Ústavní soud, Brno, TZ 15/2016
I. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj David Uhlíř) odmítl ústavní stížnost stěžovatele Mgr. Marka Čecha jako návrh zjevně neopodstatněný a zamítl ústavní stížnost stěžovatelky volební strany PRO Sport a Zdraví jako nedůvodný návrh.
Stěžovatel se v řízení před Krajským soudem v Brně neúspěšně domáhal prohlášení neplatnosti voleb do Zastupitelstva města Kuřimi, které proběhly ve dnech 10. a 11. října 2014. Stěžovatelka byla účastnicí řízení před krajským soudem podle § 90 odst. 2 soudního řádu správního. Krajský soud se neztotožnil se stěžovatelem v tom, že by nezákonnost voleb způsobilo nevyvěšení informace o odstoupení jednoho z kandidátů volební strany České strany sociálně demokratické, sám stěžovatel v návrhu na zahájení řízení uvedl, že tato informace ve volební místnosti vyvěšena byla, čehož si všiml až po odchodu z místnosti. Nezákonnost soud neshledal ani v označení volební strany KUŘIMSKÁ OBČANSKÁ LIGA, které bylo zvoleno v souladu se zákonem. Soud se neztotožnil ani s tím, že by popis povolání jednotlivých kandidátů na listinách a lístcích některých volebních stran byl „nadlimitní“ a v konečném důsledku matoucí pro voliče. Proti rozhodnutí správního soudu oba stěžovatelé podali ústavní stížnosti, neboť se domnívali, že došlo k porušení jejich práva na spravedlivý proces.
Co se týče ústavní stížnosti stěžovatele, Ústavní soud neshledal, že by krajský soud ústavně nepřijatelným způsobem vybočil z přiléhavého hodnocení projednávané věci, pokud dospěl k závěru, že uvedení údajů o povolání kandidátů nemohlo nezákonným způsobem ovlivnit výsledek voleb. Stěžovateli rovněž nelze přisvědčit ani v tom, že by jistá míra přehánění neměla místo tam, kde „jde o demokracii“. Naopak podobně jako u běžných reklamních sloganů volič s určitou mírou nadsázky u tohoto typu politické komunikace počítá. Volební kampaň je soutěží o přízeň voličů. Zjevně neopodstatněná je i námitka stěžovatele, podle níž mu krajský soud odepřel posouzení namítaného šíření letáku „Koho (ne)volit IV“. Ústavní soud nemá krajskému soudu z ústavního hlediska co vytknout, pokud uvedenou část návrhu stěžovatele posoudil jako pouhé dokreslení místních politických vztahů.
V případě stěžovatelky PRO Sport a Zdraví musí Ústavní soud konstatovat, že k zásahu do zásad spravedlivého procesu v projednávaném případě došlo, neboť krajský soud jí fakticky nedal možnost vyjádřit se k návrhu na zahájení řízení, jehož byla účastnicí, byť ji sám k vyjádření vyzval. Dne 29. 10. 2014 vyzval soud stěžovatelku, aby se k věci do dvou dnů vyjádřila, výzva k vyjádření byla stěžovatelce doručena v pátek 7. 11. 2014, kdy si ji na poště vyzvedl její zmocněnec. Krajský soud však ještě ten samý den ve věci rozhodl a své rozhodnutí v pondělí 10. 11. 2014 vyvěsil na úřední desce. V projednávané věci však Ústavní soud neshledal, s ohledem na okolnosti případu, že by postup krajského soudu v řízení porušil právo stěžovatelky na spravedlivý proces, které by si žádalo zrušení napadeného rozhodnutí a provedení nového řízení. Nelze totiž pominout procesní postavení stěžovatelky v řízení před krajským soudem (sama se prohlášení neplatnosti voleb nedomáhala) a obsah jejího vyjádření, který soudu zaslala. Jak stěžovatelka uvedla v ústavní stížnosti, chtěla ve svém vyjádření podpořit argumentaci stěžovatele. Kromě dalších skutečností stěžovatelka považovala své vlastní jednání ve volbách za důvod, proč by měly být volby prohlášeny za neplatné. Otázky, které považovala pro posouzení věci za významné, tak v řízení zohledněny byly, byť se tak stalo nepřímo. Krajský soud navíc návrh zamítl, volební výsledek zůstal nedotčen. Jakkoliv stěžovatelka sama podporovala prohlášení neplatnosti voleb (a to mimo jiné i na základě vlastního jednání!), odpovídající návrh ke krajskému soudu nepodala. Z toho důvodu soud nemusel vypořádat její argumenty.
Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 40/15 je dostupný 
zde (247 KB, PDF).
Miroslava Sedláčková, tisková mluvčí Ústavního soudu