Rozsudek pro uznání na základě fikce uznání je nutno používat uvážlivě a restriktivně

27.02.2017

Ústavní soud, Brno, TZ 18/2017

I. senát Ústavního soudu (soudkyně zpravodajka Kateřina Šimáčková) vyhověl ústavní stížnosti stěžovatele, proti kterému byl vydán rozsudek pro uznání na základě fikce uznání, neboť se nevyjádřil k žalobě v soudem stanovené lhůtě. Ústavní soud shledal, že vydáním kontumačního rozsudku pro uznání obecné soudy porušily právo stěžovatele na spravedlivý proces a napadená rozhodnutí obecných soudů zrušil.   

Zrušeným rozsudkem pro uznání Okresní soud v Benešově stěžovateli uložil zaplatit společnosti ČEZ Distribuce a.s. 197 090 Kč s příslušenstvím jako náhradu škody za neoprávněně odebranou elektřinu. Stěžovatel nárok společnosti ČEZ Distribuce a.s. neuznal, ale okresní soud uplatnil fikci uznání, neboť stěžovatel se ve lhůtě třiceti dnů nevyjádřil k tzv. kvalifikované výzvě, kterou byl dříve vyzván k vyjádření a zároveň poučen, že pokud tak neučiní, bude mít soud za to, že nárok uplatněný žalobou uznává.

Podle Ústavního soudu však použití rozsudku pro uznání nebylo v případě stěžovatele na místě. Fikce uznání je vyhrazena pro případy lhostejné či obstrukční pasivity žalovaného, jejíž akceptace by byla z pohledu žalobce nespravedlivou, a proto může mít onen přísný důsledek v podobě předstírání, že žalovaný nárok žalobce uznal. Stěžovatel však nebyl k žalobě lhostejný, obstrukčně pasivní, ani nechtěl nijak taktizovat a jeho jednáním nedošlo k průtahům ve věci.

Ve lhůtě pro své vyjádření byl totiž stěžovatel soudem vyrozuměn, že ve věci bylo nařízeno jednání, které sice bylo na žádost žalobkyně zrušeno, ale zároveň mu bylo sděleno, že bude předvolán k nově nařízenému datu jednání. Stěžovatel tak mohl důvodně předpokládat, že jednání bude skutečně nařízeno a že se bude moci k obsahu žaloby vyjádřit ústně. Stěžovatel také nebyl v řízení pasivní a uplatnil včas oprávněnou námitku místní nepříslušnosti soudu. Z chování stěžovatele lze tedy dovodit, že s žalobou nesouhlasil a hodlal se jí bránit a počítal s tím, že tak učiní při nařízeném jednání.

Ústavní soud také uložil okresnímu soudu v novém rozhodnutí zohlednit jeho judikaturu týkající se výpočtu výše náhrady škody za neoprávněně odebranou energii. Stěžovatel v tomto případě totiž relevantně zpochybnil výši škody požadovanou společností ČEZ Distribuce a.s. Ta po stěžovateli na náhradě škody požaduje 197 090 Kč, což je fiktivní výše škody vypočtená na základě vyhlášky č. 51/2006 Sb. Přitom podle pravomocného rozhodnutí v paralelně probíhajícím trestním řízení vůči stěžovateli za krádež elektřiny byla výše škody shledána nižší než 5 000 Kč. Společnost ČEZ Distribuce a.s. tedy po stěžovateli požaduje zhruba čtyřicetinásobek částky, která byla jako způsobená škoda zjištěna na základě znaleckého posudku v trestním řízení. Pokud takto extrémní disproporce nebude v novém řízení dostatečným způsobem vysvětlena a podložena, tak by uložením náhrady takto vysoké výše škody došlo i k porušení práva stěžovatele na ochranu majetku podle čl. 11 Listiny.

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2693/16 je dostupný PDF zde (317 KB, PDF).

Miroslava Sedláčková, tisková mluvčí Ústavního soudu