Přehled ústních jednání pro 5. týden roku 2011

28.01.2011

V tomto týdnu se koná 6 jednání.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
31. 1. 2011 10:00
- 31. 1. 2011 10:30
Sp. zn.: III. ÚS 3043/10
Soudce zpravodaj: Jiří Mucha
Navrhovatelé: PhDr. H. P.
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2010 č. j. 15 Co 188/2010-122
(právo na spravedlivý proces a právní pomoc)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

Stěžovatelka

domáhá zrušení usnesení Městského soudu v Praze, kterým podle ní došlo

k porušení jejích práv zakotvených v čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2

Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně

lidských práv a základních svobod. Stěžovatelka podala proti státu

žalobu na náhradu nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup. Současně

požádala o ustanovení zástupce z řad advokátů. Obvodní soud pro Prahu 7

přiznal stěžovatelce osvobození od soudních poplatků a ustanovil jí

k ochraně jejích zájmů právního zástupce advokáta; následným opravným

usnesením opravil jméno advokáta. Stěžovatelka podala proti výroku

podání a požadovala změnu ustanoveného zástupce. Odůvodňovala to

vzdáleností advokáta a tím i neefektivností v dané věci – vyšší náklady

pro stát a vyšší náklady také pro stěžovatelku, která nemá na jízdné a

poštovné; zmínila i neochotu advokáta zastupovat klienty ex offo.

Stěžovatelka požadovala změnu ustanoveného zástupce, ale Městský soud

změnil prvostupňové usnesení tak, že se stěžovatelce zástupce

neustanovuje. To odůvodnil tím, že není nutné k ochraně zájmů

stěžovatelky jí ustanovovat zástupce, neboť se nejedná o věc skutkově a

právně složitou, judikatura soudů se v daných právních otázkách (náhrady

škody) ustálila a nečiní obtíže, navíc stěžovatelka vede více obdobných

sporů a je zřejmé, že je dostatečně hmotněprávně i procesněprávně

orientovaná. Postup městského soudu tak dle stěžovatelky zasáhl do

jejího práva na právní pomoc a byl v rozporu s procesními a

hmotněprávními předpisy.

 

 

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
1. 2. 2011 13:30
- 1. 2. 2011 13:50
Sp. zn.: II. ÚS 3143/10
Soudce zpravodaj: Jiří Nykodým
Navrhovatelé: L. S., zastoupený JUDr. Ilonou Pokornou, advokátkou, se sídlem v Brně
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Okresního soudu v Blansku sp. zn. Nt 704/2010 ze dne 9. září 2010
(Výslech obviněného před rozhodnutím soudu o prodloužení vazby)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Ústavní

stížností se stěžovatel domáhá zrušení označeného rozhodnutí, kterým

byla jako nedůvodná zamítnuta jeho stížnost proti usnesení státního

zástupce Okresního státního zastupitelství v Blansku. Uvedeným usnesením

byl stěžovatel z útěkového a předstižného důvodu ponechán nadále ve

vazbě. Stěžovatel je přesvědčen, že tímto usnesením byla porušena jeho

základní práva podle čl. 8 odst. 1, 2 a 5, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3

a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel uvádí,

že napadeným rozhodnutím bylo soudem rozhodnuto o jeho stížnosti bez

předchozího slyšení a zdůrazňuje nezbytnost slyšení obviněného soudem

předtím, než je rozhodnuto o jeho stížnosti proti rozhodnutí státního

zástupce o dalším trvání vazby.

