Aktuálně

Na této stránce naleznete chronologicky seřazené zprávy a oznámení Ústavního soudu, jimiž informuje širokou veřejnost i média o aktuálních rozhodnutích, připravovaných jednáních nebo jiných událostech, které souvisejí s jeho činností.

Výpis aktualit

Přehled ústních jednání pro 50. týden roku 2010

V tomto týdnu se koná 9 jednání.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
14. 12. 2010 13:30
- 14. 12. 2010 14:00
Sp. zn.: II. ÚS 1648/10
Soudce zpravodaj: Stanislav Balík
Navrhovatelé: J. P.
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. října 2009 čj. 66 Co 843/2009-23
(spravedlivý proces, rovnost účastníků řízení)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatelka domáhá odložení vykonatelnosti a posléze i zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě. Tvrdí že jím byla porušena její ústavně zaručená práva, vyplývající z čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

 

Usnesením okresního soudu byl zamítnut návrh oprávněného, Komerčního spořitelního a úvěrního družstva DOMOV v likvidaci na nařízení exekuce na majetek stěžovatelky (uspokojení pohledávky ve výši 68.140,- Kč s příslušenstvím (výrok I.) a dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Okresní soud na základě předložených listin dospěl k závěru, že exekuční titul nebyl vydán k tomu pravomocným orgánem, když mezi účastníky nebyla platně uzavřena rozhodčí doložka. Oprávněný neprokázal, že by rozhodčí doložka byla podepsána členy jeho statutárního orgánu v souladu se zápisem v obchodním rejstříku či osobou, která byla zmocněna doloženou plnou mocí. Po odvolání Krajský soud v Ostravě změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že nařídil podle rozhodčího nálezu rozhodce exekuci na majetek stěžovatelky (výrok I.). Soudní exekutor zakázal stěžovatelce nakládat se svým majetkem, včetně nemovitostí a majetku patřícího do společného jmění manželů, s výjimkou běžné obchodní činnosti, uspokojování základních životních potřeb a udržování a správy majetku.

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
14. 12. 2010 14:00
- 14. 12. 2010 14:30
Sp. zn.: I. ÚS 2381/10
Soudce zpravodaj: Vojen Güttler
Navrhovatelé: GRANIT HOLDING, spol. s r. o., se sídlem Světlogorská 2769, Tábor,
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 5. 2010, č. j. 14 Cmo 31/2010-508, a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 5. 2010, č. j. 14 Cmo 30/2010-505
(nezaplacení soudního poplatku)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

Stěžovatelky navrhují v ústavní stížnosti navrhují zrušit usnesení Vrchního soudu v Praze, protože se domnívají, že bylo tímto rozhodnutím porušeno jejich základní právo na spravedlivý proces. Namítají, že vrchní soud měl nejdříve rozhodnout pouze o odvolání ohledně nepřiznání osvobození od soudních poplatků a po doručení rozhodnutí dát stěžovatelkám reálný časový prostor k zaplacení soudního poplatku z dovolání; teprve následně měl posuzovat odvolání proti rozhodnutí o zastavení odvolacího řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku. Na základě chybného právního posouzení věci bylo o obou odvoláních stěžovatelek rozhodnuto „najednou“ (během dvou dnů). Do nabytí právní moci rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků či o nepřiznání tohoto osvobození není podle stěžovatelek s konečnou platností rozhodnuto o povinnosti zaplatit soudní poplatek, a není tedy ani možné rozhodnout, zda je zastavení dovolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku po právu či nikoliv.

