IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
15. 10. 2012 14:00 - 15. 10. 2012 14:30
Sp. zn.: IV. ÚS 235/12
Soudce zpravodaj: Miloslav Výborný
Navrhovatelé: Náchodská stavební a obslužní společnost, s. r. o.
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 8. 2011 č. j. 9 Co 476/2011-43
(upření práva na soudní ochranu)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

Stěžovatelka se domáhá zrušení označeného usnesení obecného soudu ve své exekuční věci z důvodu porušení jejího práva na spravedlivý proces zaručeného článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením změnil usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem, jímž byla k uspokojení pohledávky stěžovatelky nařízena exekuce na majetek povinného J. K. (vedlejší účastník) podle pravomocného a vykonatelného rozsudku. Stěžovatelce uložil povinnost zaplatit soudnímu exekutorovi náklady exekuce (výrok II.) a povinnému náklady řízení před soudy obou stupňů (výrok III.) Stěžovatelka namítá, že krajský soud nesprávně vyhodnotil rozsah, v jakém je oprávněn zkoumat potvrzení o vykonatelnosti exekučního titulu.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
17. 10. 2012 9:00 - 17. 10. 2012 9:20
Sp. zn.: II. ÚS 2537/11
Soudce zpravodaj: Jiří Nykodým
Navrhovatelé: Ing. M. P., zastoupený Mgr. Tomášem Uherkem, advokátem
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2011, č. j. 14 Co 295/2011-68, a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 22. 4. 2011, č. j. 123 EC 9/2010-48
(Porušení práva na účast při veřejném projednávání věci před soudem.)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

Stěžovatel se domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že postupem obecných soudů byla porušena procesní zásada rovnosti účastníků řízení vyplývající z čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), právo na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny), a právo, aby věc byla projednána v přítomnosti účastníka a aby se mohl účastník vyjádřit ke všem prováděným důkazům (čl. 38 odst. 2 Listiny) a došlo i k zásahu do práva na ochranu vlastnictví ve smyslu čl. 11 odst. 1 Listiny.

Žalobce návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu požadoval po žalovaném (stěžovatel) zaplacení finanční částky ve výši 45.433,64 Kč, kterou tvořil součet splátek úvěru poskytnutého žalovanému ve výši 40.182,67 Kč a neuhrazených bankovních poplatků za vedení bankovního účtu a sankčních poplatků z prodlení v celkové výši 5.250,97 Kč. Žalovaný částku uhradil, ale žalobce nadále pouze uhrazení částky ve výši 15.877,46 Kč představující smluvní úrok z prodlení ve výši 29% z žalované částky od rozhodnutí soudu do zaplacení.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá porušení shora uvedených ústavně zaručených práv. Ústavní stížnost, kterou podával z opatrnosti současně s odvoláním (podle poučení nebylo proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 odvolání přípustné), směřoval proto původně pouze proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1. Námitky stěžovatele se týkaly procesního postupu Obvodního soudu pro Prahu 1, který mu znemožnil realizaci jeho procesních práv (zejména realizaci práva vyjádřit se k dokazování, ke skutkové a právní stránce věci, přednést závěrečný návrh, realizaci práva reagovat na procesní návrhy žalobce atd.). Stěžovatel vychází z toho, že na jednání konaném dne 25. března 2011 bylo další jednání odročeno na 4. dubna 2011, které bylo posléze zrušeno a další (náhradní) jednání se konalo dne 22. dubna 2011. O tomto náhradním termínu jednání však nebyli ani stěžovatel, ani jeho právní zástupce informováni, a proto se jej nemohli zúčastnit. Tímto bylo stěžovateli znemožněno účastnit se soudního řízení a uplatňovat svá práva. Při tomto jednání přitom žalobce změnil svůj žalobní návrh a Obvodní soud pro Prahu 1 poté, co poučil žalobce podle § 119a o. s. ř., ukončil dokazování, částečně řízení zastavil a vyhlásil rozsudek ve věci samé.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
17. 10. 2012 9:30 - 17. 10. 2012 9:45
Sp. zn.: II. ÚS 1502/11
Soudce zpravodaj: Jiří Nykodým
Navrhovatelé: H. T., zastoupený Mgr. et Mgr. Patrikem Tauerem, advokátem
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 4. 2011, sp. zn. 25 Co 413/2010, a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 1. 12. 2009, sp. zn. 35 Nc 13117/2009.
(Porušení práva na spravedlivý proces)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

