Aktuálně

Na této stránce naleznete chronologicky seřazené zprávy a oznámení Ústavního soudu, jimiž informuje širokou veřejnost i média o aktuálních rozhodnutích, připravovaných jednáních nebo jiných událostech, které souvisejí s jeho činností.

Výpis aktualit

Přehled ústních jednání pro 39. týden roku 2010

V tomto týdnu se koná 10 jednání.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
29. 9. 2010 9:00
- 29. 9. 2010 9:30
Sp. zn.: III. ÚS 3221/09
Soudce zpravodaj: Jan Musil
Navrhovatelé: Martin Franek, Jan Pohl
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: ústavní stížnost směřující proti postupu Policie ČR, Útvar pro odhalování organizovaného zločinu SKPV, č. j. UOOZ-42/Tč-2009-27
(právo na spravedlivý proces, právo nahlížet do spisu)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

Ústavní stížností se  stěžovatelé domáhají vydání nálezu, v němž by bylo vysloveno, že postupem policejního orgánu Policie České republiky, Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Služby kriminální policie a vyšetřování, který obhájci stěžovatelů znemožnil přístup k úplným záznamům odposlechu telekomunikačního provozu, pořízeným v jejich trestní věci, bylo porušeno základní právo stěžovatelů na spravedlivý proces, zakotvené v článku 36 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatelé dále požadovali, aby Ústavní soud policejnímu orgánu zakázal v tomto jednání pokračovat. V ústavní stížnosti stěžovatelé uvádějí, že proti oběma je vedeno trestní stíhání pro trestný čin podpory a propagace hnutí směrujících k potlačení práv a svobod člověka podle § 260 odst. 1, 2 písm. a), b) trestního zákona, jehož se měli dopustit tím, že po předchozích vzájemných dohodách mezi sebou a s dalšími dosud nezjištěnými osobami uspořádali sérii koncertů.

 

 

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
29. 9. 2010 9:00
- 29. 9. 2010 9:30
Sp. zn.: IV. ÚS 262/10
Soudce zpravodaj: Michaela Židlická
Navrhovatelé: Marta Rejmanová
Řízení o ústavní stížnosti
(ústavní stížnost proti rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 30. 6. 2009 č. j. 7C 122/2008-704, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 11. 2009 č. j. 25Co 309/2009-722 a proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2008 č. j. 25Cdo 615/2006-674)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatelka se po změně a rozšíření žaloby domáhala po městu Hořice a Fakultní nemocnici v Hradci Králové náhrady škody na zdraví sestávající z náhrady bolestného ve výši 63.000,- Kč s příslušenstvím, náhrady za ztížení společenského uplatnění ve výši 600.000,- Kč s příslušenstvím, náhrady za ztrátu na výdělku za období od 1. 7. 1990 do 31. 12. 2004 ve výši 437.884,- Kč s příslušenstvím a renty ve výši 3.848,- Kč s příslušenstvím měsíčně od 1. 1. 2005 do budoucna. Žalobu odůvodnila tím, že dne 24. 7. 1989 byla přijata s bolestmi páteře v nemocnici v Hořicích, kde se její zdravotní stav začal zhoršovat, avšak ani přesto jí nebylo provedeno diagnostické vyšetření, které by odhalilo závažnost onemocnění. Teprve po třech týdnech byla převezena do Fakultní nemocnice v Hradci Králové, kde jí lékaři provedli kontrastní vyšetření páteře, a druhý den byla operována pro výhřez meziobratlové ploténky. Ocitla se v dlouhodobé pracovní neschopnosti a po ukončení nemocenské (od 24. 6. 1990) jí byl přiznán plný invalidní důchod. Jelikož v důsledku privatizace došlo ke zrušení původního odpovědného subjektu – Městské nemocnice v Hořicích – domáhala se stěžovatelka náhrady škody po jeho právním nástupci – městu Hořice a původní druhé žalované – Fakultní nemocnici Hradec Králové. Stěžovatelka tvrdí, že jejím právům nebyla poskytnuta ochrana a byl tak porušen čl. 36 odst. l a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 a 95 Ústavy, které jsou vyjádřením práva každého na spravedlivý proces. Podle stěžovatelky nebyla respektována základní funkce důkazního řízení, neboť provedení a hodnocení důkazů nevyústilo v řádné zjištění skutkového stavu a vyvození adekvátního právního závěru. Stěžovatelka touto ústavní stížností rovněž polemizuje s názorem Nejvyššího soudu, že její nárok byl promlčen.

