Součástí práva na plné odškodnění za pochybení při poskytování lékařské péče je i náhrada nákladů spojených s péčí o nesoběstačnou poškozenou osobu v přiměřené výši

21.11.2014

Ústavní soud, Brno, TZ 80/2014

I. senát Ústavního soudu (soudkyně zpravodajka Kateřina Šimáčková) zrušil již podruhé rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, kterým byla v převážné části zamítnuta žaloba vůči Nemocnici ve Frýdku-Místku na zaplacení asistenční pomoci ochrnutému stěžovateli, neboť krajský soud nerespektoval předchozí závazný nález Ústavního soudu a porušil práva stěžovatele na nedotknutelnost jeho osoby a na spravedlivý proces.

U stěžovatele došlo v roce 1999 k poškození zdraví (těžké poškození mozku) v důsledku podání nevhodného léku Nemocnicí ve Frýdku-Místku. Stěžovatel byl v důsledku poškození zdraví zbaven způsobilosti k právním úkonům a je závislý na pomoci jiné osoby. Tuto pomoc stěžovateli poskytovala jeho matka a jeho bratr. Stěžovatel po nemocnici žalobou vyžadoval zaplacení částky 64 724 Kč jako odměny za poskytovanou pomoc v měsíci prosinci 2008.

Krajský soud v Ostravě původně žalobu zcela zamítl, neboť pro takový nárok neshledal zákonný podklad. Toto rozhodnutí bylo zrušeno nálezem Ústavního soudu ze dne 16. ledna 2013. Následně krajský soud rozhodnutím, které Ústavní soud nyní zrušil, uložil žalované nemocnici zaplatit stěžovateli 4 000 Kč a ve zbytku žalobu zamítl.

Ústavní soud v odůvodnění nálezu konstatoval, že krajský soud porušil čl. 89 odst. 2 Ústavy, podle kterého je nález Ústavního soudu pro soud závazný, a to jak jeho výrok, tak tzv. nosné důvody odůvodnění. Krajský soud v Ostravě však respektoval pouze některé části předchozího nálezu.

Ústavní soud v dnešním rozhodnutí, s odkazy na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, dovodil, že z práva na nedotknutelnost osoby vyplývá právo na plné odškodnění zásahů do fyzické integrity, včetně zásahů způsobených pochybením při poskytování zdravotní péče. Součástí tohoto plného odškodnění je i nárok na náhradu majetkové újmy vzniklé vynaložením finančních prostředků na to, aby postižený měl zajištěnu základní obsluhu své osoby a mohl vést i při „pokaženém životě“ alespoň život snesitelnější.

Podle Ústavního soudu asistenční pomoc ze strany rodinných příslušníků nelze považovat za běžnou vzájemnou pomoc v rámci rodiny bez nároku na finanční odměnu. Tuto péči rodinní příslušníci často vykonávají na úkor jiných ekonomických aktivit včetně zaměstnání, jak tomu bylo i v projednávaném případě. Proto při výpočtu výše škody musí být referenčním hlediskem částka, kterou by stěžovatel musel zaplatit profesionální asistenční pomoci, kdyby si tuto na všechny potřebné úkony najal.

Pokud by krajský soud vycházel z této metody výpočtu škody, došel by k částce 46 500 Kč. Ústavní soud netvrdí, že ústavně souladným by bylo pouze takové rozhodnutí obecných soudů, které by stěžovateli přiznalo tuto částku. Tato je pouze referenčním bodem, od kterého se lze při použití soudního uvážení odůvodněně odchýlit. Avšak přiznaná částka ve výši 4 000 Kč je s touto referenční částkou v tak extrémní disproporci a navíc nedostatečně odůvodněna, že jde již o rozpor s principem plného odškodnění.

Nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2930/13 je dostupný zde .

Miroslava Sedláčková, tisková mluvčí Ústavního soudu