II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
9. 12. 2009 10:30 - 9. 12. 2009 11:00
Sp. zn.: II. ÚS 1839/09
Soudce zpravodaj: Stanislav Balík
Navrhovatelé: Servisní služby, s.r.o.
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, ze dne 30. března 2009 č. j. 18 Co 32/2009-20, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, ze dne 12. května 2009 č. j. 22 Co 210/2009-24 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, ze dne 30. dubna 2009 č. j. 22 Co 79/2009-25,
(náhrada nákladů exekučního řízení)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

Navrhovatel se domáhá zrušení rozhodnutí soudu I. stupně a soudu odvolacího, kterými bylo podle jeho názoru porušeno jeho základní právo na právní jistotu zaručené ústavním pořádkem. Soud I. stupně mu neměl podle stěžovatele ukládat jakoukoliv povinnost k úhradě nákladů exekučního řízení, protože ten vycházel a jednal v souladu s tehdy platnou právní úpravou. Právní úprava v době, kdy oprávněný podával návrh na exekuci tj. v době do 31.12.2007, a ustálená judikovaná právní praxe stanovila, že veškeré náklady exekučního řízení i v případě zastavení exekučního řízení pro nedostatek majetku povinného měl povinnost hradit exekutorovi povinný. Nelze podle navrhovatele zpětně měnit zásadní podmínky, za nichž bylo řízeni zahájeno. Od 1.1.2008 nabyla účinnost novela exekučního řádu, kde je stanoveno, že v případě zastavení exekuce pro nemajetnost povinného hradí oprávněný exekutorovi jen paušálně určené či účelně vynaložené výdaje exekutora. Přechodná ustanovení novely zákona nijak neřeší postup v případech, kdy oprávněný podal návrh na exekuci za předchozí právní úpravy a soud zastavil výkon rozhodnutí pro nedostatek majetku povinného za účinnosti nové právní úpravy, proto nedostatek právní normy musí svým výkladem nahradit soud. Dle názoru stěžovatele měl soud o veškerých nákladech exekuce - tedy i o skutečně určených nebo paušálně stanovených výdajích exekutora - rozhodnout tak, jak to platilo do 31.12.2007, takže by tuto povinnost uložil povinnému, neboť navrhovatel se při podání návrhu na exekuci rozhodoval za podmínek tehdy platné právní úpravy. Pokud by již při podání návrhu na exekuci platila současná právní úprava, jistě by musel navrhovatel zvažovat rizika soudní exekuce a volit jiný postup, než odpovídal tehdejší právní úpravě i ustálené judikatuře. Jedná se o další z řady případů, které navrhovatel u Ústavního soudu napadá.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
9. 12. 2009 11:00 - 9. 12. 2009 11:30
Sp. zn.: II. ÚS 1681/08
Soudce zpravodaj: Eliška Wagnerová
Navrhovatelé: René Pohořálek,zastoupený Mgr. Michalem Chochútem, LL.M., advokátem, se sídlem Londýnská 2266/5, 400 01 Ústí nad Labem
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2008 sp. zn. 5 Tdo 547/2008-I
(podmínky rozhodování o vazbě)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

Stěžovatel se domáhá zrušení rozhodnutí Nejvyššího soudu, kterým podle něj byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 8 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 Listiny a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatel má za to, že dovolací soud tím, že jej vzal do vazby, hrubě zasáhl zejména do práva na osobní svobodu a porušil tím ustanovení čl. 8 odst. 1 Listiny, čl. 36 odst. 1 Listiny, který zaručuje každému možnost domáhat se svého práva stanoveným postupem u nezávislého a nestranného soudu, čl. 38 odst. 2 Listiny, který zaručuje právo na veřejné projednání věci v jeho přítomnosti tak, aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům a čl. 6 odst. 1 Úmluvy, který zaručuje právo každého na to, aby jeho záležitost byla projednána spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě nestranným a nezávislým soudem. Ve své ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že Nejvyšší soud při rozhodování o vazbě nenařizoval veřejné jednání, ale bylo rozhodováno v neveřejném zasedání a stěžovatel tedy nemohl uplatnit své námitky ve vazebním řízení. Nejvyšší soud ve svém usnesení v podstatě posuzoval trvání vazebního důvodu dle ust. § 67 písm. a) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů a své rozhodování opíral o skutečnosti obsažené pouze ve spise, z nichž dovodil, že stěžovatelovo dosavadní chování zakládá existenci vazebního důvodu i pro stádium po dovolacím řízení. Vzhledem k výše uvedenému má stěžovatel za to, že dovolací soud tím, že jej vzal do vazby, hrubě zasáhl zejména do práva na osobní svobodu, a tím porušil uvedená  ustanovení Listiny a Úmluvy. S ohledem na výše uvedené argumenty stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud rozhodnutí Nejvyššího soudu svým nálezem zrušil.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
9. 12. 2009 13:30 - 9. 12. 2009 14:00
Sp. zn.: I. ÚS 2669/09
Soudce zpravodaj: Vojen Güttler
Navrhovatelé: Patrik Šplíchal
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 22. 9. 2009 č. j. 13 To 427/2009-147
(podmíněné odsouzení přeměněno ve výkon trestu odnětí svobody)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

