Prohlášení oběti trestného činu, popírající pravdivost její původní výpovědi, má potenciál být novým důkazem v řízení o návrhu na povolení obnovy

20.10.2015

Ústavní soud, Brno, TZ 92/2015

III. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jan Filip) vyhověl stěžovateli a zrušil usnesení Městského soudu v Brně a Krajského soudu v Brně, neboť jimi bylo porušeno ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.

Stěžovatel byl v původním řízení pravomocně uznán vinným ze spáchání trestného činu znásilnění a soulože mezi příbuznými, jichž se měl dopustit tak, že v jím užívaném bytě i přes její nesouhlas vykonal soulož na své zletilé dceři. Za to mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání čtyř let. Následně podal stěžovatel návrh na povolení obnovy řízení, který opřel zejména o vlastnoruční čestné prohlášení své dcery podepsané v advokátní kanceláři a dopisů, ze kterých vyplývá, že její výpověď v trestním řízení byla nepravdivá a obvinění ze znásilnění si vymyslela. Městský soud v Brně návrh stěžovatele zamítl. Soud poukázal na to, že stěžovatel již dříve navrhoval výslech poškozené dcery, těmto návrhům však nebylo vyhověno, neboť soud považoval její původní výpověď z přípravného řízení za věrohodnou. Na tomto stanovisku soud setrval i v řízení o povolení obnovy řízení a dospěl k závěru, že listiny sepsané poškozenou nelze označit za nové důkazy, které by ve spojení s ostatními důkazy mohly odůvodnit změnu výroků o vině či trestu z původního trestního řízení a ve spojení s ostatními důkazy navíc působí nevěrohodně. S touto argumentací se ztotožnil také Krajský soud v Brně, ke kterému stěžovatel podal proti rozhodnutí soudu I. stupně stížnost.

Ústavní soud v první řadě konstatoval, že obecné soudy nehodnotily ústavně souladně způsobilost nových skutečností nebo důkazů odůvodnit jiné než původní rozhodnutí toliko izolovaně, nýbrž s ohledem na skutečnosti a důkazy, na jejichž základě obecný soud utvořil původní skutková zjištění. Hodnocení této způsobilosti předkládaných důkazů se přitom má pohybovat v rovině pravděpodobnostní. Obzvlášť pozorně je uvedené posouzení třeba provádět v řízeních, v nichž byl pachatel uznán vinným na základě jediného přímého důkazu či souhrnu důkazů nepřímých. V projednávaném případě původní výpověď poškozené měla zásadní význam pro výrok o stěžovatelově vině, když byla jediným přímým a klíčovým usvědčujícím důkazem, alespoň co se týče trestného činu znásilnění. Výpověď nebyla ani učiněna před soudem, ale pouze v přípravném řízení. Prohlášení oběti trestného činu, v němž je popírána pravdivost její původní výpovědi, je nadáno potenciálem být novým důkazem a je proto nutné zevrubně vyhodnotit jeho relevanci z hlediska posuzování důvodnosti návrhu na povolení obnovy. Takovéto důkladné posouzení však Ústavní soud v rozhodnutích obecných soudů postrádá.

Obecné soudy musí hodnotit předložené důkazy s ohledem na několik výjimečných okolností projednávané věci. První okolností je samotná povaha trestného činu, kdy vystává širší obecný problém související s potíráním určitého druhu kriminality, obvykle násilně sexuální povahy. Další zvláštností jsou osobnostní rysy obou hlavních účastníků, jak stěžovatel, tak i poškozená jsou dle soudních spisů osoby s bohatou kriminální minulostí a dlouhodobou závislostí na drogách. Přehlédnout nelze ani v minulosti odložené případy nařčení stěžovatele z podobného jednání.

Ústavní soud přihlédl k tomu, že v daném případě soudy samy nemohly příliš zkoumat věrohodnost výpovědi poškozené, neboť ta odmítla v původním řízení před soudem vypovídat. Usvědčujícím důkazem je tak zejména zápis výpovědi poškozené z přípravného řízení a znalecké hodnocení jejích osobnostních rysů. V takové situaci nemůže Ústavní soud hodnotit toliko nekonkrétně odůvodněné odmítnutí výslechu poškozené, která s vysokou pravděpodobností chce před soudem vypovídat zcela opačně, jako nepředpojaté hodnocení důkazů, respektování principu in dubio pro reo a následování zásady materiální pravdy.

Ústavní soud tímto nijak nepředjímá, jaký by měl být výsledek napadeného řízení. V projednávané věci se nepochybně vyskytuje celá řada sporných okolností a bylo – a též bude – právě úkolem obecných soudů tyto vyhodnotit a rozhodnout o případném otevření věci k novému projednání.

Text nálezu sp. zn. III. ÚS 2731/14 je dostupný PDF zde (248 KB, PDF).

Miroslava Sedláčková, tisková mluvčí Ústavního soudu