 

 

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
29. 9. 2010 9:30
- 29. 9. 2010 10:30
Sp. zn.: IV. ÚS 591/08
Soudce zpravodaj: Michaela Židlická
Navrhovatelé: Milan Stehlík
Řízení o ústavní stížnosti
(ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 11. 2007 č. j. 8 Afs 115/2006-128, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 1. 2006 č. j. 9 Ca 294/2004-80 a rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 23. 9. 2004 č. j. FŘ-2740/13/04)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovateli nebyla v rámci daňového řízení uznána realizace zdanitelného plnění firmou JUWO, spol. s r. o., a to i přes to, že jeho uskutečnění bylo doloženo řádně podepsanými doklady. Stěžovatel navrhl další důkazy způsobilé prokázat uskutečnění zdanitelného plnění, jejichž provedení však finanční úřad zčásti nepřipustil a ve zbytku tyto vyhodnotil tak, že neprokazují uskutečnění zdanitelného plnění. K prokázání uskutečnění zdanitelného plnění předložil stěžovatel správci daně objednávku, faktury, výdejové pokladní doklady, příjmové pokladní doklady, příjemky zboží, stejně jako faktury prokazující, že přijatá zdanitelná plnění byla použita pro uskutečnění ekonomické činnosti stěžovatele. Rovněž z výslechu svědků vyplynul fakt, že k uskutečnění zdanitelného plnění došlo. Za situace, kdy jednatel společnosti JUWO, spol. s r. o. zemřel, navrhoval stěžovatel provedení důkazu posudku znalcem z oboru písmoznalectví, který by ověřil pravost podpisu zemřelého. Důkaz nebyl připuštěn, neboť dle názoru soudu jím nelze prokázat uskutečnění zdanitelného plnění, obdobně tomu bylo i v případě navržení důkazu výpisem telefonních hovorů mezi zemřelým a stěžovatelem. Stěžovatel má za to, že správní orgány a následně i orgány soudní, ve snaze zjistit skutečný stav věci, postupovaly příliš formalisticky, neodůvodněně odmítly zohlednit výjimečnost stěžovatelova případu a dle toho i následně postupovat v úzké součinnosti se stěžovatelem tak, aby byl naplněn účel daňového řízení, kterým není pouze uspokojení fiskálního zájmu státu, ale především i vybrání daně ve výši správně stanovené tak, aby bylo současně chráněno zachování práv a právem chráněných zájmů daňových subjektů. Podle stěžovatele došlo postupem soudů a finančního ředitelství k zásahu do jeho práv chráněných čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod.

 

 

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
29. 9. 2010 14:00
- 29. 9. 2010 14:30
Sp. zn.: II. ÚS 721/10
Soudce zpravodaj: Jiří Nykodým
Navrhovatelé: Stěžovatel Jan Turek, zastoupený JUDr. Milanem Staňkem, advokátem se sídlem v Brně
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení NS sp. zn. 7 Tdo 868/2009 ze dne 2. 12. 2009, usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 6 To 117/2008, a rozsudku KS v Brně sp. zn. 52 T 2/2008 ze dne 24. 10. 2008
(právo na zákonného soudce a spravedlivý proces)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatel se domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů. Z nich byl rozsudkem soudu prvního stupně uznán vinným trestným činem týrání svěřené osoby podle § 215 odst. 1 a 2 písm. a) trestního zákona a trestným činem ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 trestního zákona, kterých se měl dopustit tím, že si vypůjčil psí klece, ve kterých spoluobžalované držely po dobu několika týdnů celodenně zavřené nezletilé chlapce. Za to byl stěžovateli uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti let se zařazením do věznice s ostrahou. Usnesením odvolacího soudu bylo zamítnuto jeho odvolání jako nedůvodné a jeho dovolání bylo odmítnuto usnesením dovolacího soudu jako zjevně neopodstatněné. Stěžovatel tvrdí, že byla porušena jeho základní práva podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle čl. 1 a čl. 94 odst. 1 Ústavy České republiky a podle čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatel v ústavní stížnosti konkrétně namítá, že v řízení před soudem prvního stupně rozhodoval jako předseda senátu soudce, který k tomu nebyl oprávněn, protože působil jako soudce na jiném soudu a byl patrně podle § 68 zákona o soudech a soudcích ke Krajskému soudu v Brně dočasně přidělen.

