Ústavní soud k náhradě za zpoždění letu v důsledku technické závady a střetu letadla s ptákem: povinností soudu poslední instance je položit předběžnou otázku Soudnímu dvoru EU

25.11.2014

Ústavní soud, Brno, TZ 81/2014

III. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jan Filip) vyhověl ústavní stížnosti stěžovatelky Travel Service, a. s., a zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6, neboť jím bylo porušeno základní právo stěžovatelky na spravedlivý proces a základní právo na zákonného soudce.

Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhala zrušení rozsudku obvodního soudu, jímž jí byla uložena povinnost zaplatit dvěma fyzickým osobám jakožto žalobcům každému 250 EUR a na nákladech řízení částku 26 264 Kč. Přisouzená částka představovala náhradu za zpoždění letu ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91. Obvodní soud měl za prokázanou (stěžovatelkou zpochybňovanou) aktivní i pasivní legitimaci účastníků řízení, a dále postavil najisto, že zpoždění letu žalobců přesáhlo tři hodiny (let byl na příletu zpožděn o více než pět hodin). Každému z nich tak dle čl. 7 odst. 1 písm. a) Nařízení přiznal výše uvedenou náhradu. Soud se zabýval také otázkou, zda událost, kdy se letoun operující let žalobců na předchozím úseku rotace při mezipřistání v Brně střetl s ptákem, je možno považovat za mimořádnou okolnost, jíž nebylo možno zamezit, a zda stěžovatelka učinila vše, co od ní bylo možno požadovat, aby ke zpoždění letu nedošlo. Přitom dospěl k závěru, že tyto skutečnosti prokázány nebyly.

Soud dle názoru stěžovatelky nerespektoval předpisy Evropské unie a judikaturu Soudního dvora EU vztahující se k otázce zpoždění letu v důsledku střetu letounu s ptákem, z níž dle stěžovatelky jasně vyplývá, že poškození letounu v důsledku nárazu ptáka je hodnoceno jako mimořádná okolnost. Závěr nalézacího soudu dle stěžovatelky vybočuje z ustálené judikatury Soudního dvora EU a výkladových ustanovení Nařízení.

Obecný soud vyšel z následujících nesporných skutkových zjištění: a) předmětný let byl operován letounem s tzv. rotací Praha – Burgas – Brno – Burgas – Ostrava, vedlejší účastníci na palubu letadla nastupovali v Burgasu před odletem do Ostravy, b) na trase Praha – Burgas byla zjištěna technická závada reversu, jejíž odstranění si vyžádalo přibližně 1 hodinu 45 minut, c) při přistání v Brně se letoun střetl s ptákem, po střetu s ptákem byla provedena kontrola s výsledkem bez nálezu, následně byly provedeny stěžovatelkou specifikované úkony spojené s kontrolou letounu, d) let na příletu do Ostravy byl zpožděn o více než 5 hodin.


Pro danou věc je stěžejní, zda došlo k naplnění podmínek pro vznik práva cestujících (v řízení před Ústavním soudem vedlejších účastníků) na náhradu škody za zpožděný let, resp. k povinnosti stěžovatelky tuto škodu nahradit. S ohledem na tvrzení stěžovatelky pak bylo namístě posoudit otázku, zda nejsou dány okolnosti vylučující její odpovědnost jakožto leteckého dopravce nahradit škodu za zpožděný let. Další významnou okolností je skutečnost, že Soudní dvůr EU dosud nepodal komplexní výklad Nařízení co do povahy a odpovědnosti vzešlé ze střetu letadla s ptákem ve spojení s další událostí jiné (technické) povahy.

Ve vztahu k právu Evropské unie, jehož nesprávného výkladu se stěžovatelka dovolává, platí, že Ústavní soud není v zásadě povolán k přezkumu výkladu unijních právních předpisů. Je však oprávněn (a povinen) zasáhnout, pokud by porušení unijních právních předpisů (např. v důsledku svévole či v důsledku interpretace, která je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti) mělo za následek též porušení základních práv chráněných Listinou základních práv a svobod. Ústavní soud v projednávané věci dospěl k závěru, že obvodní soud byl povinen, jakožto soud posledního stupně, v daném případě podat předběžnou otázku Soudnímu dvoru. Jak již Ústavní soud konstatoval ve svém dřívějším nálezu, za výkon svévole lze považovat i takové jednání soudu poslední instance aplikujícího právo EU, kdy soud zcela opomene položit si otázku, zda by měl vznést předběžnou otázku k Soudnímu dvoru a její nepoložení řádně neodůvodní včetně posouzení výjimek, které vypracoval ke své judikatuře Soudní dvůr. Tím obvodní soud v projednávaném případě porušil právo stěžovatelky na zákonného soudce.

V projednávaném případě navíc Ústavní soud přihlédl k nové argumentaci stěžovatelky ve srovnání s předchozí obdobnou věcí a k vývoji v této oblasti, když nedávno byla k problematice výkladu uvedeného nařízení předložena Soudnímu dvoru předběžná otázka nizozemským soudem. Nicméně i tak zůstává řada otázek potřebných pro rozhodnutí nevyjasněna z hlediska výkladu pojmu „událost“ v leteckém provozu a „mimořádná okolnost“, která je s takovou událostí spojená. Zatím nepovšimnuta je i okolnost, že vlastníkem stěžovatelky je kanadská společnost a dozorovým orgánem kanadský úřad, který stanoví přísnější požadavky na kontrolu letounu po takové srážce (údržba a kontrola propojená s mimořádnou událostí). Ústavní soud též poukázal na potřebu vyjasnit odpovědnost přepravců v této situaci (střety s ptáky), když není zcela jasné, v jaké míře mají v této oblasti povinnosti stát a zejména provozovatelé letišť.

Je však nutno poznamenat, že zrušení napadeného rozsudku bez dalšího neznamená, že stěžovatelka bude nakonec v této věci úspěšná, resp. vedlejší účastníci neúspěšní. Bylo totiž prokázáno, že celkové zpoždění letu nebylo dáno pouze situací, jež nastala po střetu letounu s ptákem, ale též jinými skutečnostmi (technická závada na letadle, jež za mimořádnou okolnost nebylo možné považovat). Zpoždění letounu způsobené těmito jinými skutečnosti však nebylo tak výrazné (tj. přesahující tři hodiny, viz bod 43 a 61 rozsudku Soudního dvora ve spojených věcech C-402/07 a C-432/07 Sturgeon a další), aby založilo odpovědnost stěžovatelky za škodu tímto zpožděním způsobenou. Bude tedy záležet na odpovědích Soudního dvora, a v návaznosti na ně též na novém posouzení věci obvodním soudem (včetně případného doplnění dokazování), zda pro účely náhrady škody cestujícím bude shledána odpovědnost stěžovatelky za celou zjištěnou dobu zpoždění, či zda dojde k jejímu snížení o dobu k provedení nezbytných technických a administrativních opatření po střetu letounu s ptákem.

Nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2782/14 je dostupný zde .

Miroslava Sedláčková, tisková mluvčí Ústavního soudu