Přehled ústních jednání pro 49. týden roku 2009

03.12.2009

V tomto týdnu se koná 7 jednání.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
30. 11. 2009 14:00
- 30. 11. 2009 14:30
Sp. zn.: III. ÚS 1901/09
Soudce zpravodaj: Vladimír Kůrka
Navrhovatelé: PODOL, s.r.o., Růmy 1741, Zlín
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 4. 2009, sp.zn. 10 Co 274/2009
(náklady exekučního řízení )
I. poschodí, senátní místnost č. 152

Stěžovatel podal tuto ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ostravě,neboť dle názoru stěžovatele došlo ze strany odvolacího soudu k porušení jeho práva na spravedlivý proces i jeho práva na majetek. Stěžovatel podal návrh na zahájení exekučního řízení 5.12.2006, odvolací soud však při svém rozhodování o nákladech exekučního řízení vycházel

z ustanovení novelizovaného exekučního řádu ve znění platném od

1.1.2008.Stěžovatel namítá protiústavnost napadaného rozhodnutí pro jeho

rozpor se zásadou zákazu pravé retroaktivity. Stěžovatel je názoru, že v

případě, kdy nový zákon neobsahuje přechodná ustanovení, je nutno

všechna exekuční řízení zahájená před účinností tohoto zákona posuzovat

ve znění platném a účinném do 31.12.2007, neboť jinak by došlo k

porušení práva na „právní jistotu" (legitimní očekávání). Ze strany

odvolacího soudu měly být dále respektovány nálezy Ústavního soudu,

který ve svých nálezech (např. nález III. ÚS 1226/08 ),

řešících náklady exekučního řízení, vyslovil názor, že oprávněného lze

zavázat k úhradě nákladů exekuce jen v případě, pokud její zastavení

zavinil. Stěžovatel v daném případě zastavení exekučního řízení

nezavinil a neměla mu být tak podle jeho názoru uložena povinnost k

úhradě nákladů exekučního řízení soudní exekutorce.Odvolací soud rovněž

pochybil, když stěžovatelce nepřiznal náklady odvolacího řízení.

 

Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
1. 12. 2009 13:15
- 1. 12. 2009 13:45
Sp. zn.: Pl. ÚS 10/07
Soudce zpravodaj: Jan Musil
Navrhovatelé: Nejvyšší správní soud
Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu

Přezkoumávané akty: návrh na vyslovení protiústavnosti ustanovení § 139

odst. 1 zákona č. 154/1994 Sb., o Bezpečnostní informační službě, ve

znění před novelizací provedenou zákonem č.362/2003 Sb.
I. poschodí, senátní místnost č. 151

V návrhu,

doručeném Ústavnímu soudu dne 25. 5. 2007, se Nejvyšší správní

soud domáhá toho, aby Ústavní soud rozhodl, že ustanovení § 139 odst. 1

zákona č. 154/1994 Sb., o Bezpečnostní a informační službě (dále jen

„zákon o BIS“), ve znění účinném do 31. 12. 2006, tj. před novelizací

provedenou zákonem č. 362/2003 Sb., je v rozporu s čl. 1, čl. 36 a čl.

