Aktuálně

Na této stránce naleznete chronologicky seřazené zprávy a oznámení Ústavního soudu, jimiž informuje širokou veřejnost i média o aktuálních rozhodnutích, připravovaných jednáních nebo jiných událostech, které souvisejí s jeho činností.

Výpis aktualit

Přehled ústních jednání pro 33. týden roku 2011

V tomto týdnu se konají 4 jednání.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
17. 8. 2011 10:00
- 17. 8. 2011 10:20
Sp. zn.: II. ÚS 3381/10
Soudce zpravodaj: Jiří Nykodým
Navrhovatelé: Mgr. P. M., zastoupený Mgr. Thomasem Mumulosem, advokátem, se sídlem AK v Ostravě
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 56 Co 363/2010-38 ze dne 23. srpna 2010
(Smluvní formulace)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatel se domáhá zrušení označeného rozhodnutí obecného soudu. Tím bylo po odvolání vedlejšího účastníka řízení změněno usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku tak, že návrh stěžovatele na nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva k nemovitostem byl zamítnut. Stěžovatel namítá, že tímto erzohodnutím došlo k porušení jeho základních práv podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a podle čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

 

Stěžovatel rekapituluje, že návrh na výkon rozhodnutí podal na základě notářského zápisu, který obsahoval dohodu o uznání dluhu vedlejším účastníkem řízení a svolení k přímé vykonatelnosti. Návrhem se stěžovatel domáhal výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech ve vlastnictví povinného. Tomuto návrhu soud prvního stupně vyhověl a odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že návrh zamítnul. V souladu s poučením obsaženým v napadeném rozhodnutí podal v této věci dovolání, ačkoliv s ohledem na to, že zákonem č. 7/2009 Sb. bylo s účinností od 1. července 2009 změněno ustanovení § 238a občanského soudního řádu nejspíše dovolání přípustné není. Proto souběžně podal i ústavní stížnost. Stěžovatel nesouhlasí s důvodem zamítnutí návrhu, kterým je podle závěru odvolacího soudu neurčitost smluvního ujednání o lhůtě k plnění.

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
17. 8. 2011 13:30
- 17. 8. 2011 13:45
Sp. zn.: I. ÚS 894/10
Soudce zpravodaj: Vojen Güttler
Navrhovatelé: H. R. K. a MUDr. R. B.
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 2. 2009, č. j. 20 Co 555/2008 – 230, a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2009, č. j. 28 Cdo 4000/2009–250
(určení vlastnictví nemovitostí)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatelé navrhují zrušení uvedených rozsudků, vydaných v řízení o určení vlastnictví k nemovitostem. Podle stěžovatelů byly oběma rozsudky porušeny čl. 36 a čl. 11 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, neboť jimi bylo rozhodnuto v extrémním rozporu se zjištěnými skutečnostmi a na základě vadného právního posouzení věci.

 

Rozsudkem Městského soudu v Brně bylo vyhověno žalobě stěžovatelů na určení, že nemovitosti, označené ve výroku rozsudku, patřily do pozůstalosti po právních předchůdcích stěžovatelů, kteří byli ke dni své smrti vlastníkem části uvedených nemovitostí. Po odvolání žalovaných věc posoudil Krajský soud v Brně, který rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu stěžovatelů zamítl. Stěžovatelé v ústavní stížnosti ke konkrétním okolnostem případu uvedli, že jejich právní předchůdci byli spoluvlastníky firmy Himmelreich a Zwicker, v. o. s., do jejíhož majetku připadaly i označené nemovitosti, které vlastnili každý z jedné ideální poloviny. Na tento majetek byla v době nacistické okupace uvalena správa a následně byl převeden do vlastnictví firmy Waffenwerke Brünn, a. g. Na základě dekretu prezidenta republiky č. 5/1945 Sb. přiznal Ústřední národní výbor Zemského hl. m. Brna, rozhodnutím ze dne 8. 11. 1947, č. j. 116528/47, vlastnické právo oběma původním vlastníkům. Současně bylo zastaveno konfiskační řízení o tomto majetku. Vlastnické právo obou původních vlastníků tak zůstalo zachováno a následně přešlo dědickým právem na stěžovatele.

 

V roce 1995 uplatnili stěžovatelé nárok na vydání nemovitostí. I přes takto uplatněný nárok došlo rozhodnutím Ministerstva pro správu národního majetku k jejich privatizaci. Na základě této skutečnosti změnili stěžovatelé původní restituční žalobu na žalobu na určení vlastnického práva. Tuto změnu učinili po zjištění, že podle tehdy platné judikatury nebránilo uplatňování nároků v restitučním řízení úspěšnému uplatnění žaloby na určení vlastnictví. Stěžovatelé nemohli předpokládat zásadní změnu právního názoru v této otázce, ke které došlo v následné době budoucí a jež byla příčinou zamítnutí jejich žaloby vyššími soudy. Podle stěžovatelů je zásadním nedostatkem napadených rozsudků především vadné právní posouzení, jak v otázce existence naléhavosti právního zájmu na určení vlastnictví, tak zejména v otázce přednosti řízení v režimu restitučních zákonů jako překážky podání žaloby na určení vlastnictví. Stěžovatelé jsou přesvědčeni, že došlo k nesprávnému právnímu posouzení přípustnosti určovací žaloby v této věci.

