Státní podnik Lesy České republiky, s. p. nevypsáním tendru způsobil neplatnost smluv na dodávky komplexních lesnických činností

27.06.2017

Ústavní soud, Brno, TZ 61/2017

III. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Radovan Suchánek) vyhověl ústavní stížnosti společnosti VERONEX, a. s. a zrušil rozsudek Nejvyššího soudu a rozsudek Vrchního soudu v Praze, neboť jimi bylo porušeno právo stěžovatelky na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Státní podnik Lesy České republiky, s. p. (v tomto řízení vedlejší účastník) uzavřel s právní předchůdkyní stěžovatelky v režimu obchodního zákoníku lesnické smlouvy mimo rámec zákona o veřejných zakázkách, byť sám měl pochybnosti, zda není zadavatelem podle uvedeného zákona. O jeho pochybnostech svědčí neformální konzultace s Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS). Po uzavření smluv se stěžovatelkou vyšlo najevo, že jsou lesnické smlouvy absolutně neplatné, neboť vedlejší účastník je skutečně zadavatelem podle zákona o veřejných zakázkách. V důsledku neplatnosti smluv údajně měla vzniknout stěžovatelce škoda, otázka její existence a případné výše však není předmětem tohoto řízení. Krajským soudem v Českých Budějovicích bylo rozhodováno toliko mezitímním rozsudkem o tom, zda je žaloba po právu co do základu. Zatímco krajský soud rozhodl tak, že žaloba na zaplacení částky 345 247 555 Kč je co do základu po právu a o výši nároku a nákladech řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí, Vrchní soud v Praze a Nejvyšší soud dospěly k závěru, že vedlejší účastník neplatnost lesnických smluv nezpůsobil. Dle § 268 obchodního zákoníku v rozhodném období platilo, že: „Kdo způsobí neplatnost právního úkonu, je povinen nahradit škodu osobě, které byl právní úkon určen, ledaže tato osoba o neplatnosti právního úkonu věděla.“ Nejvyšší soud konstatoval, že za situace, kdy ÚOHS vedlejšímu účastníkovi sdělil, že při uzavírání smluv na dodávky komplexních lesnických činností nemá postupovat podle zákona o veřejných zakázkách, a vedlejší účastník podle něj nepostupoval, ač postupovat měl, nelze dospět k závěru, že způsobil neplatnost smluv a odpovídá za škodu. Stěžovatelka se poté obrátila na Ústavní soud s tvrzeným porušením svých základních práv.

Ústavní soud dospěl k závěru, že je ústavní stížnost důvodná. Každé soukromoprávní jednání musí vycházet z principu prevence, popř. minimalizace škody. Každý proto musí postupovat náležitě obezřetně tak, aby svým jednáním nezavdal příčinu ke vzniku škody a tím i možného sporu. Vedlejší účastník však v souladu s tímto principem nejednal, přestože mu nebránila žádná okolnost, aby z opatrnosti postupoval v souladu se zákonem o veřejných zakázkách. Rozhodl-li se postupovat v režimu méně přísném, tj. mimo režim zákona o veřejných zakázkách, činil tak za současného vědomí toho, že svým jednáním může způsobit absolutní neplatnost lesnických smluv. Závěr Vrchního soudu v Praze a Nejvyššího soudu nicméně vede k tomu, že vedlejší účastník toto riziko podstoupil na úkor stěžovatelky. Soudy tak postavily stěžovatelku do situace, která nenabízí smysluplné řešení.

Zde vzniklý důvod neplatnosti smluv soudy postavily naroveň situaci, kdy neplatnost právního úkonu vznikla z důvodů, které stály mimo sféru vlivu vedlejšího účastníka. Tak tomu však nebylo a byl to právě vedlejší účastník, kdo neplatnost smluv způsobil a kdo odpovídá za případnou škodu. Že tak učinil v důvěře ve sdělení ÚOHS, má relevanci mezi ním a tímto orgánem veřejné moci, resp. státem, nemůže se ale projevit ve vztahu ke třetí osobě, tedy ke stěžovatelce. Z dosavadního průběhu řízení vyplývá, že tato sdělení se posléze ukázala jako nesprávná a zklamala důvěru vedlejšího účastníka. Zklamanou důvěrou je však třeba argumentovat tam, kde byla zklamána.

Spor se vrací k Vrchnímu soudu v Praze a bude věcí dalšího řízení, zda došlo k zásahu do vlastnického práva stěžovatelky, popřípadě do jejího legitimního očekávání na plnění ze smluv.

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2370/14 je dostupný PDF zde (287 KB, PDF).

Miroslava Sedláčková, tisková mluvčí Ústavního soudu