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
1. 2. 2011 14:00
- 1. 2. 2011 14:15
Sp. zn.: I. ÚS 1769/10
Soudce zpravodaj: Vojen Güttler
Navrhovatelé: Ing. R. L.
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v

Ostravě ze dne 25. 3. 2009, č. j. 16 Cm 4/2005-142, proti usnesení

Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 10. 2009, č. j. 14 Cmo 178/2009-159
(včasnost podání odvolání)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatel

se v ústavní stížnosti domáhá zrušení uvedených rozhodnutí soudů a je

přesvědčen, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo zakotvené v

čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Krajský soud v Ostravě

pro opožděnost odvolání stěžovatele proti rozsudku Krajského soudu

v Ostravě, kterým byl stěžovatel odsouzen k zaplacení částky 644.764,-

Kč s příslušenstvím. Stěžovatel byl v řízení zastupován opatrovníkem,

jemuž byl rozsudek byl doručen již dne 18. 10. 2006, leč odvolání bylo

podáno až 13. 2. 2009 a doručeno soudu dne 20. 2. 2009. Stěžovatel se

domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě a argumentoval

neexistencí řádného doručení a nedostatečnou aktivitou v zastupování

stěžovatele opatrovníkem.  Lhůta k podání žaloby marně uplynula dne

18. 1. 2007, takže jeho žaloba byla zamítnuta. Dle krajského soudu

stěžovatel na adrese trvalého pobytu přestal nejprve přebírat poštovní

zásilky, následně se z místa odstěhoval a ani šetřením policie se

nepodařilo jeho skutečný pobyt zjistit. Ustanovení opatrovníka tudíž

bylo – podle krajského soudu – v souladu se zákonem.

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
1. 2. 2011 14:15
- 1. 2. 2011 14:30
Sp. zn.: I. ÚS 1413/10
Soudce zpravodaj: Vojen Güttler
Navrhovatelé: P. N.
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti výrokům I a II usnesení

Krajského soudu v Praze č. j. 32 Co 65/2010-71 ze dne 8. 3. 2010 a proti

výrokům II a III usnesení Okresního soudu v Kolíne č. j. 14 Nc

1465/2008-36 ze dne 25. 9. 2009
(exekuční věc)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Usnesením

Okresního soudu v Kolíně byla zastavena exekuce podle § 268 odst. 1

písm. e) o.s.ř. nařízená k návrhu stěžovatele na majetek povinné

vzhledem k nedostatku postižitelného majetku povinné (výrok I). Dále

bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů

řízení (výrok II) a že stěžovatel (oprávněný) je povinen zaplatit k

rukám soudního exekutora Mgr. Jana Parasky náklady exekuce v celkové

výší 4.165,- Kč. Toto usnesení Okresního soud v Kolíně neobsahuje žádné

zdůvodnění postupu Okresního soudu v Kolíně ohledně řešení otázky

náhrady nákladů exekučního řízení a nákladu exekuce. Stěžovatel má za

to, že napadenými usneseními Okresního sodu v Kolíně a Krajského soudu v

Praze bylo zasaženo zejména do jeho práva na spravedlivý proces (soudní

ochranu) dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a do práva

vlastnit majetek podle čl. 11 Listiny. Předmětnými usneseními soudů

nebyla prý rovněž respektována závaznost rozhodnutí Ústavního soudu,

čímž se dostaly do rozporu s čl. 89 odst. 2 Ústavy. Zároveň jimi došlo k

užití státní moci mimo meze stanovené v čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2

odst. 2 Listiny. Stěžovatel argumentuje, že uložení náhrady nákladů

exekučního řízení oprávněnému v případě zastavení exekuce z důvodu

nemajetnosti povinného je namístě pouze tehdy, pokud oprávněný zanedbá

při podání návrhu na nařízení exekuce procesní opatrnost, tedy jestliže

podá návrh na nařízení exekuce v situaci, kdy mu mohlo být zřejmé, že

ani cestou exekuce zjevně nelze dosáhnout úspěchu. Jedná se tedy vždy o

případy, kdy má oprávněný nějaké relevantní informace o majetkových

poměrem povinného. Ve stěžovatelově případě však nelze jeho procesní

zavinění na zastavení exekuce dovozovat. Žádné konkrétní okolnosti, ze

kterých by stěžovatel mohl usuzovat, že ani cestou exekuce nebude

dosaženo úspěchu, mu nebyly před podáním návrhu na nařízení exekuce

známy.

