Ústavní soud odmítl návrh Dělnické strany proti jejímu rozpuštění

31.05.2010

Brno, Ústavní soud, 31. května 2010

I. senát Ústavního soudu odmítl usnesením ze dne 27. května 2010 návrh Dělnické strany, v němž požadovala zrušení rozsudku

Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2010, čj. Pst 1/2009 – 348,

kterým rozhodl o jejím rozpuštění. Návrh byl soudci Ústavního soudu

odmítnut jako zjevně neopodstatněný. Rozhodnutí je nyní doručováno

účastníkům řízení.

 

Ústavní

soud ve svém usnesení konstatuje, že ústavní stížnost neobsahuje nic

jiného než opakování výhrad a argumentů, které navrhovatelka vznesla již

v řízení před Nejvyšším správním soudem a na které zmíněný soud

podrobně a vyčerpávajícím způsobem reagoval. V řízení před Nejvyšším

správním soudem bylo prokázáno naplnění podmínek pro

rozpuštění navrhovatelky jako politické strany, obsažených v § 13 odst. 6

za použití § 4 písm. a) a d) a § 5 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování

v politických stranách a v politických hnutích, ve znění pozdějších

zákonů. Z průběhu řízení a z výsledků dokazování před Nejvyšším správním

soudem dle názoru soudců Ústavního soudu vyplývá, že činnost

navrhovatelky v mnohých aspektech vykročila z mezí volné soutěže

politických stran.

 

V řízení

před Nejvyšším správním soudem bylo podle Ústavního soudu důsledně

respektováno právo navrhovatelky na spravedlivý proces, neboť v průběhu

řízení byla seznámena se všemi důkazy, k těmto důkazům měla možnost se

vyjádřit a této možnosti také využívala. Navíc celý proces bylo možno

veřejně sledovat a veškeré relevantní materiály byly publikovány na

webových stránkách Nejvyššího správního soudu.

 

Navrhovatelka

ve svém návrhu namítala, že rozhodnutím Nejvyššího správního soudu

došlo k popření ústavního práva na svobodné vyjadřování názorů a idejí a

k omezení ústavně zaručeného práva na svobodu sdružování. Byla rovněž

přesvědčena, že při rozhodování byly porušeny procesní předpisy pro

dokazování a soud se dopustil nesprávných právních závěrů, z čehož

dovozovala, že nebyly splněny zákonem stanovené předpoklady pro

rozpuštěny politické strany. K takovým závěrům soudci Ústavního soudu

nedospěli.

 

O

rozpuštění Dělnické strany rozhodl 17. února letošního roku Nejvyšší

správní soud. V rámci řízení zjistil, že činnost Dělnické strany byla

protiprávní. Skutečný program Dělnické strany, projevy jejích

představitelů a členů, stejně jako projevů, jimž strana poskytuje

prostor na shromážděních a ve stranickém tisku, směřují podle rozhodnutí

Nejvyššího správního soudu k vyvolávání rasové, etnické a sociální

nesnášenlivosti a ve svém důsledku k omezení základních práv a svobod

určitých obyvatel ČR a směřovala k potlačení rovnoprávnosti občanů, a to

zejména na základě národnostního klíče nebo sexuální orientace. Hodnoty

reprezentované Dělnickou stranou lze podle rozhodnutí Nejvyššího

správního soudu označit za neslučitelné s hodnotami českého právního

řádu. Podle čl. 87 odst. 1 písm. j) Ústavy České republiky a

podle § 73 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je

oprávněna politická strana podat návrh Ústavnímu soudu, jestliže tvrdí,

že rozhodnutí o jejím rozpuštění není ve shodě s ústavními nebo jinými

zákony. Dělnická strana takový návrh podala dne 15. března 2010. S tímto

návrhem se podle § 79 odst. 1 věty druhé zákona o Ústavním soudu pojil

odkladný účinek, takže po dobu řízení před Ústavním soudem nebylo možno

napadený rozsudek Nejvyššího správního soudu vykonat. Ukončením řízení

před Ústavním soudem, resp. doručením usnesení účastníkům řízení

odkladný účinek pomíjí a rozsudek Nejvyššího správního soudu se stane

vykonatelným.

 

Soudcem

zpravodajem v dané věci byl František Duchoň. O odmítnutí návrhu pro

zjevnou neopodstatněnost rozhodl I. senát Ústavního soudu, jehož je

František Duchoň stálým členem, podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o

Ústavním soudu (text nálezu zde ).

 

 

Jana Pelcová, tisková mluvčí

jana.pelcova@usoud.cz