Střídavá péče a kvalita komunikace mezi rodiči

22.01.2015

Ústavní soud, Brno, TZ 5/2015

Ústavní soud v dnes vyhlášeném nálezu vyhověl další ústavní stížnosti rodiče, jemuž obecné soudy nevyhověly v návrhu na svěření dítěte do střídavé péče.

Okresní soud Praha-východ původně svěřil nyní sedmiletou dceru do střídavé péče rodičů. Krajský soud v Praze napadeným rozsudkem toto rozhodnutí okresního soudu změnil tak, že dceru svěřil do péče matky, aniž by jakkoli rozhodl o rozsahu styku mezi otcem a dcerou. Ačkoli krajský soud shledal, že u obou rodičů je splněna podmínka způsobilosti nezletilou vychovávat i opravdový zájem o její výchovu, tak střídavou péči odmítl pouze s ohledem na tvrzenou špatnou komunikaci mezi rodiči a nedostatek vzájemné důvěry a tolerance mezi nimi. K mediaci vztahů rodičů obecné soudy nepřistoupily.

Ústavní soud ve svém nálezu zrekapituloval svou dosavadní judikaturu, stěžovateli vyhověl a napadené rozhodnutí krajského soudu zrušil. Ústavní soud zopakoval, že střídavá péče o dítě připadá v úvahu tehdy, pokud oba rodiče projevují o svěření dítěte do péče upřímný a skutečný zájem (subjektivní kritérium) a oba naplňují relevantní objektivní kritéria zhruba ve stejné míře. Při svěřování dětí do péče musí obecné soudy posoudit zejména následující čtyři objektivní kritéria: (1) existenci pokrevního pouta mezi dítětem a o jeho svěření do péče usilující osobou; (2) míru zachování identity dítěte a jeho rodinných vazeb v případě jeho svěření do péče daného rodiče; (3) schopnost daného rodiče zajistit jeho vývoj a fyzické, vzdělávací, emocionální, materiální a jiné potřeby; a (4) přání dítěte.

Pokud oba rodiče projevují o dítě skutečný zájem a chtějí jej mít v péči a zároveň oba naplňují relevantní objektivní kritéria ve zhruba stejné míře, čl. 10 odst. 2 Listiny a čl. 8 Evropské úmluvy ve spojení s čl. 32 odst. 4 Listiny a čl. 3 odst. 1 a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte vytváří presumpci ve prospěch střídavé péče. Tuto presumpci lze vyvrátit, nicméně jsou k tomu zapotřebí pádné důvody, mající oporu v ochraně nejlepšího zájmu dítěte. Mezi tyto důvody patří například specifický zdravotní či psychický stav dítěte, v jehož důsledku by střídavá péče představovala pro dítě nepřiměřenou zátěž, velmi velká vzdálenost bydlišť rodičů, a to zejména v případech, kdy by tato velká vzdálenost mohla zásadním způsobit narušit školní docházku dítěte. Ve výjimečných případech může být důvodem k vyloučení střídavé péče i nevhodná či vůbec neprobíhající komunikace mezi rodiči, avšak nemůže se tak stát, aniž by se soudy pokusily zjistit příčinu stávajícího stavu komunikace a tento stav za pomocí vhodných opatření napravit a zlepšit. Dítě by pak mělo být svěřeno zásadně do péče toho z rodičů, který je více nakloněn ke komunikaci s druhým rodičem a který nebude bránit jeho styku s druhým rodičem.

Ústavní soud ve svém nálezu upozornil, že by rodiče neměli řešit své neshody bojem o dítě či jeho prostřednictvím, ale naopak hledět především na jeho zájem být v péči obou rodičů a hledat nejvhodnější způsob, jak dítěti vytvořit harmonické a láskyplné prostředí, umožňující mu bez negativních vlivů jeho zájem realizovat. Je nesporné, že špatná či přímo konfliktní komunikace mezi rodiči může mít negativní vliv na osobnostní rozvoj dítěte. Proto ve výjimečných případech, kdy ani pokusy o nápravu ze strany soudů neměly na zlepšení komunikace vliv, mohou soudy střídavou péči vyloučit. Musí přitom zjistit, na straně kterého z rodičů leží příčina nevhodné komunikace. Dítě by pak mělo být svěřeno do péče právě toho z rodičů, který je ochotný s druhým z rodičů komunikovat a nebránit mu ve styku s dítětem. Závěrem Ústavní soud zdůraznil, že rozhodnutí soudu, kterým nevyhoví rodiči žádajícímu střídavou péči, musí být podrobně a přesvědčivě odůvodněno a musí být náležitě vyloženo, na základě jakých skutečností nebylo v konkrétním případě rodiči vyhověno a jaké kroky byly podniknuty k případnému odstranění daných překážek.

Nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1554/14 je dostupný zde .

Miroslava Sedláčková, tisková mluvčí Ústavního soudu