Rozvrh práce jako jeden z nástrojů realizace práva na zákonného soudce

10.03.2015

Ústavní soud, Brno, TZ 22/2015

I. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Ludvík David) vyhověl ústavní stížnosti stěžovatele a zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze, neboť jím bylo zasaženo do práva stěžovatele na zákonného soudce podle č. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Předmětem řízení před vrchním soudem bylo odvolání JERRY FABRIC, s. r. o., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. 8. 2013, kterým bylo rozhodnuto o návrhu stěžovatele na vydání předběžného opatření tak, že odpůrci se nařizuje zdržet se dovozu, prodeje, šíření a distribuce výrobků – ložního povlečení a povlaku na polštář a ručníku s potiskem postaviček „Krtek a jeho přátelé“ na území České republiky. Vrchní soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se JERRY FABRIC, s.r.o. uvedená povinnost neukládá.

V konfliktu stěžovatele a odpůrce jde o situaci, která může v případě prodeje předmětných výrobků, resp. jejich uvolnění do prodeje naplnit znaky nekalé soutěže. Stěžejní je však ve věci zodpovězení předběžné (prejudiciální) otázky, tj. takové otázky, kterou musí soud vyřešit v probíhajícím řízení, aby mohl rozhodnout o věci samé. V nyní posuzované věci jde o předběžnou otázku oprávněnosti rozšiřování díla, tedy o otázku shodnou se zněním petitu návrhu stěžovatele na vydání předběžného opatření.

Ústavní soud dospěl k závěru, že vrchní soud pochybil, jestliže nepostupoval podle platného rozvrhu práce a přes obsah podání a petit věc přidělil senátu 3 Cmo. Agenda „rozhodování o odvoláních ve věcech ochrany duševního vlastnictví a ochrany hospodářské soutěže podle § 9 odst. 3 písm. k), l), m), n), o) o. s. ř.“ (senát 3 Cmo) je nepochybně širším určením, než „rozhodování o odvolání ve věcech nároků vyplývajících z autorského práva, nespadajících do působnosti jiných senátů“, jež je agendou přidělenou senátu 1 Co, resp. 3 Co podle pravidel zastoupení senátu téhož soudu.

Rozvrh práce představuje jeden z nástrojů, jimiž se v praxi realizuje právo na zákonného soudce. Ústavní soud opakovaně judikuje, že základní právo na zákonného soudce (tj. příslušnost soudu a soudce) není vyčerpáno toliko zákonným vymezením věcné, funkční a místní příslušnosti soudu, ani pouhým zákonným vymezením obsazení soudu. Pro obecné soudy je rozvrh práce „zákonem“, základním kamenem jejich rozhodovací činnosti (jde o lex specialis ve vztahu k obecně stanoveným pravidlům příslušnosti soudu a soudce). I takový akt je však zapotřebí správně a adekvátně interpretovat ve smyslu posuzované problematiky – konkrétně ve věci řešené základní hmotněprávní otázky. Tak je tomu i v případě nyní projednávané věci, kdy rozvrh práce senátů 1 Co a 3 Co Vrchního soudu v Praze (autorskoprávní spory) je vymezen úžeji ve vztahu k obecněji vymezené „ochraně duševního vlastnictví“, tedy agendě patřící do působnosti senátu 3 Cmo.

Ústavní soud si je vědom skutečnosti, že se správné přidělení věci podle rozvrhu práce soudu stává někdy „hraničním“ problémem, závislým na odpovídajícím použití a výkladu hmotného práva. V posuzované věci však má za to, že již vzhledem k jasně vymezenému „prvotnímu“ předmětu sporu, jímž je střet dvou licenčních smluv (což ostatně konstatoval samotný vrchní soud), dosáhlo porušení čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ústavněprávní intenzitu.

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1171/14 je dostupný zde .

Ústavní soud dnes vyhlásil nález také v obdobné věci jiné stěžovatelky, spol. DETOA Albrechtice, s. r. o., kde předmětem sporu byly dětské hry ze dřeva s potiskem ilustracemi postaviček „Krtek a jeho přátelé“ na území České republiky, text nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1206/14 je dostupný zde .

Miroslava Sedláčková, tisková mluvčí Ústavního soudu