 

 

Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
29. 9. 2010 14:00
- 29. 9. 2010 14:30
Sp. zn.: Pl. ÚS 11/09
Soudce zpravodaj: Vladimír Kůrka
Navrhovatelé: Ministerstvo vnitra České republiky
Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu
Přezkoumávané akty: Návrh na zrušení § 2 odst. 2 a § 2 odst. 3 obecně závazné vyhlášky města Jeseník č. 1/2008
(regulace konzumace alkoholu a věcná působnost obce)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

Navrhovatel – Ministerstvo vnitra – v návrhu podrobně popsal genezi jeho správní reakce ve vztahu k vyhlášce města Jeseník a vyjádřil názor, že je v rozporu s ústavním pořádkem, konkrétně čl. 2 odst. 3, odst. 4 Ústavy a čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Navrhovatel je přesvědčen, že město Jeseník překročilo svoji samostatnou působnost, neboť v napadených ustanoveních upravilo i otázky, jež vybočují z mezí „veřejného pořádku“ a jejichž úprava přísluší výlučně zákonu. Obec Jeseník podle navrhovatele překročila rámec jí svěřené věcné působnosti pro vydání obecně závazné vyhlášky zejména v tom, že obec pod pojem „konzumace alkoholických nápojů na veřejném prostranství“ podřadila i „zdržování se na veřejném prostranství s otevřenou lahví nebo jinou nádobou s alkoholickým nápojem“, což je jednání, které podle názoru navrhovatele není způsobilé narušit „veřejný pořádek“ nebo být „v rozporu s dobrými mravy, ochranou bezpečnosti, zdraví a majetku“, a není tudíž možné je obecně závaznou vyhláškou zakázat. Město Jeseník při obhajování vyhlášky podle navrhovatele uvedlo, že primárním důvodem pro její přijetí bylo ulehčit dokazování při projednávání přestupků týkajících se konzumace alkoholu na veřejných prostranstvích, ačkoliv úprava procesu dokazování a důkazního břemene je v tomto řízení vyhrazena zákonu a není možné do ní obecně závaznou vyhláškou obce zasahovat. 

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
30. 9. 2010 8:30
- 30. 9. 2010 9:00
Sp. zn.: I. ÚS 1744/10
Soudce zpravodaj: Ivana Janů
Navrhovatelé: Česká republika - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, Rašínovo nábřeží 42, Praha 2
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: proti rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 23.4.2010, sp.zn. 7 C 629/2009
(náhrada za užívání pozemků )
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatelka napadá svojí ústavní stížností rozsudek Okresního soudu v Táboře s tvrzením, že jím došlo k závažnému zásahu do jejích ústavních práv. Stěžovatelka je přesvědčena, že bylo porušeno její právo na spravedlivý proces garantovaný čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a porušení práva na spravedlivý proces a soudní ochranu spatřuje primárně v nesplnění povinnosti soudu řádně, tj. přesvědčivě, racionálně, logicky a vyčerpávajícím způsobem odůvodnit svá rozhodnutí a vypořádat se se vším, co stěžovatel v řízení tvrdí. Jedná se zejména o skutečnosti, které mohou podle stěžovatelky výrazně ovlivnit výsledek řízení a jejichž pominutí může přivodit negativní zásah do ústavou zaručené ochrany jeho vlastnického práva, která nepochybně náleží i státu jako jednomu ze subjektů vlastnického práva.