Stěžovatel žádá Ústavní soud o odložení vykonatelnost usnesení Krajského soudu v Hradci Králové a výzvy Okresního soudu v Hradci Králové až do ukončení řízení o ústavní stížnosti, kterou stěžovatel souběžně podává. Napadeným usnesením bylo nařízeno, aby stěžovatel vykonal podmíněně odložený trest odnětí svobody a v říjnu letošního roku mu byla doručena výzva k nastoupení trestu, v níž byl stěžovatel vyzván k nástupu do věznice v Hradci Králové. Stěžovateli tak podle něj bezprostředně hrozí vznik nezhojitelné újmy spočívající vtom, že bude protiprávně zbaven osobní svobody. Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích byl stěžovatel odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku za spáchání trestného činu ublížení na zdraví. Výkon trestu byl podmíněně odložen po zkušební dobu v trvání dvou let. Následně rozhodoval Okresní soud v Pardubicích ve veřejném zasedání o tom, zda se stěžovatel osvědčil či zda se trest vykoná. Z evidenční karty řidiče Okresní soud v Pardubicích zjistil, že se stěžovatel ve zkušební době dopustil přestupků v dopravě, že jinak žije řádným životem, chodí do zaměstnání a stará se o rodinu. Na základě těchto zjištění Okresní soud v Pardubicích rozhodl, že se podmíněné odsouzení ponechává v platnosti, a že se zkušební doba prodlužuje o jeden rok a šest měsíců. Z podnětu stížnosti státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Hradci Králové přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně Krajský soud v Hradci Králové, který v neveřejném zasedání rozhodnutí Okresního soudu v Pardubicích zrušil a sám ve věci rozhodl tak, že se trest odnětí svobody vykoná. Postupem Krajského soudu v Hradci Králové, který rozhodl v neveřejném zasedání, tedy bez slyšení stěžovatele, spatřuje stěžovatel porušení svého práva na projednání věci v jeho přítomnosti.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
10. 12. 2009 9:00 - 10. 12. 2009 9:30
Sp. zn.: III. ÚS 2042/08
Soudce zpravodaj: Jan Musil
Navrhovatelé: Josef Baše, Mgr. Věra Nejedlová
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 22. 11. 2007 sp. zn. 2 T 3/2005,proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 1. 2008 sp. zn. 10 To 384/2007 a proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 5. 2008 sp. zn. 5 Tdo 519/2008
(presumpce neviny, hodnocení důkazů, subsidiarita trestní represe)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

