III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
31. 1. 2011 10:00 - 31. 1. 2011 10:30
Sp. zn.: III. ÚS 3043/10
Soudce zpravodaj: Jiří Mucha
Navrhovatelé: PhDr. H. P.
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2010 č. j. 15 Co 188/2010-122
(právo na spravedlivý proces a právní pomoc)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

Stěžovatelka domáhá zrušení usnesení Městského soudu v Praze, kterým podle ní došlo k porušení jejích práv zakotvených v čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatelka podala proti státu žalobu na náhradu nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup. Současně požádala o ustanovení zástupce z řad advokátů. Obvodní soud pro Prahu 7 přiznal stěžovatelce osvobození od soudních poplatků a ustanovil jí k ochraně jejích zájmů právního zástupce advokáta; následným opravným usnesením opravil jméno advokáta. Stěžovatelka podala proti výroku podání a požadovala změnu ustanoveného zástupce. Odůvodňovala to vzdáleností advokáta a tím i neefektivností v dané věci – vyšší náklady pro stát a vyšší náklady také pro stěžovatelku, která nemá na jízdné a poštovné; zmínila i neochotu advokáta zastupovat klienty ex offo. Stěžovatelka požadovala změnu ustanoveného zástupce, ale Městský soud změnil prvostupňové usnesení tak, že se stěžovatelce zástupce neustanovuje. To odůvodnil tím, že není nutné k ochraně zájmů stěžovatelky jí ustanovovat zástupce, neboť se nejedná o věc skutkově a právně složitou, judikatura soudů se v daných právních otázkách (náhrady škody) ustálila a nečiní obtíže, navíc stěžovatelka vede více obdobných sporů a je zřejmé, že je dostatečně hmotněprávně i procesněprávně orientovaná. Postup městského soudu tak dle stěžovatelky zasáhl do jejího práva na právní pomoc a byl v rozporu s procesními a hmotněprávními předpisy.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
1. 2. 2011 13:30 - 1. 2. 2011 13:50
Sp. zn.: II. ÚS 3143/10
Soudce zpravodaj: Jiří Nykodým
Navrhovatelé: L. S., zastoupený JUDr. Ilonou Pokornou, advokátkou, se sídlem v Brně
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Okresního soudu v Blansku sp. zn. Nt 704/2010 ze dne 9. září 2010
(Výslech obviněného před rozhodnutím soudu o prodloužení vazby)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení označeného rozhodnutí, kterým byla jako nedůvodná zamítnuta jeho stížnost proti usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Blansku. Uvedeným usnesením byl stěžovatel z útěkového a předstižného důvodu ponechán nadále ve vazbě. Stěžovatel je přesvědčen, že tímto usnesením byla porušena jeho základní práva podle čl. 8 odst. 1, 2 a 5, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel uvádí, že napadeným rozhodnutím bylo soudem rozhodnuto o jeho stížnosti bez předchozího slyšení a zdůrazňuje nezbytnost slyšení obviněného soudem předtím, než je rozhodnuto o jeho stížnosti proti rozhodnutí státního zástupce o dalším trvání vazby.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
1. 2. 2011 14:00 - 1. 2. 2011 14:15
Sp. zn.: I. ÚS 1769/10
Soudce zpravodaj: Vojen Güttler
Navrhovatelé: Ing. R. L.
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 3. 2009, č. j. 16 Cm 4/2005-142, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 10. 2009, č. j. 14 Cmo 178/2009-159
(včasnost podání odvolání)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

Stěžovatel se v ústavní stížnosti domáhá zrušení uvedených rozhodnutí soudů a je přesvědčen, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Krajský soud v Ostravě pro opožděnost odvolání stěžovatele proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, kterým byl stěžovatel odsouzen k zaplacení částky 644.764,- Kč s příslušenstvím. Stěžovatel byl v řízení zastupován opatrovníkem, jemuž byl rozsudek byl doručen již dne 18. 10. 2006, leč odvolání bylo podáno až 13. 2. 2009 a doručeno soudu dne 20. 2. 2009. Stěžovatel se domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě a argumentoval neexistencí řádného doručení a nedostatečnou aktivitou v zastupování stěžovatele opatrovníkem.  Lhůta k podání žaloby marně uplynula dne 18. 1. 2007, takže jeho žaloba byla zamítnuta. Dle krajského soudu stěžovatel na adrese trvalého pobytu přestal nejprve přebírat poštovní zásilky, následně se z místa odstěhoval a ani šetřením policie se nepodařilo jeho skutečný pobyt zjistit. Ustanovení opatrovníka tudíž bylo – podle krajského soudu – v souladu se zákonem.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
1. 2. 2011 14:15 - 1. 2. 2011 14:30
Sp. zn.: I. ÚS 1413/10
Soudce zpravodaj: Vojen Güttler
Navrhovatelé: P. N.
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti výrokům I a II usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 32 Co 65/2010-71 ze dne 8. 3. 2010 a proti výrokům II a III usnesení Okresního soudu v Kolíne č. j. 14 Nc 1465/2008-36 ze dne 25. 9. 2009
(exekuční věc)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

