Aktuálně

Na této stránce naleznete chronologicky seřazené zprávy a oznámení Ústavního soudu, jimiž informuje širokou veřejnost i média o aktuálních rozhodnutích, připravovaných jednáních nebo jiných událostech, které souvisejí s jeho činností.

Výpis aktualit

Přehled ústních jednání pro 44. týden roku 2010

V tomto týdnu se konají 2 jednání.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
3. 11. 2010 9:00
- 3. 11. 2010 9:10
Sp. zn.: II. ÚS 1828/10
Soudce zpravodaj: Jiří Nykodým
Navrhovatelé: Rudolf Oprendek, zastoupený JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ostravě sp. zn. Rto 2/2010 ze dne 31. května 2010
(Rehabilitace podle zákona o protiprávnosti komunistického režimu)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

V ústavní stížnosti se stěžovatel domáhá zrušení rozhodnutí označeného v záhlaví, jímž byla jako nepřípustná zamítnuta jeho stížnost proti usnesení Okresního soudu v Ostravě, kterým byl zamítnut jeho návrh na zrušení či zmírnění trestu, uloženého mu rozsudkem Vojenského obvodového soudu v Prešově (nyní ve Slovenské republice) ze dne 10. ledna 1981. Tvrdí, že jím byla porušena jeho základní práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatel účastníkovi řízení konkrétně vytýká, že ten shledal v rozhodnutí prvostupňového soudu celou řadu závad, ale přesto toto rozhodnutí nezrušil. Dále mu vytýká, že mu odepřel právo stížnosti, které mu přiznal soud prvního stupně, přičemž ovšem o jeho stížnosti rozhodl zamítavým usnesením. V tom spatřuje stěžovatel porušení svých základních práv.

 

Stěžovatel byl 10. ledna 1981 uznán vinným trestným činem nenastoupení služby v ozbrojených silách podle § 269 odst. 1 trestního zákona, v tehdy platném znění, kterého se dopustil tím, že nenastoupil k výkonu základní vojenské služby podle povolávacího rozkazu a vojenskou službu odmítl vykonávat s tím, že mu v tom brání jeho náboženské přesvědčení, a za to mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání dvou let se zařazením do první nápravně výchovné skupiny.

 

 

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
3. 11. 2010 9:15
- 3. 11. 2010 9:20
Sp. zn.: II. ÚS 622/10
Soudce zpravodaj: Jiří Nykodým
Navrhovatelé: Obchodní společnost INECON, s. r. o., zastoupená JUDr. Josefem Vaške, advokátem, se sídlem v Hradci Králové
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 12. 2009, č. j. 11 Cmo 209/2009-99
(Náklady řízení - odměna opatrovníku účastníka neznámého pobytu)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatelka se domáhá zrušení rozsudku Vrchního soudu v Praze a tvrdí, že rozhodnutím bylo zasaženo do jejího ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces zakotveného v čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Napadený rozsudek vzešel z obchodního sporu, v němž se stěžovatelka domáhala po vedlejším účastníku řízení zaplacení částky 1.395.309 Kč s příslušenstvím. Ve věci rozhodl nejprve Krajský soud v Praze, který žalobě rozsudkem vyhověl jen co do částky 217.329,50 Kč, a ve zbytku ji zamítl. Právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků. Protože vedlejšímu účastníku byl pro neznámý pobyt ustanoven opatrovník, posledním výrokem přiznal krajský soud tomuto opatrovníku náhradu nákladů ve výši 3.392 Kč a uložil ji zaplatit České republice.

 

Vrchní soud v Praze nyní napadeným rozhodnutím k odvolání stěžovatelky rozsudek prvé instance v zamítavé části potvrdil. Výrok o nákladech řízení změnil tak, že za zastoupení vedlejšího účastníka opatrovníkem stěžovatelku zavázal k zaplacení částky 53.981 Kč České republice – Krajskému soudu v Praze. Na nákladech odvolacího řízení pak stěžovatelce uložil povinnost zaplatit České republice – Krajskému soudu v Praze 73.137,40 Kč. Skutkové i právní závěry soudu prvního stupně označil za správné a odůvodnění jeho rozsudku za podrobné a přesvědčivé. Stěžovatelka nesouhlasí ani s tím, jak byla v rámci odvolacího řízení upravena povinnost vypořádat náklady řízení. Především po ní nelze podle jejího názoru požadovat, aby zaplatila České republice za zastupování vedlejšího účastníka opatrovníkem náklady dle vyhl. č. 484/2000 Sb., když Česká republika platí opatrovníkovi odměnu dle advokátního tarifu, tedy několikanásobně nižší. Česká republika by se takto podle stěžovatelky bezdůvodně obohatila o částku 59.589 Kč.