I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 28.08.2013 08:00 do: 28.08.2013 08:30
místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
sp. zn: I. ÚS 731/13
typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
soudce zpravodaj: JUDr. Ivana Janů
navrhovatelé: Michal Zvěřina, zast. advokátem JUDr. Jakubem Havlíčkem, Divišova 882, Hradec Králové
návrh na přezkoumávané akty: usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 12. 2012 sp. zn. 24 Co 459/2012 a usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 17.10. 2012 sp. zn. 11 C 321/2012
stručná charakteristika: vrácení dluhu, náklady řízení
Stěžovatel se domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové jako odvolacího soudu bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Hradci Králové, kterým byl zamítnut návrh stěžovatele na osvobození od soudních poplatků. Stěžovatel se před obecnými soudy domáhal zaplacení částky 1 000 000,- Kč s příslušenstvím proti žalované. Stěžovatel požádal soud prvního stupně o osvobození od soudních poplatků a svůj návrh odůvodnil u soudu nepříznivými majetkovými poměry, kdy jeho osobní příjmy nestačily ani k pokrytí základních životních potřeb. V návrhu rovněž zdůraznil, že nepříznivá životní situace je způsobena právě dřívějším jednáním žalované, která si od něj opakovaně půjčila finanční prostředky. V neposlední řadě dodal, že v dříve zahájených soudních řízeních u stejného soudu byl opakovaně od soudních poplatků osvobozen. Na prokázání pravdivosti svých tvrzení o nepříznivé sociální situaci doložil potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Usnesením Okresního soudu v Hradci Králové byl návrh stěžovatele na osvobození od soudních poplatků zamítnut. V odvolání vyjádřil stěžovatel pochybnosti nad postupem soudu a nesouhlasil rovněž se závěry soudu prvního stupně, že osvobození od soudních poplatků není možné, pokud se účastník dostal do tíživé situace v důsledku svého vlastního jednání ohledně správy vlastního majetku. Zamítnutí návrhu na osvobození od soudních poplatků dle jeho názoru vychází z důvodu, který nemá oporu v zákoně.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 28.08.2013 08:30 do: 28.08.2013 09:00
místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
sp. zn: I. ÚS 4457/12
soudce zpravodaj: JUDr. Ivana Janů
navrhovatel: Ivana Königsmarková
návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. srpna 2012, sp. zn. 6 Tdo 353/2012, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. listopadu 2011, sp. zn. 7 To 437/2011, a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 21. září 2011, sp. zn. 1 T 93/2010
Stěžovatelka se domáhá zrušení uvedených rozhodnutí obecných soudů, jelikož je toho názoru, že jimi došlo k porušení jejích základních práv, zakotvených v čl. 1, čl. 36, čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2, čl. 39 a čl. 40 odst. 1, 3 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 a odst. 3 písm. c) a d) a čl. 7 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatelka uvádí, že jako fyzická osoba vykonávající povolání porodní asistentky, vedla domácí porod, který se zprvu parametricky jevil jako porod běžný, leč v závěru porodu po narození dítěte bylo dítě ohroženo hypoxií, která jej zdravotně poškodila; narozený poté ve věku dvaceti měsíců zemřel. Proti stěžovatelce byla podána obžaloba, podle které měla porušit zvláštní právní povinnost plynoucí z jejího povolání, spočívající v tom, že nezajistila řádnou hospitalizaci, a že vedla domácí porod, aniž by byla její péče dostatečně organizačně, personálně a materiálně-technicky zajištěna; dalším prvkem skutku pak byla údajně nedostatečná resuscitace.
