Přehled ústních jednání pro 49. týden roku 2010

03.12.2010

V tomto týdnu se koná 7 jednání.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
7. 12. 2010 14:00
- 7. 12. 2010 14:30
Sp. zn.: I. ÚS 923/10
Soudce zpravodaj: Vojen Güttler
Navrhovatelé: Ing. Z. M.
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané

akty: Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ostravě,

pobočka v Olomouci, ze dne 27. 10. 2009, č. j. 40 Co 839/2009-72, a proti usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 10. 3. 2008, č. j. 47 Nc 5445/2007-21
(náklady exekučního řízení)
I. poschodí, senátní místnost č. 151



Stěžovatel napadá  uvedená

rozhodnutí obecných soudů a namítá zejména porušení svého práva na

spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny. Stěžovatel byl

věřitelem povinného M.V. (dále jen „povinný“) a pohledávka (dluh)

vznikla ještě za trvání manželství povinného. Po nařízení exekuce

přibral exekutor do řízení jako účastníka řízení i manželku povinného,

která však byla s povinným v rozvodovém řízení a záhy se s ním rozvedla.

Bývalá manželka povinného proto podala návrh na zastavení exekuce vůči

své osobě a Okresní soud v Olomouci jí vyhověl, neboť takový výkon

exekuce je ve smyslu § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. nepřípustný, což

následně potvrdil i odvolací krajský soud. Stěžovatel tato rozhodnutí u

Ústavního soudu napadl s tím, že on sám situaci nijak nezavinil, neboť

neměl žádnou možnost ovlivnit činnost exekutora „v tom smyslu, aby mu

bylo známo předem, jakým způsobem má záměr exekutor exekuci provádět“ a

byl přitom postižen na svých procesních a majetkových právech.

 

 

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
8. 12. 2010 9:00
- 8. 12. 2010 9:10
Sp. zn.: II. ÚS 2121/10
Soudce zpravodaj: Jiří Nykodým
Navrhovatelé: L. S., zastoupený JUDr. Otakarem Padziorou, advokátem AK se sídlem v Děčíně
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 10 To 78/2010 ze dne 22. června 2010, a proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 5 Nt 244/2010 ze dne 3. června 2010
(předběžná vazba)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Ústavní

stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí.

Usnesením soudu prvního stupně byl vzat do předběžné vazby a usnesením

soudu druhého stupně byla zamítnuta jeho stížnost jako nedůvodná. Tvrdí,

že jejich vydáním byla porušena jeho základní práva a svobody podle čl.

8 odst. 5 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

 

Stěžovatel

v ústavní stížnosti vytýká napadenému rozhodnutí soudu druhého stupně

absenci odůvodnění, jakož i závěr, že jeho stížnost proti usnesení soudu

prvního stupně není přípustná. Dále rekapituluje obsah své stížnosti a

zaměřuje se na závěr, že se nehodlá podrobit trestnímu řízení na

Ukrajině, což má vyplývat z obsahu jeho výpovědi, podle níž nehodlá

opustit území České republiky. Závěr o tom, zda se hodlá či nehodlá

podrobit trestnímu řízení na Ukrajině považuje za spekulativní.

Především však namítá, že smyslem institutu předběžné vazby je znemožnit

útěk osoby, o jejíž vydání se jedná, a nikoliv vlastní vydání do

ciziny. Podle stěžovatele je v rozporu s touto logikou, pokud soud

druhého stupně argumentuje tím, že stěžovatel tuzemsko neopustí.

 

 

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
8. 12. 2010 9:15
- 8. 12. 2010 9:25
Sp. zn.: II. ÚS 1940/10
Soudce zpravodaj: Jiří Nykodým
Navrhovatelé: PaedDr. A. Š., zastoupená Mgr. Pavlem Wenzlem, advokátem AK se sídlem v Praze
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané

akty: Ústavní stížnost proti příkazu Okresního soudu v Českých

Budějovicích sp. zn. 5 Nt 705/2010 ze dne 23. dubna 2010, a domovní prohlídce provedené na jeho základě.
(Podmínky pro splnění povinností vyplývající z Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních)
I. poschodí, senátní místnost č. 151



Stěžovatelka

se ve své ústavní stížnosti domáhá zrušení v záhlaví označeného

příkazu, kterým byla nařízena domovní prohlídka bydliště stěžovatelky a

přilehlých prostor a příslušenství. Zároveň usiluje o to,  aby

Ústavní soud prohlásil, že vykonáním domovní prohlídky porušil

policejní orgán její základní práva a svobody podle čl. 7 odst. 1, čl.