Usnesením Okresního soudu v Kolíně byla zastavena exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o.s.ř. nařízená k návrhu stěžovatele na majetek povinné vzhledem k nedostatku postižitelného majetku povinné (výrok I). Dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II) a že stěžovatel (oprávněný) je povinen zaplatit k rukám soudního exekutora Mgr. Jana Parasky náklady exekuce v celkové výší 4.165,- Kč. Toto usnesení Okresního soud v Kolíně neobsahuje žádné zdůvodnění postupu Okresního soudu v Kolíně ohledně řešení otázky náhrady nákladů exekučního řízení a nákladu exekuce. Stěžovatel má za to, že napadenými usneseními Okresního sodu v Kolíně a Krajského soudu v Praze bylo zasaženo zejména do jeho práva na spravedlivý proces (soudní ochranu) dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a do práva vlastnit majetek podle čl. 11 Listiny. Předmětnými usneseními soudů nebyla prý rovněž respektována závaznost rozhodnutí Ústavního soudu, čímž se dostaly do rozporu s čl. 89 odst. 2 Ústavy. Zároveň jimi došlo k užití státní moci mimo meze stanovené v čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny. Stěžovatel argumentuje, že uložení náhrady nákladů exekučního řízení oprávněnému v případě zastavení exekuce z důvodu nemajetnosti povinného je namístě pouze tehdy, pokud oprávněný zanedbá při podání návrhu na nařízení exekuce procesní opatrnost, tedy jestliže podá návrh na nařízení exekuce v situaci, kdy mu mohlo být zřejmé, že ani cestou exekuce zjevně nelze dosáhnout úspěchu. Jedná se tedy vždy o případy, kdy má oprávněný nějaké relevantní informace o majetkových poměrem povinného. Ve stěžovatelově případě však nelze jeho procesní zavinění na zastavení exekuce dovozovat. Žádné konkrétní okolnosti, ze kterých by stěžovatel mohl usuzovat, že ani cestou exekuce nebude dosaženo úspěchu, mu nebyly před podáním návrhu na nařízení exekuce známy.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
1. 2. 2011 14:30 - 1. 2. 2011 15:00
Sp. zn.: I. ÚS 2451/10
Soudce zpravodaj: Vojen Güttler
Navrhovatelé: Ing. J. S.
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti zásahu Krajského soudu v Ostravě v insolvenčním řízení vedeném pod sp. zn. KSOS 34 INS 5331/2010
(zásah krajského soudu v insolvenčním řízení)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

Na stěžovatele byl podán Krajskému soudu v Ostravě jako insolvenční návrh. Usnesením insolvenčního soudu bylo stěžovateli uloženo, aby mj. předložil seznam svého majetku a závazků ve smyslu insolvenčního zákona, v němž by konkretizoval jednotlivě veškerý svůj majetek včetně pohledávek s označením věřitelů a veškeré své jemu známé závazky i s označením dlužníků. Stěžovatel požadované seznamy insolvenčnímu soudu předložil Stěžovatel tak sice učinil, ale současně s žádostí, aby insolvenční soud rozhodl, že v předložených seznamech uvedené údaje o majetkových poměrech stěžovatele, jakožto jeho osobní údaje, nebudou v insolvenčním rejstříku veřejně přístupné. Insolvenční soud, aniž by k této žádosti stěžovatele vydal rozhodnutí, podání stěžovatele v plném rozsahu, tedy s úplným seznamem majetku a závazků, následujícího dne zveřejnil v insolvenčním rejstříku. Od uvedeného dne jsou tedy komukoli bez omezení k dispozici na veřejně přístupné internetové adrese v insolvenčním rejstříku kompletní údaje o majetkových a příjmových poměrech stěžovatele.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že shora popsaným zásahem orgánu veřejné moci – zveřejněním (zpřístupněním v insolvenčním rejstříku) jím předloženého seznamu jeho majetku a závazků – bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života a na ochranu před neoprávněným zveřejňováním údajů o své osobě. Dle názoru stěžovatele je v demokratickém právním státě nepřípustné, aby měl kdokoli bez zákonem uznaného právního zájmu volný přístup k údajům o prakticky veškerých majetkových poměrech jiné osoby, a mohl tak s nimi volně nakládat.

Stěžovatel domáhá zrušení uvedených výroků rozhodnutí Městského soudu v Praze s tvrzením, že jimi byla porušena jeho základní práva garantovaná v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá porušení svých práv, které spatřuje v tom, že městský soud při interpretaci a aplikaci příslušných ustanovení obecně závazných předpisů postupoval libovolně, svévolně a v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, když při stanovení náhrady nákladů řízení vybočil z pravidel upravujících občanské soudní řízení. Podle stěžovatele není odůvodnění rozhodnutí v souladu s obsahem soudního spisu, úvaha soudu je nevěrohodná, nelogická, nemá oporu v návrzích a podáních stěžovatele a není řádně odůvodněna.