Aktuálně

Na této stránce naleznete chronologicky seřazené zprávy a oznámení Ústavního soudu, jimiž informuje širokou veřejnost i média o aktuálních rozhodnutích, připravovaných jednáních nebo jiných událostech, které souvisejí s jeho činností.

Výpis aktualit

Přehled ústních jednání pro 32. týden roku 2010

V tomto týdnu se koná 5 jednání.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
5. 8. 2010 9:45
- 5. 8. 2010 10:15
Sp. zn.: III. ÚS 3386/09
Soudce zpravodaj: Vladimír Kůrka
Navrhovatelé: Josef Baše
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2009 sp. zn. 21 Cdo 5206/2007, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 5. 2007 sp. zn. 21 Co 181/2007, a proti usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 29. 11. 2006 sp. zn. 16 C 275/2004, spojené s návrhem na vydání předběžného opatřením
(obnova řízení - podmínky; spravedlivý proces)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

Stěžovatel je přesvědčen, že soudy porušily jeho základní právo na spravedlivý proces. Stěžovatel podal žalobu na obnovu (původního) řízení, kterou Okresní soud v Hradci Králové usnesením zamítl a  Krajský soud v Hradci Králové toto rozhodnutí potvrdil. Stěžovatel tvrdí, že po právní moci rozsudku krajského soudu se dozvěděl „nové skutečnosti“, jež by mohly přivodit pro něj příznivější rozhodnutí věci. Stěžovatelovo dovolání Nejvyšší soud jako nepřípustné odmítl, a také proti jeho usnesení směřuje stěžovatelova ústavní stížnost. Stěžovatel spatřuje porušení svých základních práv v tom, že obecné soudy podle něj nesprávně posoudily jím předložené důkazy k odůvodnění žaloby o obnovu řízení a je přesvědčen, že obecné soudy postupovaly jednostranně ve prospěch žalobce, ačkoli tento v průběhu řízení měnil podle stěžovatele svoji výpověď a nedokázal vysvětlit některé rozhodné skutečnosti. Současně s ústavní stížností podal stěžovatel návrh na vydání předběžného opatření, kterým by Ústavní soud nařídil Okresnímu soudu v Hradci Králové nepokračovat ve výkonu rozhodnutí nařízeném ohledně zaplacení pohledávky stěžovatelem. Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové bylo stěžovateli uloženo, aby zaplatil žalobci 650.000 Kč s příslušenstvím a Krajský soud v Hradci Králové toto rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.

 

 

 

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
11. 8. 2010 9:00
- 11. 8. 2010 9:20
Sp. zn.: II. ÚS 762/10
Soudce zpravodaj: Jiří Nykodým
Navrhovatelé: Ing. Libor LUZAR, zastoupený Mgr. Jiřím Mikundou, advokátem se sídlem ve Štramberku
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Praze, spojená s návrhem na náhradu nákladu zastoupení státem
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatel se domnívá, že obecný soud svými výroky porušil čl. 2 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel byl soudem prvního stupně v celém rozsahu osvobozen od soudních poplatků, a jeho žalobě bylo rozsudkem soudu prvního stupně zcela vyhověno. Odvolací soud dospěl k jinému závěru než soud prvního stupně a podle stěžovatele měl provést důkazy, které stěžovatel k dané problematice navrhoval, případně měl rozsudek podle něj zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k provedení tohoto dokazování. Odvolací soud tak nepostupoval a stěžovatel je přesvědčen, že svým postupem porušil základní právo podle čl. 36 odst. 1 Listiny tím, že své rozhodnutí o náhradě nákladů řízení řádně nezdůvodnil. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení části označeného rozsudku, jímž byl k odvolání vedlejší účastnice řízení změněn rozsudek Okresního soudu v Nymburce tak, že žaloba stěžovatele o zaplacení 35.700 Kč s příslušenstvím, jako odměny mandatáře, byla zamítnuta, a dále mu bylo uloženo nahradit vedlejší účastnici řízení náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 35.390 Kč.

 

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
11. 8. 2010 13:30
- 11. 8. 2010 14:00
Sp. zn.: I. ÚS 62/08
Soudce zpravodaj: Vojen Güttler
Navrhovatelé: Konvent minoritů v Opavě, se sídlem Masarykova 342/39, Opava
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2008, sp. zn. 28 Cdo 3527/2007, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 5. 2007 sp. zn. 8 Co 103/2007, a proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 7. 11. 2006, sp. zn. 13 C 179/2003
(majetková věc)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatel navrhuje zrušení výše uvedených rozhodnutí obecných soudů, protože je přesvědčen, že byl zkrácen ve svém právu účastníka řízení na spravedlivý proces. Stěžovatel zpochybňuje výklad restitučního zákona soudy, rozhodujícími o stěžovatelově právu na určení vlastnictví k sporné části areálu Opavského kláštera a uvádí, že podle jeho názoru tímto nesprávným výkladem došlo k porušení ustanovení ústavního pořádku. Podle stěžovatele došlo k zásadnímu pochybení zejména tím, že obecnými soudy nebyly provedeny navrhované důkazy. Soudy zpochybnily, zda je stěžovatel vlastníkem části kláštera, která není označena číslem popisným, ani evidenčním, stejně jako legitimitu nástupnictví stěžovatele. Stěžovatel zdůrazňuje, že celý areál kláštera, včetně sporné části, má jedno společné technické zázemí, jedny a tytéž společné rozvody energií atd. Podle stěžovatele soudy chybně posoudily otázku aktivní legitimace, když zpochybnily, že pokud na stěžovatele jeho právní předchůdce darovací smlouvou převedl nemovitost (byť s číselným označením pouze vydaného pozemku), potom za situace, kdy tato darovací smlouva byla katastrálním úřadem přijata a vlastnické právo do katastru zapsáno, stěžovatel stejnou darovací smlouvou získal i onu spornou část jednoho jediného klášterního areálu.