12 odst. 1 a 2 a

čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 1 Ústavy České

republiky a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

 

Konkrétně

stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že napadený příkaz není řádně

odůvodněn, resp. že není odůvodněn vůbec s ohledem na to, že toliko

odkazuje na spisový materiál státního zastupitelství Mülhausen a na

návrh státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Českých

Budějovicích. Chybí tak podle ní jakékoliv důkazy či skutečnosti z nichž

vycházely úvahy soudu o nezbytnosti provést domovní prohlídku, resp.

chybí popis konkrétních úvah, jimž byl soud veden. Pokud soud odkázal na

obsah spisu cizozemského orgánu, pak pominul, že o tomto spisu jí

nemohlo být nic známo, protože o svém stíhání ve Spolkové republice

Německo se dozvěděla právě až z doručeného příkazu k domovní prohlídce.

Stěžovatelka poukazuje na to, že souběžně probíhala domovní prohlídka u

spoluobviněného v Rakousku, a to na základě příkazu, v němž si rakouský

soud na odůvodnění svého rozhodnutí dal záležet podstatně více. V

návaznosti na uvedenou námitku se stěžovatelka domnívá, že nezákonná

byla i samotná domovní prohlídka.

 

 

Plénum - veřejné ústní jednání
8. 12. 2010 10:00
- 8. 12. 2010 14:00
Sp. zn.: Pl. ÚS 39/10
Soudce zpravodaj: Eliška Wagnerová
Navrhovatelé: Ministerstvo vnitra České republiky
Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu
Přezkoumávané akty: návrh na zrušení čl. 1 odst. 2 a

čl. 2 obecně závazné vyhlášky města Krupka č. 3/2009, hlášení obyvatel

starších 15 let, zdržujících se na území města Krupka déle než 30 dnů a

mají trvalý pobyt na teritoriích jiných měst
sněmovna

 

Město

Krupka vydalo v roce 2009 obecně závaznou vyhlášku, v níž stanovuje

povinnost, že všichni obyvatele starší 15 let, kteří se zdržují na území

města více než 30 dnů a mají trvalý pobyt na teritoriích jiných měst,

musí nahlásit svůj pobyt ve městě Krupka městu. Podle zastupitelů města

Krupka je dlouhodobý pobyt osob nepřihlášených v ohlašovně Městského

úřadu Krupka „činností, která by mohla, či narušuje ve městě veřejný

pořádek, je v rozporu s dobrými mravy, ochranou bezpečnosti zdraví a

majetku na území města“.

Ministerstvo

vnitra dospělo k závěru, že město Krupka zneužilo zákonem mu svěřenou

pravomoc a působnost, neboť opominulo relevantní úvahy při přijímání

rozhodnutí (tj. výše uvedené otázky charakteru oblasti hlášení pobytu

obyvatel, ústavně zaručené právo na svobodu pohybu a pobytu) a zároveň

přihlíželo k nerelevantním úvahám (vydání obecně závazné vyhlášky

jakožto upozornění na názor, že je třeba pro efektivní výkon veřejné

správy změnit legislativu, prohlášení pobytu na území města za činnost

narušující veřejný pořádek). Z uvedených důvodů shledalo Ministerstvo

vnitra v ustanoveních čl. 1 odst. 2 a čl. 2 vyhlášky možný rozpor s čl. 2 odst. 3 Ústavy, s čl. 14 Listiny základních práva a svobod a s ustanoveními § 10 a § 35 zákona o obcích.

 

 

IV. senát - veřejné ústní jednání
9. 12. 2010 9:00
- 9. 12. 2010 13:00
Sp. zn.: IV. ÚS 2600/09
Soudce zpravodaj: Pavel Holländer
Navrhovatelé: "F" družstvo, Brno, Filipova 9.
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané

akty: Návrh na zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 26 Co

586/2006 ze dne 30.1.2008 a rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo

3626/2008 ze dne 30.6.2009.
(Občanskoprávní řízení - posouzení platnosti smlouvy.)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

Stěžovatel napadá svojí ústavní stížností označená rozhodnutí obecných soudů s tvrzením porušení práv zaručovaných čl. 11 a

čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy

o ochraně lidských práv a základních svobod. Napadená rozhodnutí byla

vydána v řízení zahájeném k žalobě na stanovení povinnosti žalovanému

stěžovateli uzavřít se žalobci ve stanovené lhůtě kupní smlouvu ohledně

ideální části označených nemovitostí - obytných domů. Povinnost uzavřít

uvedenou kupní smlouvu žalobci opírali o smlouvu o smlouvě budoucí, jež

byla mezi nimi a stěžovatelem uzavřena. Podle ní měla být kupní smlouva

se stěžovatelem uzavřena poté, co stěžovatel bude v katastru nemovitostí

zapsán jako vlastník nemovitostí. Stěžovatel, který jako právnická

osoba vznikl za účelem převádění bytových jednotek v předmětných

nemovitostech do vlastnictví svých členů, koupil tyto od předchozího

vlastníka Teplárny Brno, která byty přidělovala svým zaměstnancům

(původně byty podnikové). Tito nájemci bytů v předmětných nemovitostech

založili družstvo, aby bylo možno tyto byty po vymezení bytových

jednotek prohlášením vlastníka převést do jejich osobního vlastnictví.

