Přehled ústních jednání pro 50. týden roku 2009

09.12.2009

V tomto týdnu se koná 7 jednání.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
9. 12. 2009 10:30
- 9. 12. 2009 11:00
Sp. zn.: II. ÚS 1839/09
Soudce zpravodaj: Stanislav Balík
Navrhovatelé: Servisní služby, s.r.o.
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové,

pobočky v Pardubicích, ze dne 30. března 2009 č. j. 18 Co 32/2009-20,

usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, ze dne

12. května 2009 č. j. 22 Co 210/2009-24 a usnesení Krajského soudu v

Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, ze dne 30. dubna 2009 č. j. 22 Co

79/2009-25,
(náhrada nákladů exekučního řízení)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Navrhovatel

se domáhá zrušení rozhodnutí soudu I. stupně a soudu odvolacího,

kterými bylo podle jeho názoru porušeno jeho základní právo na právní

jistotu zaručené ústavním pořádkem. Soud I. stupně mu neměl podle

stěžovatele ukládat jakoukoliv povinnost k úhradě nákladů exekučního

řízení, protože ten vycházel a jednal v souladu s tehdy platnou právní

úpravou. Právní úprava v době, kdy oprávněný podával návrh na exekuci

tj. v době do 31.12.2007, a ustálená judikovaná právní praxe stanovila,

že veškeré náklady exekučního řízení i v případě zastavení exekučního

řízení pro nedostatek majetku povinného měl povinnost hradit exekutorovi

povinný. Nelze podle navrhovatele zpětně měnit zásadní podmínky, za

nichž bylo řízeni zahájeno. Od 1.1.2008 nabyla účinnost novela

exekučního řádu, kde je stanoveno, že v případě zastavení exekuce pro

nemajetnost povinného hradí oprávněný exekutorovi jen paušálně určené či

účelně vynaložené výdaje exekutora. Přechodná ustanovení novely zákona

nijak neřeší postup v případech, kdy oprávněný podal návrh na exekuci za

předchozí právní úpravy a soud zastavil výkon rozhodnutí pro nedostatek

majetku povinného za účinnosti nové právní úpravy, proto nedostatek

právní normy musí svým výkladem nahradit soud. Dle názoru stěžovatele

měl soud o veškerých nákladech exekuce - tedy i o skutečně určených nebo

paušálně stanovených výdajích exekutora - rozhodnout tak, jak to

platilo do 31.12.2007, takže by tuto povinnost uložil povinnému, neboť

navrhovatel se při podání návrhu na exekuci rozhodoval za podmínek tehdy

platné právní úpravy. Pokud by již při podání návrhu na exekuci platila

současná právní úprava, jistě by musel navrhovatel zvažovat rizika

soudní exekuce a volit jiný postup, než odpovídal tehdejší právní úpravě

i ustálené judikatuře. Jedná se o další z řady případů, které

navrhovatel u Ústavního soudu napadá.

 

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
9. 12. 2009 11:00
- 9. 12. 2009 11:30
Sp. zn.: II. ÚS 1681/08
Soudce zpravodaj: Eliška Wagnerová

Navrhovatelé: René Pohořálek,zastoupený Mgr. Michalem Chochútem, LL.M.,

advokátem, se sídlem Londýnská 2266/5, 400 01 Ústí nad Labem
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2008 sp. zn. 5 Tdo 547/2008-I
(podmínky rozhodování o vazbě)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

Stěžovatel

se domáhá zrušení rozhodnutí Nejvyššího soudu, kterým podle něj byla

porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 8 odst. 1, čl. 36

odst. 1, čl. 38 odst. 2 Listiny a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně

lidských práv a základních svobod. Stěžovatel má za to, že dovolací soud

tím, že jej vzal do vazby, hrubě zasáhl zejména do práva na osobní

svobodu a porušil tím ustanovení čl. 8 odst. 1 Listiny, čl. 36 odst. 1

Listiny, který zaručuje každému možnost domáhat se svého práva

stanoveným postupem u nezávislého a nestranného soudu, čl. 38 odst. 2

Listiny, který zaručuje právo na veřejné projednání věci v jeho

přítomnosti tak, aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům a čl. 6

odst. 1 Úmluvy, který zaručuje právo každého na to, aby jeho záležitost

byla projednána spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě nestranným a

nezávislým soudem. Ve své ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že