Stěžovatelé podali ústavní stížnost proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové a proti rozhodnutí, kterým bylo zamítnuto jejich dovolání k Nejvyššímu soudu ČR. Stěžovatelé se domnívají, že byla porušena jejich základní práva, konkrétně zásada rovnosti účastníků před soudem. Podle stěžovatelů ani odvolací soudy, ani soud dovolací, nepřihlédly k důkazům provedeným v přípravném řízení, z nichž podle nich vyplývá rozpor v tvrzení poškozeného, který uváděl rozdílné kupní ceny za prodej nemovitosti. V průběhu jednání před odvolacím soudem doložili stěžovatelé listinné důkazy v podobě spekulativních smluv uzavřených poškozeným, ze kterých je podle nich zřejmé, že poškozený uzavíral obdobné zmateční kupní smlouvy záměrně s úmyslem následně se nezákonně obohatit, když na základě takto uzavřených smluv převáděl do svého vlastnictví nemovitosti za ceny značně podhodnocené, které podle nich poté bývalým vlastníkům nebo třetím osobám prodával za ceny tržní. Vesměs se mělo jednat o smlouvy uzavřené proti poskytnutí půjčky. Stěžovatelé uvádějí, že od počátku byla jimi zaplacená částka odstupným za nájem bytu, který po podpisu převzali do nájmu a začali jej užívat. Kupní smlouva nebyla následně akceptována Katastrálním úřadem, neboť byt nebyl ve vlastnictví poškozeného. Ze samotného znění kupní smlouvy je podle stěžovatelů zřejmé, že se nejedná o klasickou kupní smlouvu, což plyne z jejího obsahu.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
10. 12. 2009 9:30 - 10. 12. 2009 10:00
Sp. zn.: III. ÚS 1706/09
Soudce zpravodaj: Vladimír Kůrka
Navrhovatelé: Servisní služby, s.r.o., Kartouzská 200/4, Praha
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti výroku II. usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 12. 8. 2008 č. j. 16 Nc 14133/2006-13 a proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 26. 2. 2009 č. j. 23 Co 62/2009-35, ze dne 24. 3. 2009 č. j. 18 Co 561/2008-26 a ze dne 27. 4. 2009 č. j. 22 Co 202/2009-24
Náklady exekuce
I. poschodí, senátní místnost č. 152

Navrhovatel se domáhá zrušení rozhodnutí soudu I. stupně a soudu odvolacího, kterými bylo podle jeho názoru porušeno jeho základní právo na právní jistotu zaručené ústavním pořádkem. Soud I. stupně mu neměl podle stěžovatele ukládat jakoukoliv povinnost k úhradě nákladů exekučního řízení, protože ten vycházel a jednal v souladu s tehdy platnou právní úpravou. Právní úprava v době, kdy oprávněný podával návrh na exekuci tj. v době do 31.12.2007, a ustálená judikovaná právní praxe stanovila, že veškeré náklady exekučního řízení i v případě zastavení exekučního řízení pro nedostatek majetku povinného měl povinnost hradit exekutorovi povinný. Nelze podle navrhovatele zpětně měnit zásadní podmínky, za nichž bylo řízeni zahájeno. Od 1.1.2008 nabyla účinnost novela exekučního řádu, kde je stanoveno, že v případě zastavení exekuce pro nemajetnost povinného hradí oprávněný exekutorovi jen paušálně určené či účelně vynaložené výdaje exekutora. Přechodná ustanovení novely zákona nijak neřeší postup v případech, kdy oprávněný podal návrh na exekuci za předchozí právní úpravy a soud zastavil výkon rozhodnutí pro nedostatek majetku povinného za účinnosti nové právní úpravy, proto nedostatek právní normy musí svým výkladem nahradit soud. Dle názoru stěžovatele měl soud o veškerých nákladech exekuce - tedy i o skutečně určených nebo paušálně stanovených výdajích exekutora - rozhodnout tak, jak to platilo do 31.12.2007, takže by tuto povinnost uložil povinnému, neboť navrhovatel se při podání návrhu na exekuci rozhodoval za podmínek tehdy platné právní úpravy. Pokud by již při podání návrhu na exekuci platila současná právní úprava, jistě by musel navrhovatel zvažovat rizika soudní exekuce a volit jiný postup, než odpovídal tehdejší právní úpravě i ustálené judikatuře. Jedná se o další z řady případů, které navrhovatel u Ústavního soudu napadá.

Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
10. 12. 2009 10:40 - 10. 12. 2009 11:00
Sp. zn.: Pl. ÚS 17/09
Soudce zpravodaj: Jiří Nykodým
Navrhovatelé: Nejvyšší správní soud
Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu
Přezkoumávané akty: návrh na zrušení ustanovení § 32 odst. 2 písm. a) zák. č. 325/1999 Sb., o azylu a změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky
(mezinárodní ochrana cizích státních příslušníků)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

