Přehled ústních jednání pro 37. týden roku 2011

09.09.2011

V tomto týdnu se koná 5 jednání.

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
13. 9. 2011 9:00
- 13. 9. 2011 10:00
Sp. zn.: Pl. ÚS 11/10
Soudce zpravodaj: Michaela Židlická
Navrhovatelé: Obvodní soud pro Prahu 2
Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu

(návrh na zrušení ustanovení § 12 odst. 1 písm. a) zákona č. 82/1998

Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci

rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České

národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský

řád), ve znění pozdějších předpisů.)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Navrhovatel

navrhuje, aby Ústavní soud zrušil ustanovení § 12 odst. 1 písm. a)

zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu

veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Navrhovatel

dovozuje rozpor uvedeného ustanovení s ustanovením čl. 1 odst. 1 Ústavy a

čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Navrhovatel přerušil

projednávání případu o odpovědnosti státu za škodu způsobenou

rozhodnutím o vazbě a uvádí, že si nedokáže představit, za jakých

skutkových okolností by mohlo dojít k aplikaci uvedeného ustanovení

zákona č. 82/1998 Sb., aniž by tím současně nebyl ignorován právní názor

Ústavního soudu ve vztahu k ústavním principům.

 

 

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
13. 9. 2011 14:00
- 13. 9. 2011 14:30
Sp. zn.: II. ÚS 1512/11
Soudce zpravodaj: Dagmar Lastovecká
Navrhovatelé: J. K.
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: proti rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu,

odboru pro oblast Praha ze dne 29. 9. 2005 š,j. 027771/2005-631/Pac/G-6
(právo na spravedlivý proces - ustanovení opatrovníka)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatel

napadá postup Českého telekomunikačního úřadu (ČTÚ) při správním

řízení. Stěžovatel se dozvěděl, že měl být účastníkem správního řízení

vedeného před ČTÚ až ve chvíli, kdy mu bylo do jeho bydliště mimo území

České republiky doručeno vyrozumění o právní moci usnesení o nařízení

exekuce a vyrozumění o právní moci exekučního příkazu k provedení

exekuce prodejem movitých věcí. Na základě tohoto dokumentu se povinný

poprvé dozvěděl, že po něm společnost Telefonica 02 Czech Republic,

a.s., vymáhá nějakou pohledávku a že probíhá exekuční řízení. V

dokumentu však nebylo uvedeno, na základě jakého exekučního titulu byla

exekuce nařízena. Následně se stěžovatel dozvěděl, že ČTÚ mu ustanovil

opatrovníka, kterým ale byla zaměstnankyně ČTÚ. Pro svůj pracovně právní

vztah ke správnímu orgánu, který ve věci rozhodoval, přirozeně

opatrovnice žádným způsobem nehájila oprávněné zájmy stěžovatele, čímž

byla dle názoru stěžovatele v řízení porušena jeho základní práva.

 

 

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
14. 9. 2011 9:30
- 14. 9. 2011 10:00
Sp. zn.: II. ÚS 781/10
Soudce zpravodaj: Stanislav Balík
Navrhovatelé: 1. M. Č., 2.M. M., 3. Z. M.
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze

dne 10. 2. 2010 čj. 8 Co 219/2010-540, 8 Co 220/2010 a usnesení

Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 1. 2010 čj. 23 C

289/2005-531
(náklady řízení - právo na spravedlivý proces)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatelé

se domáhají zrušení uvedených rozhodnutí v částech, kterými bylo

rozhodováno o nákladech řízení ve vztahu k nim, o nevrácení soudního

poplatku a o přiznání znalečného, neboť jimi mělo být podle stěžovatelů

zasaženo do jejich ústavních práv garantovaných čl. 1 odst. 2 a čl. 10

Ústavy ve spojení s čl. 6 odst. 1 a čl. 13 Evropské úmluvy o lidských

právech, čl. 2 odst. 3, 4, čl. 4, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 37

odst. 3 a čl. 38 odst. 2 čl. 4 Listiny základních práv a svobod.

Správní soud zrušil jako nezákonné kolaudační rozhodnutí a věc byla

vrácena k novému projednání odvolacímu správnímu orgánu, který následně

kolaudační rozhodnutí zrušil. Stěžovatelé poukazují na to, že

rozhodnutím správních orgánů o vydání kolaudačního rozhodnutí na

konkrétní stavbu jim byla způsobena škoda.

