Přehled ústních jednání pro 6. týden roku 2011

04.02.2011

V tomto týdnu se koná 5 jednání.

Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
8. 2. 2011 9:00
- 8. 2. 2011 10:00
Sp. zn.: Pl.ÚS 15/10
Soudce zpravodaj: Vlasta Formánková
Navrhovatelé: Nejvyšší soud ČR, Burešova 20, Brno
Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu
Přezkoumávané akty: návrh na zrušení § 43 odst.2 zákona č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu

(návrh Nejvyššího soudu České republiky na částečné zrušení ustanovení §

43 odst. 2 zákona č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve

znění pozdějších předpisů, v části "k Nejvyššímu soudu" )
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Navrhovatel

se svým návrhem domáhá přezkoumání kárného procesu u Nejvyššího

kontrolního úřadu (dále jen „NKÚ“)  a zrušení napadeného ustanovení s

tím, že jeho obsah porušuje právo na spravedlivý proces, neboť Nejvyšší

soud je v rámci kárného řízení NKÚ postaven do role orgánu rozhodujícího

v obou stupních kárného řízení. Navrhovatel se dále domnívá, že

stávající právní úprava obsažená v zákoně č. 166/1993 Sb. porušuje

základní ústavní principy (dělba moci ve státě, dvojinstančnost řízení

či neslučitelnost funkcí). Navrhovatel současně namítá, že v právním

řádu schází procesní předpis, který byl upravoval postup Nejvyššího

soudu při projednání odvolání proti rozhodnutí Kárné komory NKÚ a

zpochybňuje ústavnost účasti soudců Nejvyššího soudu v Kárné komoře NKÚ.

 

 

 

Plénum - veřejné ústní jednání
8. 2. 2011 10:00
- 8. 2. 2011 14:00
Sp. zn.: Pl. ÚS 55/10
Soudce zpravodaj: Eliška Wagnerová

Navrhovatelé: skupina poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR,

zastoupená poslancem Mgr. Bohuslavem Sobotkou, se sídlem Praha 1,

Sněmovní 4
Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu

Přezkoumávané akty: návrh na zrušení zákona č. 347/2010 Sb., kterým se

mění některé zákony v souvislosti s úspornými opatřeními v působnosti

Ministerstva práce a sociálních věcí
sněmovna

 

Veřejné ústní jednání pléna Ústavního soudu ve věci Pl. ÚS 55/10 [PDF, 515,19 kB] ,

o návrhu skupiny poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, zastoupené

poslancem Mgr. Bohuslavem Sobotkou, na zrušení zákona č. 347/2010 Sb.,

kterým se mění některé zákony v souvislosti s úspornými opatřeními v

působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí. Jako svědek je

předvolán předseda vlády Petr Nečas.

 

 

 

Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
9. 2. 2011 9:00
- 9. 2. 2011 10:00
Sp. zn.: Pl. ÚS 13/09
Soudce zpravodaj: Jiří Mucha
Navrhovatelé: Ministerstvo vnitra České republiky
Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu

Přezkoumávané akty: Návrh na zrušení čl. 2 odst. 3 a čl. 3 odst. 2

obecně závazné vyhlášky města Vodňany č. 4/2008, o ochraně veřejného

pořádku při provozování hostinských činností
(provozování hostinských činností)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

Navrhovatel

– Ministerstvo vnitra – napadá ustanovení čl. 2 odst. 3 a čl. 3 odst. 2

obecně závazné vyhlášky města Vodňany č. 4/2008, o ochraně veřejného

pořádku při provozování hostinských činností. Jako důvod uvádí

jednotlivé skutečnosti ze správního řízení, které podání návrhu

Ústavnímu soudu předcházelo. V tomto řízení Odbor dozoru a kontroly

veřejné správy Ministerstva vnitra konstatoval rozpor výše uvedených

ustanovení vyhlášky se zákonem. Tato skutečnost byla účastníku oznámena,

ale starosta města při této příležitosti uvedl, že zastupitelstvo města

bylo před vydáním vyhlášky seznámeno s právním názorem navrhovatele k

možnosti regulace provozu hostinských zařízení obecně závaznými

vyhláškami obcí. Podle sdělení starosty zastupitelstvo města dospělo

naopak k závěru, že obce mají zákonem zaručené právo regulovat činnosti

narušující veřejný pořádek, a to dle § 10 písm. a) obecního

zřízení, přičemž ve městě Vodňany provozování hostinské činnosti v

časných ranních hodinách narušuje veřejný pořádek, proto město Vodňany

trvá na úpravě obsažené ve vyhlášce a tuto vyhlášku měnit nehodlá.

 

Cílem

vyhlášky města Vodňany byla podle představitelů města snaha vytvořit

provozovatelům hostinské činnosti podmínky pro realizaci této činnosti

bez kolize s dodržováním veřejného pořádku ve městě, zejména v nočních

hodinách. K zajištění účelu a cíle předpisu dle čl. 1 bylo stanoveno

období klidu, kdy je zakázáno provozovat hostinskou činnost na veřejném

prostranství i v provozovnách v budovách k tomu stavebně technicky

způsobilých.

