Aktuálně

Na této stránce naleznete chronologicky seřazené zprávy a oznámení Ústavního soudu, jimiž informuje širokou veřejnost i média o aktuálních rozhodnutích, připravovaných jednáních nebo jiných událostech, které souvisejí s jeho činností.

Výpis aktualit

Přehled ústních jednání pro 48. týden roku 2012

V tomto týdnu se koná 6 jednání.

Plénum - veřejné ústní jednání
27. 11. 2012 10:00
- 27. 11. 2012 18:00
Sp. zn.: Pl. ÚS 1/12
Soudce zpravodaj: Pavel Rychetský
Navrhovatelé: Poslanci Parlamentu, Mgr. Sobotka Bohuslav, Sněmovní 4, 118 26 Praha 1
Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu
Přezkoumávané akty: návrh skupiny poslanců na zrušení řady zákonů o úsporných opatřeních v sociální oblasti
(zrušení právních předpisů)
sněmovna

 

Návrh skupiny poslanců na zrušení řady zákonů převážně ze sociální oblasti projedná plénum Ústavního soudu na veřejném jednání v úterý 27. listopadu 2012. Skupina poslanců v čele s Bohuslavem Sobotkou napadla v lednu letošního roku celou řadu právních norem, které přijal Parlament na podzim loňského roku. Konkrétně se jedná o tyto návrhy: 

Návrh na zrušení: 

·         zákona č. 341/2011 Sb., o Generální inspekci bezpečnostních sborů a o změně souvisejících zákonů,

·         zákona č. 364/2011 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s úspornými opatřeními v působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí,

·         zákona č. 365/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony,

·         zákona č. 366/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony,

·         zákona č. 367/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony,

·         zákona č. 369/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony,

·         zákona č. 370/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony,

·         zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách),

·         zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách,

·         zákona č. 374/2011 Sb., o zdravotnické záchranné službě,

·         zákona č. 375/2011 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o zdravotních službách, zákona o specifických zdravotních službách a zákona o zdravotnické záchranné službě,

·         zákona č. 426/2011 Sb., o důchodovém spoření,

·         zákona č. 427/2011 Sb., o doplňkovém penzijním spoření,

·         zákona č. 428/2011 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o důchodovém spoření a zákona o doplňkovém penzijním spoření, 

eventuálně na zrušení

·         § 30 odst. 2 písm. d) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění zákona č. 367/2011 Sb.,

·         § 18a odst. 1 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění zákona č. 366/2011 Sb., ve slovech „a osobami vedenými v evidenci uchazečů o zaměstnání54)“

·         § 121 odst. 1 a 5 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), 

eventuálně na zrušení

·         § 70 až 78 zákona o zdravotních službách, obsahujících novou právní úpravu Národního zdravotnického informačního systému,

·         návrh na zrušení § 114 odst. 1 písm. g), § 117 odst. 1 písm. e), f), g), n) a r), § 117 odst. 3 písm. d), e), f), g), h), i) a m) zákona o zdravotních službách, jež vymezují skutkové podstaty některých přestupků v oblasti poskytování zdravotních služeb a sankce za ně, 

eventuálně na zrušení

·         § 14, § 28 odst. 2 ve spojení s § 4 odst. 5, § 35, § 36 odst. 5 a 6, § 45 až 47, § 48 odst. 1 a 2, § 50, § 53, § 54 zákona o zdravotních službách.

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
28. 11. 2012 8:30
- 28. 11. 2012 9:30
Sp. zn.: I. ÚS 563/11
Soudce zpravodaj: Ivana Janů
Navrhovatelé: J. P., zast. advokátem Mgr. Stanislavem Hykyšem, Zelená 267, Pardubice
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 4.11.2010, sp.zn. 8 Cmo 133/2010 a rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 21.4.2009, sp.zn. 45 Cm 86/2009
(vymáhání dluhu - směnka )
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatel napadá označená rozhodnutí obecných soudů a požaduje jejich zrušení. Stěžovatel se obrátil na stavební společnost ohledně výstavby rodinného domu. Jednatel společnosti (vedlejší účastník) nabídl stěžovateli, že na přípravné práce mu poskytne půjčku 170 000 korun. Stěžovatel s ním smlouvu o půjčce podepsal a dle této smlouvy věřitel převedl částku v této výši do depozita zhotovitele a k zajištění závazku vystavil vlastní směnku. Vedlejší účastník peníze stěžovateli nikdy nepředal a stěžovatel následně ukončil smluvní vztah se stavební společností. Vedlejší účastník uplatnil zajišťovací směnku u krajského soudu, ten návrhu vyhověl a vydal směnečný platební rozkaz. Proti němu podal stěžovatel námitky s argumentací, že peníze nikdy nedostal. Soud nechal směnečný rozkaz v platnosti, protože stěžovatel neuvedl žádnou námitku, která by mohla být důvodem pro zrušení platebního rozkazu. Směnka byla vystavena na fyzickou osobu (vedlejší účastník) a podle obecného soudu nijak nesouvisela se závazky právnické osoby – stavební firmy. Vrchní soud prvostupňový rozsudek potvrdil jako věcně správný. Podle stěžovatele mu soudy upřely právo, aby jeho byla spravedlivě projednána a porušily tak jeho základní práva.

