Slova rozloučení s Otakarem Motejlem

18.05.2010

Co říct o muži, se kterým se dnes loučíme ...

 

Co

říct o muži, se kterým se dnes loučíme, když všechno o jeho výjimečném

charakteru, moudrosti, obětavosti, charismatu, osobní statečnosti,

nezměrném pracovním nasazení, hluboké lidskosti a odborné erudici bylo

v posledních dnech po jeho náhlém úmrtí stokrát napsáno a vyřčeno?

Dovolím si tedy pouze osobní vyznání, které jsem mu nikdy nemohl říct,

protože by mě se smíchem přerušil a nenechal domluvit. Ota byl především

člověk nadaný láskou a pochopením k ostatním, i když ji nikdy nestavěl

na odiv, ale dokázal i v těch nejtěžších lidských osudech nalézat útěchu

a víru, že život stojí za to žít, a tu na potkání rozdával. Hlavně těm

slabým, potřebným nebo ohroženým. Se zvlášť vyhraněným smyslem pro

spravedlnost se zřejmě narodil a vyrůstal v rodině pražského advokáta a

v tehdejších poměrech bylo tudíž logické, že po absolvování pražské

právnické fakulty v r. 1955 ho tehdejší režim nepřijal do státních

služeb, ale umístěnkou poslal na druhý konec republiky do advokátní

poradny v Bánské Bystrici. My, kteří jsme měli možnost naslouchat

Otakarovým vzpomínkám na jeho učňovská léta v podtatranských dědinách a

na kauzy, které tam tehdy místní justiční činitelé často společně i se

stranami sporů úspěšně řešili u sklenky pálenky, jsme obdivovali to

nejcennější, co kolem sebe celý život šířil. Hluboké lidství. Většina

z nás – právníků s podobnou profesní kariérou – totiž bývá za čas

postižena spíš jakousi profesionální otrlostí až cynismem, zatímco Ota

se celý život posiloval ve vzácné schopnosti empatie k druhým,

v pochopení každé lidské slabosti a současně v přesvědčení, že za pravdu

má za každých okolností a vždy smysl bojovat. Jsem přesvědčen, že když

se po příchodu do Prahy stal logicky i obhájcem obětí politické zvůle v

inscenovaných procesech, museli i jeho protivníci ve vyšetřovnách StB a

v soudních síních – alespoň ti se zachovanými zbytky intelektu, byť

ztraceným charakterem – oceňovat nejen jeho odbornou erudici a odvahu,

ale zejména jeho lidský rozměr. Ostatně Ota sám nejednou s lehkým

úsměvem na rtech vzpomínal, jak si jej ten či onen soudce nebo

prokurátor po skončeném procesu pozval do své kanceláře s prosbou, zda

by se neujal zastupování nějakého jeho příbuzného. Tak jsem se konečně

dostal k tomu, co nelze zapomenout – k jeho celoživotnímu optimismu a

humoru, který kolem sebe dokázal šířit. Myslím, že nikdo si nepamatuje,

že by Otakara Motejla někdy – v jakékoli životní situaci včetně vážné

nemoci – viděl skleslého nebo v depresi. I bolest, která pro něj byla

v životě ta nejtěžší – když jej opustila jeho manželka nebo když vážně

onemocněla jeho dcera, kterou pravidelně nazýval Kačenka – dokázal

v sobě nést statečně a osamocen; na nikoho z nejbližších by si ji

nedovolil ani v nejmenším přenášet.

 

Pan

doktor Motejl byl skutečnou všemi uznávanou autoritou v celé právnické

obci naší země. Právem se stal prvním polistopadovým – napřed federálním

a posléze i českým – předsedou Nejvyššího soudu. Když se mu z této

pozice nepodařilo naplnit všechny představy o tolik potřebné reformně

českého soudnictví, zkusil to z pozice ministra spravedlnosti. Ale ani

tady nebylo možno dokázat zázraky – svou minulost si naše společnost

jako břemeno ponese ještě po generace a na to Otakarovi nezbýval čas.

Svůj boj za spravedlnost a ochranu těch nejslabších a nejpotřebnějších

naplnil vybudováním a brilantním vedením Úřadu veřejného ochránce práv,

do kterého byl Poslaneckou sněmovnou dvakrát za sebou zvolen. Tento

skvělý muž byl za své zásluhy o demokracii, právo a spravedlnost oceněn

světovou právnickou organizací American Bar Association Mezinárodní

cenou za obranu lidských práv, Stříbrnou a Zlatou medailí Antonína

Randy, francouzským řádem Čestné legie v nejvyšším stupni, Zlatým křížem

Polské republiky a čestným doktorátem Univerzity Palackého v Olomouci.

V loňském roce byl uveden do Právnické síně slávy. Dnes se s ním

loučíme. Otakare, budeš nám chybět. Ještě jsme Tě tady potřebovali.

Tvoji moudrost a autoritu. Jestli jsi – tam někde nahoře nad námi –

dávej na nás pozor. Děkujeme Ti za vše, co jsi pro nás a svou zemi

vykonal.                 


Pavel Rychetský

 

(pozn. - tato slova byla pronesena na pohřbu Otakara Motejla dne 17. května v Divadle na Fidlovačce)

Slova rozloučení s Otakarem Motejlem

FOTO: "Aktuálně.cz"