Nejvyšší soud při rozhodování o vazbě nenařizoval veřejné jednání, ale

bylo rozhodováno v neveřejném zasedání a stěžovatel tedy nemohl uplatnit

své námitky ve vazebním řízení. Nejvyšší soud ve svém usnesení

v podstatě posuzoval trvání vazebního důvodu dle ust. § 67 písm. a)

zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve

znění pozdějších předpisů a své rozhodování opíral o skutečnosti

obsažené pouze ve spise, z nichž dovodil, že stěžovatelovo dosavadní

chování zakládá existenci vazebního důvodu i pro stádium po dovolacím

řízení. Vzhledem k výše uvedenému má stěžovatel za to, že dovolací soud

tím, že jej vzal do vazby, hrubě zasáhl zejména do práva na osobní

svobodu, a tím porušil uvedená  ustanovení Listiny a Úmluvy. S ohledem

na výše uvedené argumenty stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud

rozhodnutí Nejvyššího soudu svým nálezem zrušil.

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
9. 12. 2009 13:30
- 9. 12. 2009 14:00
Sp. zn.: I. ÚS 2669/09
Soudce zpravodaj: Vojen Güttler
Navrhovatelé: Patrik Šplíchal
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v

Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 22. 9. 2009 č. j. 13 To

427/2009-147
(podmíněné odsouzení přeměněno ve výkon trestu odnětí svobody)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatel

žádá Ústavní soud o odložení vykonatelnost usnesení Krajského soudu v

Hradci Králové a výzvy Okresního soudu v Hradci Králové až do ukončení

řízení o ústavní stížnosti, kterou stěžovatel souběžně podává. Napadeným

usnesením bylo nařízeno, aby stěžovatel vykonal podmíněně odložený

trest odnětí svobody a v říjnu letošního roku mu byla doručena výzva

k nastoupení trestu, v níž byl stěžovatel vyzván k nástupu do věznice v

Hradci Králové. Stěžovateli tak podle něj bezprostředně hrozí vznik

nezhojitelné újmy spočívající vtom, že bude protiprávně zbaven osobní

svobody. Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích byl stěžovatel odsouzen

k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku za spáchání trestného

činu ublížení na zdraví. Výkon trestu byl podmíněně odložen po zkušební

dobu v trvání dvou let. Následně rozhodoval Okresní soud v Pardubicích

ve veřejném zasedání o tom, zda se stěžovatel osvědčil či zda se trest

vykoná. Z evidenční karty řidiče Okresní soud v Pardubicích zjistil, že

se stěžovatel ve zkušební době dopustil přestupků v dopravě, že jinak

žije řádným životem, chodí do zaměstnání a stará se o rodinu. Na základě

těchto zjištění Okresní soud v Pardubicích rozhodl, že se podmíněné

odsouzení ponechává v platnosti, a že se zkušební doba prodlužuje o

jeden rok a šest měsíců. Z podnětu stížnosti státního zástupce Okresního

státního zastupitelství v Hradci Králové přezkoumal rozhodnutí soudu

prvního stupně Krajský soud v Hradci Králové, který v neveřejném

zasedání rozhodnutí Okresního soudu v Pardubicích zrušil a sám ve věci

rozhodl tak, že se trest odnětí svobody vykoná. Postupem Krajského soudu

v Hradci Králové, který rozhodl v neveřejném zasedání, tedy bez slyšení

stěžovatele, spatřuje stěžovatel porušení svého práva na projednání

věci v jeho přítomnosti.

 

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
10. 12. 2009 9:00
- 10. 12. 2009 9:30
Sp. zn.: III. ÚS 2042/08
Soudce zpravodaj: Jan Musil
Navrhovatelé: Josef Baše, Mgr. Věra Nejedlová
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Okresního soudu v

Hradci Králové ze dne 22. 11. 2007 sp. zn. 2 T 3/2005,proti usnesení

Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 1. 2008 sp. zn. 10 To

384/2007 a proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 5. 2008 sp. zn.

5 Tdo 519/2008
(presumpce neviny, hodnocení důkazů, subsidiarita trestní represe)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

Stěžovatelé

podali ústavní stížnost proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v

Hradci Králové, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové a proti

rozhodnutí, kterým bylo zamítnuto jejich dovolání k Nejvyššímu soudu ČR.

