Respektování kasační závaznosti nálezů Ústavního soudu a právo na spravedlivý proces

17.05.2017

Ústavní soud, Brno, TZ 42/2017

IV. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Vladimír Sládeček) zamítl ústavní stížnost stěžovatele proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, neboť neshledal porušení základních práv stěžovatele. 

Krajský soud v Ústí nad Labem ústavní stížností napadeným usnesením potvrdil zamítnutí žádosti stěžovatele o přiznání bezplatné obhajoby v řízení vedeném u Okresního soudu v Teplicích a také závěr, že předseda senátu okresního soudu není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v téže věci. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že krajský soud nerespektoval nález Ústavního soudu ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. I. ÚS 1965/15. Tímto nálezem bylo zrušeno předešlé rozhodnutí krajského soudu potvrzující rozhodnutí okresního soudu, že předseda senátu není podjatý a vyloučený z rozhodování v této věci. Věc byla krajskému soudu vrácena k novému projednání (tisková zpráva a znění nálezu jsou k dispozici zde: https://goo.gl/14GEjD ).

Otázka podjatosti předsedy senátu v tomto trestním řízení byla předmětem přezkumu ze strany Ústavního soudu již dvakrát. Poprvé Ústavní soud stížnost stěžovatele odmítl jako zjevně neopodstatněnou, když v postupu tohoto soudce neshledal žádné důvody zakládající pochybnost o jeho nestrannosti. Podruhé stížnosti výše zmíněným nálezem vyhověl a své závěry opřel o část odůvodnění usnesení Okresního soudu v Teplicích, v níž měl soudce uvést, že: „vysvětlil, proč se vůči němu (stěžovatel) dopustil zločinu křivého obvinění…“. Ústavní soud tuto část považoval za neslučitelnou s principem presumpce neviny.

Z nálezu sp. zn. I. ÚS 1965/15 vyplývá, že Ústavní soud zavázal krajský soud k novému projednání věci, při kterém by dostatečně zohlednil výše uvedený výrok předsedy senátu, ale nevyjádřil jednoznačný právní názor, že je předseda senátu ve věci podjatý. Ponechal mu tak prostor, aby sám uvážil, zda je dán důvod k vyloučení soudce z projednávání a rozhodování předmětné trestní věci. Proto skutečnost, že krajský soud dospěl ke stejnému závěru, jako ve svém předchozím usnesení, neznamená, že by soud nerespektoval právní názor Ústavního soudu. Krajský soud se ve svém usnesení výrokem zabýval a zcela správně si povšiml toho, že dané formulace ve skutečnosti pouze odkazovaly na předchozí rozhodnutí Okresního soudu v Teplicích a na trestní oznámení podávané předsedou senátu, které mu předcházelo. Následně krajský soud vyhodnotil, že jde o prosté konstatování podezření ze spáchání trestného činu, které je z logiky věci nezbytným předpokladem pro podání trestního oznámení.

Ústavní soud tedy uzavírá, že Krajský soud v Ústí nad Labem v projednávané věci dostál požadavkům, vyplývajícím z kasační závaznosti nálezů Ústavního soudu, a jeho postup proto nelze hodnotit jako porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2213/16 je dostupný PDF zde (212 KB, PDF).

Miroslava Sedláčková, tisková mluvčí Ústavního soudu