Přehled ústních jednání pro 31. týden roku 2010

04.08.2010

V tomto týdnu se konají 3 jednání.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
2. 8. 2010 9:00
- 2. 8. 2010 9:30
Sp. zn.: III. ÚS 844/10
Soudce zpravodaj: Jiří Mucha
Navrhovatelé: 1. Jana Bártová, 2. Pavla Imrichovičová a 3. Přemysl Mít
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané

akty: ústavní stížností proti výroku II usnesení Nejvyššího soudu České

republiky ze dne 15. 12. 2009 sp. zn. 25 Cdo 4483/2007
(náhrada nákladů v řízení)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

V ústavní

stížnosti stěžovatelé namítají, že žalovaný podal dovolání, které bylo

usnesením Nejvyššího soudu odmítnuto a současně dovolací soud nepřiznal

žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Dle

stěžovatelů tímto došlo k excesu, neboť dovolací soud jim nepřiznal

náhradu nákladů s tím, že žádné nevznikly, ačkoliv toto neodpovídá

skutečnosti. Stěžovatelé byli zastoupeni po celou dobu dovolacího řízení

advokáty, kteří se stěžovateli celou věc opětovně konzultovali,

průběžně zjišťovali stav řízení a následně bylo jednomu z nich doručeno

usnesení Nejvyššího soudu. V dovolacím řízení byly dle stěžovatelů

provedeny minimálně tři úkony právní služby (příprava a převzetí věci,

písemné vyjádření k dovolání, konzultace zástupce s klienty –

stěžovateli)a stěžovatelé byli v dovolacím řízení zcela úspěšní, což

podle nich znamená, že mají nárok na náhradu nákladů. Podle stěžovatelů

bylo rozhodnutím Nejvyššího soudu porušeno jejich právo na spravedlivý

proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních a svobod.

 

 

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
2. 8. 2010 9:30
- 2. 8. 2010 10:00
Sp. zn.: III. ÚS 2492/09
Soudce zpravodaj: Jiří Mucha
Navrhovatelé: Jiří Feryna
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané

akty: ústavní stížnost proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze

dne 17. 7. 2009 č. j. 13 Nc 16248/2002-146 a příkazu k úhradě nákladů

exekuce ze dne 27. 2. 2009 sp. zn. 094 EX 01136/03, vydanému Mgr.

Martinem Tunklem, soudním exekutorem Exekutorského úřadu Plzeň - město
(náklady soudního exekutora)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

Stěžovatel

poukazuje i na to, že Obvodní soud pro Prahu 4 argumentoval listinou o

zahájení exekučního řízení, tato listina však stěžovateli nikdy nebyla

doručena, nenachází se ve spise a soudní exekutor (dle obvodního soudu)

nemůže prokázat její doručení, přičemž on (stěžovatel) neměl možnost se

s ní seznámit, případně se k ní vyjádřit. Obvodní soud rovněž

nezdůvodnil, proč soudní exekutor provedl rekonstrukci exekutorského

spisu poté, co stěžovatel vše uhradil dobrovolně přímo oprávněnému bez

vědomí existence exekučního řízení. Následně uhradil stěžovatel

oprávněnému rovněž veškeré náklady, stejně jako náklady soudního

exekutora. Stěžovatel se domnívá, že uvedeným postupem byl vůči soudnímu

exekutorovi znevýhodněn a obvodní soud tak porušil čl. 2 odst. 2 a čl.

36 odst. 1, stejně jako čl. 38 odst. 2 Listiny. Stěžovatel rovněž vytýká

obvodnímu soudu, že nedostál svým procesním povinnostem při

přezkoumávání zákonnosti postupu soudního exekutora.

 

 

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
4. 8. 2010 9:30
- 4. 8. 2010 10:30
Sp. zn.: Pl. ÚS 19/09
Soudce zpravodaj: Michaela Židlická
Navrhovatelé: Vrchní soud Olomouc - předseda senátu Mgr. Polášek Milan
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané

akty: návrh na zrušení části ustanovení § 399 v odstavci 2 část věty

druhé za středníkem zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho

řešení (insolvenční zákon)
(návrh Vrchního soudu v Olomouci na

zrušení části ustanovení § 399 v odstavci 2 část věty druhé za

středníkem zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení

(insolvenční zákon))
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Ústavnímu

soudu byl doručen návrh Vrchního soudu v Olomouci na zrušení části

ustanovení § 399 v odstavci 2 část věty druhé za středníkem zákona

č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších

předpisů (dále jen „insolvenční zákon“). Věta za středníkem zní: „jestliže

se bez omluvy nedostaví nebo neshledá-li insolvenční soud jeho omluvu

důvodnou, má se za to, že vzal návrh na oddlužení zpět“. Napadené

ustanovení podle navrhovatele konstruuje právní fikci zpětvzetí návrhu

na oddlužení v případě, že se dlužník bez omluvy nedostaví na schůzi

věřitelů, svolanou k projednání způsobu oddlužení a k hlasování o jeho

přijetí, nebo jeho omluvu neshledá insolvenční soud důvodnou. Zpětvzetí

návrhu na povolení oddlužení je podle navrhovatele dispozitivním úkonem

dlužníka a z jeho povahy vyplývá, že nemůže být obsahem právní fikce,

tj. nemůže být stanoveno, že dlužník vzal návrh zpět, ačkoliv tak

fakticky neučinil. Fikce zpětvzetí návrhu konstruovaná ustanovením § 399

odst. 2, část věty za středníkem, je proto dle navrhovatele v rozporu

s povahou civilního procesu. 

 

Navrhovatel uvádí, že vede

insolvenční řízení, kde dlužník podal společně s insolvenčním návrhem i

návrh na povolení oddlužení. Krajský soud usnesením zjistil úpadek

dlužníka, ustanovil insolvenčního správce a povolil řešení úpadku

oddlužením. Současně nařídil přezkumné jednání, které se mělo konat

v sídle krajského soudu, a na shodné datum a místo svolal i schůzi

věřitelů, která měla proběhnout bezprostředně po ukončení přezkumného

jednání. Přestože byl dlužník řádně předvolán, na schůzi věřitelů se bez

omluvy nedostavil. Krajský soud proto vydal téhož dne usnesení, kterým

vzal na vědomí zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení, prohlásil na

majetek dlužníka konkurz a rozhodl, že konkurz bude projednáván jako

nepatrný. Toto rozhodnutí napadl dlužník v plném rozsahu odvoláním,

v němž tvrdil, že mu v účasti na schůzi věřitelů zabránil jeho špatný

zdravotní stav, což prokazoval potvrzením praktického lékaře. Po

navrhovateli dlužník žádal, aby usnesení o prohlášení konkurzu na jeho

majetek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.