Přehled ústních jednání pro 51. týden roku 2011

16.12.2011

V tomto týdnu se konají 3 jednání.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
20. 12. 2011 8:30
- 20. 12. 2011 9:00
Sp. zn.: I. ÚS 395/11
Soudce zpravodaj: Ivana Janů
Navrhovatelé: JUDr. V. M., PhD., zast. advokátkou Mgr. Renátou Mlnáříkovou, Na Poříčí 30, Praha 1
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: usnesení Vrchního soudu sp.zn. 1 To 236/2010
(spravedlivý proces)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatel

požaduje zrušení rozhodnutí Vrchního soudu, který rozhodoval o odměně a

náhradě hotových výdajů stěžovatele jakožto ustanoveného obhájce.

Stěžovatel namítá, že skutečnost, že usnesení městského soudu bylo

napadeno stížností, se dozvěděl až z usnesení vrchního soudu, které bylo

vydáno v neveřejném zasedání a je konečné. Tato stížnost nikdy nebyla

stěžovateli doručena a on tedy nevěděl, že se koná řízení o ní a nemohl

se k ní, respektive k námitkám v ní uplatněným, vyjádřit. Tím došlo dle

přesvědčení stěžovatele k porušení jeho práva na spravedlivý proces,

garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Napadené

rozhodnutí podle stěžovatele rovněž vykazuje prvky libovůle státního

moci. Vrchní soud nepřiznal stěžovateli nárok na náhradu nákladů za

účast na výsleších, které se neuskutečnily pro nepřítomnost svědků a za

úkony uskutečněné v noci či o víkendu, kde se dle rozhodovací praxe

orgánů činných v trestním řízení standardně přiznává dvojnásobek, někdy i

trojnásobek odměny, vrchní soud nepřiznal stěžovateli žádné zvýšení

kromě jednoho případu, kdy navýšil odměnu pouze o 50%.

 

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
20. 12. 2011 9:00
- 20. 12. 2011 9:30
Sp. zn.: I. ÚS 3138/10
Soudce zpravodaj: Ivana Janů
Navrhovatelé: K. M., zast. advokátem JUDr. Pavlem Čížovským, Václavské nám. 18, Praha
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22.7.2011 sp.zn. 5 As 67/2009
(spravedlivý proces)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatelka

se domáhá zrušení uvedeného rozhodnutí, neboť se domnívá, že jím bylo

porušeno její právo na spravedlivý proces zaručené článkem 36 odst. 1

Listiny základních práv a svobod, a ve svém důsledku i její právo

vlastnit majetek zaručené článkem 11 Listiny základních práv a

svobod. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že Nejvyšší správní

soud nesprávně aplikoval na její věc rozhodnutí rozšířeného senátu,

které se týká stavebního řízení, kdy účastníků správního řízení byla

celá řada, a pouze jeden z nich byl účastníkem opomenutým. Ve věci

stěžovatelky se jedná o vyvlastňovací řízení ve prospěch liniové stavby

(železničního koridoru), kdy stěžovatelka výslovně nenapadá rozhodnutí o

vyvlastnění, ale brojí proti rozhodnutí o stanovení náhrady za

vyvlastnění. Odvoláním napadené rozhodnutí stanovilo náhradu za

vyvlastnění v podobě náhradního rodinného domu, který právním

předchůdcům žalobkyně (jejím rodičům), nikdy poskytnut nebyl a nyní jej

již poskytnout zřejmě nelze. Stěžovatelka je přesvědčena, že by jí měla

být místo rodinného domu poskytnuta peněžní náhrada Podstatou ústavní

stížnosti je nesouhlas stěžovatelky se závěrem Nejvyššího správního

soudu, že byla s obsahem předmětného vyvlastňovacího rozhodnutí

seznámena.

 

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
20. 12. 2011 9:30
- 20. 12. 2011 10:30
Sp. zn.: I. ÚS 899/11
Soudce zpravodaj: Ivana Janů
Navrhovatelé: GE Money Auto, s.r.o., zast. advokátem JUDr. Miroslavem Nyplem, Dukelská 15, Hradec Králové
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 29.12.2010, sp.zn. 40 Co 1061/2010
(exekuce)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Stěžovatelka

nesouhlasí se závěry usnesení uvedeného krajského soudu a žádá, aby jej

Ústavní soud zrušil. Stěžovatelka uvádí, že v exekučním řízení

opakovaně poukazovala na skutečnost nezavinění zastavení exekuce vůči

povinnému a sama se nedopustila žádného procesního pochybení.

Nevykonatelnost exekučního titulu nemohla nijak ovlivnit, protože

exekuční titul se stal nevykonatelným po podání žaloby pro zmatečnost ze

strany povinného. Z toho důvodu se domnívá, že by jí neměla být uložena

povinnost hradit náklady řízení před obecnými soudy. Odvolací soud

neměl podle stěžovatelky o podaném odvolání rozhodovat meritorně, nýbrž

měl odvolací řízení zastavit, neboť tatáž věc mezi totožnými účastníky

byla již pravomocně rozhodnuta. O nároku stěžovatelky totiž mělo být

rozhodnuto dvakrát, a to jednak zastavením exekuce, jednak zamítnutím

návrhu na nařízení exekuce v odvolacím řízení. Z tohoto důvodu jí byla

dvakrát uložena povinnost hradit náklady exekučního řízení. Stěžovatelka

tvrdí, že postupem obecného soudu bylo porušeno jeho právo na soudní

ochranu a spravedlivý proces, garantované čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně

lidských práv a základních svobod a čl. 36 odst. 1 Listiny základních

práv a svobod, a právo na vlastnictví, garantované čl. 11 odst. 1

Listiny základních práv a svobod.