Obvodní soud pro Prahu 3 usnesením nařídil exekuci na majetek stěžovatele ve prospěch oprávněné vedlejší účastnice. Městský soud v Praze – rovněž usnesením výše specifikovaným – v odvolacím řízení toto rozhodnutí potvrdil. Stěžovatel žádá rozhodnutí obecných soudů zrušit. Tvrdí, že jimi, resp. v řízení předcházejícím jejich vyhlášení, bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces zakotvené ve čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Zásah do práva na spravedlivý proces spatřuje stěžovatel v tom, že exekuční řízení u Obvodního soudu pro Prahu 3 probíhá bez řádného exekučního titulu. Rozhodnutí, které má být vykonáváno, tedy usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 mu totiž, jak tvrdí, nikdy nebylo řádně doručeno. O jeho existenci se dozvěděl až od exekutorky. Upozorňuje, že ačkoliv se soudu nedařilo doručit mu usnesení z č. l. 369 a 370, ani se nepokusil získat kontakt od obhájkyně či obhájce, jejichž plná moc byla založena ve spisu. Přesto soud na rozhodnutí vyznačil právní moc (dokonce s chybným uvedením roku v datu – 2100). Totéž platí i o opravných usneseních, kdy jako jediné bylo stěžovateli doručeno druhé opravné usnesení ze dne 19. 12. 2008, ovšem v něm se uvádělo pouze datum narození stěžovatele a datum narození a adresa vedlejší účastnice.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
17. 10. 2012 13:30 - 17. 10. 2012 14:00
Sp. zn.: I. ÚS 3314/11
Soudce zpravodaj: Vojen Güttler
Navrhovatelé: Biskupství ostravsko-opavské, zastoupené Mgr. Romanem Krakovkou, advokátem, se sídlem v Ostravě, Jaklovecká 1249/18
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 8. 2011, sp. zn. 28 Cdo 239/2011, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 9. 2010, sp. zn. 11 Co 400/2010 a proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 7. 6. 2010, sp. zn. 12 C 173/2009
I. poschodí, senátní místnost č. 151

Stěžovatel se domáhá zrušení uvedených rozsudků obecných soudů s odvoláním na údajné porušení čl. 11 odst. 1 a 4, čl. 36 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně bylo na základě žaloby Lesů České republiky proti žalovanému stěžovateli určeno, že výlučným vlastníkem pozemků uvedených ve výroku rozhodnutí (v kat. území Ženklava zapsané v kat. nemovitostí pro Moravskoslezský kraj) je Česká republika. Lesy České republiky, s.p., se předmětnou žalobou podanou v roce 2009 domáhaly určení vlastnictví k předmětným nemovitostem s tím, že stát nabyl vlastnictví k těmto nemovitostem v roce 1949 dle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě, výkupem bez poskytnutí náhrady. Okresní soud shledal, že žalobce má na požadovaném určení naléhavý právní zájem ve smyslu ust. § 80 písm. c) o. s. ř.; konstatoval, že tento naléhavý právní zájem na určení vlastnictví k nemovitostem, které se zapisují do katastru nemovitostí, je dán vždy, pokud má být rozhodnutí určující vlastnické právo zaznamenáno do katastru nemovitostí a tímto způsobem dosaženo shody mezi stavem právním a stavem zapsaným v katastru nemovitostí.