 

 

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
14. 12. 2010 14:00
- 14. 12. 2010 14:30
Sp. zn.: IV.ÚS 1834/10
Soudce zpravodaj: Vlasta Formánková
Navrhovatelé: Česká spořitelna, a.s., se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 1929/62 a REICO Investment ALFA, s.r.o., se sídlem v Praze 4, Antala Staška 2027/79, zastoupené JUDr. Tomášem Richterem, LL.M., Ph.D., advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Praze 1, Jungmannova 24
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: ústavní stížnost směřující proti usnesením a jiným zásahům Krajského soudu v Brně, vydaným a učiněným v insolvenčním řízení, jehož předmětem je úpadek dlužníka Oděvní podnik a.s., vedeném Krajským soudem v Brně pod sp. zn. KSBR 39 INS 398/2010, na schůzi věřitelů konané v rámci tohoto insolvenčního řízení dne 26. dubna 2010, spojené s návrhem na přednostní projednání a návrhem na vydání předběžného opatření
(právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatelky jsou přesvědčeny, že usnesením Krajského soudu v Brně byla porušena práva a principy vyplývajíc z čl. 4 odst. 4, čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a domáhají se jeho zrušení. Stěžovatelky s ústavní stížností spojily návrh na přednostní projednání ústavní stížnosti a návrh na vydání předběžného opatření.

 

V insolvenčním řízení, jehož předmětem je úpadek dlužníka, vydal soud na schůzi věřitelů usnesení, dle kterých stěžovatelky nejsou v souladu s ust. § 53 insolvenčního zákona oprávněny hlasovat na schůzi věřitelů. Na schůzi věřitelů bylo dále hlasováno o bodu 8 jejího programu, jehož předmětem bylo hlasování o insolvenčním správci. O tomto bodu nebylo stěžovatelkám umožněno hlasovat, přičemž v protokolu o schůzi věřitelů je uvedeno, že stěžovatelky jsou z tohoto hlasování vyloučeny dle ust. § 53 insolvenčního zákona. Výsledkem hlasování bylo ponechání insolvenčního správce ve funkci, neboť pro jeho hlasování nehlasoval žádný přítomný věřitel mající hlasovací právo. Zástupci stěžovatelek bezprostředně po tomto hlasování uvedli, že v případě, že by jim bylo umožněno hlasovat, hlasovali by pro odvolání insolvenčního správce.

 

Uvedená rozhodnutí a postup odůvodnil soud pouze tím, že po prostudování příloh k přihlášce pohledávky stěžovatelky České spořitelny, a.s. dospěl k závěru, že tato stěžovatelka tvoří s dlužníkem koncern, a to s ohledem na to, že fakticky přímo i nepřímo měla tato stěžovatelka rozhodující vliv na řízení nebo provozování podniku dlužníka. Na základě uvedeného výkladu soudu byla vydána napadená usnesení a stěžovatelkám bylo též zabráněno hlasovat o osobě insolvenčního správce. Důsledkem takové interpretace je zabránění stěžovatelkám v realizaci jejich vlastnického práva k pohledávkám za dlužníkem a zásah do jejich ústavně zaručeného práva vlastnit majetek. Stěžovatelky dále namítají, že odůvodnění napadených usnesení je v rozporu s právem na spravedlivý proces, neboť není řádné a vyčerpávající. V návaznosti na tuto skutečnost stěžovatelky dále zpochybňují závěr soudu, podle kterého mezi některou ze stěžovatelek a dlužníkem existoval vztah koncernu ve smyslu příslušných ustanovení obchodního zákoníku. Soud podle názoru stěžovatelek zasáhl do jejich základních práv zcela nepřiměřeně okolnostem a způsobem, který kromě práva stěžovatelek vlastnit majetek porušil i právo stěžovatelek na spravedlivý proces.

