Ústavní soud formuloval opatření, která mohou výrazně přispět ke zvýšení důkazní síly rekognice

29.06.2017

Ústavní soud, Brno, TZ 63/2017

I. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj David Uhlíř) zamítl ústavní stížnost stěžovatele, neboť neshledal, že by usnesením Nejvyššího soudu a rozsudkem Městského soudu v Praze, soudu pro mládež, došlo k porušení základních práv stěžovatele.

Stěžovatel byl jako mladistvý Obvodním soudem pro Prahu 4 shledán vinným ze spáchání provinění těžkého ublížení na zdraví a výtržnictví ve formě spolupachatelství, za což mu bylo uloženo úhrnné opatření odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců. Městský soud v Praze, soud pro mládež, jako odvolací soud prvostupňový rozsudek zrušil ve výroku o uloženém trestním opatření a sám nově stěžovateli uložil za výše uvedená provinění a sbíhající se provinění krádeže a provinění neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku ve formě pomoci souhrnné trestní opatření odnětí svobody v trvání čtyř let. Nejvyšší soud, soud pro mládež, odmítl dovolání stěžovatele jako zjevně neopodstatněné. Stěžovatel se poté obrátil na Ústavní soud s tvrzením, že rozhodnutími odvolacího a dovolacího soudu došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces a porušení principu presumpce neviny. Zásadní rozpor shledává v otázce totožnosti pachatelů stíhaného jednání, stěžovatel i další dva spoluobvinění zcela popírají, že by se jej dopustili a jediný, kdo je usvědčuje, je poškozený.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná. Nejprve se však v odůvodnění nálezu podrobně zabýval institutem rekognice (body 32 – 53 nálezu) a formuloval opatření, která by mohla vedle zákonem stanovených požadavků výrazně přispět ke zvýšení důkazní síly prováděné rekognice:

a. Při rekognici by měla být poznávána jen jedna osoba, která by se neměla odlišovat od figurantů ani v obecných ani ve specifických (popsaných) znacích.

b. Před rekognicí by měla být poznávající osoba doložitelně upozorněna, že se pachatel nemusí nacházet mezi předváděnými osobami.

c. Je vhodné zvážit, zda by rekognici neměla provádět osoba, která nedisponuje informací o tom, které osoby jsou figuranti a která osoba je poznávaná.

d. Po provedení rekognice by měla být poznávající osoba vyslechnuta k tomu, jak si je jistá svými závěry. Je vhodné zvážit, zda by tento výslech neměla provádět osoba, která nedisponuje informací o tom, které osoby jsou figuranti a která osoba je poznávaná.

e. Důkazní sílu rekognice podpoří i vyšší počet poznávaných osob (fotografií).

f. Důkazní sílu rekognice podpoří i dokumentace jejího průběhu pořízením videozáznamu.

V projednávaném případě lze při detailním posouzení rekognice shledat určité aspekty, které silu tohoto důkazu významně oslabují, zejména se jedná o znovuzařazení shodné fotografie do dalšího setu čtyř fotografií. Na druhou stranu oslabenou důkazní moc rekognice výrazně posiluje celá řada faktorů. V prvé řadě se jedná o osobu poškozeného – poznávajícího svědka, který kromě stěžovatele s naprostou jistotou bez jakýchkoliv pochybností bez prodlení označil další dva spoluobviněné, které viděl poprvé v životě až v inkriminovaný čas. V posuzované věci je navíc klíčový důkaz výpovědí poškozeného s označením tří pachatelů podporován i řadou dalších nepřímých důkazů. Ústavní soud nemohl přisvědčit ani další námitce stěžovatele, která se týkala sestavení identikitu či časového odstupu mezi útokem a momentem, kdy byl poškozený schopen útočníky popsat a identifikovat.

K výroku i odůvodnění nálezu zaujala odlišné stanovisko soudkyně Kateřina Šimáčková.

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3709/16 včetně disentu je dostupný PDF zde (333 KB, PDF).

Miroslava Sedláčková, tisková mluvčí Ústavního soudu