 

 

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
28. 11. 2012 9:00
- 28. 11. 2012 9:30
Sp. zn.: IV. ÚS 3042/11
Soudce zpravodaj: Miloslav Výborný
Navrhovatelé: V. S.
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 2011 č. j. 26 Cdo 4206/2010-222
(důvěra jednotlivce v rozhodovací činnost orgánů státu)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

Stěžovatel se domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení Nejvyššího soudu pro porušení jeho práva na soudní ochranu zakotveného v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Krajský soud v Brně rozsudkem změnil rozsudek Okresního soudu v Břeclavi tak, že uložil stěžovateli povinnost zaplatit žalobci ve výroku specifikovanou částku. Stěžovatel podal dovolání spojené se žádostí o ustanovení advokáta, na základě ustanoven advokát k ochraně jeho zájmů ve věci dovolání, přičemž toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 5. 12. 2009. Následně byl stěžovatel vyzván k doplnění podaného dovolání. Nejvyšší soud následně usnesením dovolací řízení zastavil pro nesplnění podmínky sepsání dovolání a zastoupení stěžovatele advokátem ve lhůtě dle ustanovení § 241b odst. 3 o. s. ř. Vysvětlil, že stěžovatelovo včasné dovolání jeho zástupce nedoplnil, nenahradil vlastním podáním ani se s ním neztotožnil písemně či ústně do protokolu v dvouměsíční dovolací lhůtě počítané od právní moci usnesení o ustanovení advokáta stěžovateli. Stěžovatel namítá, že k výzvě okresního soudu své dovolání řádně doplnil o všechny potřebné náležitosti, a to ve lhůtě výzvou stanovené. Uvedená výzva stěžovateli založila legitimní očekávání zachování zákonné lhůty k podání dovolání, bude-li dovolání v takto stanovené lhůtě doplněno. Stěžovatel je přesvědčen, že napadené rozhodnutí Nejvyššího soudu spočívá na příliš formalistickém přístupu nerespektujícím legitimní očekávání účastníka řízení vzniklé postupem okresního soudu.

 

 

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
28. 11. 2012 9:30
- 28. 11. 2012 10:00
Sp. zn.: IV. ÚS 2227/12
Soudce zpravodaj: Miloslav Výborný
Navrhovatelé: S. L.
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti domovní prohlídce vykonané v obydlí stěžovatele dne 29. 5. 2012 na základě příkazu soudce Obvodního soudu pro Prahu 5 k domovní prohlídce ze dne 28. 5. 2012 sp. zn. 37 Nt 636/2012
(přezkum ústavnosti domovní prohlídky)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

Stěžovatel se ohrazuje proti postupu Policie ČR při domovní prohlídce v jeho bytě. Tento postup považuje za rozporný se zákonem a porušující jeho základní práva, neboť mu nebyl předložen příkaz k prohlídce, nebyl vyzván k vydání věci, neobdržel potvrzení o odňatých věcech, ani protokol o domovní prohlídce. Podle stěžovatele bylo provádění domovní prohlídky v jeho bytě v rozporu s čl. 2 odst. 2, čl. 7 odst. 1, čl. 10 odst. 2, čl. 11 odst. 1 a 4 a zejména čl. 12 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod. Soudce Obvodního soudu pro Prahu 5 na návrh státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 nařídil domovní prohlídku domu v Praze 5, včetně prostor k němu náležejících, s tím, že v tomto domě má trvalé bydliště muž, který by měl v domě přechovávat věc důležitou pro trestní řízení, konkrétně části odcizených vozidel a finanční hotovost, která je výnosem z trestné činnosti podezřelého. Stěžovatel uvádí, že on sám bydlí ve stejném rodinném domě, ale v oddělené bytové jednotce. Nebyla mu předložena žádná listina opravňující ke vstupu policie a po odebrání věcí z bytu nedostal ani kopii jejich soupisu. Na základě jeho stížnosti je postup policie prověřován Skupinou vnitřní kontroly Obvodního ředitelství Policie Praha II.