 

 

IV. senát - veřejné ústní jednání
9. 2. 2011 10:00
- 9. 2. 2011 12:00
Sp. zn.: IV. ÚS 1521/10
Soudce zpravodaj: Michaela Židlická
Navrhovatelé: H. Š.
Řízení o ústavní stížnosti

(ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. března

2010 č. j. 25 Cdo 1715/2008-118, a proti rozsudku Městského soudu v

Praze ze dne 14. září 2007 č. j. 51 Co 44/2007-99)
I. poschodí, senátní místnost č. 151

 

Napadeným

usnesením Nejvyššího soudu bylo podle stěžovatelky porušeno její

základní právo na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny

základních práv a svobod a na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1

Listiny a v důsledku toho bylo rovněž porušeno její právo na náhradu

škody způsobené nesprávným úředním postupem podle čl. 36 odst. 3

Listiny. Právo na náhradu škody, resp. právo na spravedlivý proces, bylo

podle stěžovatelky porušeno také v záhlaví citovaným rozsudkem

Městského soudu v Praze. Stěžovatelka byla v době podání žaloby

proplácena podle pravidel odbornosti sestra domácí zdravotní péče.

Výsledky dohodovacího řízení pro období let 2003 a 2004, které byly

schváleny pro tuto odbornost podle stěžovatelky diskriminačně stanovily

odlišnou hodnotu bodu pro zdravotnická zařízení o nestejné velikosti.

Stěžovatelce tak vznikla vlivem nesprávného úředního postupu škoda,

jejíž výši v žalobě odvozovala od rozdílu mezi hodnotou bodu stanoveného

pro odbornost pro zařízení s 5 a více zaměstnanci a hodnotou bodu

stanovenou pro menší zdravotnická zařízení.

 

V ústavní

stížnosti stěžovatelka brojí proti způsobu, jakým se Nejvyšší soud

vypořádal s jejím rozborem o použitelnosti komunitárního práva na

posuzovaný případ a jejím návrhem na položení předběžné otázky Soudnímu

dvoru Evropských společenství (resp. Soudnímu dvoru Evropské unie –

dále jen „ESD“). Stěžovatelka má za to, že se s jejími námitkami a

návrhy Nejvyšší soud nevypořádal vůbec, což je třeba podle stěžovatelky

považovat za nepřípustný projev svévole soudního rozhodování.

 

 

 

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
9. 2. 2011 10:30
- 9. 2. 2011 11:00
Sp. zn.: III. ÚS 449/06
Soudce zpravodaj: Jiří Mucha
Navrhovatelé: P. V.
Řízení o ústavní stížnosti
Přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. února 2006 č. j. 5 As 17/2005-66
návrh na zrušení ust. § 7 odst. 2 vyhlášky č. 439/2000 Sb., o očkování proti infekčním nemocem
(povinné očkování)
I. poschodí, senátní místnost č. 152

 

Uvedeným

rozsudkem Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost stěžovatele

proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. června 2004. Tímto

rozsudkem zamítl městský soud žalobu stěžovatele proti rozhodnutí

Ministerstva zdravotnictví, kterým Ministerstvo zdravotnictví zamítlo

odvolání stěžovatele proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně

Krajské hygienické stanice Středočeského kraje se sídlem v Praze ze dne

18. prosince 2003. Rozhodnutím uvedené krajské hygienické stanice byl

stěžovatel uznán vinným přestupkem na úseku zdravotnictví podle § 29

odst. 1 písm. f) zák. č. 200/1990 Sb., jehož se dopustil tím, že se ve

stanoveném termínu nedostavil do zdravotnického zařízení se svými dvěma

dětmi k pravidelnému očkování proti přenosné dětské obrně a virové

hepatitidě typu B a proti tetanu. Z nedbalosti tedy podle hygienické

stanice nesplnil povinnost stanovenou v ustanovení § 46 odst. 1 a 4 zák.

č. 258/2000 Sb., ve spojení s § 4 odst. 3, § 5 odst. 2 a § 7 vyhlášky

č. 439/2000 Sb., o očkování proti infekčním nemocem. Za to byla

stěžovateli uložena pokuta ve výši 3 000,- Kč. Včas podaný odpor

hygienická stanice zamítla a následné odvolání k Ministerstvu

zdravotnictví nebylo úspěšné.

  

Stěžovatel

je přesvědčen, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces ve

smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod a zároveň uvádí, že byl

nesprávně aplikován čl. 10 Ústavy v návaznosti na čl. 5 a 6 Úmluvy o

lidských právech a biomedicíně (č. 96/2001 Sb. m. s.). Tato Úmluva je

podle stěžovatele přímo použitelnou mezinárodní smlouvou, přičemž z čl.

10 Ústavy vyplývá její aplikační přednost před českým právem.

 

Veřejné ústní jednání se konalo 26. ledna 2011.