Navrhovatel – Nejvyšší správní soud - uvedl, že u něj probíhá řízení o kasační stížnosti ukrajinského státního příslušníka, směřující proti usnesení Krajského soudu v Praze, jímž byla odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra o zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodná. Rozhodnutí ministerstva bylo kasačnímu stěžovateli doručeno dne 3. 3. 2008. Dne 5. 3. 2008 je napadl žalobou, v níž mimo jiné uvedl, že není schopen ji řádně sestavit sám, a proto žádá o ustanovení zástupce pro soudní řízení, který by jeho podání doplnil. Krajský soud vyhověl a usnesením ze dne 1. 4. 2008 stěžovateli ustanovil zástupkyni; oba pak vyzval, aby ve lhůtě do 5 dnů od doručení výzvy žalobu řádně doplnili, a poučil je o následcích nesplnění výzvy. Toto usnesení bylo zástupkyni stěžovatele doručeno, žaloba byla doplněna, ale krajský soud ji odmítl s tím, že stanovená pětidenní lhůta již uplynula. V následné kasační stížnosti stěžovatel namítal, že se ustanovená zástupkyně nemohla během tak krátké doby se stěžovatelem osobně setkat a ani nemohla znát obsah spisu a soudem stanovená lhůta k doplnění žaloby byla podle stěžovatele nesplnitelná. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že § 32 odst. 2 písm. a) nelze vyložit ústavně konformně tak, aby stěžovatel nebyl krácen v základním právu na soudní ochranu a obrátil se na Ústavní soud s návrhem na jeho zrušení. Ustanovení napadeného zákona o azylu, o jehož zrušení se bude jednat, zní: „(§ 32 odst. 2) Ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení rozhodnutí lze podat žalobu proti rozhodnutí o žádosti o udělení mezinárodní ochrany a) jímž se tato žádost zamítá jako zjevně nedůvodná“

Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
10. 12. 2009 10:00 - 10. 12. 2009 10:30
Sp. zn.: Pl. ÚS 4/07
Soudce zpravodaj: Vojen Güttler
Navrhovatelé: Nejvyšší správní soud
Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu
Přezkoumávané akty: návrh na zrušení části ustanovení bodu 2 čl. XXIX, části dvacáté deváté, zákona č. 237/2004 Sb., kterým se v souvislosti s přijetím zákona o dani z přidané hodnoty mění některé zákony a přijímají některá další opatření a mění zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění zákona č. 479/2003 Sb., a zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, ve slovech „z českého důchodového pojištění“
I. poschodí, senátní místnost č. 151

Kasační stížností se stěžovatelka domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, kterým byla v roce 2005 zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení. Rozhodnutím správního orgánu byla v roce 2004 zamítnuta žádost žalobkyně o vydání rozhodnutí o poskytnutí jednorázového příspěvku důchodci podle bodu 7., Čl. XXIX zákona č. 237/2004 Sb. Nárok na jednorázový příspěvek důchodci ve výši 1.000,- Kč nebyl stěžovatelce přiznán s odůvodněním, že tento nárok se vztahuje pouze a výplatu důchodu z českého důchodového pojištění. Stěžovatelka se odvolává na čl. 17 Smlouvy mezi ČR a SR, a je přesvědčena, že se nevyplacením této částky jedná o diskriminaci českého občana. Účelem příspěvku bylo pomoci vyrovnat se s růstem cen v důsledku změn u daně z přidané hodnoty v roce 2004, jednorázově kompenzovat nárůst životních nákladů v souvislosti se změnami ve výši daně z přidané hodnoty, resp. usnadnit přechod na jednorázové zvýšení cen v důsledku nové sazby DPH, a to formou jednorázového poskytnutí stanovené peněžní částky, tj. příspěvku. Tento příspěvek přitom nebyl pojat jako plošný a nebyl určen pro všechny obyvatele České republiky, pouze pro určité skupiny osob, které již zpravidla nemají příjmy z vlastní výdělečné činnosti a mohou být vzestupem cen nejvíce dotčeny. Zákonodárce jej tedy přiznal poživatelům důchodů z českého důchodového pojištění, kterým ale stěžovatelka nebyla. Skutečnost, že skupině důchodců, kteří trvale žijí na území České republiky a nemají nárok na výplatu důchodu z českého důchodového pojištění, zákon upírá nárok na jednorázový příspěvek, však shledává Nejvyšší správní soud – který o předmětné kasační stížnosti jedná – v rozporu s Listinou základních práv a svobod a navrhuje proto Ústavnímu soudu zrušení části “z českého důchodového pojištění“.