Obvodní soudu pro Prahu 3 rozsudkem shledal stěžovatelku vinnou z trestného činu ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 trestního zákona a uložil jí trest odnětí svobody v trvání dvou let s podmíněným odkladem na zkušební dobu pět let a trest zákazu výkonu povolání porodní asistentky na dobu pěti let. Vedle toho ji odsoudil k úhradě náhrady škody ve prospěch poškozené Oborové zdravotní pojišťovně zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví ve výši 2.702.071 Kč. Městský soud v Praze usnesením odvolání stěžovatelky proti rozsudku soudu prvního stupně zamítl. Nejvyšší soud stěžovatelčino dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 29.08.2013 08:30 do: 29.08.2013 09:00
místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
sp. zn: I. ÚS 1428/13
soudce zpravodaj: JUDr. Ivana Janů
navrhovatel: Antonín Večerka, zast. advokátem Petrem Ritterem, Riegrova 12, Olomouc
návrh na přezkoumávané akty: rozsudek Krajského soudu v Brně- pobočka ve Zlíně ze dne 18. 10. 2012, sp. zn. 6 To 557/2011
stručná charakteristika: Nedostatek skutkových zjištění
Stěžovatel napadá uvedený rozsudek Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně, kterým byl ke stěžovatelovu odvolání rozsudek Okresního soudu v Kroměříži zrušen ve výroku o vině a ve výroku o trestu, a bylo nově rozhodnuto tak, že stěžovatel byl odsouzen pro zločin pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb. trestního zákoníku (dále jen „trestní zákoník“), dále zločin výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 2, 3 písm. b) trestního zákoníku a také přečin ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání 2 let a 6 měsíců.
Trestná činnost, pro kterou byl stěžovatel odsouzen, spočívala v tom, že vykonal soulož s nezletilou, o které věděl, že dosud nedovršila 15. rok věku, a že si toto jednání zaznamenal na mobilní telefon a nahrávky zaslal na profil poškozené na síti Lidé.cz, tedy na volně přístupné elektronické úložiště dokumentů. Stěžovatel zpochybňuje naplnění subjektivní stránky trestného činu, pokud jde o věk poškozené, kdy poukazuje na to, že s poškozenou komunikoval v internetových místnostech, které nejsou pro osoby mladší 18 let přístupné. Zpochybňuje také závěr krajského soudu, že učinil pořízené nahrávky veřejně přístupnými, a že tento čin spáchal veřejně přístupnou počítačovou sítí. Stěžovatel zdůrazňuje, že nahrávky zaslal jen a výlučně k rukám poškozené na její e-mailovou adresu. To, že si poškozená tyto nahrávky z adresy vyzvedla a uložila je na plochu cizího počítače, mu nemůže být přisuzováno k tíži a za vinu a interpretováno tak, jak to učinil nalézací soud. Aplikací zásady in dubio pro reo soudy měly podle stěžovatele dojít k závěru, že jeho tvrzení je pravdivé, namísto toho však v rozporu s ní uzavřely, že čin spáchal veřejně přístupnou počítačovou sítí. Stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 29.08.2013 09:30 do: 29.08.2013 10:00
místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
sp. zn: IV. ÚS 457/10
soudce zpravodaj: doc. JUDr. Michaela Židlická, Dr.
navrhovatel: Mária Kotlárová
návrh na přezkoumávané akty: rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 39 Cm 40/2009 ze dne 13. 5. 2009, rozsudek Vrchního soudu v Praze č. j. 5 Cmo
341/2009 ze dne l8.11.2009 ve výroku č. 1
stručná charakteristika: Rovnost; Směnky, šeky
Uvedeným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ponechal krajský soud v platnosti směnečný platební rozkaz, vydaný dne 23. 1. 2009 a uložil stěžovatelce povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladu námitkového řízení. Stěžovatelka podala proti uvedenému rozsudku odvolání, Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti zdůrazňuje skutečnost, že vedlejší účastník GORASAN COMPANY LIMITED ve více případech nabyl indosací směnky od společnosti FAST FINANCE s.r.o., o které musel vědět, že vlastník směnky opakovaně v bianco směnkách vyplňuje částky vyplývající z nároku na smluvní pokutu 0,8 % denně u drobných půjček a takto je namísto původních drobných půjček kolem 6 000 Kč vymáháno po více osobách (často z jedné lokality) formou vyplnění vystavených bianco směnek zaplaceni částek okolo 30 000 Kč. Odvolací soud dospěl k závěru, že námitky stěžovatelky proti právnímu posouzeni soudu prvního stupně nejsou důvodné. Odvolací soud dospěl k závěru, že i když je zřejmé, že vedlejší účastník byl seznámen s namítanými judikáty a se skutečnosti, že ve směnkách je uplatněn nárok na smluvní pokutu 0,8 % z dlužné částky denně a směnečná suma několikanásobně převyšuje poskytnutou půjčku, nelze považovat jednání vedlejšího účastníka za vědomé ke škodě stěžovatelky. Stěžovatelka uvádí, že vedlejší účastnice a společnost FAST FINANCE, s. r. o., úzce spolupracují při uplatňování směnek vůči většímu počtu osob. K indosaci vyplněných směnek dochází zcela zjevně právě s ohledem na velice okleštěné možnosti obrany žalovaného ze směnky proti majiteli, který nabyl směnku indosací.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 29.08.2013 10:00 do: 29.08.2013 10:30
místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
sp. zn: IV. ÚS 4236/12
soudce zpravodaj: doc. JUDr. Michaela Židlická, Dr.