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
14. 9. 2011 13:30
- 14. 9. 2011 14:00
Sp. zn.: I. ÚS 562/09
Soudce zpravodaj: Vojen Güttler
Navrhovatelé: Římskokatolická farnost Heřmanovice
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v

Ostravě ze dne 6. 3. 2008, sp. zn. 11 Co 31/2008, a proti rozsudku

Okresního soudu v Bruntále, pobočka v Krnově, ze dne 28. 8. 2007, sp.

zn. 15 C 101/2007
(určení vlastnictví nemovitostí)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

 

 

Ústavní

stížností se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedených rozsudků

obecných soudů, a to s odvoláním na údajné porušení řady svých

základních práv. Okresní soud totiž zamítl jeho žalobu na určení, že je

vlastníkem specifikovaných nemovitostí, zapsaných v katastru nemovitostí

pro obec a k. ú. Heřmanovice. Soud dospěl k závěru, že stěžovatel sice

má naléhavý právní zájem na určení věci, avšak  jedná se o majetek, na

který se vztahují restituční předpisy; proto o něm musí být rozhodováno

podle těchto speciálních restitučních předpisů a nemůže být vydán na

základě žaloby podle předpisů obecných. Stěžovatel neuspěl ani u soudu

odvolacího, který se sice ztotožnil se s právním názorem stěžovatele, že

na daný případ zákon o půdě nedopadá, ale dovodil, že stěžovatel nemá v

dané věci naléhavý právní zájem na podání určovací žaloby.

 

Stěžovatel

brojí především proti tomu, že výměrem ONV v Krnově bylo v roce 1949

rozhodnuto o výkupu předmětných nemovitostí, a přes odvolání právního

předchůdce stěžovatele byly nemovitosti zapsány v evidenci nemovitostí

jako vlastnictví státu. Přestože odvolání bylo úspěšné, výmaz poznámky

již proveden nebyl a řízení o výkupu bylo zastaveno. Podle stěžovatele

tak nyní došlo k paradoxní situaci, kdy je stát zapsán v katastru

nemovitostí jako vlastník předmětných nemovitostí, ač nemá pro tento

zápis nabývací titul; a stěžovatel naproti tomu k vlastnictví

předmětných nemovitostí nabývací titul má, avšak není jako vlastník

zapsán. Zatímco se ale ostatní jiné právnické osoby, kterým byl majetek

taktéž odňat protiprávně, mohou svého práva dovolávat u soudu, církvím

je toto právo upřeno v důsledku § 29 zákona o půdě (tzv. blokační

paragraf).

 

 

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
15. 9. 2011 9:30
- 15. 9. 2011 10:00
Sp. zn.: II. ÚS 2013/10
Soudce zpravodaj: Stanislav Balík
Navrhovatelé: J.R.
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: usnesení Městského soudu v Brně ze dne 12. 5. 2010 čj. 105 Nc 22398/2007-45
(náklady exekučního řízení, spravedlivý proces)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatelka

se domáhá zrušení označeného rozhodnutí Městského soudu v Brně s

odůvodněním, že jím byla porušena její ústavně zaručená práva,

garantovaná čl. 1, čl. 11, čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a

svobod, jakož i čl. 90 a čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky. Na

stěžovatelku byla uvalena exekuce na základě návrhu Dopravního podniku

města Brna. Stěžovatelka je přesvědčena, že soud porušil zásadu ochrany

povinného a zásadu zákazu umělého navyšování nákladů řízení, když

potvrdil exekutorovi nárok na destitisícové částky odměny pro vymáhání

bagatelní částky. Stěžovatelka podotýká, že soudní exekutor si způsob

provádění úkonů v jednotlivých případech zvolil z vlastní vůle a zcela

záměrně za účelem nárokovat trojí náhradu nákladů řízení a odměnu,

přestože vydávání exekučních příkazů, žádostí o součinnost a jejich

doručování probíhalo ve stejném dni. Minimální úsilí navíc, spočívající

v okopírování několika dokumentů a nadepsání několika obálek, potom

vedlo k navýšení odměny o několik tisíc korun. Takovéto jednání považuje

stěžovatelka za rozporné s dobrými mravy a etikou, jíž jsou exekutoři

vázáni se řídit. Konkrétně postup soudního exekutora při provádění

jednotlivých exekucí stěžovatelka shledává v rozporu se zásadou

hospodárnosti a překračující hranici, kdy je možno hovořit o souladu s

dobrými mravy. Stěžovatelka vytýká obecnému soudu, že napadeným

rozhodnutím porušil její právo vlastnit majetek a popřel její právo na

rovnost stran v rámci soudního řízení. Jestliže soud odmítl zasahovat do

rozhodovací činnosti exekutora, pak podle jejího názoru objektivně

nesoudil spor dvou stran o náhradu nákladů, stěžovatelky jako povinné a

exekutora, který se v případě náhrady nákladů a odměny za provedení

exekuce nachází v pozici oprávněného. Tímto postupem soud podle

stěžovatelky negoval svoji úlohu dohlížitele nad činností pověřeného

soudního exekutora a nedostál své povinnosti poskytovat ochranu

stěžovatelčiným právům.