Přítomnost otce u porodu sama o sobě nemůže být zatížena „poplatkovou povinností“

26.04.2016

Ústavní soud, Brno, TZ 45/2016

IV. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jaromír Jirsa) vyhověl ústavní stížnosti stěžovatele a částečně zrušil rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem, protože jím bylo porušeno základní právo stěžovatele na spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ve zbytku byla ústavní stížnost odmítnuta jako zjevně neopodstatněná.

Stěžovatel je otec, za jehož přítomnost u porodu bylo nutno zaplatit zdravotnickému zařízení částku 500 Kč. Následně se proti tomuto poplatku, který považoval za bezdůvodné obohacení na straně zdravotnického zařízení, bránil prostřednictvím žaloby u Okresního soudu v Ústí nad Labem. Okresní soud jeho žalobu zamítl co do částky 400 Kč s odůvodněním, že jde o paušální náhradu nákladů spojených s přítomností stěžovatele u porodu, konkrétně se jedná o náhradu za jednorázový oblek a přezutí ve výši 150 Kč a instruktáž osoby doprovázející rodičku ve výši 250 Kč. Dohoda o úhradě poplatku není v rozporu s právními předpisy, protože zákon nezakazuje vybírat úhradu za tímto účelem. Co do výše 100 Kč soud žalobu shledal jako důvodnou, neboť tuto částku zdravotnické zařízení deklarovalo jako přiměřený zisk. Dle okresního soudu není porodnice oprávněna tvořit v této souvislosti zisk. Stěžovatel proti tomuto soudnímu rozhodnutí brojil ústavní stížností, která podle jeho názoru přesahuje jeho individuální zájem, protože míří i na obecnou praxi spočívající v nevpuštění otců na porodní sál bez předchozího zaplacení poplatku, což považuje za rozporné s právem na ochranu rodinného života.

Ústavní soud dospěl k závěru, že je ústavní stížnost důvodná. Okresní soud porušil stěžovatelovo právo na spravedlivý proces, neboť na základě obecného zdůvodnění porodnice, že platba představuje náhradu za jednorázový oblek, přezutí a instruktáž, bez dalšího zamítl žalobu co do částky 400 Kč. Realizaci práva na přítomnost u porodu nelze podmínit úhradou běžných výdajů na provoz zdravotnického zařízení, mezi něž patří i náklady na jednorázový oděv a přezutí. Ve zbývající částce, představující náklady na instruktáž, pak soud ani nezkoumal, jaký byl její časový rozsah, co bylo jejím obsahem, nakolik byla potřebná či vyžádaná a zda byla skutečně poskytnuta. Okresní soud ostatně nepostupoval ústavně konformním způsobem ani při vedení řízení a vydání rozhodnutí. Jednalo se o tzv. překvapivé rozhodnutí v tom smyslu, že ačkoliv bylo stěžovatelem žalováno na vydání bezdůvodného obohacení, okresní soud vyšel z jiné právní kvalifikace – zaplacení na základě „dohody o úhradě poplatku“, o čemž však účastníky řízení nepoučil a neumožnil jim se k této změně kvalifikace vyjádřit.

Ústavní soud se nezabýval blíže přezkumem v rozsahu částky 100 Kč, neboť v tomto ohledu bylo stěžovateli vyhověno a ani zdravotnické zařízení rozsudek okresního soudu v tomto rozsahu nenapadlo, proto v této části odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný.

Ústavní soud k právní povaze plateb za přítomnost u porodu konstatuje, že  jsou sice nazývány „poplatkem“, pojmově se nicméně nejedná o poplatky jako peněžitá plnění veřejnoprávního charakteru; jde o prostou soukromoprávní úplatu (cenu) za služby poskytnuté zdravotnickým zařízením, byť v souvislosti s plněním jeho zákonných (veřejnoprávních) povinností.

Přítomnost u porodu sama o sobě nemůže být zatížena „poplatkovou povinností“. Nelze ji podmínit ani úhradou běžných výdajů na provoz zdravotnického zařízení, mj. ani na (jednorázový) hygienický oděv, dezinfekční prostředky, roušku či návleky na boty, které musí být zajištěny hromadně a ohledně všech, kdo se ve zdravotnickém zařízení nacházejí, ať již zaměstnanců, osob zajišťujících provoz či zásobování, pacientů, jejich doprovodu či návštěv. Platby spojené s účastí jiné osoby u porodu (nemusí jít pouze o otce dítěte) lze vybírat výhradně za plnění, která jsou poskytována nad rámec povinností podle zákona, ohledně těchto služeb je nutno dát dotčené osobě prostor k vyjádření, zda má o službu zájem. Pouze ohledně specifických služeb či úkonů, které z povahy věci musí být poskytnuty, lze potom požadovat úhradu bez dalšího, ovšem výše platby musí být alespoň rámcově přiměřená a nesmí být v diametrálním nepoměru k pořizovací ceně, potřebnému rozsahu a skutečně poskytnutým úkonům.

Nezaplatí-li osoba platbu předem, nesmí to mít vliv na vlastní výkon práva být přítomen u porodu. Na přiměřené paušalizaci plateb pak není nic protiústavního, platby se ovšem musí pohybovat v mezích alespoň rámcově přiměřené náhrady. Paušalizace především nesmí být prostředkem k zastřenému vytváření zisku, nahrazování příjmů ze systému veřejného zdravotního pojištění či odrazování jiných osob od přítomnosti u porodu.

Věc se tak vrací k Okresnímu soudu v Ústí nad Labem, který v dalším řízení věc ve zrušené části znovu projedná a rozhodne, při svém rozhodování bude vázán právním názorem Ústavního soudu vysloveným v tomto nálezu. 

Text nálezu sp. zn. IV. ÚS 3035/15 je dostupný PDF zde (291 KB, PDF).

Miroslava Sedláčková, tisková mluvčí Ústavního soudu