 

 

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
14. 12. 2010 14:30
- 14. 12. 2010 15:00
Sp. zn.: IV.ÚS 362/10
Soudce zpravodaj: Vlasta Formánková
Navrhovatelé: E. H., zastoupená Mgr. Jaroslavem Kocincem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem Frýdek-Místek, Farní 19
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: ústavní stížnost směřující proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 20 Cdo 3672/2007-115 ze dne 22. října 2009, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 57 Co 640/2006-78 ze dne 5. února 2007 a proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku č. j. 17 C 260/2005-60 ze dne 3. července 2006
(právo na spravedlivý proces dle čl.36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatelka se jako jediný dědic po matce stala členkou Stavebního bytového družstva Frýdek Místek a uzavřela s družstvem nájemní smlouvu k bytu zděděném po matce. Na základě smlouvy o převodu družstevního bytu do vlastnictví člena družstva podepsané stěžovatelkou a jejím manželem bylo do katastru nemovitostí vloženo vlastnické právo stěžovatelky a jejího manžela (v podobě společného jmění manželů) k bytu a k němu příslušejícím spoluvlastnickým podílům na budově a pozemcích. Následně byla proti manželovi stěžovatelky nařízena exekuce a exekučním příkazem bylo rozhodnuto o provedení exekuce mj. prodejem bytu a k němu příslušejících podílů na společných částech domu a pozemcích. Proti zahrnutí bytu a k němu příslušejících podílů na společných částech domu a pozemcích podala stěžovatelka žalobu, kterou se domáhala jejich vyloučení z exekuce.

 

Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že obecné soudy jí neumožnily transformaci jejího výlučného majetku ve formě členského podílu v družstvu, kterého nabyla děděním po své matce, na výlučné vlastnictví bytu. Svým hmotněprávním posouzením věci svévolně a v rozporu s ústavněkonformním výkladem podústavního práva odňaly stěžovatelce nejméně částečně vlastnictví zděděné hodnoty (majetku) a zasáhly do jejího vlastnické práva, čímž došlo k porušení čl. 90 Ústavy České republiky, čl. 1, čl. 3, čl. 11 odst. 1 a odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Protokolu č. 1 k  Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

 

 

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
14. 12. 2010 15:00
- 14. 12. 2010 15:30
Sp. zn.: IV.ÚS 1768/10
Soudce zpravodaj: Vlasta Formánková
Navrhovatelé: J. K., zastoupen Michalem Čechem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Brně, Jeřábkova 5
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: ústavní stížnost směřující proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 20 Cdo 492/2010-98 ze dne 18. března 2010
(právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Městský soud v Brně usnesením nařídil proti stěžovateli exekuci, pověřil jejím výkonem soudního exekutora a uložil stěžovateli zaplatit náklady exekuce. Proti usnesení soudu prvního stupně stěžovatel podal odvolání. K němu byla přiložena tzv. generální plná moc, kterou stěžovatel advokáta zmocnil, aby ho zastupoval ve všech právních věcech. Krajský soud v Brně usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Proti usnesení odvolacího soudu podal stěžovatel dovolání, které sepsal advokát. S ohledem na skutečnost, že výše uvedená plná moc advokáta se nevztahuje na dovolací řízení (neboť zanikla pravomocným skončením věci, byl advokát vyzván, aby doložil plnou moc, kterou byl stěžovatelem zmocněn k zastupování v dovolacím řízení s tím, že jinak bude dovolací řízení zastaveno. Advokát doložil soudu plnou moc, která byla totožného znění jako výše uvedená plná moc, jen s jiným datem. Nejvyšší soud však následně dovolací řízení zastavil.

 

Stěžovatel se domáhá zrušení rozhodnutí Nejvyššího soudu s odkazem na porušení jeho práva na soudní ochranu a na spravedlivý proces zaručeného čl. 1, čl. 2 odst. 3, čl. 90, čl. 91, čl. 95 odst. 1 a čl. 96 Ústavy České republiky, čl. 1, čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 a odst. 3 a čl. 38 odst. 1 a odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatel v ústavní stížnosti vyjadřuje přesvědčení, že Nejvyšší soud při projednání jeho dovolání postupoval zcela svévolně a jeho usnesení naprosto popírá dosud zavedenou praxi Nejvyššího soudu, jeho ustálenou judikaturu a je navíc vnitřně rozporné a ve svých důsledcích nesrozumitelné.