37 odst. 3 Listiny, tedy s ústavním pořádkem České republiky. Nejvyšší

správní soud, který má rozhodnout o kasační stížnosti, při předběžném

projednání věci dospěl k závěru, že ustanovení § 139 odst. 1 zákona o

BIS, které již bylo a dále bude nutné ve věci aplikovat, nelze vyložit

ústavně konformním způsobem, neboť je v rozporu s ústavním pořádkem

České republiky. Nejvyšší správní soud proto přerušil řízení a navrhuje,

aby Ústavní soud vyslovil protiústavnost § 139 odst. 1 zákona o BIS, ve

znění před novelou provedenou zákonem č. 362/2003 Sb. s tím, že právní

názor Ústavního soudu bude pro něj v dalším řízení závazný. Navrhovatel

uvádí, že předmětný návrh podává v souvislosti se svou rozhodovací

činností ve věci vedené u Nejvyššího správního soudu, v níž stěžovatelka

napadá kasační stížností usnesení Městského soudu v Praze , kterým byla

odmítnuta její žaloba proti rozhodnutí ředitele Bezpečnostní a

informační služby (dále jen „ředitel BIS“), jímž bylo jako opožděné

zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí ředitele BIS o přiznání

úmrtného. Městský soud v Praze žalobu usnesením odmítl jako

nepřípustnou, protože byla podána proti rozhodnutí, které je ze soudního

přezkumu podle ustanovení § 139 odst. 1 zákona o BIS vyloučeno. Podle

argumentace Nejvyššího správního soudu vyloučení soudního přezkumu

rozhodnutí ředitele BIS ustanovením § 139 odst. I zákona o BIS

představuje vážný zásah do stěžovatelčiných práv. Ty by tak zůstaly bez

soudní ochrany, čímž by došlo k porušení jejího ústavně zaručeného

základního práva na přístup k soudu dle Listiny, která garantuje, že

každý jednotlivec má právo za splnitelných podmínek se obrátit na soud a

žádat ochranu svého práva. Zaručuje se tím základní procesní právo,

právo na přístup k soudu.

 

I. senát - veřejné ústní jednání
2. 12. 2009 13:30
2. 12. 2009 15:30
Sp. zn.: I. ÚS 1954/09
Soudce zpravodaj: Vojen Güttler
Navrhovatelé: DINO, veřejná obchodní společnost, se sídlem v Brně, Horova 11
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Vrchního soudu v

Praze ze dne 9. dubna 2009, sp. zn. 6 Cmo 495/2008, a proti rozsudku

Krajského soudu v Praze ze dne 26. září 2008, sp. zn. 59 Cm 46/2008
(zaplacení kupní ceny za zboží)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

Stěžovatel

– prodejce květin - se domnívá, že rozhodnutím Krajského soudu v Praze a

Vrchního soudu v Praze bylo porušeno jeho zákonné právo na spravedlivý

proces. Jedním z principů spravedlivého procesu je zákonem stanovená

povinnost obecných soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit. Stěžovatel

neměl uzavřenou písemnou smlouvu se svým odběratelem a od samého počátku

poukazoval na skutečnost, že smluvní vztah uzavřený mezi ním a

žalovaným byl od počátku obchodní spolupráce na stejné právní a faktické

úrovni. Docházelo tedy k předávání zboží tak, jak popisoval v rámci své

účastnické výpovědi, docházelo k platbám za odebrané zboží ze strany

žalovaného i když většinou se zpožděním. Takto proběhlo minimálně sto

dvacet obchodních transakcí, které daly základ pro obchodní zvyklosti ve

smyslu příslušných ustanovení obchodního zákoníku. Dokazování soudem I.

stupně bylo dle názoru stěžovatele nedokonalé, nedokončené a

nekorespondující se skutečnými obchodními podmínkami a zvyklostmi, nejen

mezi účastníky sporu, ale mezi obchodníky s květinami obecně. Aniž by

soud učinil hlubší úsudek o věci samé, o způsobu předávání zboží

v dřívějších obchodních transakcích, dospěl k závěru, který vyústil v

rozsudek, jenž byl nucen stěžovatel napadnout v odvolacím řízení. Tam se

situace v podstatě opakovala, když měl odvolací senát stejný názor na

věc, že tedy stěžovatel neprokázal dodání zboží žalovanému a vydané

rozhodnutí soudu I. stupně tak odpovídá výsledkům dokazování. Podle

stěžovatele odvolací senát zcela pominul možnost realizace důkazního

řízení prostřednictvím dokladů sporných stran, jenž byly předkládány

příslušným finančním úřadům. Ani jeden ze soudů se nezabýval tím, že by

připustil provedení důkazu dotazem na příslušný finanční úřad ohledně

povinnosti odvodu DPH v daném časovém období a účetnictví obou stran.