 

 

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
28. 11. 2012 9:30
- 28. 11. 2012 10:00
Sp. zn.: II. ÚS 194/11
Soudce zpravodaj: Stanislav Balík
Navrhovatelé: M. O.
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Okresního soudu v Děčíně č. j. 9 Nc 1206/2009-21 ze dne 8. ledna 2010 a usnesení Okresního soudu v Děčíně č. j. 26 P 27/2010-36 ze dne 20. července 2010
(spravedlivý proces)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatelka se domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů pro porušení svých ústavně zaručených práv, jmenovitě práva na spravedlivý proces a práva na ochranu soukromého života, garantovaných v čl. 6 a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. U Okresního soudu v Děčíně bylo zahájeno řízení o omezení způsobilosti k právním úkonům stěžovatelky, a to na základě návrhu Ústavu sociální péče Jiříkov, ve kterém byla stěžovatelka trvale (cca 15 let) umístěna. Z návrhu vyplynulo, že stěžovatelka trpí paranoidní schizofrenií, její zdravotní stav je již delší dobu neuspokojivý a nejeví známky zlepšení. Dle vyjádření navrhovatele stěžovatelka není schopna respektovat běžné společenské normy a  hospodařit se svěřenými finančními prostředky. Příslušný návrh spolu s poučením o možnosti zvolit si právního zástupce byl stěžovatelce doručen, ta na něj ale nereagovala. Následně jí tento soud ustanovil opatrovníka. Znalec prohlásil, že stěžovatelka není schopna činit žádné právní úkony a z psychiatrického hlediska u ní byly vzhledem ke zjištěnému duševnímu stavu shledány podmínky pro zbavení způsobilosti k právním úkonům. Současně znalec uvedl, že stěžovatelka není schopna správně chápat smysl soudního řízení a být hodnotným účastníkem soudního jednání, účast u soudu by jí mohla přivodit zhoršení duševního stavu, dále není schopna chápat smysl soudního rozhodnutí a není vhodné jí proto podle znalce soudní rozhodnutí doručovat. Obsah znaleckého posudku znalec stvrdil při výslechu za přítomnosti vyšší soudní úřednice. Následně proběhlo ústní jednání bez přítomnosti stěžovatelky a v jeho průběhu zástupce navrhovatele přednesl podaný návrh. Soud ještě téhož dne vyhlásil napadený rozsudek, jímž stěžovatelku zbavil způsobilosti k právním úkonům (výrok I.) s tím, že se od doručení rozsudku stěžovatelce upouští (výrok II.). Tato rozhodnutí napadá stěžovatelka v ústavní stížnosti a její argumentace směřuje k postupu soudu při rozhodování o zbavení způsobilosti k právním úkonům, jemuž vytýká pochybení především v rovině procesně právní. Stěžovatelka poukazuje na zcela formální postup opatrovnice ad litem, jež ji nekontaktovala, návrh s ní nekonzultovala a naopak se k návrhu připojila. Stěžovatelka rovněž zpochybňuje kvalitu znaleckému posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který je podle ní „nekvalitní a povrchní“.

 

 

II. senát - veřejné ústní jednání
28. 11. 2012 10:00
- 28. 11. 2012 12:00
Sp. zn.: II. ÚS 800/12
Soudce zpravodaj: Dagmar Lastovecká
Navrhovatelé: Ostreal s.r.o.
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2011 sp. zn. 29 Cdo 603/2010 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 7. 2009 sp. zn. 11 Co 304/2009 ve znění usnesení ze dne 13. 11. 2009 č.j. 11 Co 304/2009-119
(právo na spravedlivý proces)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatel se domáhá zrušení uvedených rozhodnutí obecných soudů, neboť je přesvědčen, že jimi byly porušeny čl. 11 a čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Domáhá se zrušení těchto rozhodnutí, kterými bylo vyhověno návrhu žalobce – Statutárního města Ostrava, Městský obvod Svinov (v řízení u Ústavního soudu vedlejší účastník) a rozhodnuto, že žalobce je vlastníkem dvou bytových jednotek, jež byly předmětem sporu.

 

U Okresního soudu v Ostravě byla žaloba vedlejšího účastníka zamítnuta. V odůvodnění soud uvedl, že uzavřené kupní smlouvy k předmětným nemovitostem mezi vedlejším účastníkem a právními předchůdci stěžovatele jsou sice jsou absolutně neplatné, avšak stěžovatel, který nabyl předmětné bytové jednotky od nevlastníka, se přesto stal jejich vlastníkem s ohledem na dobrou víru. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě byl rozsudek okresního soudu změněn tak, že vedlejší účastník je vlastníkem uvedených bytových jednotek spolu se spoluvlastnickými podíly na společných částech budovy a pozemcích. Dle soudu při uzavírání původních smluv mezi vedlejším účastníkem, jako vlastníkem nemovitosti, a právními předchůdci stěžovatele nebyly splněny podmínky dle ustanovení § 22 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb. (původním nájemcům nebyly učiněny nabídky na převod bytové jednotky), a proto jsou smlouvy absolutně neplatné. Z toho dle krajského soudu logicky vyplývá, že i následně uzavřená kupní smlouva je absolutně neplatná. S právním názorem soudu prvního stupně, dle nějž stěžovatel předmětné nemovitosti nabyl na základě dobré víry, však odvolací soud nesouhlasil. Dovolání k Nejvyššímu soudu bylo zamítnuto s tím, že správnost závěrů odvolacího soudu se stěžovateli nepodařilo zpochybnit.