 

 

I. senát - veřejné ústní jednání
15. 12. 2010 9:00
- 15. 12. 2010 11:30
Sp. zn.: I. ÚS 2816/09
Soudce zpravodaj: Pavel Rychetský
Navrhovatelé: KOH-I-NOOR, a.s., se sídlem Vršovická 51, Praha 10
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 27. 10. 2006 č. j. 17 C 1/2006-257, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2007 č. j. 18 Co 57/2007-329 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2009 č. j. 28 Cdo 4004/2007-373
odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí
(Rovnoprávnost a záruky v základních právech a svobodách; Navrácení majetku, restituce; Právo na soudní a jinou právní ochranu)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení uvedených rozhodnutí soudů. Na jejich základě byla stěžovatelce uložena povinnost vydat část movitých a nemovitých věcí dědicům po původní žalobkyni, která zemřela, a byla osobou oprávněnou k dědictví veřejné obchodní společnosti Waldes a spol.

 

Dne 12. 9. 1939 byl výnosem říšského protektora v Čechách a na Moravě dle § 9 nařízení říšského protektora ze dne 21. 6. 1939 o židovském majetku ustanoven správcem společnosti Waldes a spol. Emil Wäller. Rozhodnutím Majetkového úřadu při Německém státním ministerstvu pro Čechy a Moravu, č. j. VMVZ-876/III/41 ze dne 29. 11. 1943, byli na základě nařízení o vynětí majetku Protektorátu Čechy a Morava ze dne 4. 10. 1939 RSGL I. S 1998 ve prospěch Německé říše Jindřich Waldes a Zikmund Waldes ze společnosti jako veřejní společníci vymazáni a na jejich místo byla zapsána jako společník Velkoněmecká říše. Obecné soudy považovaly přechod majetkových práv společníků Jindřicha Waldese a Zikmunda Waldese ve společnosti Waldes a spol. na Velkoněmeckou říši na základě výše uvedeného rozhodnutí podle § 2 zákona č. 128/1946 Sb. za neplatný.

 

Po skončení 2. světové války byla majetková podstata společnosti Waldes a spol. znárodněna zestátněním na základě dekretu prezidenta republiky č. 100/1945 Sb., o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků a vyhlášky Ministerstva průmyslu 141/1946 Ú.l. ze dne 27. prosince 1945. K zestátnění došlo ke dni účinnosti dekretu, tj. k 27. 10. 1945. K odevzdání majetkové podstaty společnosti Waldes a spol. do vlastnictví KOH-I-NOOR, spojené kovoprůmyslové závody, národní podnik, došlo dne 7. 3. 1946 na základě vyhlášky Ministerstva průmyslu ze dne 7. 3. 1946, Ú.l. díl I., částka 86 ze dne 18. 5. 1946 b.č. 1321. Majetkové nároky fyzických osob (společníků firmy Waldes a spol., resp. jejich právních nástupců) nebyly odškodněny podle § 1 zákona č. 128/1946 Sb. po 25. 2. 1948 z důvodů uvedených v § 2 odst. 1 písm. c) zákona č. 87/1991 Sb. s odůvodněním, že přihlášená dědička Hedvika Waldesová a Zikmund Waldes jsou osobami nespolehlivými pro jejich pobyt v cizině bez souhlasu československých úřadů.

 

