 1. 2013 10:00
Sp. zn.: III. ÚS 1043/10
Soudce zpravodaj: Pavel Rychetský
Navrhovatelé: PhDr. Michal Čakrt, zastoupený JUDr. Vladimírem Jablonským, advokátem, se sídlem v Praze 1, 28. října 1001/3
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 30 Co 8/2008-361 ze dne 25. listopadu 2008 a usnesení Nejvyššího soudu č. j. 28 Cdo 1539/2009-404 ze dne 3. prosince 2009
(Navrácení majetku, restituce; Právo na soudní a jinou právní ochranu; Svoboda a rovnost v důstojnosti a v právech)
I. poschodí, senátní místnost č. 151
 
 
Stěžovatel spatřuje porušení svých základních práv, zejména práva vlastnit majetek a práva na jeho ochranu, jakož i práva na spravedlivý proces dle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod v tom, že obecné soudy v řízení o žalobě ve věci, o níž bylo rozhodnuto jiným orgánem (o určení vlastnického práva), nedostatečně přihlédly ke všem skutečnostem rozhodným pro posouzení oprávněnosti vzneseného nároku. Stěžovatel se domnívá, že odvolací soud měl při konečném projednání věci, v němž byl zjišťován skutkový stav, dospět k závěru, že matka stěžovatele odmítla dědictví po své matce v tísni, její postoje v této věci měly být ovlivněny politickou perzekucí či v důsledku postupu porušujícího obecně uznávaná lidská práva a svobody.
 
 
S ohledem na vztah komunistického režimu k soukromému vlastnictví nebylo přípustné, aby jeho matka jako funkcionářka Komunistické strany Československa měla soukromý majetek většího rozsahu, případně aby takový majetek nějakým způsobem vůbec nabyla. Stěžovatelova matka měla být pod stálým tlakem aparátu Komunistické strany Československa a její chování a odmítnutí dědictví bylo podle stěžovatele učiněno v tísni. Obecné soudy měly dovodit tuto tíseň z kontextu doby, v níž k odmítnutí dědictví došlo.