Stěžovatel žádá Ústavní soud o zrušení obou rozsudků soudů.


II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
3. 12. 2009 9:30 - 3. 12. 2009 10:00

Sp. zn.: II. ÚS 705/09
Soudce zpravodaj: Dagmar Lastovecká
Navrhovatelé: Servisní služby s.r.o.
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové,

pobočky v Pardubicích, ze dne 27.11.2008 č. j. 23 Co 536/2008-25 a

výroku II. usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 12.11.2008 č.

j. 16 Nc 15115/2007-12 (sp. zn. II.ÚS 705/09), proti usnesení Krajského

soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích ze dne 17.12 2008 č. j. 23

Co 625/2008-26 a výroku II. usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze

dne 4.11.2008 č. j. 16 Nc 15641/2007-17 (sp. zn. II.ÚS 848/09), proti

usnesení Krajského soud v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích ze dne

I8.prosince 2008 č.j. 23 Co 629/2008-29 a výroku II. usnesení Okresního

soudu Pardubicích ze dne 7.10. 2008 č.j. 12Nc 11752/2006-13 (sp.zn.

II.ÚS 971/09), proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v

Pardubicích ze dne 29. 1. 2009 č. j. 23 Co 41/2009-29 a výroku II.

usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 8.12.2008 č. j. 16 Nc

161483/2007-21 (sp. zn. II.ÚS 1009/09), proti usnesení Krajského soudu v

Hradci Králové, pobočky v Pardubicích ze dne 29. 1. 2009 č. j. 23 Co

52/2009-21 a výroku II. usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 7.

10. 2008 č. j. 12 Nc 8723/2007-10 (sp. zn. II.ÚS 1244/09), proti

usnesení Krajského soudu v Praze, ze dne 27.1.2009 č. j. 24 Co

35/2009-29 a výroku II. usnesení Okresního soudu v Benešově ze dne

22.10. 2008 č. j. 7 Nc 4116/2006-18 (sp. zn. II. ÚS 1342/09), proti

výroku I. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v

Pardubicích, ze dne 26.2.2009 č. j. 23 Co 55/2009-24 a výroku II.

usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 7. 10. 2008 č. j. 12 Nc

11953/2006-13 (sp. zn. II. ÚS 1441/09),
(náhrada nákladů exekučního řízení )
I. poschodí, senátní místnost č. 151