Stěžovatel podle svého přesvědčení nabyl nemovitosti na základě řádné darovací smlouvy ze dne 20. 3. 2008 (dárcem byla Římsko-katolická farnost Ženklava), a byl mu povolen i vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí s účinky ke dni 21. 3. 2008. Okresní soudu uvedl, že v občanském právu se pro převod vlastnického práva uplatňuje zásada (i když ne bezvýjimečně), že nikdo nemůže na jiného přenést více práv, než sám má. To podle soudu platí i v případě, že nabyvatel vychází ze zápisu v katastru nemovitostí, jenž označuje převodce za vlastníka předmětných nemovitostí. K poukazu stěžovatele na to, že byl v dobré víře ohledně vlastnického práva darujícího, soud připomněl judikaturu, dle které otázka dobré víry může mít vliv jen na posouzení oprávněnosti držby nabyvatele a jako námitka proti vlastnické žalobě je právně nevýznamná. Soud uzavřel, že požadované určení nezbavuje stěžovatele možnosti domáhat se předmětných nemovitostí dle budoucího restitučního předpisu, kterým by byl historický majetek církví a náboženských společností vypořádán. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. Odvolací soud se v zásadě zcela ztotožnil s právními názory soudu prvního stupně.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že v dané věci došlo ke zřetelnému porušení jeho ústavně zaručených práv. Zdůraznil, že v právním státě nikdo nemůže být zbaven svého majetku s výjimkou veřejného zájmu a za podmínek, které stanoví zákon a obecné zásady mezinárodního práva. Nemovitosti, o které se vede spor, nabyl do svého vlastnictví na základě darovací smlouvy ze dne 20. 3. 2008, dle které byl povolen vklad práva vlastnického do katastru nemovitostí. Určovací žaloba žalobce tak podle názoru stěžovatele nemohla mít v tomto konkrétním případě preventivní povahu. Naopak, činí postavení žalovaného nejistým a hrozí podle něj další křivdou. Stěžovatel zdůraznil, že byl při uzavírání darovací smlouvy v dobré víře, že nemovitosti, které jsou předmětem daru, nabývá od jejich vlastníka. Žalovaný neměl žádné pochybnosti o vlastnictví dárce k předmětným nemovitostem, a to právě s ohledem na pravomocná rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrálního pracoviště Nový Jičín o provedení zápisu do katastru nemovitostí včetně rozhodnutí Zeměměřičského a katastrálního inspektorátu v Opavě, která byla ohledně předmětných nemovitostí vydána v období let 2003 až 2008. Římskokatolická farnost Ženklava (dárce) byla v katastru nemovitostí zapsána jako vlastník předmětných nemovitostí.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
18. 10. 2012 8:30 - 18. 10. 2012 9:59
Sp. zn.: I. ÚS 339/11
Soudce zpravodaj: Ivana Janů
Navrhovatelé: V. H., zast. advokátem JUDr. Zdeňkem Lacinou, Bezděkovská 53, Strakonice
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: proti rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 16. 12. 2010 sp.zn. 9 C 45/2010
(Právo na soudní ochranu)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

Stěžovatel se domáhá zrušení uvedeného rozsudku Okresního soudu v Písku s tvrzením, že postupem okresního soudu bylo porušeno jeho ústavní právo vyplývající z článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, tj. právo na soudní ochranu zaručující mu, že se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Podle něj mu okresní soud zamítnutím žaloby o vydání bezdůvodného obohacení právo na soudní ochranu fakticky odepřel, pakliže současně seznal, že mu přísluší právo na vydání bezdůvodného obohacení proti žalovanému subjektu, ovšem v jiné výši.  V řízení před okresním soudem žádal stěžovatel vydání bezdůvodného obohacení, které se dostalo vedlejší stěžovatelce na jeho úkor tím, že bez právního důvodu a bez poskytnutí náhrady užívá jeho pozemek jako jediný přístup a příjezd do své garáže. Již v žalobě stěžovatel uvedl, že stejně takovým způsobem užívá jeho pozemek dalších pět vlastníků garáží, přitom vůči nim uplatnil samostatné nároky v jiných řízeních, případně s nimi uzavřel dohodu. Stěžovatel vysvětloval soudu, že jeho pozemek užívá vedlejší účastnice s dalšími pěti vlastníky sousedících garáží, že on sám k ničemu pozemek užívat nemůže, tudíž je jeho pozemek vlastníky garáží konzumován celý; okresní soud důkazy neprovedl a žalobu zamítl s odůvodněním, že stěžovatel neprokázal, že by vedlejší účastnice užívala pozemek celý.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
18. 10. 2012 11:30 - 18. 10. 2012 11:45
Sp. zn.: II. ÚS 289/12
Soudce zpravodaj: Stanislav Balík
Navrhovatelé: M. M.
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 11 To 544/2011-244 ze dne 18. listopadu 2011 a usnesení Okresního soudu Praha-západ č. j. 2 T 3/2010-234 ze dne 31. srpna 2011
(náklady právního zastoupení poškozeného v trestním řízení)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

