IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
13. 9. 2011 9:00 - 13. 9. 2011 10:00
Sp. zn.: Pl. ÚS 11/10
Soudce zpravodaj: Michaela Židlická
Navrhovatelé: Obvodní soud pro Prahu 2
Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu
(návrh na zrušení ustanovení § 12 odst. 1 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů.)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

Navrhovatel navrhuje, aby Ústavní soud zrušil ustanovení § 12 odst. 1 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Navrhovatel dovozuje rozpor uvedeného ustanovení s ustanovením čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Navrhovatel přerušil projednávání případu o odpovědnosti státu za škodu způsobenou rozhodnutím o vazbě a uvádí, že si nedokáže představit, za jakých skutkových okolností by mohlo dojít k aplikaci uvedeného ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., aniž by tím současně nebyl ignorován právní názor Ústavního soudu ve vztahu k ústavním principům.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
13. 9. 2011 14:00 - 13. 9. 2011 14:30
Sp. zn.: II. ÚS 1512/11
Soudce zpravodaj: Dagmar Lastovecká
Navrhovatelé: J. K.
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: proti rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro oblast Praha ze dne 29. 9. 2005 š,j. 027771/2005-631/Pac/G-6
(právo na spravedlivý proces - ustanovení opatrovníka)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

Stěžovatel napadá postup Českého telekomunikačního úřadu (ČTÚ) při správním řízení. Stěžovatel se dozvěděl, že měl být účastníkem správního řízení vedeného před ČTÚ až ve chvíli, kdy mu bylo do jeho bydliště mimo území České republiky doručeno vyrozumění o právní moci usnesení o nařízení exekuce a vyrozumění o právní moci exekučního příkazu k provedení exekuce prodejem movitých věcí. Na základě tohoto dokumentu se povinný poprvé dozvěděl, že po něm společnost Telefonica 02 Czech Republic, a.s., vymáhá nějakou pohledávku a že probíhá exekuční řízení. V dokumentu však nebylo uvedeno, na základě jakého exekučního titulu byla exekuce nařízena. Následně se stěžovatel dozvěděl, že ČTÚ mu ustanovil opatrovníka, kterým ale byla zaměstnankyně ČTÚ. Pro svůj pracovně právní vztah ke správnímu orgánu, který ve věci rozhodoval, přirozeně opatrovnice žádným způsobem nehájila oprávněné zájmy stěžovatele, čímž byla dle názoru stěžovatele v řízení porušena jeho základní práva.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
14. 9. 2011 9:30 - 14. 9. 2011 10:00
Sp. zn.: II. ÚS 781/10
Soudce zpravodaj: Stanislav Balík
Navrhovatelé: 1. M. Č., 2.M. M., 3. Z. M.
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 2. 2010 čj. 8 Co 219/2010-540, 8 Co 220/2010 a usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 1. 2010 čj. 23 C 289/2005-531
(náklady řízení - právo na spravedlivý proces)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

Stěžovatelé se domáhají zrušení uvedených rozhodnutí v částech, kterými bylo rozhodováno o nákladech řízení ve vztahu k nim, o nevrácení soudního poplatku a o přiznání znalečného, neboť jimi mělo být podle stěžovatelů zasaženo do jejich ústavních práv garantovaných čl. 1 odst. 2 a čl. 10 Ústavy ve spojení s čl. 6 odst. 1 a čl. 13 Evropské úmluvy o lidských právech, čl. 2 odst. 3, 4, čl. 4, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 čl. 4 Listiny základních práv a svobod. Správní soud zrušil jako nezákonné kolaudační rozhodnutí a věc byla vrácena k novému projednání odvolacímu správnímu orgánu, který následně kolaudační rozhodnutí zrušil. Stěžovatelé poukazují na to, že rozhodnutím správních orgánů o vydání kolaudačního rozhodnutí na konkrétní stavbu jim byla způsobena škoda.

Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedených rozsudků obecných soudů, a to s odvoláním na údajné porušení řady svých základních práv. Okresní soud totiž zamítl jeho žalobu na určení, že je vlastníkem specifikovaných nemovitostí, zapsaných v katastru nemovitostí pro obec a k. ú. Heřmanovice. Soud dospěl k závěru, že stěžovatel sice má naléhavý právní zájem na určení věci, avšak  jedná se o majetek, na který se vztahují restituční předpisy; proto o něm musí být rozhodováno podle těchto speciálních restitučních předpisů a nemůže být vydán na základě žaloby podle předpisů obecných. Stěžovatel neuspěl ani u soudu odvolacího, který se sice ztotožnil se s právním názorem stěžovatele, že na daný případ zákon o půdě nedopadá, ale dovodil, že stěžovatel nemá v dané věci naléhavý právní zájem na podání určovací žaloby.

Stěžovatel brojí především proti tomu, že výměrem ONV v Krnově bylo v roce 1949 rozhodnuto o výkupu předmětných nemovitostí, a přes odvolání právního předchůdce stěžovatele byly nemovitosti zapsány v evidenci nemovitostí jako vlastnictví státu. Přestože odvolání bylo úspěšné, výmaz poznámky již proveden nebyl a řízení o výkupu bylo zastaveno. Podle stěžovatele tak nyní došlo k paradoxní situaci, kdy je stát zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník předmětných nemovitostí, ač nemá pro tento zápis nabývací titul; a stěžovatel naproti tomu k vlastnictví předmětných nemovitostí nabývací titul má, avšak není jako vlastník zapsán. Zatímco se ale ostatní jiné právnické osoby, kterým byl majetek taktéž odňat protiprávně, mohou svého práva dovolávat u soudu, církvím je toto právo upřeno v důsledku § 29 zákona o půdě (tzv. blokační paragraf).

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
15. 9. 2011 9:30 - 15. 9. 2011 10:00
Sp. zn.: II. ÚS 2013/10
Soudce zpravodaj: Stanislav Balík
Navrhovatelé: J.R.
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: usnesení Městského soudu v Brně ze dne 12. 5. 2010 čj. 105 Nc 22398/2007-45
(náklady exekučního řízení, spravedlivý proces)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

Stěžovatelka se domáhá zrušení označeného rozhodnutí Městského soudu v Brně s odůvodněním, že jím byla porušena její ústavně zaručená práva, garantovaná čl. 1, čl. 11, čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 90 a čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky. Na stěžovatelku byla uvalena exekuce na základě návrhu Dopravního podniku města Brna. Stěžovatelka je přesvědčena, že soud porušil zásadu ochrany povinného a zásadu zákazu umělého navyšování nákladů řízení, když potvrdil exekutorovi nárok na destitisícové částky odměny pro vymáhání bagatelní částky. Stěžovatelka podotýká, že soudní exekutor si způsob provádění úkonů v jednotlivých případech zvolil z vlastní vůle a zcela záměrně za účelem nárokovat trojí náhradu nákladů řízení a odměnu, přestože vydávání exekučních příkazů, žádostí o součinnost a jejich doručování probíhalo ve stejném dni. Minimální úsilí navíc, spočívající v okopírování několika dokumentů a nadepsání několika obálek, potom vedlo k navýšení odměny o několik tisíc korun. Takovéto jednání považuje stěžovatelka za rozporné s dobrými mravy a etikou, jíž jsou exekutoři vázáni se řídit. Konkrétně postup soudního exekutora při provádění jednotlivých exekucí stěžovatelka shledává v rozporu se zásadou hospodárnosti a překračující hranici, kdy je možno hovořit o souladu s dobrými mravy. Stěžovatelka vytýká obecnému soudu, že napadeným rozhodnutím porušil její právo vlastnit majetek a popřel její právo na rovnost stran v rámci soudního řízení. Jestliže soud odmítl zasahovat do rozhodovací činnosti exekutora, pak podle jejího názoru objektivně nesoudil spor dvou stran o náhradu nákladů, stěžovatelky jako povinné a exekutora, který se v případě náhrady nákladů a odměny za provedení exekuce nachází v pozici oprávněného. Tímto postupem soud podle stěžovatelky negoval svoji úlohu dohlížitele nad činností pověřeného soudního exekutora a nedostál své povinnosti poskytovat ochranu stěžovatelčiným právům.