Obecné soudy dospěly k závěru, že rozhodnutí Ministerstva pro správu národního majetku a jeho privatizaci ze dne 24. 9. 1993, č. j. 630/3610/93, a na ně navazující rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu ze dne 9. 12. 1993, č. j. 1134/1993, o privatizaci státního podniku KOH-I-NOOR Praha ke dni 1. 1. 1994 netvoří překážku uplatnění restitučních nároků vedlejších účastníků. Obecné soudy dospěly k závěru, že restituční nároky je třeba považovat za nároky primární, a to i za cenu zásahu do již provedených majetkoprávních posunů. Poukázaly rovněž na nález Ústavního soudu ze dne 29. 11. 2001 sp. zn. III. ÚS 263/2001, v němž byl jako správný hodnocen právní názor Nejvyššího soudu vyjádřený v rozhodnutí ze dne 19. 6. 1997 sp. zn. 2 Cdon 872/96, podle kterého čl. II. bod 2 zákona č. 116/1994 Sb., jímž se mění a doplňuje zákon o mimosoudních rehabilitacích, který brání vydání některých věcí osobám oprávněným podle § 3 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb., ve znění uvedené novely, nelze aplikovat na restituční nároky osob, které se staly oprávněnými v důsledku účinnosti nálezu Ústavního soudu, publikovaného pod č. 164/1994 Sb. Stěžovatelka namítá, že rozhodnutí obecných soudů ve svých důsledcích znamenají, že je zbavena vlastnického práva (jedná se dle jejího názoru o vyvlastnění) bez poskytnutí odpovídající, resp. jakékoli náhrady.

 

 

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
15. 12. 2010 14:00
- 15. 12. 2010 14:15
Sp. zn.: II. ÚS 889/10
Soudce zpravodaj: Jiří Nykodým
Navrhovatelé: Mgr. P. N., zastoupený JUDr. Jaroslavem Širmerem, advokátem, se sídlem v Jihlavě
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 9 Nt 201/2010 ze dne 1. února 2010
(Podmínky prolomení advokátní mlčenlivosti - nahrazení souhlasu ČAK)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatel domáhá zrušení označeného rozhodnutí Krajského soudu v Brně, kterým bylo vyhověno návrhu policejního orgánu na nahrazení souhlasu zástupce České advokátní komory k seznámení s obsahem listin, resp. věcí, které byly zajištěny při prohlídce advokátní kanceláře stěžovatele. Stěžovatel tvrdí, že jím byla porušena jeho základní práva podle čl. 2 odst. 2, čl. 8, čl. 11, čl. 12, čl. 13, čl. 26 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod.

 

Stěžovatel dával ve své advokátní kanceláři poradu svým klientům, a tato porada byla ukončena zahájením prohlídky jeho advokátní kanceláře ze strany policejního orgánu. Při této prohlídce stěžovatel odmítl policejnímu orgánu přístup k listinám a věcem, o kterých byl podle svého názoru povinen zachovat advokátní mlčenlivost. S tím se ztotožnil i přítomný zástupce České advokátní komory a odmítl dát policejnímu orgánu souhlas, aby se s nimi seznámil. Následně bylo na návrh policejního orgánu vydáno obecným soudem rozhodnutí, které stěžovatel napadá ústavní stížností.

 

Stěžovatel v ústavní stížnosti obecnému soudu vytýká, že před rozhodnutím nezjistil dostatečně skutkový stav, nezabýval se jeho námitkami a vyšel jen z tvrzení policejního orgánu. S obsahem některých zajištěných věcí se totiž vůbec nemohl seznámit pro technické překážky, aniž by se je pokusil nějak odstranit. Přitom v rozhodnutí je uvedeno, že se soud s obsahem předmětných věcí seznámil. Nadto zajištěné nosiče dat obsahují informace vztahující se k jiné trestní věci vedené týmž policejním orgánem, v níž stěžovatel působí jako obhájce. Postupem a rozhodnutím obecného soudu byla podle stěžovatele porušena nejen práva klientů stěžovatele na advokátní mlčenlivost, ale i právo stěžovatele řádně vykonávat advokacii, jako hospodářskou činnost a vlastnit majetek.