 

Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových je příslušný hospodařit s majetkem České republiky, které patří i pozemek parc. č. 4340/1 v kat. úz. Tábor. Pozemek tvoří manipulační plochu areálu 120 garáží, z nichž každá stojí na pozemku ve vlastnictví vlastníka stavby, tyto pozemky jsou ze všech stran obklopeny pozemkem stěžovatelky. Pozemek užívají vlastníci garáží, jako manipulační plochu, přitom za užívání pozemku nic neuhradili a nehradí, ačkoli byli vyzvání k uzavření nájemní smlouvy na ideální 1/120 pozemku a uhrazení finanční náhrady za dobu předcházející uzavření nájemní smlouvy. Svůj nárok na náhradu za bezesmluvní užívání pozemku stěžovatelka odvodila z cenového výměru MF upravujícího nájem pozemků k nepodnikatelským účelům. Protože žalovaní požadovanou částku ve výši 835,- Kč neuhradili, domáhala se stěžovatelka svého nároku žalobou. Žalovaní se bránili argumentací, se jde o veřejnou a tudíž bezplatnou komunikaci, případně o veřejné prostranství. Okresní soud se ztotožnil se stanoviskem stěžovatelky ohledně statutu pozemku, tedy že nejde o případ jeho bezúplatného užívání ze zákona, v otázce výše náhrady ale akceptoval stanovisko žalovaných s tím, že nelze akceptovat výpočet založený na paušální 1/120 obvyklého nájemného, a žalobu zamítl.

                                                                                         

 

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
30. 9. 2010 9:00
- 30. 9. 2010 9:30
Sp. zn.: III. ÚS 2894/07
Soudce zpravodaj: Jiří Mucha
Navrhovatelé: Jan Váša
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 10. 9. 2003 č. j. 56 C 151/2000-32 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 7. 2007 č. j. 11 Co 448/2007-82
(spravedlivý proces)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

Ústavní stížností stěžovatel navrhuje zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, vydaných v řízení o zaplacení částky 18.000,- Kč s příslušenstvím, neboť má za to, že jimi bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 38 Listiny základních práv a svobod. Na stěžovatele byla podána žaloba na náhradu škody, která vznikla v důsledku dopravní nehody zaviněné stěžovatelem. Následně byl vydán platební rozkaz, který byl pro nemožnost doručení do vlastních rukou zrušen. Okresní soud v Ostravě následně vydal rozsudek, na jehož základě je stěžovatel povinen zaplatit žalobkyni uvedenou částku s úroky. Rozsudek se nepodařilo doručit, což mělo za následek, že soud nařídil proti stěžovateli exekuci. Stěžovatel vytýká soudu prvního stupně, že vyvinul minimální úsilí za účelem doručování písemnosti do místa, kde se stěžovatel zdržoval. Soud doručoval na adresu, kde stěžovatel bydlel v době, kdy došlo ke škodné události a nikoli na skutečně místo, kde se stěžovatel zdržoval. Tuto změnu podle svého tvrzení nahlásil stěžovatel rovněž právnímu zástupci žalobkyně.

 

 

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
30. 9. 2010 9:30
- 30. 9. 2010 10:00
Sp. zn.: III. ÚS 1180/10
Soudce zpravodaj: Jiří Mucha
Navrhovatelé: Sentinel s.r.o., se sídlem v Praze 3, Vinohradská 2279/164
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. 2. 2010 č. j. 32 Cdo 3464/2008-128, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 11. 2007 č. j. 1 Cmo 69/2007-98 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2006 č. j. 3 Cm 7/2004-60
(náklady řízení)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

Stěžovatelka podala v prosinci 2003 žalobu a následně městský soud přiznal stěžovatelce osvobození od soudních poplatků. Městský soud ve věci rozhodl tak, že výrokem I rozsudku zamítl žalobu stěžovatelky proti první žalované České republice – Ministerstvu financí ČR (původně do roku 2006 Fondu národního majetku ČR) a druhé žalované České republice – Ministerstvu průmyslu a obchodu ČR o zaplacení částky 185.713.993 Kč s příslušenstvím, představující ušlý zisk od roku 1995 do roku 2006 v důsledku nemožnosti realizovat těžbu. Městský soud dospěl k závěru o nedostatku aktivní věcné legitimace stěžovatelky (tato dovozovala svou aktivní legitimaci z komisionářské smlouvy z roku 2003). Dle zásady úspěchu pak výrokem II uložil stěžovatelce povinnost nahradit první žalované k rukám jejího advokáta náklady řízení 247.532 Kč a výrokem III povinnost nahradit druhé žalované k rukám její advokátky náklady řízení ve výši 208.010 Kč. Stěžovatelka podala odvolání proti všem výrokům rozsudku. Mimo jiné namítla, že městský soud ji osvobodil od soudních poplatků, avšak přesto jí uložil povinnost nahradit náklady řízení žalovaným v plném rozsahu. Odůvodnění rozhodnutí odvolacího vrchního soudu považuje stěžovatelka za nedostatečné. Nejvyšší soud výrokem I rozsudku zamítl dovolání, neboť se ztotožnil se závěrem o nedostatku aktivní věcné legitimace stěžovatelky a v odůvodnění konstatoval, že k doplnění dovolání nemohl přihlédnout, neboť stěžovatelka doplnění podala po lhůtě a navíc dovolání proti nákladovému výroku je nepřípustné. Výrokem II Nejvyšší soud uložil dle zásady úspěchu stěžovatelce povinnost nahradit (první) žalované náklady dovolacího řízení ve výši 300.888 Kč. Stěžovatelka argumentuje tím, že se soudy nevypořádaly s tím, že řízení bylo zapříčiněno státem, resp. FNM, a že náklady vynaložené vedlejší účastnicí na zastoupení nelze považovat za účelné, neboť stát disponuje rozsáhlým aparátem, který byl zřízen pro jeho zastupování.