Stěžovatelé se domnívají, že byla porušena jejich základní práva,

konkrétně zásada rovnosti účastníků před soudem. Podle stěžovatelů ani

odvolací soudy, ani soud dovolací, nepřihlédly k důkazům provedeným

v přípravném řízení, z nichž podle nich vyplývá rozpor v tvrzení

poškozeného, který uváděl rozdílné kupní ceny za prodej nemovitosti. V

průběhu jednání před odvolacím soudem doložili stěžovatelé listinné

důkazy v podobě spekulativních smluv uzavřených poškozeným, ze kterých

je podle nich zřejmé, že poškozený uzavíral obdobné zmateční kupní

smlouvy záměrně s úmyslem následně se nezákonně obohatit, když na

základě takto uzavřených smluv převáděl do svého vlastnictví nemovitosti

za ceny značně podhodnocené, které podle nich poté bývalým vlastníkům

nebo třetím osobám prodával za ceny tržní. Vesměs se mělo jednat o

smlouvy uzavřené proti poskytnutí půjčky. Stěžovatelé uvádějí, že od

počátku byla jimi zaplacená částka odstupným za nájem bytu, který po

podpisu převzali do nájmu a začali jej užívat. Kupní smlouva nebyla

následně akceptována Katastrálním úřadem, neboť byt nebyl ve vlastnictví

poškozeného. Ze samotného znění kupní smlouvy je podle stěžovatelů

zřejmé, že se nejedná o klasickou kupní smlouvu, což plyne z jejího

obsahu.

 

 

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
10. 12. 2009 9:30
- 10. 12. 2009 10:00
Sp. zn.: III. ÚS 1706/09
Soudce zpravodaj: Vladimír Kůrka
Navrhovatelé: Servisní služby, s.r.o., Kartouzská 200/4, Praha
Řízení o ústavní stížnosti

Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti výroku II. usnesení

Okresního soudu v Pardubicích ze dne 12. 8. 2008 č. j. 16 Nc

14133/2006-13 a proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové –

pobočka v Pardubicích ze dne 26. 2. 2009 č. j. 23 Co 62/2009-35, ze dne

24. 3. 2009 č. j. 18 Co 561/2008-26 a ze dne 27. 4. 2009 č. j. 22 Co

202/2009-24
Náklady exekuce
I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

Navrhovatel

se domáhá zrušení rozhodnutí soudu I. stupně a soudu odvolacího,

kterými bylo podle jeho názoru porušeno jeho základní právo na právní

jistotu zaručené ústavním pořádkem. Soud I. stupně mu neměl podle

stěžovatele ukládat jakoukoliv povinnost k úhradě nákladů exekučního

řízení, protože ten vycházel a jednal v souladu s tehdy platnou právní

úpravou. Právní úprava v době, kdy oprávněný podával návrh na exekuci

tj. v době do 31.12.2007, a ustálená judikovaná právní praxe stanovila,

že veškeré náklady exekučního řízení i v případě zastavení exekučního

řízení pro nedostatek majetku povinného měl povinnost hradit exekutorovi

povinný. Nelze podle navrhovatele zpětně měnit zásadní podmínky, za

nichž bylo řízeni zahájeno. Od 1.1.2008 nabyla účinnost novela

exekučního řádu, kde je stanoveno, že v případě zastavení exekuce pro

nemajetnost povinného hradí oprávněný exekutorovi jen paušálně určené či

účelně vynaložené výdaje exekutora. Přechodná ustanovení novely zákona

nijak neřeší postup v případech, kdy oprávněný podal návrh na exekuci za

předchozí právní úpravy a soud zastavil výkon rozhodnutí pro nedostatek

majetku povinného za účinnosti nové právní úpravy, proto nedostatek

právní normy musí svým výkladem nahradit soud. Dle názoru stěžovatele

měl soud o veškerých nákladech exekuce - tedy i o skutečně určených nebo

paušálně stanovených výdajích exekutora - rozhodnout tak, jak to

platilo do 31.12.2007, takže by tuto povinnost uložil povinnému, neboť

navrhovatel se při podání návrhu na exekuci rozhodoval za podmínek tehdy

platné právní úpravy. Pokud by již při podání návrhu na exekuci platila

současná právní úprava, jistě by musel navrhovatel zvažovat rizika

soudní exekuce a volit jiný postup, než odpovídal tehdejší právní úpravě

i ustálené judikatuře. Jedná se o další z řady případů, které

navrhovatel u Ústavního soudu napadá.

 

 

Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
10. 12. 2009 10:40
- 10. 12. 2009 11:00
Sp. zn.: Pl. ÚS 17/09
Soudce zpravodaj: Jiří Nykodým
Navrhovatelé: Nejvyšší správní soud
Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu

Přezkoumávané akty: návrh na zrušení ustanovení § 32 odst. 2 písm. a)

zák. č. 325/1999 Sb., o azylu a změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii

České republiky
(mezinárodní ochrana cizích státních příslušníků)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Navrhovatel

– Nejvyšší správní soud - uvedl, že u něj probíhá řízení o kasační

stížnosti ukrajinského státního příslušníka, směřující proti usnesení

Krajského soudu v Praze, jímž byla odmítnuta jeho žaloba proti

rozhodnutí Ministerstva vnitra o zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní

ochrany jako zjevně nedůvodná. Rozhodnutí ministerstva bylo kasačnímu

stěžovateli doručeno dne 3. 3. 2008. Dne 5. 3. 2008 je napadl žalobou,

v níž mimo jiné uvedl, že není schopen ji řádně sestavit sám, a proto

žádá o ustanovení zástupce pro soudní řízení, který by jeho podání

doplnil. Krajský soud vyhověl a usnesením ze dne 1. 4. 2008 stěžovateli

ustanovil zástupkyni; oba pak vyzval, aby ve lhůtě do 5 dnů od doručení

výzvy žalobu řádně doplnili, a poučil je o následcích nesplnění výzvy.

