I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
24. 10. 2011 11:00 - 24. 10. 2011 11:30
Sp. zn.: I. ÚS 2610/11
Soudce zpravodaj: Eliška Wagnerová
Navrhovatelé: B. G., zastoupený Mgr. Miloslavem Čejkou, advokátem, se sídlem Šumavská 31a, Brno
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Okresního soudu v
Břeclavi ze dne 19. 5. 2011 sp. zn. 5 C 190/2007 a návrh stěžovatele na
odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí
(rovnost účastníků řízení)
I. poschodí, senátní místnost č. 152
Stěžovatel se domáhá zrušení rozhodnutí Okresního soudu v Břeclavi s tvrzením, že jím došlo k porušení jeho základních práv garantovaných v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a v čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvádí, že rozhodnutím nalézacího soudu mu bylo odepřeno řádné projednání jeho věci, když soud zamítl jeho návrh na předvolání podle stěžovatele nejdůležitějšího svědka, který mohl zvrátit rozhodnutí soudu na stranu stěžovatele.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
24. 10. 2011 11:30 - 24. 10. 2011 12:00
Sp. zn.: II. ÚS 3608/10
Soudce zpravodaj: Eliška Wagnerová
Navrhovatelé: Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se
sídlem Rašínovo nábřeží 42, 128 00 Praha 2, zastoupený Mgr. Zbyňkem
Suchomelem, pracovníkem Územního pracoviště České Budějovice, Prokišova
1202/5, 371 03 České Budějovice
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 20. 9. 2010 č. j. 8 C 491/2009-71
(naplnění znaků účelové komunikace)
I. poschodí, senátní místnost č. 152
Navrhovatel se domáhá zrušení uvedeného rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo vlastnit majetek garantované čl. 11 Listiny základních práv a svobod a právo na spravedlivý proces dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 90 Ústavy ČR. Navrhovatel má v garážovém areálu 120 uživatelů a celková částka nájmu činí 100.200,- Kč a vycházel ze zásady, že stát nemá vlastnit majetek, který nepotřebuje k výkonu svých funkcí, proto usiloval o prodej pozemku uživatelům. Dle zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky, nepřichází v úvahu bezúplatný převod. Okresní soud podle navrhovatele nevzal v úvahu, že vyvlastnění pozemku bylo provedeno ve prospěch nového vlastníka, tj. Svazarmu, a stát získal zbytek pozemku do vlastnictví od této organizace bezúplatným převodem až po výstavbě garážových areálů. Navrhovatel tak nemohl dát vlastnický souhlas, neb vlastníkem nebyl. Navrhovatel kritizuje dále okresní soud za to, že vzal za bernou minci strohé vyjádření příslušného silničního úřadu, že „na pozemku jsou komunikace“ a odmítl návrh navrhovatele na provedení důkazu místním šetřením za účasti tohoto úřadu. Okresní soud se dle navrhovatele také nikterak nevypořádal s rozsudkem jiného senátu téhož soudu, který v předmětném pozemku veřejnou komunikaci neshledal.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
27. 10. 2011 8:30 - 27. 10. 2011 9:30
Sp. zn.: IV. ÚS 3131/10
Soudce zpravodaj: Miloslav Výborný
Navrhovatelé: J. S.
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v
Praze ze dne 26. 8. 2010 čj. 68 Co 42/2010-59 a rozsudku Obvodního soudu
pro Prahu 5 ze dne 30. 9. 2009 čj. 20 C 582/2008-37 ve výroku II.
