Skutečnost je taková, že původní soudce zpravodaj Vladimír Sládeček předložil plénu Ústavního soudu návrh na zamítnutí návrhu skupiny senátorů a po několikeré diskusi v plénu nebyl tento návrh většinově přijat, naopak zásadní většina pléna měla názor opačný. Takový návrh, na vyhovění, předložil v plénu předseda Ústavního soudu, avšak mohl jej předložit kterýkoliv z 11 soudců, kteří měli názor odlišný od názoru původního soudce zpravodaje. Za této situace došlo k aplikaci § 55 zákona o Ústavním soudu a předseda soudu pak byl tím, kdo byl povinen zpracovat odůvodnění vyhovujícího nálezu. Dlužno říci, že pro nového zpravodaje se jedná vlastně o práci nad rozsah přidělovaných věcí dle rozvrhu práce, neboť toto přidělení po hlasování se podle rozvrhu práce nijak neprojevuje v počtu nově přidělovaných věcí.

V žádném případě proto nelze hovořit o svévolném odnětí věci soudci zpravodajovi; jednalo se o zcela transparentní procesní postup pléna Ústavního soudu; postup, který se takto v plénu neuskutečnil poprvé a zřejmě ani naposled. Ostatně takový procesní postup, stejně jako obsah odlišných stanovisek přehlasovaných soudců, naopak svědčí o názorové pluralitě pléna.

Je také třeba zdůraznit, že na rozdíl od obecných soudů soudci Ústavního soudu mohou zaujímat k rozhodnutí většiny disentní stanoviska, takže veřejnost se může naopak velmi transparentně seznámit s tím, jaké názory který ze soudců zastával.

Ivo Pospíšil
generální sekretář Ústavního soudu