Stěžovatelka se domáhá zrušení uvedených soudních rozhodnutí, a to pro porušení ustanovení čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, čl. 96 odst. 1 Ústavy, jakož i principů vtělených do ustanovení čl. 6 a čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatelka napadá skutečnost, že v jejím případě došlo v rámci rozhodování obecných soudů o žádosti přiznat jí právo na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s přibráním zmocněnce v trestním řízení k porušení práva na spravedlivý proces tím, že se obecné soudy jednak zcela formalisticky vypořádaly s jejími námitkami, a to způsobem, který je ve zřejmém rozporu s obsahem spisu, jednak svá rozhodnutí postavily na ústavně nekonformním výkladu ustanovení § 154 odst. 2 trestního řádu. Konstatování soudu, že účast zmocněnce byla pouze formální, protože se stěžovatelka jako poškozená mohla hlavního líčení účastnit sama, neboť bylo veřejné, pak podle názoru stěžovatelky „a priori vylučuje důvodnost účasti zástupce na trestním řízení vůbec a popírá smysl tohoto institutu“.

Stěžovatelka má za to, že zamítnutí její žádosti o uložení odsouzenému povinnosti k náhradě nákladů souvisejících s přibráním zmocněnce ve smyslu § 154 odst. 2 trestního řádu, je postaveno na argumentaci, která je ve zjevném rozporu s průběhem trestního řízení, jak je zachyceno ve spisovém materiálu. Konkrétně namítá, že závěr soudu prvního stupně o nedůvodnosti účasti zmocněnce poškozené v daném trestním řízení vyvrací již pouhý fakt, že soud sám v rozporu s § 155 odst. 5 trestního řádu poučil nesprávně stěžovatelku o tom, že proti jeho usnesení není stížnost přípustná.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
18. 10. 2012 11:45 - 18. 10. 2012 12:00
Sp. zn.: II. ÚS 1688/10
Soudce zpravodaj: Stanislav Balík
Navrhovatelé: P. P.
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě, sp. zn. 54 Co 155/2010 ze dne 30. března 2010
(spravedlivý proces)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

Stěžovatel se domáhá zrušení uvedeného soudního rozhodnutí, a to pro porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel se domnívá, že v jeho případě došlo k porušení práva na spravedlivý proces ve dvou rovinách. Nejprve tím, že v rámci svého rozhodování o podaných odvoláních ze strany obou účastníků řízení Krajský soud v Brně, pobočka v Jihlavě, projevil značnou libovůli, která prý nemá oporu ani v provedeném dokazování, ani v platných právních předpisech, když se tento krajský soud (tj. pobočka v Jihlavě) odchýlil od předchozího závazného právního názoru téhož soudu vymezeného v jeho předchozím usnesení, v němž byl vysloven právní názor, že nezletilý nemůže být v daném sporu pasivně legitimován, protože na poskytnutá plnění nelze pohlížet jako na výživné. Druhá rovina porušení spravedlivého procesu závisí dle stěžovatele v tom, že krajský soud své rozhodnutí ani dostatečně neodůvodnil.

Spor byl veden o vyživovací povinnost mezi stěžovatelem a matkou dítěte, kdy bylo soudním rozhodnutím potvrzeno popření otcovství. Stěžovatel tvrdí, že když mu byla zrušena vyživovací povinnost, nebylo možné považovat finanční částku za výživné, ale jedná se o bezdůvodné obohacení matky.