(spravedlivý proces)
I. poschodí, senátní místnost č. 152
Stěžovatel je přesvědčen, že došlo k porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a domáhá se zrušení uvedených rozhodnutí. Stěžovatel se v průběhu téměř osmiletého řízení domohl poskytnutí jednorázové peněžní částky podle § 5 odst. 2 zákona č. 261/2001 Sb. v celkové výši 213 684 Kč od České správy sociálního zabezpečení. Vzhledem k celkové délce řízení stěžovatel opakovaně žádal o zadostiučinění podle ustanovení § 31a zákona č. 82/1998 Sb. Jeho prvé žalobě Obvodní soud pro Prahu 5 vyhověl a za průtahy v řízení mu přiznal zadostiučinění ve výši 26 199 Kč. Další stěžovatelově žalobě o zaplacení 12 000 Kč za průtahy v řízení však obvodní soud nevyhověl a zamítl ji. Stěžovatel uvedl, že nebrojí proti rozhodnutím obecných soudů ve věci samé, neboť si je vědom, že forma a případně i výše zadostiučinění záleží na úvaze soudu, nesouhlasí však s tím, že byl podle ustanovení § 142 odst. 1 věty prvé o. s. ř. zavázán povinností zaplatit žalované straně náklady řízení.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
27. 10. 2011 15:45 - 27. 10. 2011 16:10
Sp. zn.: I. ÚS 1294/09
Soudce zpravodaj: František Duchoň
Navrhovatelé: L. H., zast. JUDr. Julií Šindelářovou, advokátkou se sídlem Plzeň, Mikulášská tř. 9
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti příkazu k úhradě nákladů
exekuce ze dne 15. 7. 2008, čj. 1 EX 14176/06 - 31, a usnesení Okresního
soudu Plzeň - město ze dne 11. 2. 2009, čj. 73 Nc 6088/2006 - 107
(náklady exekučního řízení - čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod)
I. poschodí, senátní místnost č. 151
Stěžovatelka je přesvědčena, že jí obecné soudy jako orgány veřejné moci upřely právo ochrany a porušily ústavně zaručené právo stěžovatelky na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 2 odst. 3 a čl. 38 odst. 1 Listiny. Obecné soudy podle stěžovatelky ignorovaly tvrzené skutečnosti, které byly dle stěžovatelky podloženy relevantními důkazy, a správně nevyhodnotily, kdo v případě ukončení exekuce jejím zastavením nese odpovědnost za řízení. Stěžovatelka uvádí, že rovněž nesprávně interpretovaly ustanovení § 89 zákona č. 120/2001, kdy odpovědnost za nařízenou exekuci byla bez dalšího brána k tíži stěžovatelky. Obecný soud se v napadeném usnesení o zamítnutí námitek stěžovatelky dle jeho názoru vůbec nevypořádal s její argumentaci, a proto se stěžovatelka domnívá, že takového rozhodnutí je nepřezkoumatelné a mělo by být zrušeno.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
27. 10. 2011 16:15 - 27. 10. 2011 17:00
Sp. zn.: I. ÚS 3171/09
Soudce zpravodaj: František Duchoň
Navrhovatelé: J. N. a E. N., oba zast. JUDr. Vojtěchem Filipem, advokátem se sídlem České Budějovice, Čéčova 11
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v
Českých Budějovicích ze dne 30. 9. 2009, čj. 22 Co 2432/2009 - 43
(náklady exekučního řízení - čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod)
I. poschodí, senátní místnost č. 151
Na návrh stěžovatelů nařídil obecný soud exekuci proti povinnému a provedením exekuce pověřil soudního exekutora z Exekutorského úřadu České Budějovice. Tomuto exekutorovi poskytla stěžovatelka součinnost tím, že mu sdělila zaměstnavatele povinného, exekutor ale nereagoval. Nereagoval ani na doporučení, aby se pokusil oslovit zdravotní pojišťovny, případně další instituce. Po čtyřleté nečinnosti pouze soudní exekutor sdělil oprávněným, že povinný ukončil zdravotní pojištění v ČR a je na dočasném pobytu v zahraničí. Následně navrhl zastavení exekuce jako neúčinné. V návrhu žádal o přiznání nákladů exekuce ve výši 4.165,- Kč, představujících paušální náhradu ve výši 3.500,- Kč a DPH. Podle § 89 zákona č. 120/2001 Sb., ve znění novely č. 347/2007 Sb., navrhl, aby povinnost k úhradě nákladů exekuce soud uložil stěžovatelům, jako oprávněným. Okresní soud exekuci zastavil a povinnému uložil povinnost zaplatit soudnímu exekutorovi na nákladech exekuce 4.165,- Kč a oprávněným na nákladech řízení 5.301,50 Kč. K odvolání exekutora Krajský soud v Českých Budějovicích změnil usnesení okresního soudu tak, že (oprávněným) stěžovatelům uložil povinnost zaplatit soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 4.165,- Kč. Podle stěžovatelů, poslední věta § 89 zákona č. 120/2001 Sb., ve spojení s ustanovením § 13 odst. 1 a 2 vyhl. č. 330/2001 Sb., zvýhodňuje soudního exekutora, protože mu zajišťuje zisk v každém případě, tedy i když neprovede v exekučním řízení ani jeden úkon.