Navrhovatel

se domáhá zrušení rozhodnutí soudu I. stupně a soudu odvolacího,

kterými bylo podle jeho názoru porušeno jeho  základní právo na právní

jistotu zaručené ústavním pořádkem. Soud I.stupně mu neměl ukládat

jakoukoliv povinnost k úhradě nákladů exekučního řízení, protože

vycházel a jednal v souladu s tehdy platnou právní úpravou. Navrhovatel

podal návrh na exekuci 26.3. 2007 a jmenovaný soud vydal usnesení dne

11.4.2007. Výkonem exekuce byla pověřena navržená exekutora, která

konstatovala ve své výzvě ze dne 3.4.2008, že plošným zjišťováním bylo

zjištěno, že nebyl vypátrán postižitelný majetek povinného. Právní

úprava v době, kdy byl podáván návrh na exekuci, tj. v době do

31.12.2007, stanovila, že veškeré náklady exekučního řízení v případě i

zastavení exekučního řízení pro nedostatek majetku povinného měl

povinnost hradit exekutorovi povinný. Od 1.1.2008 nabyla účinnost novela

exekučního řád., kde je stanoveno, že v případě zastavení exekuce pro

nemajetnost povinného hradí oprávněný exekutorovi jen paušálně určené či

účelně vynaložené výdaje exekutora. Přechodná ustanovení novely zákona

nijak neřeší postup v případech, kdy oprávněný podal návrh na exekuci za

předchozí právní úpravy a soud zastavil výkonu rozhodnutí pro

nedostatek majetku povinného za účinnosti nové právní úpravy, proto

nedostatek právní normy musí svým výkladem nahradit soud. V důsledku

nesprávného závěru soudu o pouze nepravé retroaktivitě však soud rozhodl

o povinnosti oprávněného hradit exekutorovi paušálně či účelně

vynaložené výdaje v částce 3.500,- Kč a DPH. Dle názoru stěžovatele měl

soud o veškerých nákladech exekuce - tedy i o skutečně určených nebo

paušálně stanovených výdajích exekutora - rozhodnout tak, jak to platilo

do 31.12.2007 a tedy tak, že by tuto povinnost uložil povinnému, neboť

navrhovatel se při podání návrhu na exekuci rozhodoval za podmínek tehdy

platné právní úpravy. Pokud by již při podání návrhu na exekuci platila

současná právní úprava, jistě by musel zvažovat rizika soudní exekuce a

volit jiný postup, než odpovídal tehdejší právní úpravě i ustálené

judikatuře. Jedná se o další z řady případů, které navrhovatel u

Ústavního soudu napadá.

 

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
3. 12. 2009 10:00
- 3. 12. 2009 10:30
Sp. zn.: II. ÚS 1816/08
Soudce zpravodaj: Dagmar Lastovecká
Navrhovatelé: Ing. Lubomír Černý
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 4. 2008 č.j. 9 Cmo 380/2007-66
(právo na spravedlivý proces)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

Stěžovatel žádá zrušení nálezu Vrchního soudu v Olomouci, neboť

se domnívá, že jím bylo porušeno základní právo na legitimní očekávání

ve věci ochrany majetku. Stěžovatel napadá odůvodnění zamítnutí žaloby v

rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci provedené ve dvou větách. Podle

názoru stěžovatele je na samé hranici přezkoumatelnosti. Navrhovatel

zastává názor, že lze souhlasit s právními závěry obou ve věci

rozhodujících obecných soudů, že nelze-li odměnu a náhradu hotových

výdajů správce konkursní podstaty uhradit z majetku konkursní podstaty,

ani ze zálohy na náklady konkursu, zaplatí ji stát z rozpočtových

prostředků soudu, u kterého probíhá konkursní řízení. Nelze však již

podle něj souhlasit s právním názorem účastníka řízení, že nároku na

zaplacení své odměny se správce konkursní podstaty nemůže domáhat

samostatnou žalobou. Jestliže v případě stěžovatele odmítá Krajský soud v

Brně vyplatit ze svých rozpočtových prostředků odměnu za výkon funkce

správce konkursní podstaty, o jejíž výši navíc již bylo pravomocně

rozhodnuto, dochází tak podle navrhovatele k porušení jeho základního

práva na legitimní očekávání ve věci ochrany majetku.

 

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
3. 12. 2009 10:30 - 3. 12. 2009 11:00
Sp. zn.: II. ÚS 1846/09
Soudce zpravodaj: Dagmar Lastovecká
Navrhovatelé: Petr Kvarda
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15.

4. 2009, č.j. 26Co 103/2009- 183 a rozsudku Okresního soudu v Benešově

ze dne 8. 12. 2008, č.j. 4P 205/2008-162,
(porušení práva na spravedlivý proces)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

Stěžovatel navrhuje,

aby Ústavní soud zrušil rozsudky Krajského soudu v Praze a Okresního

soudu v Benešově, protože je toho názoru, že pravomocným rozsudkem

Krajského soudu v Praze bylo zasaženo jeho ústavně

zaručené právo, aby jeho věc byla projednávána veřejně, bez zbytečných

průtahů a v jeho přítomnosti. Stěžovateli nebylo umožněno vyjádřit se

 ke všem prováděným důkazům. Navzdory řádné omluvě na jednání soudu a

žádosti o odročení jednání z důvodu nemoci navrhovatele Krajský soud

v Praze jednal v jeho nepřítomnosti, což považuje stěžovatel za porušení

ústavně zaručeného práva vyjádřit se ke všem prováděným důkazům. Stejný

soud nezohlednil podle stěžovatele jeho reálné životní podmínky a

stanovil následně výživné na syna, aniž by vzal v úvahu stěžovatelovi

 výdělkové a majetkové poměry.

