Rozhodování o návrhu na povolení obnovy řízení ve světle práva na spravedlivý proces

12.04.2016

Ústavní soud, Brno, TZ 37/2016

I. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj David Uhlíř) vyhověl ústavní stížnosti stěžovatele a zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, neboť jimi bylo porušeno ústavně zaručené právo stěžovatele na spravedlivý proces.

Stěžovatel byl pravomocně odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 12 a půl roku za úmyslné způsobení těžké újmy na zdraví s následkem smrti. Stěžovatel se v průběhu trestního řízení hájil tím, že ke smrtelnému zranění poškozeného došlo nikoliv jeho jednáním, ale v důsledku pádu dekorativní kovové konstrukce. Pro rozhodnutí soudu byl zásadní znalecký posudek znalce z oboru kriminalistiky se specializací forenzní biomechanika, podle něhož byl pád konstrukce (či kamene na ní umístěného) biomechanicky vyloučen. Stěžovatel se dále neúspěšně domáhal povolení obnovy řízení u Městského soudu v Praze a Vrchního soudu v Praze, tato rozhodnutí nyní napadá prostřednictvím ústavní stížnosti.
 
Důvodem pro obnovu řízení měly být podle stěžovatele nové informace o mechanismu zranění poškozeného (zejména znalecký posudek ČVUT v Praze a výpovědi svědků), městský soud i vrchní soud však dospěly k závěru, že se tímto mechanismem zabývaly již v původním řízení.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. Z obsahu znaleckého posudku ČVUT plyne, že původní znalecký posudek zpracovaný znalcem v původním řízení je nedostatečný a nepřekontrolovatelný. Posudek znaleckého ústavu tak zpochybňuje vypovídací hodnotu zásadního důkazu, na kterém městský soud v původním řízení založil svůj závěr o tom, že poškozený nemohl být zraněn padající konstrukcí (či kamenem na ní umístěným). Z hlediska zákonných předpokladů pro obnovu řízení je možné uvést, že znalecký posudek je novým důkazem, který vypovídá o možném mechanismu zranění poškozeného a o zpochybnění skutkového stavu zjištěného v původním řízení. Novými důkazy jsou též výslechy svědka o podobě kovové sochy a svědkyně o umístění kamene na vrchol kovové sochy. Uvedené důkazy samy o sobě vypovídají o tom, že na vrcholu kovové sochy mohl být umístěn kámen a že není vyloučeno, že tato socha (či kámen na ní umístěný) spadla na poškozeného. Pokud by smrtelné zranění poškozenému způsobil padající kámen, mohl by závěr původního řízení obstát tehdy, pokud by z něj vyplývalo, proč se zavinění stěžovatele vztahuje též k pádu kamene a zároveň k následku jeho pádu. Takové zavinění však z původního řízení neplyne.

Není úkolem Ústavního soudu, aby městskému soudu určoval, jak má provedené důkazy hodnotit, tedy zda by uvedené nové důkazy směřující k prokázání nových skutečností mohly vést k jinému rozhodnutí o vině či trestu stěžovatele. Nicméně z rozhodnutí soudů v projednávané věci zatím neplyne, proč by nové důkazy k jinému rozhodnutí ve věci (o vině a trestu) stěžovatele vést nemohly. Věc se tedy vrací k dalšímu řízení Městskému soudu v Praze, který bude muset o návrhu na povolení obnovy řízení rozhodnout v souladu s požadavky, které ve svém nálezu vyslovil Ústavní soud.

Text nálezu sp. zn. I. ÚS 4068/14 je dostupný PDF zde (277 KB, PDF).

Miroslava Sedláčková, tisková mluvčí Ústavního soudu