navrhovatel: DEVELOP invest, a. s.
návrh na přezkoumávané akty: usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 č. j. 29 C 61/2012-85 ze dne 2.4.2012, usnesení Městského soudu v Praze č. j. 12 Co 284/2012-98 ze dne 20.8.2012
stručná charakteristika: poplatky soudní
Stěžovatelka se domáhá s odvoláním na porušení práva na spravedlivý proces a práva na soudní ochranu, zaručených čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod zrušení označených rozhodnutí obecných soudů. Stěžovatelka podala žalobou v řízení zahájeném dne 23. 12. 2010 u Městského soudu v Praze, v němž se domáhala zaplacení peněžité částky ve výši 64 500 000,- Kč s příslušenstvím, a byl jí vyměřen soudní poplatek ve výši 1 000 000,- Kč. Po vydání platebního rozkazu Městským soudem v Praze ze dne 23. 2. 2011 vyslovil Městský soud v Praze svou věcnou nepříslušnost a věc postoupil Obvodnímu soudu pro Prahu 7, který ji v lednu roku 2012 zaevidoval. Podáním doručeným Obvodnímu soudu pro Prahu 7 dne 16. 1. 2012 vzala stěžovatelka po dosažení mimosoudní dohody svoji žalobu se souhlasem žalovaného (vedlejší účastník) v plném rozsahu zpět. Následně Obvodní soud pro Prahu 7 řízení usnesením ze dne 9. 3. 2012 zastavil s tím, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Na základě žádosti stěžovatelky o vrácení soudního poplatku s návrhem na vydání doplňujícího usnesení pak Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl o vrácení soudního poplatku stěžovatelce ve snížené výši 800 000,- Kč. Vrácení sníženého soudního poplatku odůvodnil Obvodní soud pro Prahu 7 tím, že přechodné ustanovení čl. II. odst. 1 zákona č. 218/2011 Sb., jímž byl novelizován zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, se týká jen vybírání soudních poplatků a nikoliv jejich vracení a proto bude stěžovatelce vrácen soudní poplatek v částce snížené o 20 %. K odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že v době zahájení soudního řízení předpokládala platná právní úprava obsažená v ustanovení § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném do 31. 8. 2011, vrácení zaplaceného soudního poplatku žalobci v případě, že bylo řízení zastaveno před prvním jednáním, v plné výši. Ačkoliv došlo před zastavením řízení před soudem I. stupně k novelizaci zákona č. 549/1991 Sb. novelou zákona č. 218/2011 Sb., účinnou od 1. 9. 2011, podle níž soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek snížený o 20 %, nejméně však o 1.000,- Kč, stěžovatelka zastává názor, že na vracení soudního poplatku měla být aplikována příslušná zákonná ustanovení zákona o soudních poplatcích ve znění účinném před 1. 9. 2011 s ohledem na zahájení řízení dne 23. 12. 2010.