Stěžovatelka tvrdí, že uvedeným rozsudkem Městského soudu v Praze byla porušena její ústavně zaručená základní práva, zejména právo na soudní ochranu a spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 a 2 a dále práva zakotvená v čl. 4 odst. 1 a 4, čl. 11, čl. 31 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 1 a čl. 95 Ústavy České republiky a čl. 11 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech. Stěžovatelka je provozovatelkou nestátního zdravotnického zařízení a uzavřela se Zdravotní pojišťovnou Ministerstva vnitra České republiky (dále jen „ZP MV ČR“) smlouvu o poskytování zdravotní péče a její úhradě pro praktické lékaře a praktické lékaře pro děti a dorost. Následně došlo vůči stěžovatelce ze strany ZP MV ČR k uplatnění regulačních mechanismů za 2. čtvrtletí 2004, které se týkalo překročení finančních nákladů na tzv. lékovou preskripci. S tím stěžovatelka nesouhlasila a podala na ZP MV ČR žalobu na zaplacení částky 5.145,72 Kč z titulu neoprávněného majetkového prospěchu ZP MV ČR. Obvodní soud pro Prahu 10 stěžovatelce vyhověl. Rozsudek soudu prvého stupně byl odvolacím Městským soudem v Praze změněn tak, že žaloba byla zamítnuta. Odvolací soud uvedl, že soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil správná a postačující skutková zjištění; věc však prý posoudil nesprávně po stránce právní, neboť dospěl k závěru, že Dohoda o úhradě zdravotní péče pro 1. pololetí roku 2004 mezi stěžovatelkou a zdravotní pojišťovnou je neplatná pro rozpor se zákonem podle § 37 a § 39 občanského zákoníku a s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 občanského zákoníku. V uvedeném případě byla - podle odvolacího soudu - žalovanou pojišťovnou uplatněna pouze srážka za překročení úhrad za předepsaná léčiva. Soud uzavřel, že započtení částky 5.145,- Kč tedy bylo po právu a není důvodu, aby byla stěžovatelce vrácena, i když její argumentaci lze prý „do jisté míry rozumět, leč na uvedeném vybočení ze stanovených pravidel to nemá schopnost ničeho změnit“.

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
29. 9. 2011 9:00 - 29. 9. 2011 10:00
Sp. zn.: IV. ÚS 423/08
Soudce zpravodaj: Michaela Židlická
Navrhovatelé: Ing. V. Ž.
Řízení o ústavní stížnosti
(ústavní stížnost proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. 10. 2004 č. j. 13 C 75/2004-14, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2005 č. j. 13 Co 67/2005-38 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2007 č. j. 25 Cdo 811/2006--57)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

Stěžovatel se domáhal žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 na České republice - Ministerstvu financí ČR - zaplacení částky ve výši 2.466.409,- Kč jako náhrady za nucené omezení jeho vlastnického práva k domu v katastrálním území Moravská Ostrava. V žalobě argumentoval stěžovatel protiústavností, a tudíž i protiprávnosti regulace nájemného, obecné soudy žalobu zamítly, Nejvyšší soud dovolání odmítl. Stěžovatel spatřuje protiprávní omezení svého vlastnického práva v tom, že stát v letech 1992 – 2003 reguloval výši nájemného, které vybíral od nájemníků v bytech ve svém domě.  Regulace byla podle názoru stěžovatele tak zásadní, že jí byla téměř zcela popřena podstata jeho vlastnického práva, neboť stanovená maximální výše nájemného nepostačovala podle stěžovatele ani k úhradě nákladů na opravy a údržbu mého domu, což znemožňovalo dosažení jakéhokoli zisku z pronájmu. Stát podle názoru stěžovatele tímto způsobem přenášel své sociální funkce na soukromou osobu místo toho, aby zajistil přijatelnou cenu nájemného pro sociálně slabší nájemníky jiným způsobem, např. určitým druhem sociálních dávek na bydlení. Stěžovatel uvádí, že stát cenovou regulací porušoval ochranu jeho vlastnického práva zakotvenou v čl. 11 Listiny základních práv a svobod.

Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
30.9.2011 10:00 h
Sp. zn. Pl. ÚS 22/11
Soudce zpravodaj: Jan Musil
Navrhovatelé: Ministerstvo vnitra
oprávnění obce určovat místo provozování výherních hracích přístrojů
I. poschodí, senátní místnost č. 152

Navrhovatel - Ministerstvo vnitra - se domáhá zrušení obecně závazné vyhlášky statutárního města Kladna č. 46/10, o určení míst pro provozování jiných technických herních zařízení povolených Ministerstvem financí na území města Kladna. Navrhovatel uvádí, že v návaznosti na čl. 104 odst. 3 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, mohou zastupitelstva v mezích své působnosti vydávat obecně závazné vyhlášky. Rozvedením citovaného ustanovení je § 35 odst. 3 písm. a) obecního zřízení; v souladu s tímto ustanovením pak § 10 obecního zřízení vymezuje věcné oblasti, v nichž je obec oprávněna bez dalšího zákonného zmocnění tvořit právo. Pro tyto oblasti však platí, že předmětem úpravy obecně závazné vyhlášky musí být místní záležitosti. Obec nemůže podle navrhovatele upravovat otázky, které jsou vyhrazeny zákonné úpravě nebo otázky, které jsou již upraveny předpisy práva soukromého nebo veřejného, pokud se předmět a cíl obojí regulace překrývají. S ohledem na tato východiska dospěl navrhovatel k závěru, že vyhláška je v rozporu se zákonem.