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
17. 8. 2011 13:45
- 17. 8. 2011 14:00
Sp. zn.: I. ÚS 1066/11
Soudce zpravodaj: Vojen Güttler
Navrhovatelé: F. V.
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 6. 2008, č. j. 10 C 506/2007-67, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 9. 2008, č. j. 19 Co 1763/2008-81, a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2011, č. j. 28 Cdo 63/2009-92
(náhrada nákladů na obhajobu)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

Napadeným rozsudkem Krajský soud v Českých Budějovicích potvrdil napadený rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích, jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se stěžovatel jako žalobce domáhal po žalované  - Česká republika, Ministerstvo spravedlnosti (vedlejší účastnice) - zaplacení částky 77.072,- Kč s příslušenstvím. Uplatněný nárok odvolací soud posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím, nebo nesprávným úředním postupem (notářský řád) a dovodil – s týmž argumentem jako okresní soud - že jde o nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, tedy o nárok z nezákonného rozhodnutí, jímž je v posuzované věci usnesení o zahájení trestního stíhání. Konstatoval, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutí lze podle § 8 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. přiznat pouze tehdy, podal-li poškozený proti rozhodnutí opravný prostředek, nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné. Stěžovatel však proti usnesení o zahájení trestního stíhání stížnost řádný oprávněný prostředek nepodal.

Usnesením Policie České republiky bylo zahájeno trestní stíhání stěžovatele pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákona spáchaný ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr.  zák., ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. V doručeném písemném vyhotovení usnesení policejního orgánu byl stěžovatel poučen o tom, že proti usnesení je přípustná stížnost, jíž lze podat u příslušného policejního orgánu do tří dnů od doručení usnesení. O obžalobě rozhodl Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem tak, že stěžovatele obžaloby zprostil s odůvodněním, že žalovaný skutek není trestným činem. 

 

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
17. 8. 2011 14:00
- 17. 8. 2011 14:30
Sp. zn.: I. ÚS 3725/10
Soudce zpravodaj: Vojen Güttler
Navrhovatelé: L. Š.
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 10. 2010, č. j. 20 Co 350/2010-195
(svěření dítěte do výchovy matce)

 

Stěžovatel požaduje zrušení citovaného rozhodnutí odvolacího soudu, protože právě rozhodnutí i řízení před odvolacím soudem byla dcera stěžovatele svěřena do výchovy matky, byť ji předtím nalézací soud svěřil do výchovy stěžovatele. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové byla nezletilá svěřena do výchovy matky a otec (stěžovatel) je povinen platit na její výživu částku 3.500,- Kč měsíčně.

 

Stěžovatel se domnívá, že tímto rozsudkem krajského soudu byla porušena jeho základní subjektivní práva zakotvená zejména v článku 32 odst. 1, v článku 36 odst. 1, v článku 37 odst. 3, v článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a dále v článku 6 a v článku 7 Evropské úmluvy o výkonu práv dětí, dále pak v článku 3 odst. 1 a odst. 2, v článku 6 odst. 2, v článku 9 odst. 1 a odst. 2, v článku 12 odst. 1 a odst. 2, v článku 18 odst. 1, v článku 27 Úmluvy o právech dítěte. Citovaná ustanovení - podle stěžovatele - svoji povahou spadají do právního institutu práva na spravedlivý proces. Stěžovatel je přesvědčen, že v odvolacím řízení je nezbytné, aby se odvolací soud vypořádal nejen se všemi odvolacími námitkami, ale i s námitkami vznesenými stěžovatelem k odvolání matky a k odvolání opatrovníka nezletilé, a to s přihlédnutím ke všem provedeným důkazům v rámci prvoinstančního řízení. Podle výrokové části napadeného odvolacího rozhodnutí, včetně jeho odůvodnění, je podle stěžovatele zřejmé, že se odvolací soud zjevně odchýlil od hodnocení provedených důkazů prvoinstančním soudem, neboť současně nově hodnotil vypracovaný znalecký posudek, aniž by však v rámci odvolacího řízení tyto důkazy opakovaně provedl. Krajský soud tímto postupem porušil podle stěžovatele zásadu přímosti, podle které dokazování provádí soud, jenž rozhoduje ve věci.