 

 

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
16. 12. 2010 9:45
- 16. 12. 2010 10:00
Sp. zn.: III. ÚS 2481/10
Soudce zpravodaj: Vladimír Kůrka
Navrhovatelé: Statutární město Brno, Dominikánské nám. 2, Brno
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2010 ve věci sp. zn. 49 Co 123/2010
(předběžné opatření - odvolací řízení; spravedlivý proces)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

Stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud zrušil usnesení odvolacího Krajského soudu v Brně pro porušení čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

 

Tímto usnesením nařídil Krajský soud v Brně jako soud odvolací předběžné opatření, jímž zakázal žalované stěžovatelce vymezeným způsobem disponovat s nemovitostmi. Učinil tak k odvolání žalující společnosti KLIMINVEST CZ, a. s., za situace, kdy byl její návrh na vydání předběžného opatření Městským soudem v Brně zamítnut, a toto rozhodnutí, stejně jako odvolání žalobkyně, stěžovateli nebylo doručeno. Doručeno mu bylo až (částečně) vyhovující rozhodnutí, jež napadá ústavní stížností, jelikož proti němu, jako rozhodnutí druhostupňovému, nemá opravný prostředek. Stěžovatel má proto za to, že bylo citelně omezeno jeho vlastnické právo, aniž měl možnost v řízení před soudem uplatnit jakékoli prostředky obrany, a takový procesní postup odvolacího soudu považuje za protiústavní. Stěžovatel rovněž poukazuje na formální vady napadeného usnesení, kdy rozhodnutí obsahuje jednak zjevně chybné datum svého vydání a jednak výroky, označené dvakrát shodně jako II.

 

 

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
16. 12. 2010 9:30
- 16. 12. 2010 10:30
Sp. zn.: IV. ÚS 3207/07
Soudce zpravodaj: Michaela Židlická
Navrhovatelé: SOFIEL, s. r. o., Přerušená 189, Praha 6, zast. Mgr. Eliškou Barthelemy
Řízení o ústavní stížnosti
(ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 3 Ads 121/2006-64 ze dne 19. 9. 2007 a rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 12 Cad 18/2005-33 ze dne 28. 6. 2006)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Platebním výměrem Pražské správy sociálního zabezpečení byla stěžovatelce uložena povinnost uhradit nedoplatek na pojistném a penále v celkové výši 51.489,- Kč, neboť za období leden až květen 2003, který nezahrnula do vyměřovacího základu pro odvod pojistného příjmy dle § 5 odst. 1 písm. a) a b) a odst. 2 písm. a) zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění účinném do 31. 12. 2003 (dále jen „zákon č. 589/1992 Sb.“), zúčtované v souvislosti se zaměstnáním francouzského státního příslušníka, který neměl na území České republiky trvalý pobyt a jehož pracovní smlouva se řídila francouzským právem. Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení bylo odvolání stěžovatelky proti platebnímu výměru zamítnuto a tento byl jako věcně správný potvrzen. Městský soud v Praze rozsudkem zamítl žalobu stěžovatelky proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení a Nejvyšší správní soud rozsudkem zamítl kasační stížnost proti rozhodnutí městského soudu.

 

Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá porušení jejího ústavně zaručeného práva, vyplývajícího z čl. 1 Ústavy České republiky a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť jí byla prostřednictvím napadených rozhodnutí uložena povinnost, jíž si v době, kdy ji měla plnit, nemohla být vědoma. Stěžovatelka uvedla, že od počátku roku 2004 počaly jednotlivé správy sociálního zabezpečení systematicky provádět kontroly úhrad pojistného na sociální zabezpečení u všech zaměstnavatelů zaměstnávajících francouzské státní příslušníky s odůvodněním, že v důsledku změny čl. 10 Ústavy České republiky došlo k založení účasti těchto zaměstnanců na systému sociálního pojištění a všem zaměstnavatelům byly proto vyměřeny nedoplatky na pojistném a penále. Zaměstnavatelé přitom vycházeli z dosavadního právního stavu, který nebyl nikdy v minulosti správními orgány zpochybňován, a to, že uvedení zaměstnanci nebyli v České republice účastni sociálního pojištění. Stěžovatelka v této souvislosti zdůraznila, že všichni zaměstnanci, kteří byli francouzskými státními příslušníky s pracovní smlouvou dle francouzského práva, platili do 1. 1. 2004 pojistné na sociální zabezpečení ve Francii a žádný z těchto zaměstnanců nepobíral žádné dávky sociálního zabezpečení dle právních předpisů České republiky.