 

 

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
30. 9. 2010 10:00
- 30. 9. 2010 10:30
Sp. zn.: III. ÚS 291/08
Soudce zpravodaj: Jiří Mucha
Navrhovatelé: Jana Formánková
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 10. 2007 sp. zn. 37 Co 368/2007, spolu s návrhem na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí
(rovnost účastníků řízení)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

Stěžovatelka namítá porušení jejího práva na spravedlivý proces garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a současně je přesvědčena, že měla být porušena kautela o rovnosti účastníků řízení zakotvená v čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky a čl. 37 odst. 3 Listiny. Usnesením k návrhu stěžovatelky jako žalobkyně podle § 96 občanského soudního řádu zastavil řízení vedené proti žalovanému o vypořádání společného jmění manželů a stanovil, že stěžovatelka je povinna nahradit vedlejšímu účastníkovi na nákladech řízení před soudem prvního stupně částku 53.188 Kč a na nákladech odvolacího řízení částku 800 Kč. Stěžovatelka je toho názoru, že v dané věci bylo třeba postupovat tak, aby se s argumenty vedlejšího účastníka seznámila a mohla se k nim v přiměřené lhůtě vyjádřit, tedy předestřít své skutkové a právní protiargumenty. Pokud odvolací soud zvažoval změnu rozhodnutí, měl k tomu učinit odpovídající zjištění (minimálně o aktuálních majetkových poměrech obou účastníků), to se však nestalo. Tím podle stěžovatelky nezajistil oběma stranám sporu stejné možnosti k uplatnění práv, a stěžovatelku tak zkrátil na ústavních procesních právech.

 

 

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
30. 9. 2010 10:30
- 30. 9. 2010 11:00
Sp. zn.: III. ÚS 1231/09
Soudce zpravodaj: Jiří Mucha
Navrhovatelé: Mgr. et Mgr. K. S., Ph.D.
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 3. 9. 2008 č. j. 73 C 764/2008-24
(spravedlivý proces)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

Ústavní stížností stěžovatelka navrhla zrušení shora označeného rozsudku vydaného v řízení o zaplacení částky 1000,- Kč s příslušenstvím. Stěžovatelka uvedla, že o existenci tohoto rozsudku se dozvěděla až od exekutora v exekučním řízení. Podle stěžovatelky městský soud neučinil všechny potřebné úkony ke zjištění faktického pobytu stěžovatelky. Poukázala na možnosti, kterých zmíněný soud měl využít. Na základě nedostatečného šetření pak městský soud dospěl k závěru, že stěžovatelka je neznámého pobytu a ustanovil jí opatrovnici. Pro takový postup však nebyly splněny zákonné předpoklady a stěžovatelce tak byla odňata možnost jednat před soudem. Stěžovatelka dále uvádí, že opatrovnicí byla ustanovena zaměstnankyně Městského soudu v Brně a její ustanovení bylo pouze formální. Opatrovnice se řízení nijak neúčastnila a zřejmě nehájila práva stěžovatelky. Uvedenými skutečnostmi byl podle stěžovatelky pravděpodobně porušen čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.