Přehled ústních jednání pro 40. týden roku 2013

27.09.2013

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 30.09.2013 10:00 do: 30.09.2013 10:30
místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
sp. zn: III. ÚS 3333/11
typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
soudce zpravodaj: JUDr. Vladimír Kůrka
navrhovatelé: František Varadi
návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 29. 7. 2011 č. j. 15 Co 492/2011-204
stručná charakteristika: Omezení způsobilosti k právním úkonům; změna osoby opatrovníka - čl. 36 odst. 1 Listiny.

Stěžovatel se domáhá zrušení označeného rozhodnutí, neboť má za to, že jím byl porušen čl. 1, čl. 3 odst. 1 a 3, čl. 10 odst. 1 a 3 a čl. 37 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod. Porušení základních práv spatřuje stěžovatel v tom, že jako opatrovníka musí trpět subjekt (obec Těchobuz, dále též jen „obec“), který jednal proti jeho zájmům, jmenovitě na něj podal trestní oznámení, aniž jej o tom neinformoval, a upřel mu právo na právní zastoupení; ačkoliv šlo o kolizi zájmů, nepožádal o ustanovení kolizního opatrovníka. Když se domáhal, aby byl opatrovník nahrazen jiným, reagoval na to návrhem na umístění do psychiatrické léčebny, což právě tím i odůvodnil. Obecný soud podle stěžovatele pochybil, pokud dal za pravdu opatrovníkovi, jenž porušil svoje zákonné povinnosti k ochraně jeho práv, resp. jednal dokonce k jeho újmě; aproboval tím nezákonné a hrubé porušování a poškozování jeho práv opatrovníkem, aniž by měl nějaké zastání a mohl se dočkat pomoci. Stěžovatel považuje za neakceptovatelný fakt, že opatrovník podal návrh na jeho umístění do psychiatrické léčebny bez konzultace či doporučení psychiatra.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 02.10.2013 09:00 do: 02.10.2013 09:30
místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
sp. zn: II. ÚS 179/13
typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
soudce zpravodaj: JUDr. Jiří Nykodým
navrhovatelé: O.PO.RA., odborová organizace (původně Odborová organizace pracovníků správ památkových objektů při Národním památkovém ústavu), se sídlem v Bouzově, zastoupené JUDr. Janou Kašpárkovou, advokátkou, se sídlem v Olomouci
návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2012, č. j. 30 Cdo 1846/2012-143, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. listopadu 2011, č. j. 15 Co 456/2011-116 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8. prosince 2010m č. j. 24 C 272/2009-64
stručná charakteristika: 1) Přezkum rozhodnutí Ústavního soudu obecnými soudy v řízeních o nárocích uplatněných podle zákona č. 82/1998 Sb. 2) Náklady řízení - zastoupení organizační složky státu advokátem

Stěžovatelka se domáhá zrušení označených rozhodnutí obecných soudů, neboť se domnívá, že jimi byla porušena její ústavně zaručená základní práva na spravedlivý proces ve smyslu ustanovení čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatelka se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 domáhala náhrady nemajetkové újmy podle ustanovení § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „zákona č. 82/1998 Sb.“), která jí měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu ze strany Ústavního soudu. Stěžovatelka podala k Ústavnímu soudu ústavní stížnost směřující proti usnesení Nejvyššího správního soudu a usnesení Městského soudu v Praze, které podala její právní předchůdkyně, Odborová organizace pracovníků správ majetkových objektů při Národním památkovém ústavu. Stěžovatelka nebyla zastoupena advokátem. V tomto podání uvedla, že napadá uvedená rozhodnutí soudů proto, že jimi byla porušena její ústavní práva, aniž blíže uvedla v čem, a ani nekonkretizovala, čeho se domáhá. Dále uvedla, že si je vědoma povinného zastoupení v řízení o ústavní stížnosti a také požádala Českou advokátní komoru o určení advokáta k zastupování v této věci. Podmínky ČAK byly pro stěžovatelku nepřijatelné, proto proti tomuto rozhodnutí podala správní žalobu. S ohledem na probíhající řízení o této správní žalobě navrhla, aby řízení o ústavní stížnosti bylo přerušeno do skončení řízení o správní žalobě. Ústavní soud návrhu na přerušení řízení nevyhověl a věc odložil. O tomto rozhodnutí stěžovatelku vyrozuměl dopisem, ve kterém vyložil, proč návrh stěžovatelky na přerušení řízení není přípustný. V nevyhovění návrhu na přerušení řízení spatřuje stěžovatelka porušení správného úředního postupu.

Obvodní soud pro Prahu 1 její žalobu zamítl a v odůvodnění uvedl, že zákon o Ústavním soudu neumožňuje přerušení řízení o ústavní stížnosti až do zajištění právního zastoupení a odstranění vad podání, a proto se nemohl Ústavní soud uvedeným postupem dopustit nesprávného úředního postupu ve smyslu ustanovení § 13 zákona č. 82/1998 Sb. Proti tomuto rozsudku podala stěžovatelka odvolání. Městský soud v Praze rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v podstatě ze stejného důvodu. I tento soud vyslovil názor, že Ústavní soud postupoval správně, když řízení nepřerušil, neboť mu to zákon o Ústavním soudu neumožňuje. Dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud odmítl.