 

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
1. 2. 2011 14:30
- 1. 2. 2011 15:00
Sp. zn.: I. ÚS 2451/10
Soudce zpravodaj: Vojen Güttler
Navrhovatelé: Ing. J. S.
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti zásahu Krajského soudu v

Ostravě v insolvenčním řízení vedeném pod sp. zn. KSOS 34 INS 5331/2010
(zásah krajského soudu v insolvenčním řízení)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Na

stěžovatele byl podán Krajskému soudu v Ostravě jako insolvenční návrh.

Usnesením insolvenčního soudu bylo stěžovateli uloženo, aby mj.

předložil seznam svého majetku a závazků ve smyslu insolvenčního zákona,

v němž by konkretizoval jednotlivě veškerý svůj majetek včetně

pohledávek s označením věřitelů a veškeré své jemu známé závazky i s

označením dlužníků. Stěžovatel požadované seznamy insolvenčnímu soudu

předložil Stěžovatel tak sice učinil, ale současně s žádostí, aby

insolvenční soud rozhodl, že v předložených seznamech uvedené údaje o

majetkových poměrech stěžovatele, jakožto jeho osobní údaje, nebudou

v insolvenčním rejstříku veřejně přístupné. Insolvenční soud, aniž by k

této žádosti stěžovatele vydal rozhodnutí, podání stěžovatele v plném

rozsahu, tedy s úplným seznamem majetku a závazků, následujícího dne

zveřejnil v insolvenčním rejstříku. Od uvedeného dne jsou tedy komukoli

bez omezení k dispozici na veřejně přístupné internetové adrese v

insolvenčním rejstříku kompletní údaje o majetkových a příjmových

poměrech stěžovatele.

 

Stěžovatel

v ústavní stížnosti namítá, že shora popsaným zásahem orgánu veřejné

moci – zveřejněním (zpřístupněním v insolvenčním rejstříku) jím

předloženého seznamu jeho majetku a závazků – bylo porušeno jeho ústavně

zaručené základní právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do

soukromého a rodinného života a na ochranu před neoprávněným

zveřejňováním údajů o své osobě. Dle názoru stěžovatele je v

demokratickém právním státě nepřípustné, aby měl kdokoli bez zákonem

uznaného právního zájmu volný přístup k údajům o prakticky veškerých

majetkových poměrech jiné osoby, a mohl tak s nimi volně nakládat.

 

 

 

 

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
2. 2. 2011 11:00
- 2. 2. 2011 11:30
Sp. zn.: II. 3230/10
Soudce zpravodaj: Eliška Wagnerová
Navrhovatelé: L. K, zast. Mgr. et Mgr. Alenou Vlachovou, advokátkou, se sídlem Husova 242/9, 110 00 Praha 1
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: proti výroku II. a III. usnesení Městského soudu v

Praze ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. 55 Co 297/2010 a návrhu na přiznání

náhrady nákladů řízení před Ústavním soudem
(náhrada nákladů řízení)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

Stěžovatel

domáhá zrušení uvedených výroků rozhodnutí Městského soudu v Praze

s tvrzením, že jimi byla porušena jeho základní práva garantovaná v čl.

11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel

v ústavní stížnosti namítá porušení svých práv, které spatřuje v tom,

že městský soud při interpretaci a aplikaci příslušných ustanovení

obecně závazných předpisů postupoval libovolně, svévolně a v extrémním

rozporu s principy spravedlnosti, když při stanovení náhrady nákladů

řízení vybočil z pravidel upravujících občanské soudní řízení. Podle

stěžovatele není odůvodnění rozhodnutí v souladu s obsahem soudního

spisu, úvaha soudu je nevěrohodná, nelogická, nemá oporu v návrzích a

podáních stěžovatele a není řádně odůvodněna.