Kupní cena za nemovitosti měla být Teplárně zaplacena z členských vkladů

členů družstva, avšak s ohledem na to, že někteří nájemníci neměli

dostatek finančních prostředků na zaplacení členských podílů a

stěžovatel tak neměl k dispozici celou částku na zaplacení kupní ceny

Teplárně, poskytli členové družstva a rovněž nájemci bytů, stěžovateli

finanční částku cca 1.000.000,- Kč jako půjčku. Tato půjčka jim byla

následně vrácena. Stěžovatel ve stanovené lhůtě kupní smlouvu se žalobci

neuzavřel a ti se proto obrátili na soud se žalobou o nahrazení projevu

vůle stěžovatele při uzavření kupní smlouvy.

           

 

 

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
9. 12. 2010 13:30
- 9. 12. 2010 14:00
Sp. zn.: IV. ÚS 518/10
Soudce zpravodaj: Pavel Holländer
Navrhovatelé: PRO-LOG CB s. r. o. se sídlem České Budějovice, Dlouhá 385/7
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Návrh na zrušení usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 12. 2009 č. j. 6 Co 3174/2009-43 a Okresního soudu v Písku ze dne 18. 1. 2009 č. j. 4 C 341/2009-32
(předběžné opatření)
I. poschodí, senátní místnost č. 152



Stěžovatel

se v ústavní stížnosti domáhá zrušení výše označeného usnesení, jímž

odvolací soud změnil rozhodnutí Okresního soudu v Písku o zamítnutí jeho

návrhu na nařízení předběžného opatření tak, že návrh odmítl. Uvedl, že

svým návrhem požadoval uložit žalovanému, aby se zdržel nakládání s

příslušnými dědictvím nabytými nemovitostmi, poněvadž jejich převodem na

jiného by došlo k zamezení výkonu rozhodnutí při vymáhání finančních

částek, které jsou po žalovaném uplatňovány. Pokud jde o rozhodnutí

soudu I. stupně, byl jeho návrh s odůvodněním - že žalovaný již ohledně

převodu označených nemovitostí smlouvu uzavřel a předložil ji

příslušnému katastrálnímu úřadu k provedení vkladu - zamítnut podle

stěžovatele neopodstatněně. K pochybení došlo podle stěžovatele i u

soudu odvolacího, který změnil výrok soudu I. stupně tak, že se návrh na

vydání předběžného opatření odmítá, a to pro neuhrazení jistoty

současně s podáním návrhu. Vzhledem k tomu, že částku 10.000,- Kč jako

jistotu stěžovatel složil v den podání návrhu u soudu v hotovosti a svou

povinnost tak splnil, soud I. stupně jeho návrh zamítl v rozporu s § 76f

odst. 2 občanského soudního řádu a soud II. stupně bez řádného zjištění

údaje o splnění jeho povinnosti jej odmítl, cítí se označenými

rozhodnutími dotčen v právech, zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny

základních práv a svobod, jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně

základních lidských práv a svobod.

 

 

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu

9. 12. 2010 14:00 - 9. 12. 2010 14:30
Sp. zn.: IV. ÚS 1743/10
Soudce zpravodaj: Pavel Holländer
Navrhovatelé: T-Mobile Czech Republic, a. s., se sídlem Praha, Tomíčkova 2144/1.
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Návrh na zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. dubna 2010 č. j. 9 Co 251/2010-30.
(exekuce)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

Návrhem

se stěžovatelka domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě o

exekučním titulu k vymožení smluvní pokuty za porušení povinnosti

uhradit cenu za poskytnutou službu v oblasti elektronických komunikací.

Uvedeným rozhodnutím obecného soudu se cítí být dotčena v základním

právu na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a

svobod.

 

K

návrhu stěžovatelky byla usnesením Okresního soudu v Ostravě nařízena

exekuce na majetek povinného, bylo rozhodnuto o pověření soudního

exekutora provedením této exekuce a dále byl návrh v části týkající se

úhrady smluvní povinnosti za nesplnění povinnosti uhradit cenu služeb v

oblasti elektronických komunikací zamítnut, a to s odůvodněním, podle

něhož k rozhodnutí o smluvní pokutě není příslušný správní orgán - Český

telekomunikační úřad, nýbrž soud. K

odvolání stěžovatelky Krajský soud v Ostravě v ústavní stížností

napadeným rozhodnutím předmětné usnesení soudu I. stupně potvrdil. Uvedl

v této souvislosti, že při rozhodování o návrhu a nařízení exekuce soud

„zkoumá i to, zda titul, který nebyl vydán v občanském soudním řízení,

byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc“. V posuzované věci pak

dospěl k závěru, dle něhož v ní jde o titul dle ustanovení § 274 písm.

f) o. s. ř., přičemž úřadu, který rozhodoval též o smluvní pokutě, v

této části pravomoc k takovému rozhodnutí nepříslušela.