Ústavní soud odmítl návrh skupiny senátorů na zrušení novely horního zákona

20.08.2014

Ústavní soud, Brno, TZ 49/14

Plénum Ústavního soudu (soudce zpravodaj Vladimír Kůrka) odmítlo návrh skupiny 19 senátorů Senátu České republiky (dále jen navrhovatel) na zrušení zákona č. 498/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon). Touto novelou horního zákona došlo k odstranění možnosti vyvlastnit nemovitosti, pod kterými se nachází výhradní ložiska, ve prospěch těžebních organizací. Navrhovatel uvedl, že bez přítomnosti instrumentu vyvlastnění v zákoně může být ohroženo naplnění pozitivního závazku dbát o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství ve smyslu čl. 7 Ústavy České republiky, přičemž bez existence vyvlastňovacího titulu hrozí v konečném důsledku újma i těžebním organizacím, které sice získají povolení k těžbě, ale fakticky ji nebudou moci pro odpor vlastníků nemovitostí realizovat a může docházet i ke spekulacím ohledně podmínek, které budou vlastníci nemovitostí před uzavřením dohody o řešení střetu zájmů podle horního zákona vyžadovat, což by vedlo k porušení principu rovnosti účastníků vlastnických vztahů zakotveného v čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Ústavní soud ve své judikatuře k meritornímu přezkumu novely zákona přistupuje zdrženlivě. Názorovým východiskem se stala teze, podle níž novela zákona nemá samostatnou normativní existenci, a na tomto základě docházelo ke zrušení novel zákonů (nebo jejich částí) pouze v případech, kdy chyběla kompetence autora právního předpisu k jeho tvorbě nebo byla konstatována existence relevantní vady v předcházejícím legislativním procesu. Ústavní soud v dané věci k meritornímu přezkumu návrhu nepřistoupil, když shledal, že přítomnost takových procedurálních znaků - pro které by derogace zrušující novely zákona, se zřetelem k dosavadní judikatuře Ústavního soudu, byla myslitelná – dovodit nelze.

Ústavní soud dodal, že navrhovateli nic nebrání podat návrh na zrušení „celého“ horního zákona, případně jeho části, ve znění nyní napadené novely, a to s argumentem, že bez jí odklizeného institutu vyvlastnění zůstává zákon (jeho část) protiústavní. Jiné řešení k dispozici není, protože jinak by Ústavní soud opustil pozici tzv. negativního zákonodárce, a metodou „obživnutí“ zákona se stal zákonodárcem „pozitivním“, což je bez výslovné ústavní opory nepřípustné. Rozhodnutí Ústavního soudu proto neobsahuje hodnocení ústavnosti napadené právní úpravy, ale reaguje jen na procesní nedostatečnost návrhu skupiny senátorů.

K usnesení pléna Ústavního soudu si vyhradili odlišné stanovisko soudkyně Kateřina Šimáčková a soudce Ludvík David. Usnesení sp. zn. Pl. ÚS 26/13 včetně odlišných stanovisek je dostupné zde .


Miroslava Sedláčková, tisková mluvčí Ústavního soudu