Toto usnesení bylo zástupkyni stěžovatele doručeno, žaloba byla

doplněna, ale krajský soud ji odmítl s tím, že stanovená pětidenní lhůta

již uplynula. V následné kasační stížnosti stěžovatel namítal, že se

ustanovená zástupkyně nemohla během tak krátké doby se stěžovatelem

osobně setkat a ani nemohla znát obsah spisu a soudem stanovená lhůta

k doplnění žaloby byla podle stěžovatele nesplnitelná. Nejvyšší správní

soud dospěl k závěru, že § 32 odst. 2 písm. a) nelze vyložit ústavně

konformně tak, aby stěžovatel nebyl krácen v základním právu na soudní

ochranu a obrátil se na Ústavní soud s návrhem na jeho zrušení.

Ustanovení napadeného zákona o azylu, o jehož zrušení se bude jednat,

zní: „(§ 32 odst. 2) Ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení rozhodnutí lze

podat žalobu proti rozhodnutí o žádosti o udělení mezinárodní ochrany a)

jímž se tato žádost zamítá jako zjevně nedůvodná“

 

 

Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
10. 12. 2009 10:00
- 10. 12. 2009 10:30
Sp. zn.: Pl. ÚS 4/07
Soudce zpravodaj: Vojen Güttler
Navrhovatelé: Nejvyšší správní soud
Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu

Přezkoumávané akty: návrh na zrušení části ustanovení bodu 2 čl. XXIX,

části dvacáté deváté, zákona č. 237/2004 Sb., kterým se v souvislosti s

přijetím zákona o dani z přidané hodnoty mění některé zákony a přijímají

některá další opatření a mění zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních

daních, ve znění zákona č. 479/2003 Sb., a zákon č. 338/1992 Sb., o dani

z nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, ve slovech „z českého

důchodového pojištění“
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Kasační

stížností se stěžovatelka domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu

v Českých Budějovicích, kterým byla v roce 2005 zamítnuta její žaloba

proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení. Rozhodnutím

správního orgánu byla v roce 2004 zamítnuta žádost žalobkyně o vydání

rozhodnutí o poskytnutí jednorázového příspěvku důchodci podle bodu 7.,

Čl. XXIX zákona č. 237/2004 Sb. Nárok na jednorázový příspěvek důchodci

ve výši 1.000,- Kč nebyl stěžovatelce přiznán s odůvodněním, že tento

nárok se vztahuje pouze a výplatu důchodu z českého důchodového

pojištění. Stěžovatelka se odvolává na čl. 17 Smlouvy mezi ČR a SR, a je

přesvědčena, že se nevyplacením této částky jedná o diskriminaci

českého občana. Účelem příspěvku bylo pomoci vyrovnat se s růstem cen

v důsledku změn u daně z přidané hodnoty v roce 2004, jednorázově kompenzovat nárůst životních nákladů v souvislosti se změnami ve výši daně z přidané hodnoty, resp. usnadnit přechod na jednorázové zvýšení cen v důsledku nové sazby DPH, a to formou jednorázového poskytnutí stanovené

peněžní částky, tj. příspěvku. Tento příspěvek přitom nebyl pojat jako

plošný a nebyl určen pro všechny obyvatele České republiky, pouze pro určité skupiny osob, které již zpravidla nemají příjmy z vlastní výdělečné

činnosti a mohou být vzestupem cen nejvíce dotčeny. Zákonodárce jej

tedy přiznal poživatelům důchodů z českého důchodového pojištění, kterým

ale stěžovatelka nebyla. Skutečnost, že skupině důchodců, kteří trvale

žijí na území České republiky a nemají nárok na výplatu důchodu

z českého důchodového pojištění, zákon upírá nárok na jednorázový

příspěvek, však shledává Nejvyšší správní soud – který o předmětné

kasační stížnosti jedná – v rozporu s Listinou základních práv a svobod a

navrhuje proto Ústavnímu soudu zrušení části “z českého důchodového

pojištění“.