Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 30.10.2013 08:00 do: 30.10.2013 08:30
místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
sp. zn: Pl. ÚS 3/13
typ řízení: Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu
soudce zpravodaj: JUDr. Ivana Janů
navrhovatelé: Krajský soud v Ostravě, předsedkyně senátu 22 Af JUDr. Monika Javorová
návrh na přezkoumávané akty: § 43 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů
stručná charakteristika: daně
Návrh Krajského soudu v Ostravě na zrušení ustanovení § 43 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebních daních“). Navrhovatel projednává žalobu soukromé společnosti proti rozhodnutí Celního ředitelství Ostrava, kterým bylo zamítnuto odvolání této společnosti a potvrzeno rozhodnutí Celního úřadu Frýdek-Místek, jímž byla společnosti uložena pokuta dle § 43 zákona o spotřebních daních ve výši 2 925 139 Kč představující 10% z částky výše zajištění daně použité na úhradu nedoplatků na spotřební daň z lihu a vína. Navrhovatel se ztotožňuje s ústavněprávní argumentací, která je podstatou předmětné žaloby, a proto přistoupil k podání návrhu na zrušení ve věci aplikovaného § 43 zákona o spotřebních daních.
Navrhovatel má za to, že uložená pokuta je svou povahou sankcí za správní či daňový delikt, z hlediska právní teorie je však nezbytným předpokladem pro uložení sankce nějaké protiprávní, resp. deliktní jednání. Pokud zákon o spotřebních daních na jedné straně počítá se zajištěním daně, ukládá provozovateli daňového skladu povinnost daň zajistit (srov. ustanovení § 20 odst. 9 zákona o spotřebních daních) a upravuje též postup realizace zajištění daně v případě, že daňový dlužník daň nebo příslušenství nezaplatí, nemůže být na druhé straně považováno zaplacení daně ručitelem za jednání protiprávní či škodlivé. Totožný postup, nemůže být podle navrhovatele současně v souladu se zákonem a současně naplňovat znaky správního (daňového) deliktu. Ustanovení § 43 zákona o spotřebních daních vykazuje podle navrhovatele rozpor s ústavně chráněnými právy i s principy právního státu, k nimž se Česká republika hlásí, neboť k základním znakům právního státu patří také požadavek, aby stát prostřednictvím svých orgánů nikoho nepostihoval za jednání, které není protiprávní ani škodlivé a které je navíc zákonem výslovně dovoleno. Navrhovatel poukazuje také na skutečnost, že se pokuta podle výše citovaného ustanovení ukládá pouze v některých případech realizace zajištění daně, aniž by toto rozlišení mělo jakýkoliv racionální základ. Navrhovatel spatřuje diskriminaci rovněž v tom, že podobné ustanovení neobsahuje žádný jiný daňový předpis. Navrhovatel dále upozorňuje, že předmětné ustanovení stanovuje pevnou sankci, čímž zároveň určuje minimální výši pokuty, která neumožňuje nijak zohlednit majetkové a osobní poměry delikventa ani jakékoliv další významné okolnosti. Pokuta tudíž může být podle navrhovatele zcela nepřiměřená okolnostem případu i majetkovým poměrům osoby, které byla uložena, a v některých případech tak může mít i likvidační charakter.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 30.10.2013 08:30 do: 30.10.2013 09:00
místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
sp. zn: I. ÚS 2770/11
typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
soudce zpravodaj: JUDr. Ivana Janů
navrhovatelé: Miroslav Lukeš, zast. advokátem Mgr. Davidem Vetešníkem, Strojírenská 2269, Žďár nad Sázavou
návrh na přezkoumávané akty: usnesení Krajského soudu v Brně - pobočka v Jihlavě ze dne 15.8.2011, sp. zn. 54 Co 689/2011, proti usnesení soudního exekutora JUDr. Jiřího Komárka, Exekutorský úřad ve Žďáru nad Sázavou, ze dne 15.6.2011, čj. 038 EX 51/08-5, spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 55c odst. 3 písm. a) a ustanovení § 68 odst. 4 ve slově "včas" zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád)a o změně dalších zákonů
stručná charakteristika: exekuce, spravedlivý proces
Stěžovatel se domáhá zrušení označených rozhodnutí a tvrdí, že jimi bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, garantované čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a právo na ochranu vlastnictví, garantované čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Napadenými usneseními dále mělo dojít k zásahu do principu rovnosti účastníků, garantovaného čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, a do principu zakotveného v čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, dle nějž platí, že státní moc lze uplatňovat jen v případech a mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví.
V exekučním řízení, které bylo vedeno proti povinnému, provedl soudní exekutor za přítomnosti zástupců oprávněného v provozovně povinného soupis movitých věcí. Při provádění tohoto soupisu však mělo dojít i k exekučnímu postižení věcí, které nepatřily povinnému, nýbrž stěžovateli. Ten proto u pověřeného soudního exekutora podal návrh na vyškrtnutí věcí ze soupisu. Usnesením soudního exekutora byl návrh stěžovatele na vyškrtnutí věcí ze soupisu odmítnut pro opožděnost. Proti tomuto usnesení stěžovatel podal odvolání, které však bylo usnesením Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě odmítnuto pro nepřípustnost. Porušení ústavně garantovaných práv stěžovatel spatřuje v tom, že mu v rozporu s principem spravedlivého procesu bylo odepřeno právo na přístup k soudu a právo na přezkum rozhodnutí.