 

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
3. 12. 2009 11:00
- 3. 12. 2009 11:30
Sp. zn.: II. ÚS 2155/09
Soudce zpravodaj: Dagmar Lastovecká
Navrhovatelé: Denisa Bergerová
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2009 č. j. 31 Co 167/2009-45,
(porušení práva na spravedlivý proces)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

Stěžovatelka

žádá zrušení rozsudku Krajského soudu v Praze, který neuznal její nárok

na další pobírání výživného od otce. Stěžovatelka odmaturovala až

v náhradním termínu a v mezidobí studovala anglický jazyk v rámci tzv.

pomaturitního studia. Otec podal žalobu na zrušení vyživovací povinnosti

u Okresního soudu v Mělníku. Ten ale žalobu zamítl s odůvodněním, že i

studium jazykové školy je přípravou na budoucí povolání. Odvolací

Krajský soud v Praze naopak rozhodl, že s ohledem na skutečnost, že

žalovaná nevykonala maturitní zkoušku v roce, v němž zahájila jazykové

studium v jednoletém kurzu, nelze dospět k závěru, že by řádně

pokračovala ve svých středoškolských studiích a připravovala se tak na

své budoucí povoláni.

 

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
3. 12. 2009 13:30
- 3. 12. 2009 14:00
Sp. zn.: II. ÚS 1056/09
Soudce zpravodaj: Stanislav Balík
Navrhovatelé: Vilém Procházka
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 10. prosince 2007 sp. zn. 53 C 108/2007
(spravedlivý proces)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 Obvodní

soud pro Prahu 10 upřel stěžovateli možnost účastnit se řízení a bránit

se proti žalobě České televize. Tímto postupem vznikla společnosti

Česká televize pohledávka, která před rozhodnutí ve věci neměla dle

stěžovatele právní základ. Soud doručoval totiž stěžovateli veškeré

písemnosti na adresu, ze které se prokazatelně odstěhoval. Dokladem o

porušení práva na spravedlivý proces je podle stěžovatele doručenka

přípisu, kterým bylo zasíláno předvolání na jednání ve věci konané

v roce 2007. Z této doručenky vyplývá, že poštovní doručovatel učinil

poznámku u adresáta „ODSTĚHOVÁN“. Soud i přes tuto skutečnost jednání

provedl a následně na stejnou adresu zaslal i rozhodnutí samotné a

vyznačil na něm právní moc. Stěžovatel se dozvěděl o existenci

rozhodnutí až z probíhající exekuce, přičemž požádal o doručení

rozhodnutí. To mu bylo zasláno až v dubnu 2009, přičemž stěžovatel

zjistil, že z důvodu bagatelnosti věci se nelze odvolat a ani jiným

způsobem bránit proti tomuto rozhodnutí (v daném případě není přípustná

žaloba pro zmatečnost z důvodu bagatelnosti). Stěžovatel uvádí, že soud

by prostým nahlédnutím do evidence obyvatel mohl zjistit, že žalobce je

od roku 2003 trvale hlášen na jiné adrese. Z probíhající exekuce sice

vyplývá, že Česká televize uznala, že došlo k porušení práva na

spravedlivý proces a podala návrh na zastavení exekuce, stěžovatel je

však i přes výše uvedené v pozici, kdy je proti němu vydán exekuční

titul, jehož obsahem je i závazek k nahrazení částky náhrady nákladů

řízení, přičemž je jen na libovůli České televize, zda závazek bude

vymáhat či nikoliv. Tento právní stav je pro stěžovatele nepřijatelný, a

to především s ohledem na spravedlnost takového rozhodnutí.