 

 

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
12. 8. 2010 9:00
- 12. 8. 2010 9:30
Sp. zn.: III. ÚS 2278/07
Soudce zpravodaj: Jiří Mucha
Navrhovatelé: Lucie Zímová
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17. května 2007 sp. zn. 6 Tdo 513/2007, usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. listopadu 2006 č. j. 6 To 657/2006-187 a rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 30. srpna 2006 č. j. 1 T 9/2006-163
(trestní odpovědnost)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

   

Stěžovatelka uvolnila svého psa z vodítka a ten vběhl do cesty motocyklu, který jel výrazně rychleji, než mu pravidla silničního provozu dovolovala. Při střetu se psem byl motocyklista vážně poraněn a má trvalé následky (ochrnutí). Stěžovatelka byla uznána vinnou trestným činem ublížení na zdraví. Ve své ústavní stížnosti stěžovatelka polemizuje s tím, že obecný soud prvého stupně dovodil protiprávnost jejího jednání z obecní vyhlášky, jakkoliv tato směřuje jen k udržování čistoty na území obce (a volné pobíhání psů zakazuje v tomto kontextu). Stěžovatelka rovněž zdůrazňuje, že poškozený jako motocyklista výrazně překročil povolenou rychlost v obci, přičemž, podle jasného názoru znalce, pokud by stanovenou rychlost dodržel, k nehodě by nedošlo. Nejvyšší soud podle stěžovatelky v této věci příliš zobecnil právní argumenty z jiných judikátů a neposoudil věc v kontextu individuálních okolností. Tím bylo podle stěžovatelky porušeno její základní právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Rychlost motocyklisty byla nepřiměřená a pes stěžovatelky byl podle ní poslušný a snadno ovladatelný a dané prostředí dobře znal.

 

 

 

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
13. 8. 2010 8:30
- 13. 8. 2010 9:30
Sp. zn.: III. ÚS 939/10
Soudce zpravodaj: Pavel Holländer
Navrhovatelé: Hana Nedvědová
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Návrh na zrušení rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 2. února 2010 sp. zn. 16 Cad 173/2008 a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2.prosince 2009 sp. zn. 3 Ads 69/2009.
(Vyměření důchodu)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

Stěžovatelka je přesvědčena, že došlo k porušení jejího základního práva na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří dle čl. 30 Listiny, základního práva plynoucího z principů rovnosti a zákazu diskriminace dle čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny a základního práva na soudní a jinou právní ochranu dle čl. 36 Listiny a domáhá se zrušení rozsudku Krajského soudu v Plzni, stejně jako rozsudku Nejvyššího správního soudu. Stěžovatelce byl přiznán nižší starobní důchod z toho důvodu, že byla zaměstnána u slovenského zaměstnavatele. Stěžovatelka argumentuje okolností, že byla vždy občankou České republiky s trvalým pobytem na území České republiky, a že jí přiznaná výše starobního důchodu je nižší, než výše starobního důchodu přiznaná občanům České republiky ve srovnatelných případech. Stěžovatelka byla zaměstnána u Československých státních drah – Kontroly přepravních tržeb Stod, spadající pod odštěpný závod Československých drah – Správy přepravních tržeb Bratislava, se sídlem v Bratislavě. Tento podnik měl ke dni 31. prosince 1992 – v době dělení federace – sídlo na území Slovenské republiky. Z uvedeného důvodu argumentovala ČSSZ nenaplněním podmínky doby 25 let pojištění v České republice. Podle stěžovatelky existoval v Československu jednotný systém důchodového pojištění a z pohledu tehdejšího práva bylo právně irelevantní, ve které části československého státu měl zaměstnavatel sídlo. Přijala-li Česká republika po svém vzniku v ústavní rovině princip kontinuity právního řádu, nelze podle stěžovatelky u občana České republiky posuzovat doby jeho zaměstnání u zaměstnavatele se sídlem ve slovenské části československého státu jako zaměstnání v cizině. Takový náhled by dle stěžovatelky představoval fikci zakládající diskriminaci, neboť tato není podložena objektivními a rozumnými důvody.